Recesivní mutace vázané na pohlaví jsou, jak již z jejich pojmenování vychází, vázané na samčí chromozom Z. Zjednodušeně řečeno samice nemohou mít barvu uloženou v genotypu, protože jsou nositeli heterogametických chromozomů ZW, oproti tomu samci, nositelé homogametických chromozomů ZZ mohou barvu projevovat ve fenotypu i být nositeli genotypu.

V praxi to znamená, že spářením samce štěpitelného na mutaci vázanou na pohlaví s přírodní samičkou povede k odchovu, kde 50% mláďat ponese barvu zděděnou po samci (samice ve fenotypu, samci v genotypu). Zbylých 50% mláďat bude jen přírodních. Takto odchovaní samci jsou nazýváni jako nejistí štěpitelní. Vzhledem k tomu že štěpitelnost není viděna pouhým okem, je třeba provést kontrolní páření, nejlépe se samicí v barvě, na kterou samec (možná) štěpí. Z páru štěpitelný samec x samice v barvě už budeme mít jistotu, že všichni samci budou štěpitelní, nebo rovnou v barvě. Polovina samiček bude v barvě, na kterou štěpil samec (ze samčích ZZ se přenese barva do samičích ZW), druhá polovina samiček bude pouze přírodní a neštěpitelná. Pokud budeme mít samici v barvě a samečka přírodního, dočkáme se přírodních odchovů, v nichž samci budou v genotypu mutační.

Nejlepší kombinací pro pohodlnost při určování pohlaví je bezpochyby samec v barvě x přírodní samička, kde se na každý samičí chromozom Z naváže barva z chromozomů ZZ od samce a odchovaní samci budou po otci vlastnit polovinu genů (jinak řečeno štěpitelnost – jen jedno Z). Jako kombinace je to dobrá volba ale musíme vzít v potaz, že i u, u nás zřejmě nejrozšířenější opalinové mutace, je cena za samce v barvě okolo 20 000 – 25 000Kč. Při kombinaci samec v barvě x samice v barvě budou pochopitelně všechna mláďata nést stejnou barvu jako rodičovský pár (pokud nebereme v potaz, že mají rodiče v genotypu uloženou ještě jinou barvu. Kombinacím mutací se ale budu věnovat až v některém z dalších článků).

V chovu rosel žlutolících se vyskytují pouze recesivní mutace vázané na pohlaví (lutino, opalín, skořice), co-dominantní (tyrkys-oranžová), autosomální recesivní (bronz.plavá, faded, dilute, recesivní straka a plavá) a autosomální dominantní (straka).

V tomto článku se budu věnovat mutacím recesivním vázaným na pohlaví (skořice, lutino a opalín), s těmito mutacemi se setkala obrovská řada chovatelů, od andulkářů až po movitější chovatele kakaduů (narážím na kakadu růžové lutino) a svou dědičností a samotným chovem jsou zcela unikátní a očarovali nejednoho chovatele mutačních rosel žlutolících.

Lutino

Je považována za nejkrásnější a přitom nejproblematičtější mutaci rosel žlutolících. Mnozí chovatelé si myslí že lutino je českou mutací ale není tomu tak, pochází z 90.let a byla vyšlechtěna v Německu (Myslím že není třeba uvádět kde, a zbytek si každý domyslí). Je až s podivem, že za ta dlouhá léta se, dle mých informací, nevyskytl jediný samec. Až v roce 2013 se podařil odchov jednoho lutino samce na Slovensku. Lutino samičky jsou odchovávány pomocí štěpitelných samců a jejich synů (od „štěpáka“ je polovina samců štěpitelná, jak jsem psal výše, takhle se podařila i kombinace modré a lutino tedy albino). Do svého chovu se mi podařilo sehnat štěpitelného samce do lutin, letošního bratra od (zřejmě prvního) lutino samce v Evropě tak doufám, že mutaci lutino ve svém chovu ustálím a bude tam i nějaký úpěch v podobě lutino samic.
Z per ptáků je vytlačen jakýkoliv melanin, takže dochází ke ztrátě tmavé barvy. Jediné barvy, které se na lutinách vyskytují, jsou červená (v závislosti na krvi předchozích generací, z předků kde byla forma xanthogenys mohou být lutina s velmi krásnou červenou kresbou v zádech i na břiše, někdy zaměněná za rubino), po zbytku těla žlutá, v letkách a ocasu barva bílá. Červené oko zůstává od vylíhnutí až do smrti ptáka. Nohy a drápky jsou zbarveny v růžové, tělové barvě.

Opalín

Druhá a zároveň předposlední mutace je opalinová. Podle mě se jejich krása rovná krásy lutin a jsem velmi rád, že se mi v letošním roce podařil můj první odchovaný samec v této nádherné barvě. Opalínová mutace se podle nové literatury v Evropě vyskytuje asi od roku 2000 (což silně kontrastuje s tvrzením ve starších knihách, o němž jsem se zmínil výše – o přenosu opalinové mutace ze „stanleyů“ na pestré, u kterých je tato mutace známá již od poloviny 19. století a v Evropě chována od 70. let 20. století). Pro tuhle mutaci je typické červené zbarvení po celém těle, ocasní pera narůžovělá a oranžová. Hlavním poznávacím znakem je dvojitý pruh pod křídly. Na rozdíl od lutin nebo od skořic nejdou opalinová ptáci rozeznat už v hnízdě (oči i nohy mají zbarvené stejně, jako přírodní ptáci) a proto je každé peříčko velkým překvapením.
Při zveřejňování fotek na facebooku mi byla položena velmi zajímavá otázka. Proč jedna moje opalinová samice má ocasní pera meruňkově zbarvená a druhá nikoliv. Moje původní teorie byla taková, že samička, která měla pera spíše do zelena, byla už starší (kroužek 2006), tedy dá se říci jedna z prvních opalínek. Následným množením štěpitelných samců a samic v barvě se intenzita barvy zvýšila natolik, že druhá samička (kroužek 2013) už měla ocasní pera meruňkově zbarvená a to je důvod zmíněného rozdílu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a mohu říci, že to je jediná možná varianta co mě napadla. Pokud má někdo ze čtenářů jiný nápad či jinou teorii, jsem otevřen diskuzi jak přes telefon nebo email.
Opalíni jsou dostupní ve vyšší cenové relaci (od 6000kč za samici v barvě nebo štěpitelného samce a od 20 000kč za samce v barvě), nejsou tedy úplně běžní, ale sehnat se dají (i v kombinaci s modrou nebo skořicovou mutací). S odchovem téhle mutace není žádný problém. U nás se „běžně“ odchovávají i prodávají.

Skořice

Dostáváme se k poslední nekombinované mutaci vázané na pohlaví a tou je skořice. Někteří tvrdí že je to „šedá myška“ mezi mutacemi. Já jsem názoru, že každá mutace má své kouzlo a skořice představuje velkou výzvu pro trpělivé chovatele. Skořice je totiž takový chovatelský „oříšek“. Jejich snůšky, pokud jsou, nejsou tak početné a i 4 vejce jsou důvodem k oslavě, není to jako u opalínů či u přírodních kusů, které nanesou klidně 6 oplozených vajec. V současné době nemám relevantní informace o výskytu samců, ať už u nás či v Evropě. Je jen známo, že nějací někde jsou. Já se marně pokouším do chovu dostat skořice, ale podařilo se mi sehnat jen jednoho samce štěpitelného do skořic a do faded. Před lety byly skořice dostupné za velmi příznivou cenu, nyní odhaduji, že cena je podobná, jako u opalínů, možná i vyšší.
Skořicová mutace se poprvé v Evropě objevila asi před 20 lety a původně prý pocházela z Belgie. Typické jsou švestkové oči, které se se stářím jedince přeměňují v černé a nohy v tělové barvě (drápky mohou být i místy šedé). Černá barva je zesvětlená na hnědou nebo světle hnědou, modrá křídla mají šedý nádech a jsou světle modrá, zelená barva je nahrazena světlou „khaki“, červená a i žluté lícní skvrny nejsou tak výrazné.

Transmutace

Při chovu mutací se dříve či později každý doslechne o transmutacích. Tohle pojmenování se uchytilo pouze v Evropě a znamená to přenos požadované vlohy (mutace) z jednoho druhu na druhý. To se neděje jen u rosel ale například i lutino mutace u alexandrů velkých vznikla právě křížením přírodních samic s lutino samci Alexandra malého. Podobným způsobem byla přenesena oranžová mutace rosel žlutolících, která se momentálně vyskytuje zastoupena pouze několika málo exempláři v Německu ale i některé „běžné“ mutace, které jsou k dostání u nás. Je zajímavé, že starší literatura uvádí transmutační přenos opalinové mutace z rosely žlutolící na Roselu pestrou, protože v chovu nebyl o opalinové rosely žlutolící takový zájem. Informace jsou to však nepotvrzené a opalinová Rosela žlutolící se tedy zřejmě dostala do chovů mezi lety 1999 a 2001.

Závěr

Je velké množství kombinací, které se pouze těmito třemi barvami dají dosáhnout. Při zkombinování dominantní oranžové nebo nějaké recesivní mutace nevázané na pohlaví můžeme dostat zajímavé mutace jako oranž-opalín, rubino (opalín-lutino), skořicový opalín, modrý opalín, modrou skořici, albino a mnoho dalších, kterým se budu věnovat v dalším článku.