Pyrura zelenolící – můj chov v panelovém bytě
Mé začátky
Již od roku 1972, kdy jsem se postavil na vlastní nohy a získal byt v panelovém domě, jsem choval nějaké ptactvo. Jako mnoho z nás nejprve andulku jako mazlíka, později korelu a nakonec jejich pár, od kterých jsem odchovával mladé. Také jsme vlastnili dva psy, knírače malé. Pak jsem byl pracovně dlouhodobě (střídavě) mimo domov, následoval rozvod a tohoto koníčka jsem musel zanechat. Po dvou vážných operacích páteře jsem se musel rozloučit ze zdravotních důvodů s dalším koníčkem – sportem. Začal jsem přemýšlet, co budu doma ve volném čase dělat. Stále mne to táhlo zpět k chovu papoušků.
Protože jsem věděl, co umějí andulky a korely, hledal jsem vhodnější kandidáty pro chov v panelovém domě. Zpočátku jsem to chtěl zkusit s agapornisem růžohrdlým, který byl všude doporučován jako vhodný do bytu, ale to byl velký omyl. Tudy cesta nevedla. Musel jsem jej dát pryč. V roce 2001 jsem si pořídil papouška kouřového z obchodu se zvířaty, který byl notně zdecimovaný a bylo mi ho líto. Postupem času se dal do pořádku. Dnes je z něho nádherný samec, který se naučil mluvit a dodnes je velkým mazlíkem. Žádný přeborník to není, ale pár slov umí. V současnosti, kdy je byt plný papoušků, promluví jen někdy.
V roce 2005 jsem zatoužil po papouškovi konžském, o kterém jsem mnoho četl a kterého jsem si posléze pořídil. V následujícím roce jsem k němu přikoupil samičku. Jsou to krásní ptáci, ale chovat více párů v bytě by asi nešlo vzhledem k nutnosti pořízení větších klecí. Zůstal jsem tedy u jednoho páru, který chovám dodnes, v současnosti má tři vejce.
V roce 2006 mne kamarád přesvědčil o vhodnosti a kráse neofém modrohlavých a jeden pár jsem od něho koupil. A tím vše začalo. Dva páry, tři, čtyři… a dnes osm párů v různých mutacích. Začal jsem se hlouběji zajímat o genetiku. Byla mi nápomocna genetická kalkulačka Ing. Raška, kterou používám dodnes.
Ale stále jsem měl touhu chovat něco většího, opravdové papoušky, které bych mohl odchovávat i v panelovém bytě, a to v různých mutacích. Nakonec po dlouhé úvaze jsem se rozhodl pro pyrury zelenolící, které sice patří mezi středně velké papoušky, ale svým vzhledem a chováním připomínají velké papoušky. Hlavně mne zaujaly mutace těchto papoušků a na rozdíl od velkých papoušků menší náročnost na prostor, a tudíž možnost je chovat v bytě.
Po zralé úvaze jsem kontaktoval Ing. Eliáše v Podolí u Brna a dovezl od něj v roce 2009 první pár pyrurů zelenolících skořicových opalínů. V krátkém čase zkrotli a mohl jsem je pouštět po bytě k proletu. Bez problémů se vraceli do klece. Jejich akrobatické a komické kousky mne dostaly. Ani hlasové projevy nebyly nepříjemné. Samozřejmě, když se lekli, něco nezvyklého se dělo kolem klece nebo přišel někdo cizí, opravdu křičeli na poplach. Ale zanedlouho se křik omezil na minimum. Po okřiknutí ztichli. A bylo rozhodnuto. To jsou papoušci pro mě a do mého panelového bytu! Následovala návštěva burzy ve Zwolle, odkud jsem si přivezl od německého chovatele pana Heniga další pár skořicových opalínů. Následovaly další burzy ve Zwolle, kde jsem nakoupil od belgického a nizozemského chovatele další páry. Některé další ptáky jsem koupil nebo vyměnil s našimi chovateli. Musel jsem nechat dodělat další klece. Dnes mám v několika mutacích sedm párů pyrurů zelenolících.
Chov pyrurů v bytě
Dnes již nebydlí papoušci u mě, ale já u papoušků. Pyrurové zelenolící jsou nádherní ptáci a jsou k dispozici v mnoha mutacích. Jsou přítulní, zvědaví a hraví. Toho se dá s úspěchem využít při ochočování, jen je třeba nespěchat a rozvíjet vlohy, které ten či onen papoušek má. Nesmí se nic lámat přes koleno. Chyba při výchově je kolikrát nevratná. Jsou to výborní rodiče a bez problémů vyvedou mladé až k samostatnosti. Jsou to také velcí jedlíci. Nedělá jim problém jakékoli ovoce a zelenina všeho druhu. Rádi se koupou a svedou to i v menších miskách. Chov papoušků v bytě má svá úskalí, ale při troše snahy, přemýšlení a pochopení to jde.
Výjimky a rozdíly v chování
Výjimky a rozdíly v chování jsou stejně jako u jiných tvorů i u papoušků, a to jak mezi jednotlivými druhy, tak mezi jedinci v rámci druhu. Děti, ale i dospělí jsou také buď flegmatici, či introverti, nemluvní, a ti, co nezavřou pusu, někdo má příjemný hlas, jiný naopak, někdo je jízlivý a jiný rozumný a záleží na tom, jestli se je vhodným způsobem budeme snažit usměrnit a nevhodné projevy potlačit. Je ovšem nutné počítat i s tím, že podivnou hrou náhod a chromozomů se může stát, že dobrá vůle chovatele na výchovu nestačí, ač se snaží sebevíc. Jednotný recept na výchovu neexistuje. Vše záleží na rozdílnosti vrozené aktivity, stabilitě biorytmů, přizpůsobivosti, reakcí na podněty, pozornosti, emoční odolnosti a dalších vlastnostech. Ke každému ptákovi je proto potřeba přistupovat jinak, podle jeho vrozených dispozic, a volit vhodné stimuly a způsob výchovy. Navíc papoušci, jako hejnoví ptáci, mají své postavení v rámci dané hierarchie. Čas od času se jedinec snaží posunout výše. Poprvé to vyzkouší v pubertě a posléze vždy, když vycítí možnost. Například při nedůslednosti a polevení při výchově. Jistý problém může nastat v období toku, kdy samečci mohou být ojediněle agresivnější. U samiček to nebývá. Také při přepeřování může dojít ke změně chování, protože je to pro papoušky období jak energeticky, tak i psychicky náročné.
Soužití s ptákem je složitá záležitost a je potřeba u ní také dost přemýšlet. Pokud nemá pyrura příčinu a je v pohodě, obvykle nekřičí, nemá důvod. Netvrdím, že jsou němí, ale záleží na majiteli, jaké podmínky a jakou výchovu zvolí, aby důvod ke křiku nebyl. Mnohdy se stává, že člověk si koupí vysněného papouška a nemůže se od něho nějakou dobu odtrhnout. Postupem času ale zjistí, že má i jiné povinnosti a styk s ptákem omezí. To může být jeden důvod toho, že pták se začne dožadovat intenzivnějšího kontaktu křikem. Chce si to hned od počátku uvědomit, jaké budou možnosti, jak bude vypadat běžný den, a podle toho nastavit i režim papouškovi. Tím nechci říct, že si papouška nemáme všímat. Naopak, v denním rozvrhu by měl být i pro papouška vyčleněn pravidelně dostatečný prostor. Pokud zjistíme, že nebudeme mít dost času na svého kamaráda, je lepší si ho nepořizovat. To je druhý nevhodný extrém, který zapříčiní křik papouška. To si musíme rozmyslet již před jeho pořízením. Před koupí papouška by si měl každý zájemce sehnat co nejvíce informací o chování, potřebách a možnosti výchovy druhu, který si chce pořídit. Na toto téma vycházejí v časopise Fauna na pokračování články „Vlastnit papouška je závazek“ od Miloslava Josefoviče.
Výhody
Výhody v chovu pyrurů v bytě vidím v tom, že jsou svým genetickým vybavením a velikostí k tomu předurčeni. Chovatel je v neustálém kontaktu s nimi a může denně pozorovat jejich temperament, reakce na různé podněty, celkové chování, okamžitě reagovat na jejich potřeby a řešit vzniklé problémy. Papoušci si naopak zvyknou na běžný provoz domácnosti a přestanou být bojácní a hluční. I když u pyrurů zelenolících nemůže být o velké hlučnosti řeč. Navíc jejich hlasový projev není nepříjemný, pokud se něčeho neleknou, něco je nerozčílí nebo nevyhodnotí situaci jako nebezpečí. Pak se ozývají výstražným křikem. Ale ani to netrvá dlouho. Jsou velmi vnímaví a učenliví, ale také jsou spolehliví hlídači. Daleko více hluku (když ne třeba intenzitou, tak délkou projevu) dělají běžně v domácnostech chované andulky, korely, rozely, alexandři, aratingy, agapornisové apod., i když i zde mohou existovat výjimky.
A není nic hezčího než sedět a obdivovat krásu jednotlivých mutací pyrurů zelenolících, pozorovat, jak v klecích dovádí, pošťuchují se, něžně si probírají peří, dovedou se obejít na bidle, aniž by spadli, visí za jednu nohu dolů a bez problémů nasednou zpět na bidlo tzv. výmykem vpřed, jak se před sebou naparují a pochodují majestátně proti sobě každý na jiném bidle, koupou se až do úplného zmáčení peří, jak se neobvykle páří sedíc vedle sebe na bidle nebo si přidržují potravu prsty jako velcí papoušci apod. Jsou prostě úžasní. Jsou to ptáci kontaktní, temperamentní, přizpůsobiví, hraví a úžasní rodiče. A to nemluvím o ochočeném mazlovi, který dovede vymýšlet daleko více kousků.
Pokud někdo říká, že jsou to uřvaní a agresivní papoušci, tak asi někde v jejich výchově a spolužití dělá chybu, nebo jde o výše zmíněnou vrozenou anomálii. Já a mnoho dalších chovatelů s chovem pyrurů v bytě nemáme žádné problémy, zbytečně a bez důvodu nekřičí. A pokud se ozvou, tak je potřeba zjistit, proč to tak je, a hledat nápravu. U mě probíhá obvyklý chod domácnosti bez výraznějších omezení, chodím po bytě, jak potřebuji, mluvím přitom, aby o mně věděli, koukám na televizi, poslouchám hudbu, luxuji, upravuji klece (osvětlení) a myji vnitřky klecí za provozu i s ptáky, provádím běžné činnosti, pouze se vyhýbám prudkým pohybům a manipulaci s neznámými předměty. Vše je bez výraznějšího křiku pyrurů. Jejich zvědavost je silnější než obavy. Pokud ráno nemusím vstávat a přispím si, ozvou se pyrurové (ale i papoušci konžští), až když zaznamenají pohyb. V období, kdy odcházím do práce ještě před rozedněním a rozsvícením světel v klecích, kdy si přisvěcuji jen malou lampičkou, můj pohyb a odchod ani nezaregistrují. Zvykly si i neofémy, které jsou jinak plaché a lekavé.
Nevýhody
jako ve mlýnici. Jistou nevýhodou chovu papoušků (a to všech) v bytě je potřeba věnovat zvýšené úsilí zajištění odpovídajících podmínek, čistoty prostředí, dostatečného světla, čerstvého vzduchu a také je omezený výběr vhodného druhu.
V uzavřeném prostoru bednových klecí dochází při přeletování tlakem vzduchu od křídel k vyletování peří a slupek od zrní jedinou možnou cestou, a to čelními mřížkami ven. A to i přesto, že mám ve spodní části krycí skla do třetiny výšky klece a na bocích dole navrtané dírky. Dalším zdrojem znečištění je zrní, které si pyrurové odnášejí na bidla s oblibou k čelní mřížce a slupky odskakují ven. V neposlední řadě je to také prach, který vzniká z peří ptáků, ale také ze štěpky na dně klecí. Ale co bychom pro své miláčky neudělali.
Já, abych nemusel s každým sáčkem po luxování běhat ven, pořídil jsem si dílenský vysavač a používám ho i na čištění štěpek od trusu na dně klecí v šuplících. Když už je v šuplících málo čisté štěpky, tak ji doplním a zhruba po dvou měsících vyměním celý obsah za nový. Dříve jsem používal na dno antikoxicidiózní písek pro holuby. Byl výborný, protože trus okamžitě vyschl a případní parazité neměli šanci přežít. I na pohled to bylo pěkné, ale tento písek strašně prášil a v bytě bylo jako ve mlýnici. Jistou nevýhodou chovu papoušků (a to všech) v bytě je potřeba věnovat zvýšené úsilí zajištění odpovídajících podmínek, čistoty prostředí, dostatečného světla, čerstvého vzduchu a také je omezený výběr vhodného druhu.
Tak jsem přešel na štěpky. K zachycení prachu jsem osadil všechny místnosti čističkou vzduchu s ionizátorem. Všude jsem odstranil koberce a mám pouze lino. S utíráním prachu jednou týdně též myji krycí skla a vytírám celý byt s přídavkem dezinfekce F10. Používám ji i pro čištění bednových klecí, vymývání krmítek a napáječek.Tak jsem přešel na štěpky. K zachycení prachu jsem osadil všechny místnosti čističkou vzduchu s ionizátorem. Všude jsem odstranil koberce a mám pouze lino. S utíráním prachu jednou týdně též myji krycí skla a vytírám celý byt s přídavkem dezinfekce F10. Používám ji i pro čištění bednových klecí, vymývání krmítek a napáječek.
Také je potřeba v bytovém chovu dobře zvážit, co dát, či nedat papouškům z volně rostoucích plodin. Těžko v bytě budu krmit zralým černým bezem nebo červenou řepou, i když obojí je velmi zdravé. Ale to bych měl za chvíli celý byt červený a fialový a nikdo to již neumyje. Pozor, také nevařím v teflonovém nádobí. Při zahřátí se z teflonu uvolňuje do ovzduší plyn, který je pro papoušky smrtelně nebezpečný!!! Při volném pohybu papouška po bytě je potřeba dát pozor také na jedovaté rostliny a odstranit rizika možného úrazu. To vše by bylo na samostatné jednání.
Další věcí je prostor. V bytě jste omezeni a musíte volit kompromis mezi velikostí klece a volným prostorem v bytě. Také musíte zajistit dostatek světla. A to vhodným umístěním nebo osvětlením klecí. Důležitý je přístup čerstvého vzduchu. Mám trvale otevřená okna, ve kterých je v rámu pletivo, aby ptáci neměli možnost ulétnout. Občas se mi stane, že lapám nějakého nezbedu létajícího po bytě. V zimě často větrám (pouze ventilačkami) a celoročně používám zmiňované čističky vzduchu s ionizací.
Nemalým problémem je zásoba krmiva. Pokud někdo chová jednoho mazlíka nebo pár, tak to asi nebude problém. Ale při větším počtu je potřeba mít určitou zásobu krmiva a štěpky. Potom je potřeba nakupovat po celých pytlích. K tomu využívám balkon, který jsem si nechal zasklít.
Chovné zařízení
Protože v ložnici byly klece s konžáky, papouškem kouřovým a párem pyrurů, dal jsem si podle vlastního nákresu u truhláře vyrobit bednové klece, kterými jsem postupně nahrazoval jednotlivé díly obývací stěny. V Brně jsem si u firmy Faunas nechal na míru vyrobit mřížky, u klempíře pozinkované šuplíky. Něco mě to sice stálo, ale myslím si, že to vypadá dobře. Dnes vím, že jsem udělal chybu: šuplíky jsou pouze 2,5 cm vysoké. Papoušci při přistávání na dně hrnou štěpku ke straně a ta zapadává za šuplíky. V příštím životě je udělám aspoň šesticentimetrové. Postupně jsem obměnil skoro celou obývací stěnu za osm klecí pro neofémy a umístil jsem dalších pět klecí s pyrury do obýváku. Jednu klec s párem pyrurů mám v ložnici.
Bednové klece odpovídají přesně modulům stěny 90 cm délka a 60 cm výška. Hloubku jsem zvětšil na 50 cm. Do středu stropu jsem umístil 8W UV zářivku a po stranách LED trubice pro nižší intenzitu osvětlení. Vše řídím dvěma spínacími hodinami. Bohužel dané rozsvěcení je skokové, a tak pracuji na zařízení, které bude celé na bázi LED pásků s plynulým náběhem a úbytkem světla. Navíc mi někteří ptáci (včetně neofém) stále překousávají kabely od LED trubic, a pyrurové je dokonce odštípli od stropu i s držáky.
Při rekonstrukci kuchyně jsem nechal v jídelním koutě dodělat ve stejném stylu další čtyři klece 90×60×50 (v jedné je zatím sedmý pár pyrurů) a tři proletovačky 135×80×50 (d×v×h) tak, aby zapadaly do prostoru. Zde už jsem šuplíky zvětšil na 8 cm. Ovšem nebyl jsem spokojen s tím, že pokud pták přišel k přední mřížce, byl vlastně z mého pohledu ve stínu a nemohly vyniknout barvy peří. Začal jsem laborovat a nakonec jsem těsně u mřížky po délce instaloval LED pásek s denním světlem 4 000–4 500 K, 7,2W/m, 12V/DC, 500 lm/m v hliníkové liště se 45° sklonem. Světlo nesvítí zbytečně před klec a také nesvítí přímo do horní zadní části klece. Ale tam ho nepotřebuji, tam se nezdržují. Docílil jsem toho, že i ptáci u mřížky jsou osvětleni z mé pohledové strany. Postupně vše předělávám na LED pásky.
Budky mám vně klecí ze strany. Protože nevím, jak budou někdy v budoucnu klece poskládané, udělal jsem otvory na budky průměr 8 cm na obou stranách a ty nevyužité zaslepil drátěnou mřížkou ze zdroje počítače. Budky mám 16×16×30 cm, vletový otvor 6,5 cm.
Řešil jsem, jaké napáječky použít. V nerezových se asi budou ničit podávané vitaminy a navíc podávám koloidní stříbro (o tom psal kamarád Zdeněk Schiffmann), které nesmí přijít do styku s jakýmkoliv kovem. Přemýšlel jsem, kde sehnat větší keramickou misku, aby šla třeba místo 9 cm nerezového krmítka. Nakonec jsem pořídil keramické zapékací misky na muffiny, které ale musím vkládat do nerezových krmítek, jinak propadávají. Na koupání mají pyrurové 12 cm nerezové krmítko, na které si ihned zvykli, a pravidelně se koupou. Jinak jsou klece klasicky osazené krmítkem na suchou potravu, krmítkem na ovoce a zeleninu, gritem a sépiovou kostí.
Protože jsem mřížky pořizoval původně pro neofémy, jsou dvířka dělána jako šoupačky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jednou přišel z práce a po bytě létal pyrura. Nešlo mi to do hlavy. Jejich šikovnost je úžasná. Nevím, jak se mu povedlo nadzvednout šoupačku a vyletět ven. Šoupačka byla normálně dole. Tak jsem musel všechny dvířka zabezpečit karabinkami. Pro tohoto turistu jsem dal šroubovací, aby už neuletěl. Druhý den byl opět venku a karabinka rozšroubovaná na zemi. Dnes tam má dvě karabiny a zatím to funguje. Pyrurové jsou hraví a šikovní a dovedou si poradit s lecčím.
Závěrem
e jen škoda, že laická veřejnost nezná tyto nádherné ptáky Jižní Ameriky, kteří jsou vhodní do bytů i na ochočení. Již prostředí jejich výskytu je k tomu předurčuje. Na výstavách a našich burzách je pyrurů zelenolících pomálu (aspoň v Čechách), a když už, tak přírodní forma nebo hypoxanta (opalin), ale to jen ojediněle. Důvodem může být i to, že ptáci potřebují přemístit na zimu do nemrznoucích prostor s minimální teplotou 10 °C. Někteří chovatelé na diskusním fóru sice tvrdí, že je přes zimu nechávají ve venkovních voliérách, protože nocují v budce. Neznám jejich chovné zařízení ani podmínky provozu takového chovu, ale já bych to neriskoval. Podle mě je něco jiného přežít v extrémních podmínkách a něco jiného žít spokojeně ve vyhovujících podmínkách. Pyrurové jsou teplomilní ptáci, kteří mají domovinu v Jižní Americe, z čehož plynou jejich genetické předpoklady. Ale je to jen můj subjektivní pohled, nikomu jej nevnucuji.
I pyrura odchovaný pod rodiči při správné péči v krátké době zkrotne, stane se výborným kamarádem a vytvoří s chovatelem (ale i rodinou) nerozlučné pouto. Jako příklad mohu uvést článek Lukáše Procházky, Jaroslavy Kaňkové a příběh paní Pruknerové z Ostrova nad Ohří, která si koncem května 2014 přijela pro odstaveného, již samostatného tříměsíčního samečka pyrury zelenolícího. Během necelého měsíce mi psala, že je ptáček úžasný a že ho pouštějí každý den ven a on sedne rovnou na rameno a mazlí se. Dnes je z něho rodinný mazel. Paní Pruknerová mi o tom psala maily a svolila s uveřejněním obsahů: „…je to neskutečný mazel, ať ho odložíme kamkoliv, vrátí se jako bumerang. Nechá se pohladit, podrbat na hlavě, je to až neskutečné po tak krátké době. Zadaptoval se opravdu rychle. …VIKY se ochočil velmi rychle, i k cizím lidem je přátelský. Řekla bych, že jeho zvědavost je silnější než strach. Vzorně se mnou přes den chrupe v posteli pod polštářem. Je to akrobat, rád se houpe na šňůrách v koupelně hlavou dolů a vzhlíží se přitom v zrcadle. Občas se mi houpe na náušnicích. Také se rád koupe. Několikrát se rozpálil do ruda, to když nemohl v kleci vyndat z rolničky modrou kuličku. Ale ne že by řval, ale rozčileně brblal. Jinak je to tuleň domácí, nevadí mu být celý schovaný v dlani, spát na rameni ani viset na výstřihu. Má potom blíže k jídlu, které mu připravuji na kuchyňské lince. Taky je trošku tvrdohlavý, když on nechce, tak prostě nechce a dokáže to dát chováním jasně najevo. Rád vyzobává písmenka z klávesnice notebooku. Zakřičí si, jen když se lekne, třeba při luxování, to se snaží vysavač překřičet, anebo když zatahuji závěsy a rachotí žabky. U rádia si zkouší prozpěvovat, jinak je v naprostém klidu. Rozhodně pyruru do domácnosti můžu doporučit spíš než andulku, kterou jsem měla třináct let. To se nedá srovnávat. I děti jsou nadšené.“ Tolik paní Pruknerová.
Tito ptáci by si zasloužili více pozornosti jak chovatelů, tak laické veřejnosti. Když někomu řeknete, že chováte pyrury, tak se zeptá: Co to je? Když řeknete andulky, korely, rozely, tak každý ví. Proto jsem se rozhodl pro propagaci těchto papoušků a vytvořil jsem poutače formátu A4 a umisťuji je na burzách (případně výstavách) na bodovacích klecích. Na jednom poutači mám zkrácené povídání o pyrurech a na druhém mapku jejich výskytu.
Jak jsem uvedl, mám těchto úžasných papoušků 7 párů. Tři páry jsou připraveny na příští chovnou sezonu a čtyři páry odchovávají. Vloni jsem měl od dvou párů z jednoho hnízdění 8 mladých a dva páry neudělaly nic. Letos páry, které loni vyvedly mladé, zatím neudělaly nic a opačně: z těch, co nedělaly nic, letos jeden pár má 3 mladé a jeden pár pouze 1 mladé. Jeden pár (který měl právě mladé) chci prodat, protože již nemám místo a mám připravený pár s mutací tyrkysovou. Byt 2+1 není nafukovací.
Podle mého názoru, a nikomu jej nevnucuji, je chov pyrurů zelenolících v bytě možný a přináší mnoho radosti. Je ale potřeba ptáky navyknout na běžný provoz domácnosti. Na vše si časem zvyknou. Také je potřeba trpělivost, zajistit odpovídající podmínky a zvolit vhodnou výchovu.
Určitě bych nedoporučoval koupi pyrury, ale ani žádného jiného ptáka člověku, kterému vadí sebemenší ptačí projev a který nemá trpělivost při jeho výchově. Jinak z mé (ale nejen mé – viz diskuse na iFauně) zkušenosti je pyrura zelenolící bezvadný společník a při správném zacházení spíše tišší pták, kterého všem zájemcům o chov papouška i se všemi jeho specifiky doporučuji.
Doufám, že tímto článkem se podaří inspirovat jak další zájemce o chov zajímavých a krásných středně velkých papoušků, tak ty, kteří si chtějí pořídit domácího mazlíka s vizáží a chováním velkého papouška. Vše, co jsem napsal, je pouze můj subjektivní názor a postřeh a určitě není jediný možný. Nejsem žádný odborník, pouze obdivovatel a též snad i chovatel papoušků, a pokud má někdo jiný názor nebo zkušenost, prosím neodsuzujte mne, nekamenujte mě a poraďte, co zlepšit nebo udělat jinak. Rád si o všem popovídám v konstruktivní diskusi. Nikdo není dokonalý.
Přeji všem chovatelům a příznivcům exotického ptactva mnoho chovatelských úspěchů.
