Pro mě jedním z nejzajímavějších míst, kam jsem měla v úmyslu se podívat, byl dům Ernesta Hemingwaye. Určitě je zajímavé se zde podívat, jak tu slavný spisovatel žil se svou tehdejší druhou ženou Pauline Marie Pfeiffer a dvěma syny, Patrickem a Gregorym. Za zmínku jistě stojí hlavně unikátní bazén, který byl vůbec prvním bazénem na ostrově a jediným v okruhu 100 mil. Bazén je přibližně 7 m široký, 18 m dlouhý, 3 m hluboký na jižním konci a 1,5 m hluboký na severním konci. Ernestova manželka ho dala na zahradě postavit, když Ernest odjel pracovat jako válečný korespondent během španělské občanské války. Na cestách se seznámil se svou další budoucí ženou (Martha Gellhorn). Bazén tehdy v roce 1938 stál 20 000 dolarů, protože bylo nutné ho vyhloubit v tvrdém korálovém podlaží.
Nicméně já jako biolog jsem se přijela hlavně podívat na zdejší kočky. Kolem domu se pravidelně pohybuje 40–50 koček, které jsou potomky kočičky Snowball. V době kdy jsem zde byla, já byl počet koček vyšší – 67, v předchozích dvou týdnech se narodily 4 vrhy koťátek. Bílou kočku Snowball dostal Ernest Hemingway jako dárek pro štěstí od námořního kapitána Stanleyho Dextera na jedné ze svých cest. Na tom by jisto jistě nebylo nic divného, ale je zde potřeba dodat, že Snowball měla jednu zvláštní vlastnost – jednalo se o polydaktylního jedince. Kočky mají normálně na předních packách 5 prstů a na zadních packách 4 prsty. Polydaktylní kočky mají většinou na předních nohách prstů šest. U pravé polydaktylie se extra prsty objevují zvlášť od normálních prstů, často mírně nad nimi. Gen pro mnohoprstost nosí všichni potomci Hemingwayovy kočky ve své DNA a na zhruba polovině koček se projeví i fyzicky. Pravá polydaktylie je vrozená abnormalita, geneticky zděděná jako autozomální dominantní znak na ZRS cis elementu genu Pd s neúplnou penetrací. V některých případech mohou mít kočky extra prsty na zadních nohách, ale to opravdu spíše vzácně. Úplně nejvzácnější je případ polydaktylie na všech končetinách.
Výjimkou mezi obyvateli zahrady a domu nejsou ani sedmi- či osmiprsté kočky. Podle Guinnessovy knihy rekordů má nejvíce prstů kočka z Kanady jménem Tiger – celkem 27 (normálně má kočka prstů 18). Co se týče barvy a vzhledu obecně, najdeme zde kočky všemožných barev. Jsou tu zrzavé, flekaté, mourovaté, jednobarevné… Polydaktylie se může objevit v jakémkoliv kočičím plemeni.
Ernest Hemingway své kočky vždy pojmenovával po slavných osobnostech. Tato tradice pokračuje i dnes, a tak v podstatě každá kočka, kocour a koťátko u Hemingwayova domu mají nějaké zajímavé jméno. Na zahradě se nachází i malý hřbitov pro zdejší kočky. O muzeum a hlavně o zdejší kočky pečuje velký tým lidí. Kočky jsou pravidelně kontrolovány veterinářem, mají vybudované příbytky, dostávají pravidelně stravu, hrají si s nimi atd. Rozhodně život Hemingwayových koček je naprosto úžasný a bezproblémový. Kočky se mohou pohybovat všude volně, spát a odpočívat, kde chtějí, a samozřejmě jsou hýčkány a obdivovány turisty. Co se týče kastrace koček jako možného kontrolování jejich počtu, rozhodně ji odmítají a nechávají množení volný průběh. Nicméně je třeba říci, že se o všechny kočky také vzorně postarají.
Vzhledově podobný polydaktylii je stav zvaný „zdvojená packa“. Nejedná se o polydaktylii, ale o vývojovou vadu, kdy dochází ke srůstu dvou zrcadlových pacek v jednu. V 70. letech měl kocourek s touto abnormalitou jménem Mickey Mouse údajně celkem 32 prstů. Běžně není klasická polydaktylie ani zdvojená packa pro kočky žádným životním omezením. Bohužel se ale vyskytují i případy, které jsou spojené s feline radial hypoplasia, radial hemimelia nebo radial agenesis. V těchto případech dochází ke zkrácení kostí předních končetin a jejich závažným deformacím, zadní končetiny jsou normální. Kočka se tak musí pohybovat poskoky jako zajíc nebo klokan. Dalším vyskytujícím se jevem je triphalangeal pollex, kdy je kostra „palce“ třídílná. Vědci se domnívají, že právě kočky s touto kondicí mohou produkovat potomstvo, které má buď hypoplazii (nedokonale vyvinuté) nebo aplazii (chybějící radius). Humerus, metacarpus a další kosti končetin mohou být také zdeformované. U hypoplazie se často vyskytuje tzv. „patty feet“, kde se vedle normálních prstů objeví 1–2 prsty navíc. Na první pohled takováto packa vypadá normálně jen se zvětšenou plochou packy. Nicméně tyto kočky v sobě často nesou geny, které mohou velmi negativně ovlivnit kostru potomstva. Často se vyskytují např. u plemene Siamská kočka, americká krátkosrstá nebo americký bobtail. Jediným způsobem, jak lze odlišit neškodnou formu polydaktylie od formy s nebezpečnou radiální hypoplazií, je pořízení rentgenů a genetické testování na geny způsobující tyto deformace. Samozřejmostí je pak vyřazení těchto jedinců z chovného programu.
Další abnormality v počtu prstů, která se může objevit i u koček, se nazývá syndaktylie. Na rozdíl od polydaktylie zde dochází k tomu, že dva či více prstů splyne v jeden. U člověka je tato kondice velmi vzácná, často se objevuje u siamangů či klokanů. Ke splynutí dochází buď pouze v měkkých částech tkání, nebo může docházet ke splynutí kostních článků prstů. Zajímavá je také ectrodaktylie, kdy se packa skládá viditelně jen ze dvou prstů. Ostatní prsty se buď vůbec nevyvinuly, nebo každý ze dvou prstů obsahuje přirostlé ostatní prsty. Ectrodaktylie je geneticky dominantním znakem a častěji bývá na pravé straně. Kromě změn v počtu prstů se samozřejmě mohou objevovat i odchylky v délce jednotlivých prstů (brachydaktylie) a jejich poloze (různé zkroucení prstů).
Polydaktylní kočky jsou u lidí odjakživa velmi oblíbené a často symbolizovaly štěstí. Nejvíce se těšily právě zájmu námořníků a odprovázely je na jejich cestách po celém světě. Tyto kočky byly výbornými lovci hlodavců na palubách lodí a jejich unikátní packy jim pomáhaly se lépe vypořádat s pohybem na kymácejících se lodích. Mezi další slavné lidi, kteří měli polydaktylní kočku, patřil např. prezident Theodore Roosevelt – jmenovala se Slippers. U plemene Mainská mývalí kočka byla polydaktylie dříve velmi žádaným jevem a vyskytovala se až u více než 40 % jedinců. Extra prsty pomáhaly zvětšovat kočkám plochu nohy – díku tomu se lépe pohybovaly na sněhu. Navíc u tohoto většího a těžšího plemene pomáhaly extra prsty lépe rozložit váhu těla při pohybu. V dnešní době se polydaktylie u tohoto plemene již zdaleka nevyskytuje v takové míře. Navíc tento prvek nepatří oficiálně ani do standardu plemene a kočka s extra prsty je automaticky diskvalifikována. Zajímavé je, že polydaktylní kočky nikdy v historii nebyly v Evropě k vidění ve větším množství. Zdá se, že všechny kočky s jakýmikoliv abnormalitami byly okamžitě odstraňovány z důvodu podezření na spřažení s temnými silami, démony a čarodějnictvím. Nejvíce koček s polydaktylií na světě se vyskytuje v Severní Americe, ve Velké Británii a drobně i v Norsku a Švédsku. Je velmi pravděpodobné, že polydaktylie se do Ameriky dostala z Velké Británie díky námořníkům, kteří si s sebou ve velkém do Nového světa vezli na palubách svých lodí chlupatá kočičí štístka. V přírodě se polydaktylie někdy vyskytuje i u velkých kočkovitých šelem.
Zdroje:
Danforth, C. H. Morphology of the feet in polydactyl cats. American Journal of Anatomy 80.2 (1947): 143–171.
Danforth, C. H. (1947). Heredity of polydactyly in the cat. Journal of Heredity, 38(4), 107–112.
Marr, J. Genetic Characteristic of the Usual Form of the Polydactyl Gene in Cats: Especially Maine Coon Cats. http://oldygoody.ru/assets/files/Genetic%20Charact_in%20Cats.pdf
Webová stránka Feline medical curiosities, Sarah Hartwell, http://messybeast.com