Domov pro koně Díl 18: Zimní ustájení
Příprava a údržba výběhů, pastvin a venkovních cestiček
S povrchem výběhů, pastvin, cestiček i jízdáren není radno čekat až do zimy. Naopak, je třeba je na zimu připravit ještě v době, kdy je zem měkká a tvárná. Nejhorším zimním povrchem je totiž zmrzlá rozšlapaná hlína, bláto nebo písek; představuje riziko zvrtnutí kloubku, natažení šlachy, otlaků kopyt, ztráty podkovy a samozřejmě neochoty koně se vůbec pohybovat, protože mu to není příjemné. Pokud takto zmrzne písková jízdárna, nedá se vůbec mluvit o nějaké možnosti tréninku, a to dokonce ani v kroku. Pokud se v tvrdý tankodrom obrátí výběh, přestane plnit svoji funkci prostoru pro vyběhání koní. Pokud je samý tvrdý hrbol venkovní cesta, kudy se koně vodí například mezi stájí a pastvinou, hrozí riziko poranění jejich nohou. Zmrzlé rozdupané plochy ohrožují pohodu a zdraví koní a mohou být velmi nepříjemným důvodem toho, že stráví zimu ve stáji; což není ani trochu dobré!
Jak se tedy tomuto problému vyhnout? Jednoduše – už během suchých podzimních dní je třeba se rozhodnout, které plochy určit koním na zimní využívání. Ideálně by měly být co nejblíže stáji, abyste tam snadno v zimě nosili vodu i vodili koně, a pokud možno ať jsou rovné, přehledné. Můžete ale využít i kousek pozemku, který zatím byl nevyužívaný: různé koutky zarostlé křovím a bodláky, plochy s odloženými předměty, málo využívané cesty apod. Tyto plochy ohraďte. Pokud jsou zarostlé, posečte je, křoviny odstraňte, nepořádek důkladně ukliďte. Hlínu a písek můžete ještě za dostatečného sucha trochu pobránovat a srovnat. Pokud tam chcete koně pouštět ještě před zimou, rozhodně pouze v období sucha! Zároveň pravidelně uklízejte trus a udržuje povrch rovný. Jakmile začne pršet, tyto plochy budou pro koně tabu; stejně jako kdykoli v zimě, kdy zem roztaje. Cílem je udržet povrch těchto zimních výběhů rovný, bez děr a hrbolů, které v mrazech mohou způsobit problémy. To stejné platí pro venkovní jízdárnu: využívejte ji pouze tehdy, pokud je sucho a koně povrch „nezryjí“, i tak ji ještě bránami udržujte rovnou a relativně kyprou. Můžete si takto z celé jízdárny „hájit“ například jen její část, kterou ohradíte a nenecháte za mokra rozšlapat.
Celé toto podzimní odříkání má ohromnou výhodu: i v holomrazech budou mít koně k dispozici místo, kde mohou pobývat venku, kde se mohou pohybovat a kde je můžete do jisté míry i trénovat, například procvičovat v pomalých chodech poslušnost či gymnastiku. Jakmile pak napadne sníh, nebudete se muset bát, že pod jeho příkrovem bude utajená nebezpečná nerovnost. Tuto výhodu pocítí i koně a mnohem ochotněji se budou udržovat v potřebném pohybu. Dodržujte však přísně zásadu, že na mokrý povrch těchto ploch koně vstoupit nesmí.
Koním, kteří nemají rádi tvrdý povrch, přestože zůstane rovný, je možné další vylepšení: na zmrzlou rovnou zem se naveze v dostatečné vrstvě hnůj. Bude sloužit jako poměrně příjemný povrch, samozřejmě opět za podmínky, že se bude využívat pouze za sucha či mrazu. Další možností je použít místo hnoje dostatečnou vrstvu dřevní štěpky nebo kůry; bohužel v současné době je to výrazně dražší záležitost. Přesto může vytvořit velmi příjemnou zimní plochu či jízdárnu.
Samozřejmě nejlepší je mít už zimní výběh a další plochy pro pobyt a pohyb koní v mrazech dostatečně „technicky“ vybudovaný. Toto vše totiž vyřeší kompletní úprava povrchu, jak jsme o ní psali v minulých dílech. Ještě v době, kdy nemrzne, je třeba nejlépe bagrem srovnat zem, v případě potřeby ji trochu vybrat, ale především mírně vyspádovat. Na takto upravené podloží se nejlépe položí geotextilie, vše se zasype velkým a poté menším štěrkem, důkladně uválí a následně se položí povrchová vrstva. Většinou to bude písek nebo velmi jemný štěrk. Na štěrk můžete položit děrované rohože a přesypat pískem, kterého bude stačit výrazně menší vrstva. Po takovém povrchu mohou koně chodit doslova kdykoli. Velmi dobře vstřebává vodu, neprošlapuje se ani v mokru a snadno se uhlazuje do rovinky. Netvoří se na něm led, takže bývá bezpečný i ve chvílích, kdy všechno kolem klouže, i ostatní zpevněné povrchy, které jsou výborné pro mokré dny (dlažba, samotné rohože, panely, dřevěné špalky, beton apod.). Nízká vrstva písku či štěrku navíc podporuje kopytní mechanismus, což může být v zimě, kdy koně celkově méně pracují a hýbou se, velmi prospěšné.
Přes všechny technické povrchy výběhů jsou pro koně i přes zimu prostě nejlepší pastviny. Poskytnou jim většinou větší prostor pro volný pohyb, ale zajistí jim také zábavu v podobě spásání staré trávy. Koně si ji dokonce i rádi vyhrabávají pod sněhem. Samozřejmě jim tráva, které prošla mrazem, už nedodá dostatek živin a energie, je však stále zdrojem vlákniny a především přirozené zábavy. Pro nasycení je třeba, aby koně měli k dispozici kvalitní seno. Uvidíte však, že jakmile se senem trochu zaplní, ochotně půjdou zase na pastvinu sbírat či dokonce kopyty dobývat přemrzlá stébla trávy. Pokud však budou koně trávit zimu na pastvinách, je třeba je po letní sezóně důkladně vyčistit od nedopasků a trusu, ideálně zpevnit povrch v místech vstupních branek, aby se netvořilo bahno – a hlavně na ně koně nepouštět v době mokra, aby je nerozšlapali.
Kluzký povrch, vrstva sněhu
Zimní terén, ať už v lese, na jízdárně nebo právě ve výbězích, má svá vlastní specifika, se kterými je třeba počítat a která výrazně ovlivní celkový pohyb koní. V zimě se střídá tvrdo, kluzko, s bahnem či sněhem. A dokonce ani sníh nemá vždy stejné vlastnosti, od těžkého mokrého přes udusaný zmrzlý až po prašan či přikrývku povlečenou ledovým škraloupem. Aby koně v zimě pobývali venku bez rizika zranění a strachu z pohybu, je třeba, aby jim nepodkluzovala kopyta, aby se nebořili a aby se jim netvořily sněhové nášlapky v kopytech. Většinou je dobrým řešením koně zout a nechat v zimě naboso. Na většině zimních povrchů jsou bosá kopyta nejspolehlivější. Naopak obyčejné železné pantoflice bývají vážným problémem, protože na ledě či zmrzlé zemi podkluzují, ve sněhu se na nich dělají nášlapky. Řešením může být vsazení vidiových hrotů nebo našroubování ozub, mezi kopyto a podkovu se vkládají tzv. „vyhazováky“, vložky, které brání zachycování sněhu.
Ať už se sebelepším „vzorkem“, žádný kůň nechodí rád po ledu a mnozí jsou na něm výrazně méně šikovní. Jinými slovy: vyhněte se ledu vždy a všude, nikdy nevíte, jak kůň kluzkou plochu zvládne. Nejlepší je prevence, a tou je v tomto případě systematické navykání koně na různorodý terén. Přesto je dobré ledové plochy zasypávat například pískem či popelem (ze dřeva) a v době ledovek a náledí koně držet spíš na měkčím povrchu, který méně klouže (travní drn, pískový či štěrkový povrch, dřevní štěpka apod.).
Něco jiného je sníh. Dostatečná vrstva prašanu či měkkého sněhu, ať už přemrzlého nebo mokřejšího, je velmi dobrým povrchem pro pohyb. Myslete ale na dvě velmi důležité zásady:
1. Pouštějte koně pouze tam, kde znáte terén pod sněhem. Zakryté hromady harampádí, díry, oranice nebo i zamrzlé louže mohou být velmi nebezpečné.
2. Pamatujte na to, že sníh je podobně jako hluboký písek nebo voda velmi náročný na svalovou práci. Tlumí došlap, takže končetiny se nemohou spolehnout na pružnost odrazu a všechen pohyb je čistě na stahu svalů. Ve sněhu se kůň mnohem rychleji unaví, čím hlubší a mokřejší sníh bude, tím únava nastoupí dříve a po lehčí práci. O sněhu pokrytém hrubou ledovou krustou ani nemluvě! Koně proto budou i z výběhu či pastviny docela v dobré kondici, přestože se budou pohybovat pouze krokem. Vždy by však měli mít k dispozici místo, kde bude sněhu méně a kde se budou moct pohybovat snadněji. Má to svoji výhodu: na práci v náročném zimním terénu jsou téměř vždy lépe připraveni koně, kteří tráví dostatek času na pastvinách či ve větších výbězích, bez ohledu na led či hluboký sníh. Pohybují se po tomto povrchu dle svého uvážení, učí se koordinovat, odhadovat situaci a samozřejmě také posilují.
Stáje v zimě
Ať se to lidem zdá sebevíc divné, koně mají zimu rádi. Jsou to zvířata výborně adaptovaná na chladné počasí. Pokud je kůň zavřený ve stáji, kde se příjemně cítí lidé, dost pravděpodobně mu je tam horko. Ještě více toto nepohodlí pociťují koně, kteří byli dosud zvyklí žít na pastvině nebo pobývat hodně venku. Velký problém může nastat v případě, že se do stáje zavírá zvíře v plné zimní srsti. Může se pak poměrně hodně přehřívat, především tehdy, když je stáj hůř větraná a žije v ní hodně koní, vyzařujících skutečně hodně tepla. Velký problém ale bývají pro zdraví koní, především jejich imunitu, náhlé přechody mezi teplem a zimou, tedy stájí a venkovním prostředím, například když koně tráví dny v zimních výbězích. Podobné ale platí i v situacích, že jsou koně v teplé stáji celý den a ven se dostanou pouze na ježdění. Tady může problém nastat ve chvíli, kdy se rozehřátý kůň, ať už stájovým vzduchem nebo aktivní prací, pohybuje v kroku.
Zavírat koně na zimu do boxů s sebou ale nese další úskalí: bohužel i sebelepší stáj obsahuje vzduch poměrně hodně bohatý na prachové částečky či drobné kapénky páry, na nichž se drží organický materiál, zvaný organický prach. Ten je pro dýchací aparát koní skutečným jedem a je nejčastější příčinou dýchacích nemocí známých pod zkratkami IAD a RAO – kterým se často říká zjednodušeně dušnost.
Ve všech případech, kdy koně musí určitou část zimy trávit ve stáji, je dobré dodržovat důležitou zásadu: koňská stáj musí být i v tom nejstudenějším počasí dobře větraná a vždy má kopírovat venkovní teplotu, pouze mírní její extrémy. S ohledem například na vodovodní trubky lze jen doporučit, aby v případě mrazu byla ve stáji teplota udržovaná trochu nad nulou, více není třeba. Pro koně pak nebude takový teplotní šok, když ze stáje vyjdou ven – anebo naopak, když se do ní z chladného prostředí vrátí. Pokud je stáj přece jen teplejší, má smysl koně včas dekovat, aby mu nenarostla hustá zimní srst; pokud bude pobývat venku, lze ho chránit dekou. To stejné platí pro koně, kteří v zimě pracují: je dobré, když nemají na sobě hustý kožich, ale naopak se během práce mohou dobře chladit díky ostříhání či zachování krátké a řidší srsti. Během pomalejšího pohybu či postávání venku a v chladné stáji budou chráněni dekami. Pokud se rozhodnete, že srst koně ponecháte přírodě, pak bude mnohem lepší nezavírat ho do stáje, ale zajistit mu na zimu přístřešek, který ho ochrání hlavně před deštěm a větrem. Zahřeje ho totiž kromě husté srsti dostatek pohybu a sena.
Vlastně, proč to všechno?
Koně mají být i v zimě venku a mají mít dostatek pohybu. To jim neposkytne ani box, ani nebezpečný tankodrom neudržovaného výběhu. Pokud totiž koně přestanou mít pohyb – nebo se jim výrazně ubere – mohou se objevit četné problémy. V první řadě můžete očekávat otékání končetin, které bývá v takových případech způsobené omezením svalové činnosti. S tou může souviset i ztuhnutí nebo zakrnění svalů, především krčních, hřbetních a hýžďových, koně mají problémy se na začátku ježdění uvolnit, nechtějí přijít na měkké přilnutí nebo odmítají prodlužovat chody. Mohou se dostavit i svalové bolesti a problémy se hřbetem. Během zimy se objevují i problémy s kopyty; málo rostou, rohovina je nekvalitní, což se může projevit například větší náchylností na hnilobu střelu nebo vylamování podkov. Opět to souvisí s pohybem, tedy jeho nedostatkem. Proto se nesmíme na koně dívat jako na lidi – potřebují i v zimě pobývat co nejvíce venku, se svými kamarády. Jen je třeba zajistit jejich výběhy a pastviny tak, že budou pro koně bezpečné a pohodlné.
