Poklady z přírody – pšenice
Rod pšenice (Triticum) obsahuje jak planě rostoucí, tak šlechtěné druhy. Řadí se do třídy jednoděložných (Liliopsida), čeledi lipnicovitých (Poaceae). Rod pšenice se podle počtu chromozomů člení na tři podrody – diploidní (planá a kulturní jednozrnka), tetraploidní (planá dvouzrnka, tvrdá, naduřelá a polská) a hexaploidní (špalda a nejpoužívanější pšenice setá).
Výskyt
Pšenice setá je pěstovaná kulturní plodina mírného pásu, která občas zplaňuje v okolí polí, cest nebo náspů. Pravděpodobně jde o křížence Triticum dicoccon × Aegilops squarrosa.
Pěstování
Pšenice setá patří mezi nejnáročnější obilniny. Je náročná na teplotu i vláhu, má střední potřebu živin, za vhodnou předplodinu se u nás považuje vojtěška, luskoviny nebo okopaniny. Vyžaduje půdy strukturní, s dobrou zásobu živin hlinité až jílovitohlinité, nejvhodnější jsou černozemě, pravé i degradované, hnědozemě, rendziny, s neutrální až slabě kyselou půdní reakci (pH 6,2–7,0). Snáší i půdy mírně alkalické. Nevhodné jsou půdy písčité, kyselé a trvale zamokřené. Dostatek vláhy a dusíku je důležitý zejména v období vzcházení a sloupkování, od května po první dekádu července. Pro naše odrůdy je vyhovující součet průběžných denních teplot za vegetaci 25–26 °C. Při pěstování v horších podmínkách je vhodná pouze na technické nebo krmné účely. V ekologických systémech hospodaření představuje jeden z nejzávažnějších problémů zaplevelení.
Pšenice seté se seje buď na podzim jako ozimá, nebo na jaře, klíčit začíná při 2–4 °C. Při dostatku vláhy a teplotě 15 °C vzchází za 7–9 dní, poté poměrně rychle roste.
Růstové fáze pšenice mají poetická pojmenování: od vzcházení přecházejí rostlinky k odnožování, dále sloupkování, následují období prvního kolénka, jazýčku posledního listu a listové pochvy, dále metání, květ a zralost – mléčné, těstovité, žluté a konečně plné.
Jako pícnina se pěstuje jako součást luskovino-obilních směsek např. s ozimou vikví. Z chorob se vyskytují sněti, skvrnitosti, fuzariózy, padlí, ale také virózy.
Zvyšuje se zájem také o pšenice jednozrnku – první domestikovaný druh pšenice, která nemá velké nároky na živiny ani problémy s běžnými chorobami.
Charakteristika
Zelené vzcházející rostlinky mají krátký, na okraji vroubkovaný jazýček a malá ochmýřená ouška. Vyvíjí se duté stéblo rozdělené kolénky na mezičlánky a později květenství – klas. Plod – obilka – má výraznou podélnou rýhu.
Podle toho, zda je obilka s plevami (pluchou a pluškou) srostlá, rozdělujeme pšenice na nahé a pluchaté (plevnaté). Pluchatými pšenicemi jsou: pšenice špalda, jednozrnka a dvouzrnka. Mezi nahé pšenice se řadí pšenice polská, setá, tvrdá, naduřelá a shloučená.
Pšenice se dělí také na měkké a tvrdé, lišící se obsahem lepku. Podle barvy zrna se dělí na červené a bílé. Rozdělení podle vegetační doby na ozimé a jarní už bylo zmíněno u pěstování.
Lysá, dutá přímá tenkostěnná stébla pšenice seté dorůstají výšky 50–130 cm a tvoří trsy. Vyrůstají z nich drsné čárkovité listy s prodlouženými jazýčky a oušky. Zárodečné kořeny bývají 2–4, sekundární tvoří svazky a mohou dosahovat až jednoho metru. Kvete v červnu a červenci, květenstvím je čtyřhranný nepravý klas dlouhý 4–18 cm, složený z klásků se 2–6 kvítky. Pleva je vejčitá, kýlnatá s jedním zoubkem, pluchy bez osin (paličatky) nebo nahoře osinaté (pšenice vouska). Plody – obilky – mají nahnědlou až nažloutlou barvu.
Trocha historie
Pravlastí pšenice je jihozápadní Asie, uvádí se severní Afrika a Etiopie, vypěstována byla z volně rostoucích trav. Pšenice je jedním z nejstarších kulturních druhů. Je spojována se vznikem zemědělství před 10 000 lety. Pěstovala se již v období neolitu, archeologické nálezy potvrzují pěstování pšenice jednozrnky na území Íránu už 6 000 let př. n. l. Pro staré Egypťany byla dokonce posvátná – doprovázela zemřelé do říše mrtvých. Na území České republiky je dokladována z období 5 000 let př. n. l. Do Ameriky ji přivezli Španělé v 16. století.
Původní odrůdy a také žito byly ve velkém nahrazovány moderními ve 20. století. Dnes je jednou z nejvýznamnějších obilnin s největší osevní plochou. V oblibě je pšenice s krátkým stéblem, které nemá tendenci poléhat. Tento trend ale znamená nedostatek slámy jako steliva…
Používá se jako surovina nejen pro výrobu různého pečiva, ale i k výrobě škrobu, lihu nebo piva, ceněný je i lepek, je důležitá pro krmení zvířat, měla by být obnovitelným zdrojem energie, protože má vysokou energetickou výtěžnost při spalování. Sláma je vhodná jako stelivo, ale použitelná také pro své izolační vlastnosti, dále na výrobu ozdobných předmětů, méně vhodná je jako hnojivo.
Část bílkovin pšenice – lepek (gliadiny) – je odpovědná za celiakii. Pšenici se v poslední době přisuzuje vina za výskyt obezity, mnozí udávají, že má na svědomí pšeničná břicha připomínající ta těhotenská… Zda je na tom něco pravdy, nebo jen potřeba najít nového výživového nepřítele, posuďte sami.
Co rostlina obsahuje?
Pšenice se vyznačuje vysokou výživnou hodnotou, je jedním z nejdůležitějších zdrojů proteinů, kterých obsahuje víc než kukuřice a rýže. Má nižší metabolizovatelnou energii (2 900–3 120 kcal/kg) než kukuřice (3 350 kcal/kg).
Celé zrno obsahuje v 100 g přibližně: 12 g bílkovin, 1,5–3 g tuku, 70 g glycidů, 2–10g vlákniny, 40 mg vápníku, 330 mg fosforu, 4 mg železa, 120 mg hořčíku a dále vitaminy B1, B2, B6 a PP, stopy vitaminů C a A. V jejím složení nalezneme poměrně hodně vitaminu E, proto je vhodná v období reprodukce. Kromě toho chrání tkáně před agresivními produkty látkové výměny. Vysoký je obsah kyseliny linolové a linoleové, podle starého řazení spadají do skupiny vitaminů F, které mají pozitivní vliv na plodnost a embryonální vývoj.
Pšenice má vyšší obsah bílkovin a aminokyselin lysinu a tryptofanu než kukuřice. Aminokyseliny ale nejsou v příznivém poměru.
Porovnání obsahu živin a vedlejších produktů jejího zpracování naleznete v tabulce.
U zelené pšenice je na počátku metání obsah NEL 5,23 MJ.kg-1, vlákniny 29,5 %, ve voskové zralosti (sklizeň na GPS) je obsah NEL 5,55 MJ.kg-1 a obsah vlákniny 26,8 %.
Sběr
Na zelené krmení se sklízí za 210–30 dnů po výsevu. Výnos může být až 25 t.ha-1 zelené píce.
Zpracování
Skladování pšenice je poměrně jednoduché a trvanlivost dlouhá. Pozor je potřeba dát také na přítomnost plísní. Přídavek 10 % pšenice do směsi pro granulování zajistí pevnost granulí.
Využití pro drůbež
Pšenice je součástí krmných směsí, podávají se celá, drcená i šrotovaná nebo naklíčená zrna, všeobecně platí: celé zrno na večer, míchanice ze šrotu ráno… Nejčastěji se používá ve směsi s kukuřicí. Nevhodné jsou mouky, které drůbeži ucpávají nozdry, popř. oči. Hrubě mletá zrna mohou údajně při dlouhodobém podávání způsobit abnormality zobáku. Někteří odborníci se domnívají, že krmení celými zrny zlepšuje odolnost trávicího traktu a zmenšuje riziko napadení kokcidiemi, podporuje také přirozenou ochranu proti E. coli.
Pšenice tvoří často základ krmné dávky zejména u slepic. Doplňuje jak energii, tak část bílkovin. Nemá ale optimální složení aminokyselin a krmnou dávku je potřeba vhodně doplnit (např. sójovým šrotem, minerály, vitaminy a aminokyselinami). Doporučené zastoupení v krmné dávce se pohybuje od 20 do 50 %, mnohdy tvoří i 60–80 %. Společně s kukuřicí se pšenice řadí k nejvhodnějším zdrojům sacharidů pro slepice; ječmen, oves a pšeničné otruby obsahují nadbytek vlákniny.
Pšenice je především zdrojem energie, ale uvádí se, že energetická hodnota se liší, důvodem je rozdílný obsah neškrobových polysacharidů, které jsou drůbeží špatně tráveny. Do krmných směsí se pro lepší využití přidávají enzymy. Různá je i spotřeba pšenice různých odrůd na jeden kilogram přírůstku kuřat. Nadměrné zkrmování vede ke tvorbě rezervního tuku, což je nežádoucí při odchovu.
Ze statkových krmiv patří pšenice hned po kukuřici ke zdrojům tuků, které ovlivňují využitelnost vitaminů rozpustných v tucích i hospodárné využití bílkovin. Nedostatek tuků redukuje snášku, velikost vajec i líhnivost.
Při krmení samotnou pšenicí byla zjištěna vyšší úmrtnost brojlerových kuřat. Kvůli tomu, že pšenice obsahuje jen málo barviv na bázi xantofylu, žloutky vajec jsou při krmení samotnou pšenicí jen světle žluté. Kůže i tělní tuk jsou světlé, ale sádlo má pevnější strukturu než při krmení kukuřicí.
Velký podíl tvrdé pšenice v krmné dávce drůbeže může být příčinou tvorby nálepů v okolí kloaky a problémů s vlhkou podestýlkou. Čerstvě sklizená zrna pšenice jsou hůře stravitelná a nepříznivě ovlivňují užitkovost. Dva až čtyři týdny po sklizni se situace zlepšuje.
Ve směsi s jinými obilninami se pšeničný šrot přidává také při odchovu housat, na noc se celé zrno pšenice smíchané s ječmenem podává dospělým husám.
Pro další druhy
Pšenice se používá pro všechny druhy i kategorie hospodářských i domácích zvířat většinou jako podíl krmné dávky, někdy i jako jediná zrniny. U králíků a ovcí může vysoká dávka pšenice způsobovat nadýmání. V suchém stavu pšenici přijímají aratingy a alexandři, kteří dokážou tvrdou obilku silným zobákem rozdrtit. Na naklíčené si pochutnají snad všechny druhy. U prasat se pšenice nejčastěji používá v kombinaci s ječmenem. Není vhodná pro temperamentní a nervózní koně. Krmná i potravinářská pšenice se používá i do krmných směsí pro psy. Otruby a celulózové obaly zrn mohou být v malém množství zastoupeny jako zdroj vlákniny.
Porovnání obsahu živin pšenice a vedlejších produktů
(Feedstuffs Ingredient Analysis Table: 2011 edition, by Amy Batal and Nick Dale, University of Georgia)
|
Přísada |
Sušina (%) |
Energie kcal/lb |
proteiny |
tuky |
vláknina |
vápník |
metionin |
lyzin |
|
Pšenice tvrdá, zrno |
88 |
1 440 |
13,5 |
1,9 |
3,0 |
0,05 |
0,25 |
0,40 |
|
Pšenice měkká, zrno |
86 |
1 460 |
10,8 |
1,7 |
2,8 |
0,05 |
0,14 |
0,30 |
|
Pšeničné otruby |
89 |
590 |
14,8 |
4,0 |
10,0 |
0,14 |
0,20 |
0,60 |
|
Pšeničné klíčky |
89 |
1 280 |
25,0 |
7,0 |
3,5 |
0,01 |
0,42 |
1,37 |
|
Pšenice šrot |
89 |
950 |
15,0 |
3,6 |
8,5 |
0,15 |
0,12 |
0,70 |
