Zima představuje řadu specifických podmínek pro fungování elektrického hrazení. Problémy mohou nastat především u bateriových ohradníků. S poklesem teploty může dojít ke snižování kapacity baterií a starší články mohou přestat pracovat úplně. V zimě je proto lepší napájet ohradu pomocí síťového zdroje. Pokud je nezbytné použití bateriových zdrojů, věnujte pravidelně pozornost stavu baterie.
Baterie, které se v zimě nepoužívají, je třeba dobře uskladnit. U suchých článků – 9V baterií – je nutné zalepit otvory, kterými vniká do baterie vzduch. Před dalším použitím pak nálepky zase sejměte. U autobaterií postupujte podle návodu výrobce. U ohradníků používajících gelový akumulátor je potřeba jej pravidelně dobíjet alespoň jednou měsíčně.
V zimě sice nesnižuje výkon ohradníků tráva a keře, ale zase zde působí námraza a jinovatka, která může snižovat odpor izolátorů a zatěžuje vodiče svou vahou. U zimních ohrad proto vytyčte menší vzdálenost mezi kůly. Při velké námraze je nutné přistoupit i k mechanickému odstranění námrazy.
Použití plastových tyček je kvůli křehnutí plastu nevhodné. Je-li to ale nezbytně nutné, plastové tyčky instalujte pouze na rovné úseky. Nikdy také neotáčejte vodič kolem izolátorů, pouze ho skrz ně protáhněte.
Při použití ocelového drátu dochází vlivem chladných teplot ke smršťování a zkracování vodiče. Vodič se proto musí včas povolit nebo doplnit o dilatační pružiny. V opačném případě může dojít k poškození izolátorů, vytržení sloupků nebo k přetržení vodiče.
V oblastech s vyšší sněhovou pokrývkou dbejte na možnost upravit výšku ohrady podle výšky sněhové nadílky tak, aby nebyl spodní vodič ve sněhu a ohrada jako taková nebyla příliš nízká. To zajistíte jednoduchým trikem: na sloupky připevníte další izolátory a vodiče na nich přehodíte o úroveň výš a zpátky podle potřeby.
Zimoviště bývají většinou méně rozsáhlá než letní pastviny. Není tedy nutné, aby byl elektrický ohradník napájený stejně výkonným zdrojem jako v létě.
Pokud to zdroj umožňuje, využijte výstup se sníženým výkonem. Případně zapojte jiný, méně výkonný zdroj, disponujete-li takovým.
Zimní měsíce jsou rovněž obdobím rození telat a hříbat. Nezapomínejte, že mláďata se musí co nejdříve naučit respektovat elektrický ohradník.
Je běžné, že se tele po narození chodí schovat mimo ohradu. Telata starší než asi 3 až 5 dnů už byste měli do ohrady vracet. Pokud je ohrada v pořádku, pak by ji takto stará telata už neměla ohradu opouštět. Jestliže se starší telata potulují za ohradou, je ohradník zkrátka špatně postavený a chovatel si tak zadělává na potíže.
S hříbaty je to podobné. Chovatelé se ze strachu, že hříbatům ublíží, uchylují k podivným praktikám. Hříbě třeba pustí do ohrady vybavené elektrickým ohradníkem, který není pod proudem. Někdy zase do ohrady pustí menší napětí.
Hříbě se pak rychle naučí, že elektrický ohradník je neškodný, že se o něj může podrbat nebo ho třeba rychle proběhnout. Pozdější přidávání napětí do vodičů je marné, koně se ohradník už nenaučí správně respektovat.
Hříbě na ohradník naučíte tak, že už při prvních vycházkách necháte v ohradníku vyšší výkon. Zároveň ohradu vybavte třemi až čtyřmi páskami. Hříbata nenechávejte v této fázi získávání zkušeností bez dozoru. Po několika kontaktech s vodičem si hříbě princip fungování ohradníku vštěpí dostatečně do paměti a žádné další lekce nebudou nutné.
A ještě jeden tip pro učení mladých zvířat, jak se chovat k ohradníku: neučte je chodit přes vodič položený na zemi. Vždy vodiče ohradníku zvedněte nebo otevřete, pokud se jedná o bránu. Pokud tento postup dodržíte, zvířata si uchovají k ohradníku respekt i v případě, že vodiče popadají na zem, a z ohrady neutečou.