Terej bílý
Terejové jsou znamenití letci a lovci, k tomu je uzpůsobené i jejich hydrodynamické tělo s krátkým krkem. Dlouhá a úzká křídla o rozpětí až 180 cm z terejů dělají obratné letce. Úspěšný lov jim umožňuje dlouhý kuželovitý zobák, kterým chytají potravu. Jakmile se zvedne silný vítr, začnou využívat proudění vzduchu a plachtěním se nechají unášet větrem. Úžasný pohled je na tyto ptáky při bouři, jak dokonale dokážou manévrovat v silných poryvech větru. Bravurně přistávají na útesech, aniž by je vítr strhl ze skály.
Moje první setkání s těmito krasavci bylo na ostrově Helgoland v severním Německu. Ostrov má rozlohu přibližně 1 km2 a nachází se v oblasti Pinnenberg ve spolkové zemi Šlesvicko–Holštýnsko. Hlavní ostrov sousedí s tím, kterému se říká Duna a jenž je takto označován především proto, že vypadá jako písečná pláž. Oba ostrovy jsou chráněnou přírodní oblastí. Na ostrov Helgoland se dostanete lodí, plavba trvá 2,5 hodiny. A rázem se ocitnete v rekreačním letovisku, kde nejsou auta ani jiné dopravní prostředky. Ptáky najdete na výběžku Lummenfelsen, tzv. Dlouhé Anně, dominantě ostrova a hnízdní skále. Když se přibližujete k ptačí kolonii, slyšíte už zdálky typický křik, ptáci jsou opravdu hluční. Nehnízdí zde sami, najdeme tu i méně početné kolonie alkounů úzkozobých (Uria aalge), ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus), kajky mořské (Somateria mollissima), několik druhů racků a další. Tento ostrov je pro svou dostupnost z Evropy velmi vyhledávaný fotografy. Terejové se na červených útesech opravdu vyjímají. Na ostrově Düne můžete pozorovat dva druhy tuleňů, jak se líně povalují na plážích – tuleně kuželozubého (Halichoerus grypus) a tuleně obecného (Phoca vitulina).
O měsíc později jsem se vydala za ptáky i do Anglie, na největší a nejvýznamnější hnízdiště mořských ptáků Spojeného království. Na křídových skalách hnízdí 200 000 mořských ptáků včetně papuchálků. V návštěvnickém centru najdete všechny informace i s mapkami nebo si zde můžete objednat i komentovanou procházku, při níž vám zkušení ornitologové pomohou s určováním ptáků. Procházka po útesech je úchvatná, v některých místech se vysoké útesy rozestupují a dá se sejít dolů k moři. Na každém kroku je co pozorovat. Musím říct, že je to ráj pro ptáčkaře, můžete stát hodiny na jednom místě a pozorovat ruch na hnízdech, jak se rodiče starostlivě starají o svá mláďata. Neúnavně se vydávají na moře pro potravu. Na skále je stále plno a každá sebemenší plošinka je okamžitě obsazena.
Lov
Ptáci v menších hejnech přeletují nad hladinou a hledají ryby. Mají tak ostrý zrak, že vidí hejno ryb z výšky až 40 metrů. Když spatří kořist, dokážou se vrhnout do vody i z výšky 20 až 30 metrů. S přimknutými křídly se vrhají střemhlav k hladině a tu prorážejí jako prudce vystřelený šíp (kolem 60 až 90 km/h), pronikají vodou, aniž by zpomalili. Terejové k tomuto mají zvlášť utvářenou lebku s dutinami plněnými vzduchem, které se těsně před kontaktem s vodní hladinou naplní vzduchem a ochrání tak lebku při nárazu. Dokážou se potopit až do 22 metrů, nejhlouběji ze všech ptáků. Rovněž nemají žádné vnější nozdry, otvory jsou zakryty kostěnými přepážkami, takže když se ptáci potápí, nevnikne jim mořská voda do ústní dutiny. Kořen horní čelisti zobáku je vyhnutý nahoru, a tak může terej dýchat. Rovněž mají vyvinuté nadočnicové solné žlázy, které vylučují koncentrovaný solný roztok, jenž proniká vnitřními nozdrami do ústní dutiny a odkapává ze zobáku. Tím se tělo zbavuje soli. Proto může terej jíst slané ryby a pít mořskou vodu.
Terejové podnikají rybářské výpravy, mohou trvat i čtyři dny a mohou se přitom dostat až 5 000 km daleko. Při lovu často spolupracují i s delfíny či jinými mořskými savci, jsou očima nad hladinou těchto živočichů a pátrají po hejnech ryb. A proč je toto spojenectví pro tereje tak výhodné? Ryby se zdržují hlouběji pod hladinou, je obtížnější je v této hloubce ulovit a delfíni ryby při lovu ženou k hladině. Pak je ptáci snadněji uloví.
Hnízdění
Hnízdění probíhá od dubna do července. Při páření se partneři vzájemně uklánějí, třou se něžně zobáky, natahují krky a křídla. Tento tanec opakují ve zkrácené formě při každém příletu na hnízdo, tím se partneři zdraví a udržují vztah. Hnízdí ve velkých koloniích na skalách u moře, které čítají tisíce až statisíce ptáků. Při hnízdění jsou velmi společenští, hnízda jsou jedno vedle druhého. Často pak dochází k drobným šarvátkám mezi sousedy. Na moři žijí ptáci v menších skupinkách a chovají se velmi tiše, ale na hnízdištích je to naopak, ptáci hodně komunikují pomocí hrdelních zvuků. Už zdálky slyšíte skřehotavé hlasité volání, které se násobí počtem jedinců.
Při hnízdění na pobřežních ostrovech si vybírají místa, odkud se mohou vrhat dolů ze skály a nabrat plachtěním rychlost, z vodního povrchu vzlétají ztěžka, dlouhodobým máváním křídel spojeným s plácáním do vody. Vzhledem ke své velikosti nedokážou vzlétnout z rovného plochého povrchu.
Hnízda si staví z mořských rostlin, ale najdeme zde i sítě a jiný odpad, který pak může ohrozit mláďata. Terejové snáší jedno vejce, na němž sedí oba rodiče střídavě. Zvláštní je, jak ptáci „sedí“ na vejcích. K udržování dostatečné teploty používají své velké nohy, roztaženými plovacími blánami pták zakryje vejce a později i potomka a chrání jej proti nepřízni počasí. Mláďata se líhnou po 40–45 dnech, po 45 dnech postupně opouštějí hnízda. Na moři stráví ještě nějakou dobu plaváním na hladině, učí se zde lovit ryby a posilují svalstvo. Mladí ptáci pak odlétají na několik let na volné moře a postupně mění barvu z hnědé na bílou. Jakmile dosáhnou pohlavní zralosti, vracejí se v době páření na původní hnízdiště a vyberou si partnera na celý život. Po vyvedení mláďat i rodiče opouštějí hnízdní kolonie a odlétají k jihu. Západoevropští terejové zimují ve Španělsku a Středomoří.
