Nedá mi to nezeptat se na úvod na historii tohoto nádherného místa…
V roce 1896 si poplužní dvůr Borčice, patřící pod sychrovské panství, nejprve od knížete Rohana pronajali Václav a Marie Součkovi, prarodiče manželky Ing. Jany Lyerové – rozené Součkové, a po první pozemkové reformě jej koupili. Jejich syn Ing. Josef Souček (otec Jany) se po převzetí dvora zabýval zejména šlechtěním zeleniny. Statek dával práci mnoha lidem z okolních vesnic, a to až do roku 1948, kdy za druhé pozemkové reformy byla celá rodina násilně vystěhována. S sebou si mohli vzít jen to, co odvezli na valníku, hospodářská zvířata, stroje a ostatní vybavení museli zanechat novým uživatelům, kterými byl zprvu Státní statek, později JZD. Pro mou ženu Janu to znamenalo společenské stigma dcery kulaka a velké problémy dostat se kamkoli na vysokou školu. Jen díky přátelům jejího otce se jí nakonec podařilo vystudovat vysokou školu zemědělskou. Na dlouhou dobu myslela, že se na statek již nikdy nepodívá, a snažila se ho vytěsnit z mysli. Pak ale přišla sametová revoluce a v roce 1991 jsme v rámci restitucí zažádali o navrácení Dvoru Borčice. Nikdo z nás však netušil, v jak zuboženém stavu bude dvůr po 43 letech. Vše se rozpadalo, stroje byly pryč nebo zničené a k tomu nám zůstalo několik koní, jenže bez zásob krmiva na blížící se zimu. Šli jsme ale do toho s velkým odhodláním a entuziasmem a možná bylo dobře, že jsme vůbec netušili, s jakými potížemi se budeme potýkat. Naštěstí si Dvůr Borčice se svým životem spojil i syn Dan, postupem času převzal řízení provozu dvora a stal se tak již čtvrtou generací hospodařící na statku.
Poměrně rychle se vám ale podařilo statek opravit, že?
Tak rychle, jak bychom bývali chtěli, to nešlo, ale protože jsme restituovali několik velmi hodných klisen plemene český teplokrevník a manželka byla celý život nadšenou koňařkou (jako juniorka dvakrát vyhrála mistrovství republiky), napadlo nás, že bychom mohli zkusit uspořádat dětský jezdecký tábor. První turnusy proběhly už v roce 1992, kdy ještě děti nebydlely přímo na statku, ale docházely z nedaleké vesnice. Protože se ukázalo, že je to dobrá idea, již o rok později jsme měli pro táborníky připravené klasické pionýrské stany s podsadou i další vybavení, takže děti měly zázemí přímo na farmě. V roce 2003 jsme pak nahradili stany dřevěnými chatami, kde je kapacita 30 lůžek a další hosté mohou být ubytováni v pokojích nad stájemi, kde je 15 míst. Takový počet dětí ale vyžadoval také větší počet koní, aby mohly všechny jezdit.
A tím se dostáváme k vašemu chovu. Můžete nám říci, jací hřebci u vás působili?
Základem našeho chovného stáda byly restituované klisny po hřebci 122 Przedswit X–83, dále u nás působil polokrevný 211 Biskaj Liberecký, dále 103 Furioso XLVIII–31, 125 Quoniam II 183, pak 235 Dietward–7 a naposled elitní hřebec 205 Grantast (bavorský teplokrevník), který u nás připouštěl až do roku 2001. Později jsme klisny inseminovali hřebci ze ZH Písek a posléze jsme vybírali z nabídky hřebců ERC Mnětice. Každoročně jsme odchovali čtyři až pět hříbat, v jednom ročníku dokonce devět. Ale hřebečky tehdy vykupoval ZH Písek, tudíž se chovatelství ještě relativně vyplácelo, z klisniček se časem stávaly matky a zároveň fungovaly jako školní koně pro děti. Čtyřikrát tříleté klisny našeho chovu postoupily až do finále celostátního hodnocení plemenných klisen českého teplokrevníka. Nyní je naším dosud posledním hříbětem Carmen (po 1498 Carpalo) narozená v roce 2012 a v následujících letech jsme nepřipouštěli, protože máme plně obsazené všechny boxy. Další hříbata budou, až se uvolní nějaká místa ve stáji. Toho času máme všechny boxy plné, a to našimi i ustájenými koňmi. Navíc u nás všichni naši koně zůstávají až do smrti, ačkoli už se nepodílejí na ježdění, ale my si jich vážíme a rozhodně bychom je nedali nikam na dožití, protože si to u nás dávno odpracovali.
Ještě se vrátím k dětským táborům. Co dětem nabízíte?
Jak jsem již zmínil, jezdecké tábory u nás mají dlouhou tradici a postupem času jsme vyvinuli velmi propracovaný systém, který je již otestovaný letitou praxí. Děti, které k nám přijedou, jsou první den rozřazené podle svých jezdeckých schopností do několika družstev (začátečníci, mírně pokročilí, pokročilí.) Každé družstvo pak jezdí dvakrát denně (dopoledne a odpoledne) 45 minut, k dispozici mají dvě pískové jízdárny a krytou halu, jezdí na našich dvaceti koních plemene český teplokrevník. Výcvikové hodiny jsou vedeny zkušenými cvičitelkami a kromě ježdění se děti také seznámí se základy anatomie koně, jezdeckou výstrojí a základní péčí o koně. Táborníci se podílejí také na službách ve stáji, aby si uvědomili, že koně neznamenají pouze ježdění, ale také spoustu práce okolo nich! Ti nejzkušenější jezdci se pak mohou vydat i na vyjížďku do zdejších nádherných lesů a poznají tak Český ráj ze sedla. Pokud zrovna děti nejezdí, mají další možnosti, jak si užít volný čas. Přesto většinou tráví všechen volný čas u koní, protože kvůli nim k nám přijeli. O jejich spokojenosti svědčí fakt, že se k nám velmi často vracejí.
Dvůr Borčice se pyšní přízviskem ekofarma. Co to všechno obnáší?
Ekofarmou jsme od roku 2006, cesta k získání tohoto certifikátu trvala dva roky a museli jsme splnit řadu podmínek, aby nám byl udělen. Naši koně jsou krmeni pouze bioovsem, pastviny nesmíme nijak chemicky hnojit a žádnou chemii nesmíme použít ani ve stájích. Také seno, které si děláme sami, musí obstát při kontrole a být certifikováno. Velmi se dbá také na welfare koní, tudíž u nás ve stájích je pouze boxové ustájení. Samozřejmostí je pohyb koní na velkých pastvinách. Ačkoli to na první pohled vypadá velmi jednoduše, opak je pravdou a každoročně k nám jezdí kontroly, které velmi podrobně studují, zda je vše v pořádku. Musíme také udržovat evidované krajinné prvky (stromy, remízky apod.), které dotvářejí ráz krajiny. Můžeme se mimo jiné i pochlubit vlastní čističkou odpadních vod, kterou jsme vybudovali již v roce 1992.
Pořádáte také akce pro veřejnost?
Ano, jednou z nich je Den koní, který se u nás koná vždy poslední sobotu v květnu. Připravují ho členové našeho jezdeckého klubu a je určen široké veřejnosti. Dále pořádáme Dětský vánoční den, děti k nám mohou přijít s rodiči, zasoutěžit si, svézt se na koni a na závěr obdrží drobné dárky. V září 2013 se u nás taktéž konaly Farmářské slavnosti, které organizuje Ministerstvo zemědělství spolu s Asociací soukromého zemědělství. Naše farma se změnila ve velmi rušné místo plné atrakcí pro děti, jako např. poznávací soutěž, společné bubnování, naučná stezka, výtvarné práce a další. Probíhal tu prodej regionálních výrobků a vyhrávala kapela. Samozřejmě že tu účinkovali i koně – od rána do večera jsme vozili návštěvníky. Akce byla velmi úspěšná, odhadem nás navštívilo asi 1 500 lidí.
Jaké máte plány do budoucna?
Na jednu stranu jsou to věci, které potřebujeme, a na druhou, co si můžeme dovolit. Nedávno jsme vybudovali druhou jízdárnu v místě zbořené stodoly a rádi bychom využili zbylé sloupy k vybudování přístřešku pro skokový materiál. Bude nás také čekat oprava střechy druhého přístřešku. Za těch 22 let, kdy jsme farmu restituovali, už zase bude potřeba leccos poopravit. Nejdůležitější jsou ale inovace, které se týkají dětských jezdeckých táborů, protože bychom rádi, aby se u nás děti nenudily a čekalo je stále něco nového. Ale to je již na novém hospodáři.