¨
Stačilo málo a skončil jsem v ledové vodě řeky Svratky. Na prťavém říčním ostrůvku si právě samečkové mandarinek hráli na „pána hradu“, hru, které jsme se s kamarády vášnivě oddávali v dětství. Stačil nám k tomu nepatrný pahorek a strkanice mohla začít. A před našimi zraky rovněž tak: vyparádění samečkové se v zápalu „boje“ shazovali z ostrůvku a donekonečna se škorpili a proháněli. Stáli jsme na prudkém břehovém svahu a nemohli od kouzelného divadla odtrhnout oči, když vtom se Taiga (roční fenka Československého vlčáka) rozhodla připojit ke hře a vyrazila k vodě jako splašený mustang. Temperament jejího tílka jsem patami zabořenými v blátě ukočíroval jen tak tak.
Zvídavá Taiga je zaníceným ornitologem a entomologem (i když o hmyz se zajímá spíše pragmaticky a kulinářsky, o čemž občas svědčí její nateklá tlamička). Ptáky však dokáže sledovat donekonečna, triedr nepoužívá, a pokud má možnost, občas je i prožene. Okouzlujícím divadlem jsou pro ni bezesporu kroužící dravci, avšak vášni pro kachničky mandarínské propadla docela…
Ve staré Číně si lidé darovali párek kachniček mandarínských v kleci jako symbol manželské věrnosti. (Jak už jsme však naznačili v minulém díle, tyto kachničky nevytvářejí stálé páry – při každém toku si hledají nové partnery, takže jako symbol manželské věrnosti rozhodně neuspějí.) I dnes si darují Číňané dárky s motivy mandarinek, často s lotosovým květem či plodem v zobáku. Mandarinky jsou rovněž častým motivem v čínských manželských ložnicích – na závěsech a na povlečení. Polštář s kachničkou mandarínskou je v Číně tradiční svatební dar. Pokud je kachnička zobrazena v rose, je symbolem dosud nezasnoubených milenců. Ve feng šui symbolizuje mandarinka věčnou lásku, věrnost a manželské štěstí.
Odborná ornitologická literatura hodnotí kachničky mandarínské jako „nemluvné“. Např. Karel Hudec v knize Atlas ptáků České a Slovenské republiky (kterou doprovodil dokonalými kresbami Jan Dungel) píše: „Hlas: zřídka a nevýrazný.“ Naše zkušenost ze stovek hodin terénního pozorování je jiná: „bobříka mlčení“ by rozhodně „užvaněné“ kachničky neulovily. Mandarinky jsou totiž docela „ukecané“. Ozývají se buď vysokými hlásky (jako pískací hračky), nebo naopak hlubokými tóny (jakýmsi bručením). Ostatně právě díky jejich hlasu jsme je často objevili, když odpočívaly ukryty pod hustými, převislými říčními porosty, takže kdyby na sebe neupozornily svými hlasy, minuli bychom je bez povšimnutí.
Chovatelská literatura zase hodnotí mandarinky jako mimořádně snášenlivé ptáky, které je možno chovat se všemi ostatními druhy kachen. Nechci chovatelům oponovat, jistě vědí, o čem hovoří, ale pozorování nás přesvědčila, že tito divukrásní drobkové si spolehlivě dokážou uhájit své místo na slunci: nejenže se stále hašteří mezi sebou, ale od potravy srdnatě odhánějí nejen mnohem větší kachny divoké, s nimiž sdílejí biotop, ale dovedou si vybojovat svá sousta i proti rychlým rackům, kteří jsou jinak v říši ptáků vázaných na vodu považováni za nekompromisní loupeživé rytíře. (Ostatně Jackie Chan – viz minulý díl – suverénně opanoval hejno holubů a dokázal si mezi nimi vybojovat nesčetná sousta a dokonale naplnit volátko, takže po lukulských hodech doslova přepadával na hubu, respektive na zobák.)
Jelikož kachničky mandarínské patří mezi kachny plovavé, uvádí se, že se takřka nepotápějí, pouze ve vodě panáčkují hlavou pod hladinu. 10. února 2014 jsme v Brně-Komíně pozorovali u říčního ostrůvku vehementně a opakovaně „panáčkovat“ kačera kachny divoké, načež se na místo přihnaly dva páry mandarinek, kačera odehnaly a začaly se na jeho původním stanovišti „zběsile“ potápět. Patrně tam byl ukryt lákavý zdroj potravy. Akce malých „potápěčů“ trvala asi pět minut.
V minulém díle jsme uvedli, že během nápadného toku, který se skládá ze složitých zásnubních tanců a probíhá v jejich domovině v dubnu a v květnu (v Česku v březnu a dubnu), soupeří vždy několik samečků o pozornost své vyvolené. Kdo měl někdy příležitost tok mandarinek pozorovat, musel být zcela okouzlen a dá mi jistě za pravdu, že je to nádherné a vzrušující divadelní představení.
Když se samička konečně pro jednoho krasavce rozhodne, vybírá hnízdní dutinu ve starém stromu, která může být někdy poměrně hodně vzdálená od vodního toku a může být umístěna i vysoko nad zemí; často 7–10 metrů, což ochrání její vzácný poklad před potenciálními predátory. Do hnízda snese kachnička osm až patnáct vajíček a na snůšce sedí osmadvacet až jednatřicet dní.
Krátce po vylíhnutí opouštějí kachňata – za lákání a povzbuzování rodičů – hnízdní dutinu seskokem do hlubiny. Pro drobky neschopné letu je to skutečně statečný výkon. Rodiče odvedou drobotinu do bezpečí se zdrojem potravy. Mladičká káčata jsou schopna letu v osmi týdnech svého života a brzy potom se osamostatňují.
Ornitologové zřejmě nechtěli ponechat nic náhodě, neboť doupných stromů kolem Svratky fatálně ubývá. Před hnízdní sezonou jsme na kmenech stromů v břehovém porostu objevili dvě budky, které pro mandarinky ornitologové přichystali. (Bohužel budky neunikly pozornosti vandalů – na sklonku léta jsme jednu z nich nalezli strženou a poničenou na zemi.)
Když se přiblížil čas, kdy by se na Svratce mohla objevit mláďata mandarinek, byli jsme jako na trní a vzrušení jak prvničky – propátrávali jsme řeku za každého počasí. Až…
11. 5. 2014. Odpoledne. Lije jak z konve. Jsme promočení na kůži, v botách máme akvária. Na Taize se ježí chlupy – náhodný divák (kde by se v tom nečase asi vzal?) by přísahal, že vedu na vodítku dikobraza. „U protějšího břehu sameček,“ hlásí Zdeňka. „Ježíííííš! Celá rodinka!“ A fakt! Pod převislými větvemi vrby se skrývá párek kachniček mandarínských s malinkými ratolestmi. Je tam tak deset jedenáct mrňavých kačenek s proužkem u oček a se žlutými líčky. Není jim více než maximálně několik dní, ale plují v té čině jako staří mazáci. Hbitě vybíhají na břeh, opozdilci běží po vodě a dohánějí hejnko. Jeden drobek se dokonce veze mamce na zádech jako zkušený lodník na své lodičce. Zdeňka se raduje i zuří: bohužel naděje na slušnou fotku je nulová – mizerné světlo, velká vzdálenost, lijavec. Ale: upřímné díky za tuto zázračnou chvíli! Konečně kardinální důkaz úspěšného rozmnožování mandarinek na Svratce.
Překvapilo nás, že kachničky mandarínské se při shánění potravy vzdalují od řeky. 15. 5. 2014 pozorovala Zdeňka samečka mandarinky na rybníčku v oboře černé zvěře Holedná, kam si zaletěl přes les. V oboře, která je atrakcí pro výletníky, turisté divočáky pilně krmí a o potravu tu není nouze.
Na Svratce jsme na jaře 2014 zaznamenali dvě úspěšné snůšky mandarinek. Vývoj mláďat jsme pozorovali při každičké příležitosti – rostla nám přímo před očima. Bohužel jsme při nových a nových návštěvách často zaznamenali úbytek mláďat; malá kachňata jsou nepochybně velmi zranitelná.
Při sledování rodinek nám bylo zřejmé, že na rozdíl od mnoha jiných druhů kachen jsou samečci mandarinek pečlivými otci – neustále střežili své hejnko, vraceli se pro opozdilce a pečlivě sháněli mláďata dohromady. Pozorovat rodinky při hledání potravy na vodě, při pastvě na břehu i při odpočinku např. na padlých kmenech stromů nám působilo rozkoš a patřilo k našim vzácným zážitkům.
6. 6. 2014. U mostu (u zastávky Svratecká) rodinka mandarinek s pěti mláďaty. Pozorujeme je na řece i na břehu při pastvě. Mláďata velmi povyrostla. Při odpočinku se k nim Zdeňka byla schopna bez vyrušení přiblížit a pořídit detailní fotografie.
Před hnízdní sezonou jsme na Svratce zaznamenali jednadvacet exemplářů kachniček mandarínských (dvanáct samečků a devět samiček). V současné době, tedy v zimní sezoně 2014/15, žije na Svratce třiatřicet exemplářů (třináct samečků a jedenáct samiček). Za hnízdní sezonu 2014 tedy dosáhlo dospělosti dvanáct mladých exemplářů. Teprve budoucnost ukáže, zda populace mandarinek v dalších hnízdních sezonách utěšeně poroste.
Ani po roce a půl jsme nedokázali náš terénní výzkum kachniček mandarínských uzavřít. Exotické skvosty nás nadále lákají a přitahují jako magnetem. Těšíme se na každé nové setkání s nimi a věříme, že se nám postupně podaří ještě více vniknout do jejich zajímavého intimního života. Doufáme, že nám budoucnost připraví další překvapení, které nám poodhalí jeho tajemství.
Radu ohledně přikrmování mandarinek jsme přinesli již v minulém čísle. Poněvadž se však nadále neustále setkáváme s chybami, které dobrosrdeční, leč nepoučení lidé při krmení kachen dělají, ještě jednou ji raději zopakujeme. Shánění živobytí není pro mandarinky (a nejen pro ně) v zimních měsících snadné. Přilepšování rohlíky a chlebem, kterými je lidé „častují“, však není příliš vhodné a může vodním ptákům přivodit i potíže (pečivo by alespoň nemělo být čerstvé, respektive mělo by být dobře vysušené – v žádném případě plesnivé) a mělo by být nadrobeno na co nejmenší kousky (velké kusy mohou kachničkám i zranit jícen). Co se k přikrmování hodí nejvíce? Obilniny – např. oves, pšenice, zadina. Chutná jim i kukuřice (lépe dávat menší množství, neboť kukuřice je tučná) a míchanice z ovoce (nakrájená jablka, hrušky atd.). Občas předkládáme těstoviny, vařené rozkrájené brambory a za silných mrazů někdy vylepšíme mletým masem.