Kam, panenky, kam jdete… se zpívá v jedné lidové písničce. Tato písnička mne napadá, když zavzpomínám na doby, kdy se sem dováželo množství ptáčků rodu Lonchura – panenky z odchytů. Kdysi to bývaly například panenky molucké, muškátové, bělohlavé, černohlavé, tříbarvé a občas i další druhy, jako panenky pětibarvé, žlutobřiché a další. Dnes je mezi chovateli asi nejvíce známý australský druh – panenka hnědoprsá (Lonchura castraneothorax) – a především, jako nejvíce známý kříženec panenek, chůvička japonská. Za léta chovu exotů se u mne vystřídalo mnoho různých druhů, ale chůvičky a některé panenky jsem choval mnoho let. V současné době chovám už pouze panenky černohlavé.

Původ

Panenky černohlavé pocházejí z Asie, lze je najít v lokalitách Bangladéš, Kambodža, Čína, Indie, Indonésie, Laos, Barma, Nepál, Thajsko, Vietnam a dalších.

Charakteristika

Panenky nemají pohlavní dimorfismus, snad se dá trochu odhadnout sameček podle mohutnější hlavy, ale rozhodující je zpěv samečka, který většinou celý den pilně přednáší. Ideální pro rozlišení pohlaví je doba přepeřování mladých. Přepeřování začíná poměrně brzy. V té době se také nejvíce začínají projevovat samečci svým zpěvem, který je často velmi vytrvalý. Proto je vhodné postupně zpívající samečky oddělovat a to, co zůstane, budou pravděpodobně samičky. Občas se ale stane, že se sameček během přepeřování neprojeví, někteří samečci jsou po přepeření na svůj zpěv trochu skoupí. Jiní ale zpívají velmi pilně po celý den.

Panenky jsou hračičkové, proto je nutné je nějak zabavit. V klecích dávám na pletivo klasy senegalského prosa, které s vervou během dne zcela zničí. Ve voliéře cupují rákosí, různé větvičky, náramně se jim líbila houpačka z větve, na které cvičí celé hodiny. Pokud nemají co dělat, mohou se bavit škubáním jiných ptáků. Obdobně se u mne chovaly i Panenky hnědoprsé.

Krmení

Krmení je prakticky po celé léto stejné, vzhledem ke skutečnosti, že při pěti párech exotů v jedné voliéře vždy některý pár hnízdí, jiný odpočívá, některý krmí mladé a potřebuje hmyz apod. Proto podávám různé druhy zrnin (prosa, lesknice, senegalské proso, mohár, pro holoubky také mák, loupaný oves, řepku), různé zelené krmení (ptačinec, pampelišky, jitrocel, čínské zelí, salát), a pokud to jde, také kukly lučních mravenců, malé moučné červy apod. Kromě toho samozřejmě ptáci dostávají denně vaječnou míchanici složenou z nastrouhaného vejce, průmyslově vyráběné vaječné směsi, drcených sušených garnátků a vitaminů. Zásadně tedy neplatí, že sedící ptáci na vejcích jsou pouze „na zrní a vodě“, protože to prostě nelze zařídit. Ptákům to ale evidentně nevadí.

Můj chov

V posledních letech jsem choval spolu panenky černohlavé východní a Panenky muškátové, většinou ve společných voliérách přes léto. I když jsem se zprvu obával vzájemného mezidruhového křížení, mnoho let se mi to nestalo, až v loňském roce. Po přepeřování mladých byl jeden pták trochu odlišný. Když dopeřil, byl z něj zajímavý kříženeček panenky černohlavé a muškátové. Ostatní mláďata byla u obou druhů v pořádku. Přesto jsem v dalších letech již dával do každé voliéry vždy pouze jediný pár panenek.

Bylo zajímavé, že vylétlá mláďata panenky muškátové a černohlavé byla prakticky stejně zbarvená, dokonce chovné páry muškátek i černohlavých panenek podezřívám, že krmily navzájem jak mladé muškátové, tak černohlavé panenky.

V minulém roce mi ptáci vyhnízdili ve venkovní voliéře pouze jednou, až koncem srpna, proto jsem ptáky po odstavení mladých a umístění na podzim do vytápěného prostoru suterénní místnosti nechal ještě jednou zahnízdit. Díky načerpané energii ze sluníčka a tím asi i vitaminu D ptáci ještě jednou úspěšně zahnízdili.

Letos opět panenky vyvedly pouze jedno hnízdo mladých venku (všechny 3 páry), ale po umístění do zimoviště zatím o druhé hnízdění nejevily zájem.

Ptáci si hnízdo postaví celkem kdekoli, využijí různé budky, raději však mají kokosové ořechy (viz obrázek), ale zahnízdí i volně ve svazku rákosí nebo ve větvích.

Na výběr partnera většinou nejsou příliš nároční, přiděleného partnera přijmou bez potíží. Samozřejmě se také najdou svárliví jedinci, případně páry, které si nesednou. Ty je potom nutné oddělit a partnery vyměnit.

Jeden pár panenek černohlavých mi v kleci dělal problém. Odchovaly pět mladých až do vylétnutí z hnízda, ale pak přestaly mladé mimo hnízdo krmit a odchovaly tak jen dvě mláďata, která se dostatečně dlouho schovávala v hnízdě, kam je rodiče krmit chodili.

Totéž mi udělaly i u druhého hnízdění. Ve venkovní voliéře mi tento pár vyvedl mladé bez problémů.

Mladé jsem kroužkoval kroužky o průměru 2,8 mm, ale u některých „utajených“ mladých se mi okroužkování nezdařilo.

Kolega zkoušel chovat několik párů panenek černohlavých spolu v jedné voliéře, ale ptáci se navzájem různě prohazovali a neměli snahu hnízdit, takže celá sezona byla neúspěšná.

Asi nejlépe se mi odchov daří ve venkovních voliérách. Doporučuji do voliéry umístit všechny obyvatele najednou a páry pozorovat, případně nesnášenlivé odchytit. Ptáky dávám ven až po „zmrzlých mužích“, někdy i později. Také je třeba ptáky hlídat po dobu snášení vajec – občas se stane, že samička nemůže snést vejce, a je nutné jí pomoci. Letos mi to dělala samička Amaranta malého. Vejce jsem v samičce propíchl a rozbil a samička je snesla. Bohužel na snesená vejce nezasedla. Díky sluníčku se u druhé snůšky již tato nepříjemnost neprojevila, a tak samička odchovala 3 mladé. Pokud na takovýto problém nepřijdete včas, obvykle o samičku přijdete.

V dnešní době panenky chová poměrně málo chovatelů a sehnat ptáky do krve je občas dost velký problém. Panenky se dají sehnat v zahraničí, často i s určením pohlaví pomocí DNA, jejich cena je však na naše poměry dost vysoká. Je tu ale i opačný problém: daří-li se někomu odchov panenek, není vždy jednoduché odchovy udat. O odchovy u nás příliš velký zájem není, a tak mnoho chovatelů panenek od jejich chovu upouští, což je škoda.

Možná by prospěla větší propagace chovu panenek, kromě jiného i pro jejich poměrně dlouhý život (často i více než 10 let), relativně malou náročnost na chov i celkem se dařící odchovy.