To byla snad poslední nepříjemnost spojená s dvoutýdenní cestou na jih Afriky. Byť v těch končinách je podle zpráv z průvodců spousta nebezpečných míst.
Loni na přelomu října a listopadu jsme určili Jihoafrickou republiku za hlavní cíl cesty. S tím, že co nám čas a papíry k půjčenému autu dovolí, to využijeme. A jelikož v nich byla zmínka, že projet na sever skrz Botswanu a navštívit Viktoriiny vodopády, které už jsou v Zimbabwe, lze (samozřejmě za poplatek), chtěli jsme to zkusit. Ale popořadě.
Je 28. října 2014, vystupujeme v Johannesburgu do místního jara, hřeje nás 26 stupňů, slunečno.
Jako již mnohokrát cestuju s partou přírodologů, vesměs ornitologů, tentokrát jsme čtyři, pátý už čeká na místě. Na letišti fasujeme obrovský VW Transporter. Kdyby tak věděli, jak ho zřídíme…
Objednal ho kamarád, který v JAR byl už čtyřikrát. Zdál se mi zbytečně velký, ale brzy jsem výběr ocenil. V národních parcích se nesmí vystupovat (kvůli zvířatům), na dálničních odpočívadlech mnohdy také visí cedule, že jde o nebezpečnou oblast (kvůli lidem). A tak jsme v našem autě strávili přes den 80 % času. Bylo praktické mít víc místa a trošku nadhled.
První cíl byl dopředu jasný: Národní park Kruger. Skoro 20 tisíc čtverečních kilometrů rezervace. Od jihu k severu protáhlá (360 km), všude obehnaná plotem.
Na malém letišti u Nelspruitu před jižní branou Krugeru (Malelane Gate), přes 400 kilometrů od Johannesburgu, vyzvedáváme pátého kolegu. Za 2 600 korun na osobu si kupujeme Wild Card, která umožňuje nadále pobývat v národních parcích JAR bez placení vstupného a denních tax. Platí rok a výhodné to je zhruba od šesti dnů pobytu.
Hned u vstupu teče Crocodile River a jméno ji vystihuje. Z mostu, kde se smí i vystoupit z auta, vidíme krokodýlů spoustu.
Brzy je mi jasné, že Afrika, z které doposud znám jen povalování u Rudého moře v Egyptě a pár ostrovů, je dobrá volba. Tohle je něco úplně jiného. Ráj pro ty, kteří chtějí pozorovat zvířata! Slony, buvoly, žirafy, zebry a spoustu ptáků potkáváme hned první den.