Agapornis šedohlavý (Agapornis canus) je nejmenším druhem agapornise chovaným v zajetí. Původní výskyt tohoto druhu je na ostrově Madagaskaru a přilehlých ostrůvcích. Za velkou výhodu tohoto druhu považuji, že lze rozlišit pohlaví ptáků. „Nevýhodou“ je složitější odchov. Chovatelé jistě pochopí, proč jsem dal slovo nevýhoda do uvozovekJ.

Dle veškeré dostupné literatury se rozlišují dva poddruhy agapornisů šedohlavých:

• Agapornis šedohlavý menší (Agapornis canus canus),
• agapornis šedohlavý větší (Agapornis canus ablectanea).

V současné době chováme větší počet jedinců tohoto druhu, rozlišit jednotlivé poddruhy si však netroufám.

V tomto článku se nechci zabývat dlouhým popisem zbarvení jedinců. Popis tohoto druhu lze vyčíst z knih a jiných, již publikovaných článků o chovu tohoto krásného a poměrně málo chovaného a odchovávaného druhu agapornise. Chtěl bych se s ostatními chovateli spíše podělit o naše poznatky a zkušenosti z jejich chovu.

 

Náš chov agapornisů šedohlavých

Agapornis šedohlavý mě zaujal již před cca 12 lety, kdy jsem poprvé viděl fotografii samečka v knížce Vaše ptactvo od Davida Aldertona. Již tenkrát mě zaujalo zbarvení samečka, především kontrast krásně světle zeleného bříška s navazující šedobílou hrudí a hlavičkou a očima jako korálky. K chovu toho druhu jsme se dostali už tenkrát, ale chovali jsme je poměrně krátce. Po celou dobu jsem se po tomto zajímavém druhu papouška díval v inzerci, ale nikdy nebyl příliš často nabízen a nepodařilo se nám jej opět pořídit do našeho chovu. K chovu agapornise šedohlavého jsme se vrátili po několika letech, až v roce 2013, kdy se nám podařilo pořídit čtyři páry. Naše nové čtyři páry jsme si přivezli domů v listopadu roku 2013. Jednalo se o osm již starších jedinců ve stáří mezi jedním a dvěma roky.

Podmínky chovu

Pro chov agapornisů jsme si připravili sestavu osmi bednových klecí. Rozměry jednotlivých klecí jsou 74 × 40 × 47 cm (délka × šířka × výška), na které jsme zavěsili zvenku horizontální (podélné) hnízdní budky klasické velikosti pro chov agapornisů. Co se velikosti budky týče, nemyslím si, že by velikost, popř. tvar hnízdní budky hrál v chovu agapornisů šedohlavých zásadní roli. Co ovšem považujeme za nutné, je umístění hnízdního důlku do budky, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je to, že agapornisové šedohlaví si nestaví v budce složitá hnízda jako jiné druhy agapornisů (naopak předloženou výstelku z hoblin samička z budky vyhazuje). Jestliže v budce není vyhlouben hnízdní důlek, dochází k rozkutálení vajíček po celé ploše budky a jejich špatnému zahřívání. Druhým a neméně důležitým důvodem je to, že mláďata po vylíhnutí mají pod samičkou více prostoru směrem dolů – nedochází tak k deformaci nožiček, se kterou se někteří chovatelé jistě také setkali. Neoplozená, popř. nevylíhnutá vajíčka doporučujeme z budky neodebírat, neboť jejich ponecháním v budce dochází ke snížení tlaku sedící samičky na mláďata.

Při čerpání informací o chovu agapornise šedohlavého od jiných chovatelů jsem se dočetl o vhodnosti hnízdní budku rozdělit přepážkou na dvě části. V našem chovu jsme vyzkoušeli hnízdní budky bez přepážky i s přepážkou a nemohu říci, že bychom zaznamenali nějaký zvláštní rozdíl. U jednoho chovného páru se setkáváme s tím, že sameček tráví se samičkou v budce poměrně dost času v době inkubace, což může mít za následek rušení samičky při sezení. U tohoto páru jsem vyzkoušel do budky umístit výše zmíněnou přepážku s myšlenkou, že by sameček mohl čas v budce trávit ve vzniklé „předsíňce“ a nerušit samičku sedící na vejcích. Po vložení přepážky do budky ovšem sameček stejně využíval zadní část budky v blízkosti hnízdící samičky. Za poměrně dobrý nápad považuji udělat přepážku v hnízdní budce pohyblivou, což nám dává možnost jejím pohybem hnízdní část budky zvětšovat, zmenšovat, popř. při větším počtu mláďat v budce tuto přepážku úplně vyjmout. Jako výstelka hnízdní budky se nám nejlépe osvědčily hrubší dřevěné piliny a hobliny.

Naše klecová sestava je umístěna v suterénu rodinného domu. Vzhledem k tomu, že dvě stěny této místnosti jsou prakticky celé pod úrovní země a další dvě stěny navazují na jiné místnosti, je zde poměrně jednoduché prakticky po celý rok udržet konstantní teplotu a vyšší vzdušnou vlhkost. Teplota v této místnosti se pohybuje v rozmezí mezi 18–22 °C a vzdušnou vlhkost lze například před líhnutím mláďat zvyšovat vlhčením betonové podlahy.

Odchovy

Hned téhož roku, kdy jsme si domů agapornisy přivezli, předložili jsme jim hnízdní budky, neboť všechny páry byly poměrně aktivní (samečci krmili samičky a docházelo k páření). U dvou párů došlo ihned ke hnízdění a během roku 2014 jsme od nich odchovali celkem 24 mladých. Ze zkušeností ostatních chovatelů jsme se trošku obávali úhynů jedinců během prvního přepeřování. Vždy po odstavení od rodičů jsme mláďata ponechali delší dobu ve větších voliérkách s možností proletu. Během osamostatnění mladých jsme nezaznamenali jediný úhyn, což považuji za velký úspěch.

Samičky tráví v hnízdní budce prakticky všechen čas ihned po tom, co je jim zpřístupněna. U některých párů tráví čas v budce i sameček, u jiných nikoli. Jednotlivé snůšky v našem chovu čítaly 3–7 vajíček. Většina vajíček byla vždy oplozena a mláďata se vždy líhla bez problémů. Nejvyšší počet odchovaných mláďat v jednom hnízdění bylo 6 (viz foto). Samičky na snůškách sedí zodpovědně a hnízdo opouští prakticky jen ve chvíli, kdy jsou hnízdní budky kontrolovány. Některé samičky ani v této chvíli hnízdo neopouští a reagují křikem a snahou zastrašit rušitele, což může mít za následek rozbití vajíček, popř. přišlápnutí čerstvě vylíhnutých mláďat. Z tohoto důvodu jsme se naučili rušit samičky kontrolou co nejméně, to znamená, že po prvním sneseném vajíčku se již do hnízdní budky nedíváme a čekáme na konec inkubační doby. Jednotlivé samičky na kontrolu reagují individuálně a k těm klidnějším samozřejmě lze „nakouknout“ a snůšku, popř. vylíhnutá mláďata zdokumentovat.

Po vylíhnutí lze mláďata v budce slyšet – ozývají se tichým pískáním, popř. zvukem, který vydávají, když jsou krmena rodiči. U všech hnízdních párů krmivo přijímá v začátku pouze sameček a poté navštěvuje budku a krmí samici, popř. mláďata. Pouze u některých párů lze pozorovat na miskách s krmením i samičku (především až jsou mláďata větší a více se dožadují krmení).

Mláďata se kroužkují kroužky velikosti 4 mm a z vlastní zkušenosti vím, že je lepší s kroužkováním počkat, až mláďata odrostou (v křídlech jim začínají vyrůstat brčka – viz foto). V případě, že dojde ke kroužkování dříve, může se stát, že mláďatům kroužky z nožiček spadnou.

Již během opeřování mláďat v budce lze rozlišit pohlaví. Z mého pohledu je vždy velmi zajímavé a zábavné pozorovat opeřující se mláďata a doufat, že v hnízdě bude alespoň nějaká samička. U tohoto druhu se líhne většinou více samečků a sehnat do chovu samotnou samičku je poměrně složité. Z tohoto pohledu bych na agapornise šedohlavé nepohlížel jako na běžnější druhy agapornisů, u kterých by se nám třeba jedno jediné mládě v budce zdálo málo. Podaří-li se nám odchovat v jednom hnízdění byť i jedno mládě, lze to považovat za chovatelský úspěch.

V některých případech jsme se setkali s otrháváním mláďat samičkou. Ve chvíli, kdy nastane tento okamžik, lze zareagovat několika způsoby: pootevřít víko hnízdní budky, mláďata z budky odebrat a umístit je např. do nějaké krabičky a i s ní je umístit do prostoru bednové klece, popř. samičku odchytit a nechat veškerou starost o mláďata pouze na samečkovi. Variant jsem uvedl více, neboť u každého párů může fungovat jiná varianta a je na každém chovateli, aby zjistil, která je v jeho konkrétním případě ta pravá.

Odstav mláďat

Ve chvíli, kdy jsou mláďata již opeřená, začínají opouštět hnízdní budku. Do hnízdní budky se však neustále vracejí a je složitější přesně určit okamžik, kdy mohou být mláďata od rodičů odchycena a osamostatněna. Mláďata u rodičů tedy necháváme raději delší dobu, abychom měli jistotu, že jsou schopná se o sebe již postarat sama. Někdy se může stát, že sameček začne především mladé samečky napadat, neboť chce znovu hnízdit. V té chvíli musí být mláďata odstavena, aby se předešlo jejich případnému zranění. V našem chovu se nám také stalo to, že samička začala snášet znovu vajíčka a její mláďata z předchozího hnízdění se k ní do budky stále vracela. V tomto případě je taktéž nutné mláďata od rodičů odstavit.

V okamžiku odstavování mláďat máme vždy připravenou volnou bednovou klec, už bez hnízdní budky, a do ní mláďata umístíme. V této menší kleci se dle mého názoru dokážou lépe orientovat a zvyknou si na misky s krmením. Po uplynutí určité doby (1–2 týdny) mláďata pouštíme do větší voliéry, kde mají možnost letu, což napomůže správnému rozvoji svalstva. V této voliéře jsou chovaní společně s ostatními jedinci svého druhu až do přepeření. Jak jsem zmínil již v úvodu tohoto článku, tohle dle jiných chovatelských zkušeností náročné období u nás zvládli zatím všichni odchovaní jedinci a nedošlo ani k jednomu úhynu.

Krmení

Co se týče krmení agapornisů šedohlavých, neřekl bych, že se jedná o něco složitého. Jediným problémem u tohoto druhu je neochota ptáků přijímat pestrou a různorodou stravu, takže je na jednotlivých chovatelích, aby ptákům zkoušeli předkládat co nejpestřejší krmení a naučili je ho přijímat. Krmení se v našem chovu věnuje především děda a předkládá jim směs suchého zrní pro agapornisy, naklíčenou pšenici a proso a doplňuje to vaječnou míchanicí domácí výroby, senegalským prosem v klasech, zeleninou a ovocem.

Pár slov závěrem

Agapornis šedohlavý je velmi zajímavým papouškem, který mi skutečně přirostl k srdci. Jedná se o krásné, zajímavé a pořád ještě poměrně málo chované malé papoušky. Chov tohoto druhu můžu doporučit především chovatelům, které láká zkusit chovat a odchovat „něco“, co nemá každý. Budu rád, když tento článek alespoň trošku pomůže ostatním chovatelům a rozhodnou se chov canů taky vyzkoušet. Náš chov momentálně čítá 9 chovných párů. Veškeré nasbírané zkušenosti bych rád zúročil i v následujících letech a chovu agapornisů šedohlavých se plánujeme věnovat i nadále. Dále bych chov agapornisů šedohlavých bral jako „mezistupeň“ k chovu agapornisů oranžovohlavých (Agapornis pullaria), kteří jsou mým velkým snem.