Kočky ve škole
Pro terapii a metodu zážitkové výuky není vhodné každé plemeno, neboť nároky na kočky jsou značné. Ty, které mají v ústecké škole, jsou ovladatelné, trpělivé, kontaktní, mají rády každého, zvláště děti, a hravost jim vydrží do vyššího věku. V roce 2011 začali s perským červeným kastrátem Bastienem, druhý byl mainský mývalí kocour Dimitrij Antonovič, dalšími následníky stejného plemena byl kastrát Ferruccio a kočka Chanel. Nakonec přibyl radgol Valda. Jako každá kočka, tak i jedinci této školní sestavy jsou zjevně odlišnými individualitami – a podle toho se využívají.
Co mají společné
„U nás převažují Mainské mývalí kočky, které mají podle mne vše, co potřebujeme pro žáky naší školy. Mají kladný vztah k dětem, rády se zapojují do společné činnosti, a tedy i do výuky postavené na vhodných hrách. Hrají si i ve vyšším věku, jsou dostatečně velké, například můj Ferruccio, zvaný Fero, váží devět kilo. Takže on a o něco lehčí kočka Chanel snášejí bez negativních reakcí i méně šikovné ruce některých dětí. V neposlední řadě jsou tyto kočky dobře ovladatelné, takže reagují na nejrůznější povely, pokyny či mechanické podněty usměrňující jejich činnost při výuce nebo během různých forem terapie,“ vyjmenovala učitelka Sandra Blažková obecné přednosti mainských mývalích koček. Samozřejmě že všechny školní kočky mají či spíše musí mít i další společné vlastnosti – být čistotné, naprosto v pořádku z hlediska zdravotního a splňovat všechna veterinární kritéria (povinné očkování a podrobovat se odčervení a pravidelným prohlídkám). Náročné využívání při terapiích a výuce také vyžaduje dobrý výživný stav a kondici. Kocouři bývají vykastrovaní (ale nemusí), neboť nesmí docházet k nežádoucímu značkování jejich ostrou močí.
V čem se liší
Ve škole brzy zjistili, že třeba Bastiena a Fera mohou využívat nejen při výuce, ale i na terapie polohováním, tedy třeba k nahřívání křečovitě stažených (spastických) končetin dětí, k terapii jemné motoriky (ovladatelnosti ruky a prstů) česáním a úpravou srsti atd. Dimitrij Antonovič si zase s oblibou užíval procházky na vodítku i výlety v kočárku s dětmi v blízkém parku. Jedinečný je jakousi intuicí nadaný zmíněný mainský mývalí kocour Fero – občas jako by pocítil potřebu zpestřit právě prováděnou výuku. Například skočí do malého papírového domečku a provokuje kluky, kteří se právě učí předložky. Nejprve vykoukne z dolních dvířek, vzápětí jukne z okénka pod střechou a opět ze dvířek. Paní učitelce Sandře tak nahrává k procvičování předložek nahoře a dole. Kluci samozřejmě při takové výuce pookřejí, a aby to nebylo jednotvárné, kocour dělá totéž vystrkováním tlapky střídavě nahoře a dole, takže hned přibude procvičování předložek za (stěnou domečku) a před (stěnou). Ať už to je náhoda, nebo pouhé opakování něčeho, co se kocour naučil a zažil při jiné výuce, jisté je jedno – jeho neutuchající zájem o kontakt s lidmi a o hru je skvělou vizitkou „čtyřnohého pedagoga“, který nezaostává za psími terapeuty.
Výuka a terapie na míru
Učitelku tělocviku a terapeutku Sandru Blažkovou už jsme ve Fauně částečně poznali v seriálu o canisterapii. Je vlastně profesionální animoterapeutkou, neboť má týdenní pětadvacetihodinový zooterapeutický úvazek. Pracuje se dvěma mainskými mývalími kočkami, Ferrucciem a Chanel, a se dvěma labradorskými retrívry. Jenomže učitelka tělocviku na speciální škole zdaleka neučí jen tělesnou a zdravotní výchovu, jak zní název předmětu, ale s využitím koček učí třeba matematické představy, zmíněné předložky a mnoho dalšího. „Naše škola se 425 žáky je určená pro děti se středním a těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami včetně autismu. Ve třídě bývá nejvíce čtrnáct žáků, ale někdy se výuka odehrává jen se dvěma nebo také s jedním žákem. Z toho si lze snadno domyslet, jak potřebné je široké spektrum didaktických pomůcek a kolik výukových metod se musí využívat. Mnohdy souběžně s výukou probíhají různé terapeutické úkony. Proto se musím ve třídě individuálně přizpůsobovat počtu a složení dětí z hlediska jejich postižení,“ přibližuje učitelka Sandra výuku a terapii doslova šitou na míru. O náročnosti přípravy na výuku nebo terapie svědčí množství šanonů s nejrůznějšími písemnými přípravami, obrázky, názornými pomůckami a hrami, které má učitelka ve svém kabinetě.
Nenutit!
O některých kočkách se tedy ví, k čemu se při terapiích a výuce nejvíce hodí. Zbývá ještě zmínit, že mezi kočkami jsou i dva výstavní šampioni, kocouři Fero a radgol Valda. Ani jeden neztratil nic ze své krásy a Valdova elegance a výstavní předvádění se dokonce zvláště cení, když je schopný předvádět se při výtvarné výchově pod vedením asistentky Táni Budské. Některé kočky mají zase naopak jisté slabiny v určité činnosti, k něčemu mají dokonce odpor. Jako třeba jinak skvělý a univerzální felinoterapeut Fero nemá rád vozíček. Jakmile je u kohokoliv na vozíku, vydrží tam, ale jen pokud si to učitelka Sandra přeje. Jinak hned skočí dolů a schová se někde v ústraní. „Nikdy ho k této činnosti nenutím, stejně jako nenutím Chanel, když si odskočí odpočinout při nějaké výuce. Musím zaimprovizovat, ona nás zpovzdáli pozoruje, ale po chvíli se vrátí a opět spolupracuje. Obě kočky mají za týden poměrně dost velké využití, proto je nelze příliš nutit, neboť by mohly být unavené a jejich výkonnost, a tedy i využití by poklesly,“ vysvětluje učitelka Sandra Blažková, která by ráda jednou v animoterapii přidala k využívaným kočkám a psům i minioslíka a možná i lamu.
