Naše putování po největším parku Jihoafrické republiky však narazilo na pár drobných zádrhelů. Třeba když jsme na cestě plné kamení prorazili gumu. Náš VW Transporter naštěstí měl plnohodnotnou rezervu a žádné rozměrné zvíře nenapadlo nám ve výměně uprostřed divočiny asistovat. Na a pak Honza v nedobře osvětlené sprše šlápl na štíra, který si hověl na odtokovém kanálku.
Kousl, jak jinak… Noha pálila jako čert i poptal se, co dělat. Uklízečka mávla rukou, údržbář si prohlédl zašlápnutého pavoukovce a vážně pravil: „Je malej. Takoví jsou nejhorší!“ Slečna na recepci se zděsila a mrtvolku šla ukázat manažerovi. Ten se usmál. „Bude to den bolet, nic víc.“ Bolelo to dny tři.
Pozorování zvířat z auta má jednu vadu. Jedete po cestě a tvorové větřící vaši pozornost od ní v té chvíli odcházejí. V klídku, jsou zvyklí, takže je lze pozorovat – ale zpravidla ukážou jen zadky. Tak nějak podobně nám ve vysoké trávě mizelo hejnko zoborožců kaferských. Ale přelstila je technika! Lubor měl v mobilu aplikaci, která po kliknutí na obrázek daného druhu spustila nahrávku jeho hlasu. Docela hlasitou – dost na to, aby se zoborožci zastavili, zvědavě natočili hlavy a vydali se přímo směrem k nám. Neohroženě vylezli na silnici, oči jim zářily vzrušením! Kdyby Lubor nahrávku nechal běžet a otevřel dveře, naskákali nám do auta.
Z Olifants jsme pokračovali na sever přes obratník do tropů a přespali v kempu Shigwedzi. Sever parku je méně rušný a zvířata se lépe pozorují, ubývá křovin. Byl už večer, když jsme vylezli na ptačí pozorovatelnu asi 50 metrů od řeky. Ptáci žádní, zato na svahu za řekou byli lvi! V přírodě jsem je viděl vůbec poprvé. Povalovaly se tam čtyři lvice, zpovzdáli je líně pozoroval jejich pán. Byli od nás skoro 200 metrů, my je tiše pozorovali dalekohledy. Zapadalo slunce a svítilo jim do očí. Přesto je na fotkách jasně vidět, že koukají přímo na nás. Dalo by se popisovat ještě mnoho zážitků, ale přišel čas se posunout. Je pondělí 3. listopadu 2014. Máme najeto 1 868 kilometrů a po skoro šesti dnech opouštíme Krugerův park, pokračujeme v cestě na severozápad do parku Mapungubwe. Kruger stál za to!