Přes zimu je Pražský most doslova obklopen racky, obdobně jako Vltava v jeho okolí poskytuje útočiště a potravu stovkám labutí. Všudypřítomným elementem jsou tzv. městští holubi, kteří zpravidla příliš radosti nepřinášejí. Existují však i holubi okrasní, kteří kdysi byli ve velkoměstech poměrně rozšířeni. Vlivem moderního životního stylu se podmínky k jejich držení ve velkých aglomeracích zhoršily a dnes jsou rozšířeni na periferiích nebo na venkově. I oni pocházejí, stejně jako holubi městští, ze společného předka – holuba skalního – avšak pro obrovský mutační potenciál byly jejich tělesné formy, zbarvení a struktura opeření modifikovány a chovatelsky ustáleny. Holubi jsou při správné péči důvěřiví, dostatečně „kontaktní“ a cvičitelní, čehož si povšimli již v dávné minulosti různí potulní kejklíři a také cirkusoví principálové. Myšlenku nabídnout lidem „zážitek s okrasnými holuby“ oprášili někteří podnikavci, již se rozhodli „naservírovat“ okrasné holuby pražským turistům. Nikoliv na talíři, ale živé a ochočené, ozdobené pernatými ozdobami a ve sněhobílém hávu. Na několika místech Prahy, zejména na Václavském a Staroměstském náměstí poblíž radnice, přibyly podstavce s párem ochočených bílých holubů. Na návštěvníky působí tito holoubci úplně jiným dojmem než „šedomodří“ městští holubi a vzbuzují zájem. Jejich „krotitel“ má snadnou práci, a co chvíli se najde někdo, kdo se s nimi chce vyfotit. Na rukou, na hlavě, pro zvýšení dojmu se přidá klaunská čepice a nos a úsměv do fotoaparátu. Pak se turistovi dá povel povyskočit a holoubci odletí na svůj podstavec, kde je čeká odměna v podobě zrní. Ačkoliv nejsem příznivec kýče, kterým toto triviální focení může být, vyznívá z něj i určité memento. Lidé postmoderní doby různých kultur jsou stále ještě schopni vnímat zvířata jako součást krásna a je příznačné, že jeho zcela přirozenou součástí jsou i mnohdy opomínaní okrasní holubi.