Slimáci jsou velmi nepříjemní, dokážou se velmi rychle množit a na zahrádce zdevastují cokoli. Zahradníci a zahrádkáři v boji proti nim vymýšlejí nejrůznější triky – vyzkoušet chemii i věřit babským radám nebo nabídkám vychytralých obchodníků…

„Zbraně“

Osvědčenou metodou, jak se jich zbavit, je položení různých návnad v podobě ovoce, slupek z okurek, granulí pro psy, rozbitých skořápek, rozsypaného jehličí, pivem naplněných kelímků i psích chlupů či mrtvých plžů, na které se plži slezou a poté se sesbírají najednou. Otrávit se údajně dají solí nebo kofeinem. Nejméně škody napáchá, ale také nejvíce času zabere sběr, nejlépe časně zrána nebo kvečeru, popř. v noci s baterkou. Vynalezeno bylo krájení plžů pomocí hůlky s připevněnou žiletkou či bodcem. Mezi vysbíranými a zamořenými pozemky je možné postavit zátarasy z prken, plechu nebo starých oken. Okolí zahrady se doporučuje posypat i popelem nebo vápnem, které pohlcují vlhko a pro slimáky jsou nepříjemné. Slimáky údajně odpuzují některé bylinky, např. petržel, šalvěj, tymián, brutnák nebo kerblík, česnek, měsíček, hořčice, máta, pažitka, fenykl, pelargonie nebo náprstník. Použít lze chemické přípravky nebo parazitické hlístice ve spojení s bakterií.

Do boje proti slimákům je ale možné zapojit i přírodu – pochutnají si na nich ježci, rejsci, krtci, střevlíci, stonožky, žáby, slepýši nebo také drůbež.

Indičtí běžci

Jsou krásní, čilí a žerou slimáky. Ano, řeč je o indických běžcích, kteří se často nabízejí za nemalé částky jako užitečná, užitková a velmi zábavná drůbež. Otázkou je, zda jde ještě stále o indické běžce… Na výstavách se často setkáváme s kříženci indických běžců, o kterých jsou jejich majitelé přesvědčeni, že jde o běžce čistokrevné. Snaha o ekologické zničení obtížných plžů je chvályhodná, jenže bohužel pro plemeno silně převažující poptávka nad nabídkou způsobila, že se jako indičtí běžci prodávají i jejich kříženci. Nabízejí se i neexistující barevné rázy, např. běžci modří s náprsenkou nebo černí s náprsenkou, kteří nejsou v našem vzorníku, nenajdete je ale ani v evropském standardu.

Indičtí běžci jsou mimořádně temperamentní a velmi shánlivé plemeno. Ocení a dobře využijí velká volná prostranství, pokud je kde, velkou část potravy si dokážou nasbírat.

Perličky

Velmi shánlivé jsou také perličky – přednost dávají právě soustům živočišného původu, následují semena, do zelených částí rostlin se moc nepouštějí, ale např. salátu neodolají. Pokud jsou rušeny, dokážou být poměrně hlučné, v klidném prostředí se ozývají minimálně.

Když si je pořídili sousedi, kteří mají velkou zahradu, zvířata nebyla rušena a my je odhalili až při návštěvě. Také naše perličky nikomu z dotázaných nevadily.

Další druhy a plemena

Existuje více druhů a plemen, která si jsou schopna velkou část potravy nasbírat (pokud jim k tomu dáme šanci) sama. Doporučují se pižmovky, perličky, ale stačí i shánlivá plemena slepic nebo některé z dalších plemen kachen.

Záleží také na tom, kde chceme prostor „vyčistit“, aby vypuštěná drůbež nenadělala víc škody než užitku. Kachny mají výhodu v tom, že nehrabou. Pokud je vypustíme do zahrádky, u slimáků a dalších „breberek“ taky nezůstanou. Indičtí běžci jsou navíc poměrně malí a mají vzpřímenou postavu, proto nenadělají tolik škody. U slepic musíme počítat s důkladnější probírkou prostředí a s tím, že kvůli svým pařátům nezůstanou jen u sběru z horních vrstev.

Plzák španělský

Asi nejvíce problematické plzáky španělské s oblibou požírají pižmovky. Také kachny saské a ruánské dokážou vyčistit výběh od všelijaké havěti. Shánlivé jsou i kampbelky, kachny čárkované, se slimáky si poradí i kachny pekingské, orpingtonské, overgeržské, pomořanské, kajugy i mulardi, nepohrdnou jimi ani krůty, či dokonce husy.

Pokud kachny volně chodí po zahradě, se slimáky není problém, to uvádějí i další chovatelé. Výhodou je kachny chovat tam, kde nemohou poškodit rostliny, např. pod stromy v sadu. Na zeleninových zahrádkách se výskyt omezí, i pokud tam zvířata pouštíme alespoň v období vegetačního klidu. Například tolik obávaní plzáci španělští kladou vajíčka od srpna do poloviny prosince, nejvíce na přelomu srpna a září. Mladí se líhnou po 38–43 dnech. Později kladená vajíčka přezimují a líhnou se až na jaře. Pokud do zahrady pustíme drůbež koncem září nebo v říjnu, má šanci vysbírat velkou část vajíček ještě před vylíhnutím nebo mladé slimáky.

Slimáky sežerou, i pokud se jim hodí nasbíraní do výběhu.

Nebezpečí

Otázkou je, s jak velkými kusy je drůbež schopna si poradit… Stává se, že se zvíře slimákem udusí. Většina případů je u mladých zvířat a tehdy, hodíme-li nasbírané slimáky do výběhu nebo je „velkých kusů“ ve výběhu hodně. Kachny jich pak spořádají více najednou. Nutností je přítomnost vody, aby kachny mohly lepkavá sousta zapít.

Měkkýši jsou rezervoáry hned několika vnitřních parazitů, např. tasemnic způsobujících cestodózy, hlístic způsobujících heterakidózu a syngamózu, parazita Prosthogonimus pellucidus způsobujícího trematodózu vejcovodu, při které dochází k mechanickému poškození sliznice vejcovodu, poruše tvorby skořápek a bílku i snížení snášky. Někdy se proto doporučuje likvidovat slimáky jen mladou drůbeží určenou na zabití.

Jak můžeme pomoci?

Drůbež ve výběhu sice sesbírá, co vidí, ale v zanedbaných výbězích si se škůdci nemůže poradit. Je třeba pomoci například tím, že pravidelně sekáme přerostlou trávu. Plzáci se také rádi stahují do kupek trávy, plevele i pod úkryty ze dřeva. Dobré je odstranit předměty, pod které mohou plži naklást vajíčka, a drůbež se k nim pak nedostane – např. stará prkna nebo ploché kameny – a tato místa pravidelně kontrolovat.