Jen málo plemen králíků má tak charakteristické zbarvení jako rhönský králík. Z genetického hlediska je rhönský králík, resp. jeho typická kresba blízce příbuzná pravidelnému japonskému zbarvení. Avšak u rhönského králíka je naopak požadavkem, aby kresba byla absolutně nepravidelná ve střídání bílé a tmavě šedé barvy.

Historie

Historie tohoto atraktivního plemene a potažmo zbarvení se začala psát koncem šedesátých let minulého století v tehdejším Německu. Chovatel Karl Becker z durynského města Stadtlengsfeldu pojal myšlenku vyšlechtit plemeno králíka s barvou srsti, která by se podobala březové kůře. Jako rodičovskou generaci použil činčilu malou a kominíka od tříbarevného (resp. rýnského) strakáče. Již v tomto ohledu to patrně byla vhodnější varianta než japonský králík s jeho přesnou kresbou, což u novotvořeného rhönského králíka nebylo žádoucí. V první filiální generaci se narodila divoce zbarvená mláďata. Systematickou příbuzenskou plemenitbou dospěl v kratším čase k touženému zbarvení. Počátkem sedmdesátých let bylo nové plemeno v Německu uznáno tamní standardovou komisí. Rhönští králíci se začali rozšiřovat, ale přesto se stali jednoznačně spíše evropskou kontinentální záležitostí. Ve Velké Británii či Spojených státech amerických se plemeno jen pomalu šířilo, vzhledem k tomu, že tam existuje bíločerná varieta japonského králíka. Co do rozšíření u nás, první import (z Německa) provedli manželé Petr a Hana Zemanovi z Oken na Českolipsku. Bylo to v roce 1986. Později bylo toto plemeno uznáno i u nás, ale trvalo ještě „nějaký“ čas, než si k dalším našim chovatelům našlo cestu.

 

Popis

Rhönský (zkratka Rh) se řadí mezi malá plemena králíků s normální srstí. Hmotnost dospělých zvířat se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Ideální hmotnost z hlediska chovu a reprodukce se vskutku pohybuje okolo tří kilogramů. Tvarové požadavky odpovídají všeobecnému ustanovení vzorníku. Hodnotí se utváření hřbetní linie (především zádi), poloha a postavení hrudních a pánevních končetin, upnutí kůže a utváření zevních pohlavních orgánů. Typičnost odpovídá obecné představě malého plemene králíků. Tělo je zavalité, se širokou hrudní i pánevní partií. Končetiny působí kratším dojmem. Jsou silné a na hrudních končetinách by měl králík předvést tzv. výstavní postoj. Mezi frekventované tvarové vady v naší populaci rhönských králíků patří především mírně vystouplé hrboly kyčelních kostí či volnější kůže na prsou či na krku. Hlava je výrazná, spíše kratšího a kulatého tvaru, s širokým profilem a výrazně vyvinutými skráněmi. To se týká především samců. U králic jsou tyto znaky přirozeně poněkud jemnější, nikoliv však zcela nevýrazné. Uši jsou vzpřímené, těsně u sebe posazené, dobře osrstěné a lžičkovitě otevřené do stran. Jejich délka má činit 9 až 10,5 cm. Poměrně často se vyskytují nežádoucí slabší či mírně rozkleslé uši. U samců je potřeba dbát na celkovou mohutnost těla jakožto na výrazný sekundární pohlavní znak. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná. Její délka má přibližně činit 2,5 cm. Mezi poměrně časté vady srsti patří méně pružná a někdy zároveň i řidší srst. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Jako celek by měla odpovídat představě kůry břízy bělokoré. Je tvořena chlupy čistě bílé a tmavě šedé barvy. V rámci populace u nás i v zahraničí se lze setkat s různou intenzitou tmavé barvy chlupů. V každém případě by přibližný poměr mezi barvami měl být asi 4:6 ve prospěch bílé barvy. Kresba samotná je charakteristická svou absolutní nepravidelností. Vytváří se tak různě velké, nepřesně ohraničené a asymetrické skvrny, které jsou rozloženy po celém těle (vč. uší), trupu a končetinách. Pírko (= ocas králíka) může být bílé anebo i skvrnité. Duhovka očí je tmavě hnědá, zornice černá. Drápy mají mít tmavě rohovinovou barvu. Nežádoucí je situace s náznaky pravidelných „japonských“ pruhů, což se může projevit jak na trupu a končetinách, tak zejména na hlavě. Vadou jsou i jednobarevné končetiny, větší kresebné obrazce nebo např. celkově tmavší vzhled (tj. vyšší poměrné zastoupení tmavé barvy). Poměrně rozšířenou vadou je nahnědlá barva kresby, která degraduje jinak velmi efektní vzhled zvířete. Barva podsady odpovídá barvě krycího chlupu, avšak je přirozeně poněkud matnější.

Rozšíření

Rhönský králík patří mezi méně rozšířená plemena v České republice. Na místních výstavách a potažmo okresních se s nimi téměř nepotkáme. Výjimkou jsou určité lokality, kde se chovají poněkud více. Na krajských výstavách či výstavách velkorámcového formátu (asi 800 a více králíků) se s rhönskými králíky již lze pravidelně potkat, ale i tak se jedná o malou skupinku čítající většinou jednu až dvě čtyřčlenné kolekce. Na celostních výstavách mladých králíků, resp. všeobecných celostátních výstavách bývají rhönští králíci předváděni v počtu přibližně šestnácti až dvaceti kusů. Obecně, velkou a pozitivní roli v rozšíření rhönských králíků sehrálo založení speciálního chovatelského klubu v roce 1996. Klub pořádá každoroční speciální výstavy, kde bývá vystaveno na 80 rhönských králíků, mimo další plemena s rhönským zbarvením jako barvou krycího chlupu.

 

 

Kontaktní informace

Chovatelé rhönských králíků, členové Českého svazu chovatelů, se mohou v rámci dobrovolné nadstavby stát i členy výše zmíněného klubu. Kontaktní informace na funkcionáře klubu podá na požádání autor tohoto příspěvku. Všeobecně, v rámci zajištění chovného materiálu, volí chovatelé často právě návštěvu speciálních výstav.

 

Zajímavost

Nutno podotknout, že podobně zbarvení králíci si zahráli svou „životní roli“ ve známé a stále oblíbené československé komedii režiséra Václava Vorlíčka Dívka na koštěti (1971). Tam byli jistí domácí králíci kouzlem „proměněni“ v králíky s typickým rhönským zbarvením. S určitostí se však lze domnívat, že tehdy byli bílí králíci filmaři pouze nabarveni, pravděpodobně bez jakékoliv souvislosti s existencí tohoto plemene, které se toho času u nás ještě ani nechovalo.