I tentokrát zůstaneme u rodu Beta – podíváme se na další hojně pěstovaný druh, krmnou řepu (Beta vulgaris L. conv. /ssp./ crassa), která je v posledních letech neprávem opomíjená. Pokles produkce je dán především náročností pěstování a skladování. Největšími světovými producenty byly v roce 2008 Francie, Velká Británie a Bělorusko.
Původní rostliny údajně rostly v západní Asii a v oblasti okolo Kaspického moře.
Bulva krmné řepy se dělí na tři části, a to: hlavu (epikotyl), krk (hypokotyl) a kořen (radix).
Podstatnou část bulvy krmné řepy tvoří krk; hlava a kořen mají menší podíl. Bulva je zbarvena žlutě, oranžově nebo červeně až fialově, zevnitř pak bíle, s oranžově žlutým, červeným nebo karmínově červeným nádechem. Tvar může být válcovitý, kuželovitý nebo oválný.
Listová růžice krmné řepy je méně vyvinutá než cukrovky. Listy jsou řapíkaté, lesklé a mírně zvlněné, pevná, dřevnatá, rýhovaná, na vrcholu rozvětvená lodyha bývá vysoká kolem jednoho metru. Řepa kvete druhým rokem, květenství je latnaté; květy drobné, žlutozelené. Plodem je vícesemenné klubíčko.
1. Odrůdy objemového typu – mají vysoký výnos bulev, obsah sušiny do 14 % a válcovitý tvar.
2. Odrůdy přechodného typu – mají střední výnos, obsah sušiny 14–16 %, tvar bulvy je kuželovitý a z poloviny vyčnívá nad zem.
3. Odrůdy obsahového typu (krmné polocukrovky) – jsou méně výnosné, obsah sušiny nad 17 %, mají kuželovitý kořen a 3/4 kořene se nacházejí v půdě.
Krmná řepa má menší nároky na půdní a klimatické podmínky než cukrová řepa. Vyžaduje humózní středně těžké až těžké půdy, s neutrálním pH a dostatek srážek (alespoň 600 mm ročně). Pro pěstování většiny odrůd jsou vhodné bramborářské i podhorské oblasti. Polocukrovky vyžadují hlubší, hlinité půdy s neutrální reakcí. Kyselé půdy zapříčiňují fyziologické žloutnutí. V osevním postupu se seje nejčastěji po obilovinách, nevhodnou předplodinou je kukuřice a řepka.
Řepa z půdy čerpá množství živin, je náročná na draslík a dusík. Na podzim se doporučuje dávka hnoje 30–45 t/ha a přídavek 100 kg/ha fosforu a 120–150 kg/ha draslíku. Obsah nitrátového dusíku by neměl přesáhnout 100 kg/ha. Opakovaně se ji doporučuje pěstovat na stejném pozemku nejdříve za 4 roky.
Na jaře se půda zpracovává do hloubky 5 cm. Vysévá se v průběhu dubna, v době, kdy je půda prohřátá na 5–6 °C, do hloubky 3–4 cm, řádky jsou od sebe vzdálené 45 cm. Vzdálenost sazenic záleží na druhu pěstování. V případě výsevu geneticky jednoklíčkového osiva se semena v řádku umisťují 16–18 cm od sebe, pokud se porost nejednotí ani neokopává. V případě, že se provede okopávka, je možné semena uložit 9–12 cm od sebe. Víceklíčkové osivo vyséváme na vzdálenost 6–8 cm, po vzejití se porost vyjednotí a okopává. Optimální počet rostlin na ha je kolem 80 000.
V průběhu vegetace je potřeba řepu odplevelovat (mechanicky nebo herbicidy) a porušovat půdní škraloup, popř. dojednocovat. Do poloviny června je možné přihnojit řepu na list. Sklidit ji je potřeba před nástupem prvních mrazů. Výnos bulev je 60–80 t/ha.
Pěstování krmné řepy bylo známo daleko dříve než pěstování cukrovky, která je z krmné řepy vyšlechtěna. Nejstarší formy řepy prý byly známy už ve 2. tisíciletí př. n. l., pěstovaná pro dobytek byla ve starém Řecku. Do USA se dostala kolem roku 1800.
V severní Evropě byla jako krmivo pro dobytek používána už ve středověku. Hlavním zdrojem zimního krmení se stala v osmnáctém století. Pěstování bylo díky nutnosti jednocení pracné, a tak ji ve výživě přežvýkavců postupně nahradila kukuřice. Vývoj jednoklíčkového osiva v roce 1970 znamenal zjednodušení pěstování a její opětovné větší využití.
Cukr obsažený v krmné řepě je možné využít také na výrobu etanolu a biopaliv.
Řepa je zajímavá vysokým obsahem minerálních látek a vitaminů, dobrou stravitelností a nízkým obsahem vlákniny.
V bulvě je 10–25 % sušiny, do 1,2 % dusíkatých látek a do 10 % cukru. Zajímavý je obsah minerálních látek, nízký je ale obsah vápníku a fosforu. Je velmi ceněna i pro obsah vitaminů (A, E, B1, B2 a cholin) a příznivé dietetické účinky.
Sklízí se v čase fyziologické zralosti v době, kdy zasychají vnější listy. Průmyslově se na sklizeň používají upravené sklízeče cukrovky, nejdříve se sklízí chrást, pak bulvy. Chrást musí být odstraněn v úrovni vrcholu hlavy bulvy, aby bulva byla co nejméně poškozena. Při ruční sklizni se chrást ořeže tak, aby nedošlo k poškození bulvy.
Krmnou řepu a její listy je možné i spásat.
Tradiční uskladnění je ve sklepech. Před podáváním je potřeba řepu očistit od hlíny. Skladovat ji lze 4–5 měsíců. Podává se nakrájená nebo krouhaná. Listy je možné sušit nebo silážovat.
Krmit se dají jak listy, tak bulvy. Listy drůbež ráda přijímá čerstvé, na zimu se dají usušit, výborná je siláž s přídavkem brambor nebo kukuřice.
Bulvy se dají nastrouhat do míchanice nebo jen rozpůlit a položit v kurníku či napíchnout na desku. Mohou tak zejména v zimních měsících sloužit i jako zdroj „zábavy“ a stát se prevencí kanibalismu.
Přídavek řepy do krmné dávky může mít vliv na obsah cholesterolu v mase (snižuje jeho podíl).
Krmná řepa je využívána především ke krmení skotu, ale i dalších přežvýkavců. Mnohé studie uvádějí, že zahrnutí krmné řepy zvyšuje podíl tuku a obsah bílkovin v mléce. Řepa se těsně před zkrmením drtí a zamíchá s ostatními objemnými krmivy. Při zkrmování celých bulev dochází k otlakům dásní a při vysokých dávkách hrozí riziko vzniku bachorové acidózy – řepu je potřebné doplnit krmivem s dostatečným obsahem vlákniny. Řepa rovněž nesmí být drcena do zásoby, jinak dochází ke znehodnocování krmiva. Maximální doba od namíchání do zkrmení je 6 hodin. Cizí příměsi (hlína) nesmí přesáhnout 5 %.
Zkrmovat se nesmí namrzlá řepa, obsahuje značné množství dusičnanů a při pomrznutí se zvýší obsahu draslíku, který stupňuje toxicitu dusičnanů.
Obsah dusičnanů může způsobit problém u zvířat, kde probíhá mikrobiální trávení – u přežvýkavců, koní a mul. Působením enzymů bakterií trávicího traktu se dusičnany redukují na značně toxické dusitany.
Také chrást se nesmí podávat ve velkém, obsahuje množství kyseliny šťavelové, která má nepříznivý vliv na využití vápníku. Také může dojít ke vzniku osteomalacie.
Řepa se může zkrmovat i prasatům, a to čerstvá, sušená i silážovaná. Při zkrmování velkého množství řepy a nevyvážené krmné dávce může ale dojít k poruchám růstu a ukládání tuku. Dobré výsledky jsou popisovány při zkrmování siláže.
Řepu přímo milují také králíci, ale ani jim nepodáváme řepu ve velkém množství, nevhodné jsou bulvy špinavé nebo znečištěné.