K ustájení koní patří i zajištění zásob krmení na zimu, především píce, která zabere skutečně velký objem prostoru. Její množství však nelze nijak zkrátit, protože koně potřebují ke svému životu denně několik kilogramů vlákniny, a to nejen ve vegetačním období, ale i v zimě, kdy tráva, nejpřirozenější zdroj vlákniny, neroste. V našich zeměpisných šířkách je proto nutné píci vyrostlou na jaře a v létě nějak uchovat na zimu, konzervovat ji. Obvykle ji konzervujeme sušením – vyrobíme si seno, které uskladníme a během zimy koním zkrmujeme. A jak na to jít, aby těžce nasušené seno přinášelo koním užitek a lidem co nejméně starostí?

Sušení trávy, tedy výroba sena, je jednou z forem konzervace píce čili takového zpracování potraviny/krmiva, aby se nezkazilo po dobu několika měsíců, či dokonce let. Vysušením se tráva či jiné rostliny chrání před působením škodlivých mikroorganismů, které ke svému životu potřebují více vody, než kolik jí v seně je (nebo by mělo být). Bohužel není tento způsob konzervace úplně spolehlivý – seno je neustále vystaveno působení vnějších vlivů, především vlhkosti.

Problém číslo jedna: aby seno nenavlhlo

Zvlhlé seno je nejčastěji spojeno s nárůstem plísní či nahromaděním jejich škodlivých metabolických produktů – mykotoxinů. Méně často se lze setkat s přítomností jiných toxinů či mikrobiální kontaminací. Tyto situace mají za následek asi nejčastější zdravotní problém spojovaný s příjmem (někdy jen s pouhou přítomností!) sena: RAO (neinfekční onemocnění dýchacích cest s alergickou složkou podobné lidskému astmatu, hovorově zvané dušnost). Ale také zdravotních poruch souvisejících například s příjmem mykotoxinů je nepřeberné množství, jen se hůře rozpoznávají a diagnostikují, protože postihují orgány, které dokážou své poškození do jisté míry kompenzovat (např. játra, imunitní systém).

Problém číslo dva: aby seno neprášilo

Bohužel je nutné počítat s krutou pravdou: většina sena práší. A i když nepráší viditelně (například protřepáním proti kuželu světla), prach v sobě má. Prach je odpovědný za některé nemoci plic, u koní dráždí dýchací cesty a může způsobovat až alergii (RAO), je spouštěčem stavů podobných lidskému astmatu. Nejčastějšími alergeny jsou plísně, dále organický prach a především v něm žijící roztoči a jejich trus. Tato poškození dýchacích cest se objevují nejvíce u koní žijících ve stáji a krmených senem, přitom největší problém představují kulaté balíky; i když jsou umístěné venku, jejich dostupnost a přítomnost je častou příčinou selhání léčby. Dušnost se obvykle objevuje u koní starších 5 let a výskyt s věkem roste, náchylnější bývají určitá plemena, a dokonce i rodiny, toto alergické onemocnění má i své genetické predispozice. Další predispozicí vzniku RAO v dospělém věku je vystavování koní senu a infekcím dýchacích cest ve velmi mladém věku.

Prach se do sena dostává hned několika způsoby: z polámaných lístků, z přimíchané zeminy, ale tvoří ho také spory plísní, ať už těch, které se do píce dostávají ještě na louce před slisováním, nebo rostou na již lisovaném a uskladněném seně, které zůstalo stále ještě vlhčí než 15 %. Jinými slovy – pokud je seno vlhké, snadno ho napadnou plísně a prach vznikne z jejich spor, je-li příliš suché, snadno se mu olamují lístky doslova až „na prach“. Obojí koním škodí.

Na to, jak bude konzervovaná píce prostá prachu a dalších škodlivin, má do velké míry vliv i způsob jejího uskladnění včetně toho, jak bude „zabalená“. Každý ze způsobů má své výhody i nevýhody a je třeba s tím počítat.

1. Seno v malých hranatých balících (cca 20–40 kg, ale stále se objevují i lehčí, méně utažené balíky okolo 10 kg). Tyto balíky bývaly velmi běžné před pár desítkami let a někde se stále těší velké oblibě. Dobře se jimi manipuluje ručně – ale také je obvykle nutné je ručně sbírat z louky a uskladňovat. Tyto balíky jsou velmi vhodné všude tam, kde žije menší počet koní, kteří se krmí jednotlivě. Velký balík by byl příliš dlouho otevřený, malý balík koně rychle zkonzumují. Jejich výhoda je i v tom, že pokud je nějaký balík zkažený, není taková škoda ho vyhodit na hnůj. Malé balíky sena však musí být uskladněné v suchu a v dobře větraném prostoru, protože bývají méně pevně lisované a snadno natáhnou vlhkost a zplesniví. Ukládají se většinou na půdu, staví se na sebe střídavě jako cihly při stavbě zdi, mezi nimi se nechávají mezery, aby tudy proudil vzduch. Při sklizni není nutné balíkovat až velmi vyschnuté seno, protože při dobrém uskladnění ještě proschne. Naopak, doporučuje se do malých balíků slisovat seno mírně vlhčí a pak ho nechat několik týdnů „prodýchat“.

2. Velké kulaté balíky (cca 300–600 kg). V poslední době jsou velmi často zkrmovány ve většině větších, ale i v mnoha menších stájích. Jejich výhoda je jasná: lisování, sklizeň z louky i uskladnění do seníků probíhá pomocí mechanizaci, takže šetří lidskou práci. Na druhou stranu se jimi jen velmi těžko manipuluje ručně, takže kdo nemá odpovídající mechanizaci a prostory, těžko se s těmito balíky vypořádá. Je vhodné, když se používají tam, kde je více koní. Pokud je totiž velký balík otevřený příliš dlouho, může následkem působení prostředí zplesnivět, proto je třeba ho spotřebovat poměrně rychle. Velké balíky se staví na suchou podlahu v dobře větraném prostoru, mohou se postavit na kulatou stěnu (na síť), čímž se zabrání prostupu vlhka od země nahoru, ale seno v balíku hůř větrá; mohou se také postavit na rovnou stěnu, takže seno větrá dobře, ale hrozí riziko natažení vlhkosti od země. Pokud se staví tyto balíky do několika pater na sebe, doporučuje se stavět je na rovnou stěnu. Protože velké kulaté balíky se při lisování utahují velmi pevně, nemají pak šanci „dodýchat“ a doschnout; seno se musí lisovat už dostatečně proschlé!

Obecně tedy platí, že bez ohledu na typ balíku je nejlepší skladovat seno na suchém a dobře větraném místě. Pro malé balíky jsou ideální půdy, a to buď s podlahou betonovou, nebo i prkennou, velké kulaté balíky mohou dobře vydržet i na betonové podlaze zastřešeného prostoru (seník), který je dobře větraný (například bez postranních stěn nebo s větráky). Rozhodně není dobré skladovat seno na podlaze hliněné, a to ani v případě, že na ní stojí palety nebo pneumatiky. Stejně tak není vhodné mít je venku, na paletách, zakryté pouze plachtou. Seno jakkoli lisované má tendenci vstřebávat vlhkost a pak plesnivět, velké balíky jsou sice odolnější, ale i ony se mohou rychle zkazit ve vlhkém prostředí nebo vlhkém ročním období.

Chcete-li u sebe uskladnit seno na zimu, připravte si k tomuto účelu vhodný prostor se suchou podlahou a dobře větraný.

Pár dalších tipů, aby seno neprášilo

Možností je celá řada; kromě dodržování podmínek kvalitní sklizně a skladování sena lze doporučit následující opatření:

• Krmit koně senem ze země; uvolní se méně prachu a nebude natolik vysoko, aby ho kůň tolik vdechoval, jako když je seno podáváno v sítích či jeslích.

• Namáčet seno; buď namočit a vodu vylít, nebo ho prolít tekoucí vodou. Je třeba ale počítat s určitým vymytím cukrů, které jsou zdrojem energie.

• Neskladovat sušenou píci na půdě nad stájí, je-li půda nějakými otvory a průduchy spojená se stájí.

• Neshazovat seno/slámu z půdy přímo do stáje.

• Nezametat uličku stáje v přítomnosti koní.

• Nestlat slámou v přítomnosti koní, neprotřepávat seno.

• Krmit pouze a jen kvalitním senem, byť ani to není zárukou bezprašnosti a nepřítomnosti plísní.

Uskladnění sena je jedna věc a to, jak se seno koním předloží, je věc druhá. Příště se tedy podíváme na způsoby podávání sena koním, jejich výhody i nevýhody a tipy, jak je vylepšit.