Filípka jsme si pořídili v roce 2007 jako dokrmeného mazlíčka domů do klece. Když jsme ho přivezli domů, nebyl ještě zcela samostatný a nějaký čas jsme ho museli dokrmovat. Stal se z něho opravdový mazlík, který byl velmi přítulný ke všem členům naší rodiny. Měl v obývacím pokoji vedle klece svůj ptačí strom, ale většinu času stejně trávil přímo s námi nebo se věnoval likvidaci věcí a bylo jedno, jestli se jedná o dřevo, plast, nebo třeba kabely. Během nějaké doby se naučil pár slov, která používá dodnes. Nepřeslechnutelný však byl jeho křik a nemusím asi nikomu vyprávět, co alexandři obecně v tomto směru dokážou.
Zbytečné obavy
S Filípkem jsme to v bytě „vydrželi“ až do roku 2010, kdy jsme se na podzim rozhodli, že ho přemístíme do prázdné voliéry v ptačím domku vedle našich chovných párů papoušků. Obecně je známo, jaký panuje názor na zařazování mazlíků do chovu, a tak jsme si ani my nedělali u Filípka žádné iluze o odchovu mláďat. Přesto jsme mu vzápětí pořídili samičku, aby mu nebylo bez nás smutno. Samička byla v té době rok a půl stará. Měli jsme obavy z toho, jak bude Filípek přemístění do voliéry snášet a hlavně jak přijme samičku. Obavy nebyly na místě a Filda nás v tomto směru velice mile překvapil. Nejenže nejevil žádné známky smutku z odloučení ani nezájmu o samičku, ale přesně naopak. Samička se mu očividně hned zalíbila, začal kolem ní tancovat, předvádět se a povídat jí vše, co se z lidské řeči naučil. Od prvního dne trávili většinu času vedle sebe a vzájemně si probírali peří.
Krmení
Krmení pro alexandry je u nás stejné jako u ostatních druhů papoušků, takže jsou krmeni dvakrát denně, kdy ráno dostávají krájenou směs ovoce a zeleniny a odpoledne suchou směs zrnin a zelené krmení. Jediný rozdíl oproti ostatním druhům je, že v suché směsi mají větší podíl slunečnice. Denně mají čistou vodu, do které nepravidelně přidáváme vitaminy, minerály a česnekové tablety. Alexandři mají také velikou spotřebu okusu. Před chovnou sezonou zavěsíme do voliér boudy a začneme předkládat kromě uvedeného krmení také máčené nebo klíčené zrní a průmyslově vyráběnou suchou vaječnou směs smíchanou se strouhankou a nadrobno nastrouhanou mrkví.
Překvapení
Takto jsme začali na počátku roku 2011 krmit i náš nově sestavený pár alexandrů velkých, přestože samičce byly v té době necelé dva roky. Ve voliéře měli zavěšenou překližkovou boudu o velikosti základny 25×25 cm a výšce 60 cm. Průměr vletového otvoru 10 cm. Jak jsem již shora uvedl, nic jsme si od tohoto páru neslibovali, ale bylo evidentní, že Filípek šel do toku a samičku neuvěřitelně obletoval, předváděl se nádherným způsobem, charakteristickým pouze pro alíky, krmil ji a hlavně ji „oblboval“ svým malým slovníčkem. Nikdy jsme neviděli, že by se pářili, přesto se samička stále častěji zdržovala v budce, kde si upravovala hobliny. Koncem ledna jsme zjistili, že má samička v budce snesená tři vajíčka. Ještě větší překvapení nastalo, když jsme po čtrnácti dnech zjistili prosvícením, že dvě z nich jsou oplozená. Dne 28. února se obě mláďata vylíhla. Radost však netrvala dlouho, protože jsme po dvou dnech našli mláďata v budce mrtvá s prázdnými volátky. Neznali jsme přesnou příčinu, ale zjistili jsme, že mláďata mají okousané konečky křídel a prsty na nožkách, z toho jsme usoudili, že nezkušená samička pravděpodobně umravňovala řvoucí potomky do té míry, až je nakonec zabila. Byli jsme velice zklamaní, ale alexandři nám vzápětí připravili další překvapení.
První úspěšný odchov
Dne 17. března jsme zjistili, že samička začala opět snášet. Tentokrát nanesla celkem čtyři vajíčka a všechna byla plná. Po osmadvaceti dnech se z vajíček vylíhla tři mláďata a rodiče je kupodivu začali krmit. Stáli jsme před rozhodnutím, zda máme mláďata odebrat a ručně dokrmit, nebo dát rodičům šanci, aby se o mláďata postarali sami. Přestože jsme v tu dobu nějaké papoušky dokrmovali, rozhodli jsme se, že necháme mláďata u rodičů. Mláďata jsme pro jistotu kontrolovali každý den. Ta perfektně prospívala a nakonec je rodiče dovedli až k úplné samostatnosti. Od té doby náš pár alexandrů velkých vyvádí pravidelně každou sezonu tři mláďata.
Krotcí rodiče
Můj názor na zařazování dokrmených papoušků do chovu, a to teď nemluvím přímo o bývalých domácích mazlíčcích jako v případě Filípka, je tedy jednoznačně kladný. V našem chovu je několik párů, kde jeden z papoušků je vždy dokrmený a druhý odchovaný přirozenou cestou a všechny tyto páry vyvádějí mláďata až k samostatnosti. Krotcí rodiče se neplaší a zvládají lépe kontroly budek i mláďat a chování takovéhoto krotkého ptáka se přenáší samozřejmě i na partnera a následně na jejich potomky.