O vhodných kočičích miskách jsme už hovořili. Misky musejí být před každým krmením důkladně vymyté. Máme-li koček více, dáváme každé z nich vlastní misku, aby se najedly v klidu. Dohlédneme na to, aby se staré kočky a koťata nenechala od ostatních od jídla odstrkovat - sklony k „hašteření“ u jídla má totiž většina koček. Máme-li doma pomalého jedlíka, raději ho krmíme zvlášť - pokud možno ve vedlejší místnosti - než ostatní kočky. Potravu podáváme vždy vlažnou, nikdy horkou nebo málo rozmraženou. Výborným pomocníkem při krmení koček je mikrovlnná trouba, kde je možné rozmrazovat i ohřívat. Dobrou zásadou při krmení je ponechat jídlo nejdéle třicet minut na misce kočce k dispozici a potom je uklidit do lednice a nabídnout je až při dalším pravidelném krmení.
Krmení koťat je nejnáročnější, protože musíme zvlášť pečlivě dbát na jeho složení a frekvence krmení je největší. Kromě nejdůležitější složky - bílkovin - musí potrava velmi rychle rostoucích koťat obsahovat dostatečné množství minerálních látek, stopových prvků a vitaminů, aby byl zajištěn harmonický vývoj mladého organismu. Desetitýdenní kotě krmíme čtyřikrát až šestkrát denně malými porcemi. S přibývajícím věkem se počet krmení postupně snižuje - šestiměsíční kotě potřebuje nakrmit třikrát denně. Tento počet krmení vydrží dospívajícímu kotěti zhruba do jednoho roku, kdy přejdeme na dvě krmení denně.
Dospělá kočka potřebuje nakrmit dvakrát denně, přičemž „snídaně“ bývá lehčí s menším množstvím jídla a hlavním jídlem je „večeře“. Kočičímu biorytmu nejlépe vyhovuje krmení mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou, kdy se také kočky o své jídlo vehementně hlásí. K dobrému zažívání přispívá pravidelnost v intervalech krmení. Kočkám není nutné zařazovat jednou týdně hladovku, jak se dříve tvrdívalo, ale máme-li pocit, že kočky žerou špatně a nechávají zbytky, je vhodné jedno krmení vynechat, nebo dát výrazně menší množství potravy pro lepší vytrávení. Kočky chované v bytě většinou trpí chronickým překrmováním, což neprospívá ani jejich zdraví ani kráse. Obvyklá denní dávka kolísá podle plemene v rozmezí 125 až 300 gramů potravy.
Při krmení kastrátů platí dvojnásob zásada nepřekrmovat! Kastráti mají větší tendenkci k tloustnutí a nesmíme se nechat oblomit jejich louděním. Snadno bychom si hezkou kočku vykrmili do podoby neohrabaného prasátka.
Březím kočkám zvyšujeme množství krmení opatrně, i když mají velkou chuť k jídlu. Plody rostou až ve druhé polovině březosti a kočka, která příliš ztloustne, hůře rodí. Dbáme na to, aby potrava březí kočky byla plnohodnotná a obsahovala zvýšené množství minerálních látek a vitaminů. Krmení podáváme ve třech až čtyřech porcích denně.
Kojící kočky mají spotřebu živin největší. Je-li vrh velký, musíme začít s dokrmováním koťat dříve než v obvyklém čtvrtém týdnu věku, protože kočka by ani při dostatečném krmení nemusela být schopna dostatečné produkce mléka. Za mimořádně velký vrh považujeme počet nad šest koťat a je vhodné uvažovat o přemístění části vrhu k jiné kočce, pokud má sama mléko a má málo koťat. Je možné také koťata přikrmovat z láhve. Kojící kočku v jídle neomezujeme vůbec, potrava musí být kvalitní, s dostatkem minerálů. V období kojení lze kočce podávat polévky (tekutiny) a je známo, že při kojení snášejí mléko i kočky, které je v jiném období života nechtějí nebo po něm mají zažívací problémy. Krmíme několikrát denně podle potřeby.
Kočičí stařenky a stařečci mají obvykle méně zubů, některé jsou již viklavé, extrémně staré kočky mohou být i úplně bezzubé. Také zažívání bývá horší, většinou trpí zácpou. Tyto kočky krmíme alespoň třikrát denně menšími porcemi. Omezíme vnitřnosti a tmavé druhy masa (hovězí atd.), upřednostňujeme bílé maso (drůbež), které je snáze stravitelné. Krájíme na menší kousky, popřípadě i mixujeme. Potravu trochu přisolujeme, aby kočky více pily, a podle potřeby přidáváme trochu potravin s projímavým účinkem (kousky másla, mléko, lžička oleje).
Při léčbě některých chorob koček je jako u lidí nezbytné dodržovat určitý dietetický režim podle rady veterináře. Tato opatření jsou častá, například u léčby průjmových onemocnění, u chorob ledvin a močových cest nebo u cukrovky. Dnes existují i konzervovaná dietní krmiva, která přesně odpovídají těmto požadavkům. Tyto dietní konzervy jsou k dostání výhradně u veterinářů.