Poklady z přírody 18 Červená řepa

Mnozí z nás si ji pamatují jen jako nechutný salát podávaný ve školních jídelnách snad ke všemu… Červená nebo také salátová řepa, lidově cvikla, ale své nesporné klady má. Dá se použít do spousty velmi chutných receptů a využít ji můžeme i ve výživě zvířat. Červená řepa podporuje odolnost (imunitu), což oceníme zejména v podzimních sychravých měsících. Ráda bych teď přesvědčila o kvalitách této kořenové zeleniny zejména ty, kdo s ní mají neblahé zkušenosti.

Červená řepa pěstovaná v několika varietách je poddruhem z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae), rodu řepa (Beta), druh řepa obecná (Beta vulgaris).

Výskyt

Divoký předek řepy Beta vulgarit subsp. Maritima je rozšířený ve Středomoří a okolo atlantického pobřeží Evropy, na Blízkém východě a v Indii. Další divoký poddruh Beta vulgarit subsp. Adanensis se vyskytuje v Řecku a v Sýrii.

Pěstování

Červená řepa je skromná, nedaří se jí jen na kyselých a štěrkovitých půdách, vhodné je pěstování ve druhé trati. Vysévá se v dubnu až květnu, možné jsou ale i pozdější výsevy. Podmínkou je dostatek vláhy. Vyséváme v řádcích 30–40 cm od sebe, semena se pokládají 10 cm od sebe, většinu odrůd je potřeba vyjednotit. Vegetační doba se podle odrůd pohybuje od 60 do 120 dní. Je odolná proti škůdcům.

Během vegetace porost řepy přihnojujeme plným hnojivem, uzrálým kompostem nebo rostlinnými výluhy. Drobnější variety si můžete vypěstovat i na balkoně.

Charakteristika

Tato dvouletá bylina se vyznačuje kulovitým kořenem nebo kořenovou bulvou. Bulvy mají podle odrůdy různé tvary (kulaté, podlouhlé, zploštělé) i barvy – jsou většinou bordově červené, tmavě oranžovočervené, v zahraničí se pěstují i odrůdy se žlutou dužninou, existují i odrůdy s dužninou bílou. Různé je i zbarvení listů. Vyšlechtěny jsou odrůdy určené k lisování šťáv.

Květy jsou seskupeny v klubíčkách po 2–4, skládají se bohatá složená květenství. Plod je nažka ve ztvrdlém oplodí.

Trocha historie

První zmínky o červené řepě údajně pocházejí z Babylonie a jsou staré 3 000 let. Červenou řepu ale zřejmě jako lék i potravinu využívali i staří Římané. V jedné z prvních kuchařek jsou zapsány saláty, vývary i jiné speciality, např. řepa uvařená s hořčičným semínkem, nakrájená a naložená do olivového oleje smíchaného s octem. Nakrájené listy mladé řepy se vařily s pórkem ve vodě a trochou vína, rozdrceného koriandru a římského kmínu. Na dochucení se použil ocet a olivový olej.

V antice se řepa rozšířila do Španělska, Francie a dále do celé Evropy. Dříve se konzumovaly zejména listy, kořen se používal zejména k léčebným účelům. I řecká bohyně Afrodita údajně vděčí za svou krásu právě listům červené řepy. Odvar z této rostliny byl skládán jako oběť bohu Apollonovi.

Pro Slovany byla červená řepa nedílnou součástí jídelníčku, nahrazovala brambory, které ji však svým příchodem částečně vytlačily. Ve čtrnáctém století ji neznali jen v nejsevernějších oblastech Evropy.

Dnes je červená řepa oblíbená v Evropě, v Severní Americe i Asii. V kuchyni je možné ji využít do salátů, polévek, jako hlavní jídlo, např. pečenou i na přípravu moučníků. Příjemnou nasládlou chuť má šťáva, smíchat se dá s jablečnou, pomerančovou nebo mrkvovou, chuť podpoří citron. Ideální je ředěná vodou. Kořen je také součástí některých receptur na kečup, či dokonce džemy. Konzumovat se dají i čerstvé listy, a to dušené jako špenát nebo vařené.

Polévky jsou známy především ve východní Evropě, např. boršč, přidat ji můžeme i do zeleninové polévky.

V salátech se řepa používá syrová i vařená. Syrová je výtečná v kombinaci s česnekem, křenem, zelím, jablky, pomeranči a ořechy, jogurtem nebo smetanou. Také k vařené se hodí smetana, majonéza, kyselý nálev, fenykl či anýz, stačí ji jen osolit a pak zakápnout citronem a máslem. Řepa by se měla vařit pomalu, asi hodinu, celá ponořená do vody, neoloupaná, přidat je možné koření.

Sušená řepa se používá jako přírodní barvivo k barvení pokrmů, využití mívala i k obarvení velikonočních vajec, ti, kdo rádi zkoušejí, si jí mohou obarvit i tričko. Připravuje se z ní také léčivý extrakt.

Uvádí se, že působí protivirově, antibakteriálně i proti mykózám. Je vysoce zásaditá, odkyseluje organismus, podporuje obnovu tělních i mozkových buněk. Posiluje peristaltiku střev, činnost žaludku i žlučníku a pomáhá při zácpě, zesiluje cévní stěny a posiluje krevní oběh, potlačuje účinky menopauzy, má močopudné účinky, zlepšuje využití bílkovin, zajišťuje duševní pohodu, zpevňuje pokožku, pomáhá při alergiích, podporuje tvorbu červených krvinek, příznivě ovlivňuje vylučování kyseliny močové, která způsobuje dnu, tiší revma. Na vysoký krevní tlak je dobrá sklenička šťávy se lžící medu. Používaná byla i na bolesti hlavy a zubů. K dosažení výraznějšího antianemického účinku stačí dvakrát denně vypít 50 až 100 ml syrové, čerstvě vylisované šťávy z červené řepy. Červená řepa se dostala i do výzkumů k možnostem léčby rakoviny. Mnozí by dali ruku do ohně za to, že pravidelná konzumace červené řepy dokáže prodloužit život.

Po konzumaci červené řepy jsou stolice i moč zbarvené dočervena. Stejně působí i u zvířat, kterým je zkrmovaná.

Při konzumaci velkého množství nebo dietách s červenou řepou se mohou vyskytnout migrény či příznaky rýmy. S konzumací by to neměli přehánět cukrovkáři. Názory na množství, které můžeme denně zkonzumovat, se liší. Některé prameny uvádějí do 200 g denně. Do jídelníčku by se měla zařazovat postupně.

Co rostlina obsahuje

Podle Wikipedie obsahuje 87,1 % vody, 7 % cukrů, 0,6 % škrobu, 1,9 % vlákniny, 0,1 % tuků a mastných kyselin. Energetická hodnota je 154 kJ na 100 g.

100 g bulvy má asi 70 mg sodíku, 380 mg draslíku a 20 mg vápníku, dále hořčík, mangan, fosfor, železo, měď, zinek, uvádí se i křemík, jod, rubidium a cesium. Pokud je správně pěstována, obsahuje také selen.

Důležitý je obsah rostlinných barviv, antokyanů a antioxidant betain. Z vitaminů je zastoupen vitamin C, vitaminy skupiny B, karoten a kyselina listová. V malém množství jsou přítomny bílkoviny.

Listy jsou zajímavé obsahem beta–karotenu, vitaminu A, B9, K, vápníku, hořčíku a železa.

Sběr

Řepa se sklízí na konci léta a na podzim, než přijdou první mrazíky. Nať je vhodné „odkroutit“. Při vhodných podmínkách skladování se ale nekazí ani bulvy, u kterých byla nať ořezaná.

Zpracování

Bulvy se skladují očištěné, v temnu, chladnu, při přiměřené vlhkosti. Pro lidskou výživu je možné červenou řepu nakládat nebo sušit. Také pro zvířata se hodí sušená, a to jak listy, tak bulvy. Listy se dají použít jako přídavek siláže.

Využití pro drůbež

Slepice, ale i kachny, husy, perličky a křepelky zobou řepu velmi rády. Bulvy lze podávat spařené nebo vařené, nastrouhané a smíchané se šrotem nebo směsí jako míchanice. Slepicím je stačí jen rozpůlit. Syrovou červenou řepu drůbež přijímá hůř, ale někteří chovatelé uvádějí jen podávání červené řepy bez tepelného zpracování. Zkrmit se dá i zbytek po vylisování šťávy.

Oblíbeným doplňkem krmné dávky jsou také listy řepy, a to čerstvé, sušené nebo silážované. Podávat se mohou i sušené plátky bulvy, je ale potřeba ji tři minuty před krmením namočit.

Kromě toho, že je červená řepa pro drůbež pochoutkou a zdrojem cenných látek, má vliv i na zbarvení běháků a především vaječných žloutků. Ovlivňuje i intenzitu zbarvení peří zlatých rázů např. šumavanek. Při podávání řepy neznamená červený trus zdravotní obtíže.

Využití pro další druhy

Prodejci krmiv prezentují červenou řepu jako to nejvhodnější krmivo pro koně, které zvyšuje jejich výkonnost, zajišťuje zdravou a lesklou srst, pevná kopyta, pomáhá vyplavovat škodlivé usazeniny a vodu z těla, napomáhá regeneraci po nemocech, operaci, kastraci, sportovním koním a psům zajišťuje lepší okysličování krve, lepší zabřezávání z důvodu obsahu beta–karotenů a stopových prvků.

Přidává se i do granulí pro psy, do pochoutek pro hlodavce, ovcím i okrasnému ptactvu.

I u zdravé červené řepy ale platí – všeho s mírou.