Malý beran
Historie
Z pohledu historie se jedná o nejmladší uznané beranovité plemeno. Geneze malého berana nebyla náhodná. Jednalo se o cílené křížení, na jehož konci mělo být beranovité plemeno, které by svou hmotností „stálo“ někde mezi francouzským beranem (5,50 kg a více) a zakrslým beranem (do cca 2 kg). Za jeho vyšlechtěním stojí němečtí chovatelé Erhardt Keiner z Bischmisheinu a Johanes Geerds z Neumünsteru. Ke šlechtění byla použita zejména dvě výše jmenovaná plemena. Oba dva chovatelé pracovali do jisté míry solitérně a poprvé předvedli své nadějné odchovy v různém čase. Tak či tak, nové plemeno bylo tamní králíkářskou komisí uznáno v roce 1973, a to pod názvem německý malý beran (v originále Deutsche Kleinwidder) – a v zemi původu mu jeho název zůstal. U nás se v současné době nazývá malý beran se zkratkou MaB.
Popis
Malý beran náleží do skupiny malých plemen králíků. Z té se však poněkud vymyká trošku vyšší hmotností oproti ostatním malým plemenům. Dospělí jedinci malých beranů by měli vážit 2,75 až 3,50 kg. S hmotností malých beranů obvykle nebývá problém a dosahují optimální hmotnosti. Požadavky na tvar jsou totožné jako u jiných plemen králíků. Jedná se především o správný průběh hřbetní linie, upnutou kůži na těle, dobrý nášlap končetin, správně nasazené a velké pírko (= ocas králíka) a v neposlední řadě je to bezvadné utváření zevních pohlavních orgánů. Z tohoto pohledu je u nás, ale i v zahraničí občas problém s utvářením zádi králíků a dále u samic s výskytem lalůčků, někdy až téměř laloků. Typičnost je dána beranovitým plemenem. Hlava je poněkud kratší, s výrazným klabonosem a širokou čelní i nosní partií. Skráně jsou výrazné, především u samců. Uši jsou kolmo svěšené, mají pevnou strukturu a u kořenů tvoří chrupavčité hrbolky, tzv. korunky. Při pohledu na hlavu malého berana zepředu by konce uší měly být podkovovitě zavěšené (tzn., že jejich koncem by měly směřovat k sobě pod bradou králíka). Otvory uší jsou obrácené směrem ke skráním zvířete. Délka uší se měří přes hlavu králíka. Rozpětí uší by u malého berana mělo činit 30 až 36 cm, s optimem 32 až 34 cm. Krk je krátký a nezřetelný. Tělo je zavalité, široké v hrudní i pánevní partii, se silnými končetinami. V této pozici se setkáváme jak s králíky výbornými, tak exteriérově méně zdařilými. Z hlediska utváření uší se může vyskytnout tzv. šikmý závěs, tedy že svěšené uši nesměřují kolmo, ale šikmo dozadu, nebo že jsou méně výrazné korunky. Občas se vyskytne jedinec s výraznějším (delším) krkem anebo užší hrudní partií či tenčími končetinami. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 3 cm. V současné době se na pružnost a hustotu srsti velmi dbá, i když občas ještě někdy lze spatřit králíky s delší, a tak méně pružnou srstí. Co se týče uznaných barev a kreseb, může si zájemce vybrat z velmi pestré palety. Nejvíce se chovají malí berani divoce zbarvení (MaBdiv) a bílí červenoocí (MaBbčo). Těsně v závěsu za nimi je barevný ráz železitý (MaBžel). Nutno podotknout, že v České republice se dají najít špičkové chovy některých barevných rázů malých beranů. Méně se chovají malí berani modří (MaBm), černí (MaBč) či havanovití (MaBhav). Zcela sporadicky se u nás objevují malí berani činčiloví (MaBči) anebo rhonští (MaBRh), perloví (MaBpe) či červení (MaBčerv). Potěšitelné je, že se občas objevují i malí berani strakáči, nejvíce jako strakáči divoce zbarvení (MaBstrdiv). Obecně u beranovitých plemen je uznán pouze plášťový typ kresby. Ten zahrnuje většinovou pigmentaci těla a trupu zvířete. Kresba na hlavě má zasahovat nejníže na skráně, přičemž uši jsou zcela pigmentovány. Na čele je menší bílá skvrna anebo skupinka bílých chlupů nazývaná zrcadlo. Kresbu těla tvoří tzv. plášť, který se táhne od zátylku v souvislé podobě směrem šikmo dolů a dozadu. Pokrývá tak většinu svrchní části trupu. Končetiny a prsa jsou bílá. Obecným požadavkem na utváření pláště je maximální symetrie, přičemž bílé chlupy, či dokonce bílé skvrnky jsou nežádoucí. V současné době někdy bývá problém s bílými skvrnami v zátylku či nad pírkem. Naopak na prsou se vyskytují nežádoucí barevné skvrny. Dalším problémem je nepřesné (nerovné) ohraničení pláště. V rámci hodnocení exteriéru se dále hodnotí barva podsady, případně mezibarva.
Rozšíření
Malý berani si u nás udržují menší, ale věrnou skupinku chovatelů. Na menších výstavách se s nimi lze setkat v menším počtu, nicméně na okresních či krajských výstavách se pravidelně malí berani stávají pravidelnými exponáty. Na celostátních výstavách se jejich počet pohybuje zhruba okolo padesátky, většinou v pestré paletě barevných či kresebných rázů. Speciální výstavy králíků beranů tradičně probíhají v kolínském výstavním areálu v měsíci listopadu. Poslední speciální výstava již tedy proběhla, a sice 8. listopadu 2014. K vidění byla téměř stovka malých beranů, mnohdy ve vysoké kvalitě a příznivé ceně. Na evropských výstavách bývají zastoupeny stovky a stovky malých beranů. Obecně můžeme říci, že se v západní Evropě těší plemeno poněkud větší popularitě než u nás. To se tam odráží i v počtu barevných a kresebných rázů.
Kontaktní informace
Chovatelé malých beranů se mohou, v rámci nadstavby členství v Českém svazu chovatelů, sdružovat v Klubu chovatelů králíků beranů. Kontaktní osobou za tento chovatelský klub je př. Antonín Mouka z obce Žalany, e-mail moukova@seznam.cz.
