Chovatelské zkušenosti
Chovatelské zařízení
Chovu papoušků jsem se začal věnovat před deseti lety, kdy mi manželka v práci sehnala moji první modrou andulku. Brzy nato jsem dostal od jejího strejdy šest korel, dokoupil další andulky u chovatele a sestavil chovné páry. Tím začala moje chovatelská vášeň, které jsem dočista propadl. Stejně jako mnoho jiných chovatelů jsem postupem času začal toužit po větších papoušcích, pro které bylo ovšem nezbytné vybudovat odpovídající zázemí. Pustil jsem se tedy spolu s rodinou do výstavby celoročního chovatelského zařízení, které se skládá ze sedmi voliér 3 × 1 × 2,5 m (d × š × v) a zázemí pro přípravu krmiva. Celá voliéra včetně výletů je zastřešená a má betonovou podlahu. Výhodou je snadná údržba a zamezení kontaktu s okolními ptáky a jejich trusem. Jedním z hlavních důvodů takto voliéry zabezpečit byla i v té době velmi medializovaná ptačí chřipka. Voliéra je vystavěna ze dřeva a zpevněna železnou konstrukcí. Na střechu jsem použil krytinu z bitumenu. Byla to tehdy nejlevnější volba, ale dnes bych už určitě volil jiný materiál, odolnější, s delší životností. Největší chybou, kterou jsem tehdy udělal, byla snaha voliéru pro papoušky zateplit. Zdvojil jsem obvodové stěny a vyplnil je polystyrenem. Myši na sebe nenechaly dlouho čekat a v polystyrenu se zabydlely. Trvalo dlouhou dobu, než jsem se myší i rozdroleného polystyrenu zbavil.
První odchovy
Jakmile byla stavba dokončena, začal jsem s pořizováním osazenstva. Kupoval jsem jak mladé ptáky, tak starší, „osvědčené“ chovné páry, které u mě nikdy neodchovaly ani nejevily zájem o hnízdní budku (kterou jsem s párem dostal). Dnes již nakupuji pouze mladé ptáky, ze kterých sestavuji páry přirozeným výběrem. Postupně jsem obsadil všech sedm boxů – alexandry čínské, papoušky horské, papoušky patagonské, papoušky červenokřídlé, papoušky nádherné, Rosely pestré a papoušky zpěvavé. Tyto druhy obývají mé voliéry dodnes.
Ptáci v zařízení dobře prospívali a brzy jsem začal slavit první úspěšné odchovy. Většinu mladých se podařilo prodat hned daný rok. Přesto jsem začal přemýšlet, co budu dělat, až nastane chvíle, kdy tomu tak nebude. Nechtěl jsem nechávat mladé dlouho s rodiči. Jednak že by se samci mohli začít napadat, a hlavně kvůli prostoru. Nikdy jsem nebyl zastáncem zbavování se ptáků do výkupu, a tak se mi v hlavě začala rodit myšlenka na novou voliéru. Na internetu nebo v literatuře jsem občas četl o velkých proletových voliérách pro odchovy, kde by mladí ptáci zesílili a zmohutněli. Přestože jsem průběhem let navštívil hodně chovatelů, ať už za účelem nákupu ptáků, nebo jen jak se říká „na kukajdu“, nikdy jsem u nikoho podobné zařízení neviděl. Shodou okolností se mi tehdy podařilo přikoupit pozemek, takže v realizaci mých plánů už nestálo nic v cestě.
Proletová voliéra
Celkový rozměr proletové voliéry je 10 × 4 × 2,2 m (d × š × v). Podélná polovina voliéry je zastřešená a část je i zavětrována kvůli průvanu a zimě. Ptáci tuto voliéru obývají celoročně. Na zimu jim v záletu vyměňuji dřevěná bidla za vytápěná a v největších mrazech nainstaluji přímotopy. Dno voliéry je ponecháno zatravněné, část je zakůrována a část pokryta pískem. Je úžasné pozorovat ptáky po ránu, jak se brouzdají trávou, jsou promáčení od rosy a sbírají semena trav. Zatímco ptáky ve voliéře s betonovou podlahou nemusím odčervovat, v této je nezbytné být na pozoru a ptáky dvakrát ročně odčervit. Osvědčil se mi přípravek Chemisol, který dávám do vody, a Topet OVO, který kapu ptákům přímo do zobáku. Používám jej hlavně pro Neofémy modrohlavé, které na parazity trpí nejvíce. Abych ptáky donutil co nejvíce létat, umístil jsem do celé voliéry pouze dvě dlouhé větve – na začátek a na konec. Nově vpuštěným ptákům zvyklým na menší prostor zprvu dělá trochu problém voliéru přeletět, ale zakrátko se prohánějí tam a zpět i bez zastavení. Myslím, že ptáci jsou tak udržováni ve vynikající kondici. Důkazem o tom může být i to, že se mi před nedávnem podařilo s papoušky královskými, chovanými právě v této voliéře, vyhrát na IV. krajské výstavě okrasného ptactva ve Starém Klíčově první místo v kategorii papoušků.
Přestože jsem tuto proletovou voliéru původně plánoval pouze pro odchovy, postupem času jsem do ní přestěhoval vysloužilou samici Alexandra čínského a přikoupil ještě dva páry papoušků královských, pár rosel pestrých a dva páry korel pro chov. Soužití všech ptáků je naprosto bezproblémové, nikdy nedošlo k žádným šarvátkám, a to ani v době hnízdní sezony. Dokonce rosely a jeden pár papoušků královských úspěšně odchovávají mladé. Často se na internetu diskutuje o možnosti společného chovu papoušků, o problémech, či dokonce usmrcení některých ptáků. Ze své zkušenosti mohu říci, že pokud jsou splněna následující kritéria, je společný chov i odchov naprosto bezproblémový:
• Dostatečně prostorná voliéra (v závislosti na chovaných druzích papoušků).
• Umístění velkého množství hnízdních budek v dostatečné vzdálenosti od sebe.
• Rozmístění více krmných misek v dostatečné vzdálenosti (v mém případě mám rozmístěno osm misek po celé délce závětrné části – délka asi dva metry).
• Chovat ve voliéře více ptáků, pozornost agresivních jedinců se pak rozptýlí (ve svém chovu používám jako takové „rozptylovače“ korely).
Na proletovou voliéru jsem původně použil, stejně jako na předchozí voliéry, pouze jednoduché pletivo. Půl roku probíhalo vše bez problémů, ale jednoho dne ráno jsem šel krmit a při pohledu do voliéry se mi nahrnuly slzy do očí. Voliéra je situována v odlehlejší části zahrady, v noci zůstali někteří ptáci sedět na pletivu a napadla je kuna. Přišel jsem tehdy o několik ptáků (ať už v důsledku napadení, nebo nárazu do podpěrných sloupů, poté co se ptáci splašili a začali bezhlavě létat ve tmě). Zbylé kusy jsem ihned odchytil, umístil dočasně do jiné voliéry a pustil se do nezbytné rekonstrukce. Zdvojil jsem všude pletivo a do voliéry přivedl elektřinu, aby bylo možné voliéru na noc osvětlit. Podél celé voliéry jsem nainstaloval venkovní zásuvky a osadil je orientačními svítilnami se světelnými senzory, které se automaticky rozsvítí, jakmile se venku zešeří. Od té doby se již nikdy podobný incident neopakoval a mě nepřestane mrzet, že jsem zmíněné zabezpečení neudělal hned.
Ale jak jsem již zmínil na začátku, postupem času můj koníček přerostl v pořádného koně a již v tuto chvíli pracuji na nových voliérách určených pro chov arů a žaků, a aby toho nebylo málo, v hlavě se rodí myšlenka na nový komplex voliér, při jejichž výstavbě bych už rád využil postupně získané zkušenosti.
Na závěr bych rád poděkoval své manželce a dětem za toleranci a podporu v mém chovatelském koníčku a svému otci za pomoc při realizaci mých nápadů a myšlenek.
