Peruánští naháči

Původ peruánských naháčů

Původní jihoamerické plemeno s historíí sahající až do Staroincké říše. Již zde byli bezsrstí psi společníky Indiánů a z archeologických nálezů je jasné, že si Inkové tyto psy velice cenili, protože byli často pohřbíváni do hrobů společně s jejich pány. V některých hrobech bylo možné nalézti tyto psy i oblečené, z čehož vyplývá veliká úcta, ve které byli chováni. Incká šlechta je měla jako domácí mazlíčky ve svých domech, kde žili v místnostech určených pro pěstování orchidejí a přes celý den neměli dovoleno vycházet ven, aby se nemohli zkřížit s normálními psy obyčejných Indiánů. Pouze v noci jim bylo dovoleno se proběhnout za svitu měsíce, tím byla jejich kůže chráněna před horkými slunečními paprsky. Po dobytí Španěly na počátku 16 století se Incká říše velice rychle rozpadla, což se také odrazilo na celkem cíleném chovu naháčů s velice světlou kůží. Španělští dobyvatelé byli těmito psy tak okouzleni, že je velice krásně pojmenovali jako Orchidejové měsíční psy. Tohoto názvu se také držel původní standard FCI, který tato psy pojmenoval jako Inca Orchid Moonflower Dog, v roce 1987 byl název na žádost peruánské kynologické organizace změněn na Perro sin pelo del Peru. Na počátku 90 let bylo pak plemeno přeřazeno ze skupiny společenských plemen do skupiny 5 mezi původní / primitivní / plemena.

V Čechách se první vrh peruánského naháče narodil v roce 1981 ze spojení dvou sourozenců, kteří se k nám dostali ze Zoo v Berlíně. Zanedlouho potom byl importován nepříbuzný pes z Německa. Tito tři dali na velice dlouhou dobu základ českému chovu. Další importy se uskutečnily až po roce 89 a to pes a fena z Německa, v roce 97 pes z USA a v roce 2 000 fena z Finska.

V současné době se zdá být trochu zažehnán problém s novou krví, do několika států Evropy byli dovezeni naháči přímo z Peru, kteří se stanou v příštích letech určitě velikým přínosem.

Vzhled

Peruánský naháč se vyskytuje ve třech velikostech - malý do 40 cm, střední do 50 cm a velký do 65 cm. Jejich velikost je určována až v dospělosti, tudíž je celkem jedno, jak štěňátko vyroste. V žádném případě by však dospělý pes neměl působit těžkým nebo hrubým dojmem. Jedná se o lehkého psa chrtovitého typu, mezi jehož charakteristické rysy patří parkurového koně připomínající krok, velmi jemné, tenké, papír připomínající uši, které jsou při vzrušení vztyčené, dlouhý dobře osvalený krk, plný hrudník, rovné a dostatečně úhlené nohy a nízko nasazený ocas. Celkovým dojmem by nás měl tento pes upoutat jako vysoce elegantní a kompaktní. Jeho tělo je pokryto jemnou, na omak velice příjemnou a teplou kůží s krátkou srstí na hlavě, nohách a ocase. Barevná škála začíná tělovou barvou připomínající až lidskou kůži a pokračuje přes všechny odstíny hnědé, šedé, modré až po černou. Jsou přípustné skvrny jakékoli barvy a rozsahu kdekoli na těle. Barva očí a nosní houby může korespondovat s barvou kůže, měla by však být co nejtmavší.

Nejvíce ceněni jsou ti peruánští naháči, kteří jsou velice málo osrstěni a jejichž kůže je velice jemná a hladká. Kvalita kůže je ovlivněna mnoha faktory. Velkou váhu mají dědičné dispozice, které si každý nese od svých předků. Velice důležitá je ale i péče, která musí být těmto psům věnována již od narození. Musí se stále udržovat v čistotě, pravidelně koupat a za příliš slunečného ale i mrazivého počasí mazat ochrannými krémy. Velkou měrou může být kvalita kůže ovlivněna i složením stravy, která musí být kvalitní , nealergizující s každodenním podílem ovoce a zeleniny.

Díky skoro úplné absenci srsti se hodí výhradně do bytu, často se jeho majiteli stávají alergici, kteří si jinak živého tvora nemohou dopřát. Každý alergik by ale před koupí měl vyzkoušet, zda mu takovýto pejsek přece jen nebude vadit, aby předešel dalším možným problémům.

Povaha

Peruánský naháč je vždy nedůvěřivý k cizím lidem, nikdy by však jeho nedůvěra neměla přejít v nadměrnou bojácnost nebo agresivitu. Dospělí psi jsou klidní a tišší, bez důvodu neštěkají, přesto ale dokáží ohlídat svojí rodinu, kterou nadmíru milují a v jejíž přítomnosti se cítí nejlépe. V rodinném prostředí většinu času prospí na nějakém slunečném místě nebo také v posteli svých majitelů. Venku jsou naopak velice rychlí, mrštní, rádi a rychle běhají, obratně skákají. Dobře se snášejí i s ostatními psy jiných plemen, neperou se, ale díky své rychlosti jim při hrách nedokáže být každý dobrým partnerem. Pokud si mohou vybrat s jakým druhem psa se budou "kamarádit", s přehledem sobě vlastním si vybírají partnery pouze ze svého plemene. Rodinou a těmi koho do své rodiny sami zařadí jsou velice dobře ovladatelní, bez velkého problému poslouchají a lehce zvládnou i běžný výcvik. Vše ale záleží na jejich momentální náladě, jsou schopni dát jasně najevo, že je daná aktivita nebaví a tak jí prostě nebudou dělat.

V přítomnosti svého majitele se od cizích lidí běžně nechávají hladit a obdivovat, pokud jsou ale sami, nechtějí aby na ně kdokoli cizí sahal.

Díky těmto povahovým rysům je jasné, že jakákoli změna majitele v pozdějším věku může být problematická, špatně si zvykají na nové prostředí a majitele. Mohou se pak stát i agresivní, vždy však jen proti psům z nového prostředí, popřípadě se jejich obranná reakce děje formou bojácnosti a veliké plachosti. Zvyknou si až po několika měsících a často se ale do konce života potýkají s různými nešvary, kterými normálně netrpí.

Geny pro bezsrstost

Po genetické stránce jsou peruánští naháči vybaveni geny jak pro bezsrstost - ty jsou dominantní - tak geny pro normálně utvářenou srst. Z toho tedy vyplývá, že v každém vrhu se mohou narodit štěňata jak holá, tak osrstěná. Osrstěná forma peruánského naháče však není uznána FCI, přesto je však takovýmto jedincům vystavován rodokmen, ale s poznámkou, že se jedná o psa nestandartního. Nemůže být proto vystavován na výstavách / může však být předveden na výstavě pořádané Klubem naháčů / a může také být využit chovatelsky. Jeho zařazením do chovu se velice zlepšuje kvalita zubů u jeho potomků / jinak jsou všichni naháči chudozubí /. Co se exteriéru týče, osrstěný peruánský naháč by měl být krátkosrstý pejsek proporčně stejný jako jeho nahý bratr, se vztyčeným nebo polovztyčeným uchem a s možnými delšími chlupy- závoji na nohách a ocase. Barevná škála je od bílé se skvrnami jakékoli barvy až po černou. Vždy by měl mít pevný kompletní chrup nůžkového skusu.

Peruánští naháči v Čechách

Ač jsou v Čechách peruánští naháči chováni řadu let, nikdy jejich popularita mezi kynologickou veřejností naštěstí nestoupla natolik, aby se stali dobrým "obchodním artiklem". Každým rokem je u nás odchováno maximálně jen něco okolo 20 naháčů. Stále si je pořizují jen ti lidé, kterým učarovali svou povahou a elegantním krásným vzezřením a nebo ti, kterým jejich onemocnění alergií neposkytuje jinou volbu. Právě z řady těchto lidí pochází hrstka chovatelů, kteří těmto nádherným psům úplně podlehli.

Pokud máte po přečtení těchto řádek pocit, že se právě tento pejsek musí stát členem Vaší rodiny, kontaktujte Danielu Podařilovou, poradkyni chovu pro toto plemeno, která Vám poskytne další informace - tel.: 02/57960396.