Papoušek čapkový je již na naše středoevropské podnebí dobře aklimatizován. Snáší naši zimu, potřebuje však krytý přístřešek bez průvanu, kde by se mohl v případě nepohody skrýt. V tomto zákoutí pak tráví hodně času, a to z důvodu své nejtypičtější vrozené vlastnosti, kterou je plachost. Jakýkoliv nestandardní zvuk jej ihned vyplaší, je neustále ve střehu, připraven okamžitě vzlétnout. Proto je dobré mít voliéru dostatečně dlouhou, alespoň 4 metry, aby se při vyplašení nezranil a stačil „zabrzdit“. Je extrémně nedůvěřivý, hlavně k cizím osobám. Jeho ochočení v zahradní voliéře je oproti jiným papouškům téměř nemožné. Nejlepší pro něj je, zajistíte-li mu tu nejvzdálenější voliéru, aby nemohl být znenadání překvapen při příchodu k voliérám. Jeho zvukové projevy jsou ojedinělé a nejsou nijak hlučné, takže nemusíte mít obavy ze stížností sousedů. Pro čapkáčovu oblibu okusovat a oštipovat dřevo by voliéra měla být celokovová a budka z co nejtvrdšího dřeva.
Chovat tohoto krásně zbarveného papouška jsem se rozhodl v roce 2007, kdy jsem si opatřil 2 mladé nepříbuzné jedince s nadějí, že se jedná o pár. První dva roky (2008, 2009) se nedělo vůbec nic a já už začal pochybovat, zda vůbec vlastním pár, a začal přemýšlet o výměně. Ale uvědomil jsem si, že nejcennější chovatelskou vlastností je trpělivost.
Dal jsem jim tedy ještě šanci a rok 2010 byl zlomový. Zjara se v budce konečně objevilo 5 vajec, což byl důkaz toho, že mám samičku. Bohužel se ukázalo, že vejce byla neoplozená. Ale samička zasedla podruhé, snesla 6 vajec a jedno vejce bylo oplozené. To byl důkaz, že samec je plodný. Pár odchoval pěknou samičku.
Následující roky (2011–2014) snášel pár v sezoně mezi 6–8 vejci s vysokým procentem oplozenosti a velmi dobře se staral o narozená mláďata (viz tabulka).
|
2009 |
2010 |
2010 |
2011 |
2012 |
2013 |
2014 |
Počet snesených vajec |
0 |
5 |
6 |
6 |
8 |
6 |
8 |
Oplozených vajec |
0 |
0 |
1 |
6 |
8 |
5 |
6 |
Vylíhnutých mláďat |
0 |
0 |
1 |
6 |
8 |
5 |
5 |
Samec je v době toku a hnízdění agresivní vůči chovancům v sousedních voliérách. Abychom předešli případnému zranění nohou, je ideálním řešením dvojité pletivo mezi sousedy. Samice bývá při snesení prvních vajec neustále ve střehu, při jakémkoli vyrušení ihned opouští budku. Jakmile však zasedne napevno, už budku neopustí, ani když jsem v její těsné blízkosti. Mláďata opatřuji kroužky velikosti 6,5 mm. Do budky nahlížím a s mláďaty manipuluji, jen když jsou rodiče mimo ni. U těchto papoušků je potřeba párkrát vyměnit hoblinovou podestýlku, protože je znečištěna trusem blátivé konzistence, která se potom nabaluje na kroužek a při zaschnutí jde těžko odstranit. Jakmile začnou mladí vylétat ven z budky, je dobré na čelní stranu voliéry natáhnout kus textilie, aby na ni nenarazili v plné rychlosti.
Pohlavní dimorfismus u těchto papoušků neexistuje, takže rozlišování pohlaví mláďat není snadné. Mezi sourozenci lze poznat pravděpodobné samečky s mohutnější hlavou i zobákem, samičky s drobnější hlavou, ale někteří jsou tak „něco mezi“, to ukáže až čas. Tito ptáci milují koupání v mělké misce s vodou, a to i za chladného počasí. Vodu dokážou při svém dovádění úplně vystříkat ven, takže pravidelné doplňování je nezbytností.
Krmení je pak opravdová radost. Nejsou nijak vybíraví, nepohrdnou ničím. Ze zrnin je to proso, oves, pšenice, kardi, slunečnice, čirok, kukuřice, semenec. V období toku a hnízdění zrniny nakličuji. Ze zeleného krmení jsou to nezralá semena trav, pampeliška (celá rostlina), ptačinec žabinec, kokoška pastuší tobolka, mladá kopřiva, lebeda, špenát, salát a mnoho různých druhů plevelů. Rádi okusují kůru ovocných stromů nebo vrby. Ve voliéře mají starý ztrouchnivělý pařez, jehož ničením tráví spoustu volného času. Pravidelně jim poskytuji vápník prostřednictvím gritu a umělé sépiové kosti, která je zvláště důležitá v období hnízdění a růstu mladých. Nejradši však mají ovoce a zeleninu, proto je také farmáři v jejich domovině pronásledují. Pochutnají si na jablku, hroznu vína, hrušce, jahodě, rybízu, angreštu, hrášku, mrkvi, dýni, kedlubně, okurce, řepě a mnoha dalších zdrojích vitaminů. Nad jejich voliérou rostou meruňky a ty přezrálé padají na vrchní pletivo. Za pár dní zůstávají na pletivu už jen suché pecky.
Papoušek čapkový je velmi zajímavý pták. Je rozhodně svými povahovými vlastnostmi jiný než ostatní australané. Zkusit jej nepozorovaně sledovat z úkrytu, aby naplno projevil svoji přirozenou povahu, je opravdový zážitek. Kdo má rád nezkrotnost a nespoutanost, pro toho může být tento papoušek výzvou.