Po vypuštění do voliéry jsme s údivem pozorovali velkou radost a tanec samečka, který se samičce ihned dvořil. Zanedlouho si samička vystavěla mezi borovicovými větvemi krásné hnízdo a brzy zasedla na čtyři, k naší velké radosti oplozená vejce. Velké zklamání nám ale připravila asi o dva týdny později, když jsme objevili na dně voliéry dvě mrtvá, čerstvě vylíhlá mláďata. A protože jsem nechtěl riskovat i ztrátu obou ještě nevylíhnutých mláďat, podložil jsem obě vejce samici Hýla mexického, které se měla mláďata líhnout každým dnem. Mláďata kardinálů se sice na druhý den vylíhla a samička hýla je poctivě zahřívala, ale bohužel je nekrmila. Manželka se tedy bez váhání rozhodla, že se pokusí mláďata odchovat ručně. Zkušenosti již měla s ručním odchovem kardinála šedého, jak jsem popsal v první části mých příspěvků.
A tak se tedy opět pustila každé dvě hodiny do krmení. Jedno z mláďat sice po třech dnech uhynulo, zato druhé rostlo přímo před očima a zanedlouho se stalo středem pozornosti celé rodiny a vlastně i většiny našich přátel. Zpočátku krmila mláďata pouze čerstvě svlečenými moučnými červy s přídavkem Roboranu D, později, po poradě s paní Svobodovou, která v minulosti v zoo kardinály zelené zdárně ručně odchovala, přidávala granulky pro hmyzožravé ptactvo. Současně začala přikrmovat i vařenými jáhlami, zeleným krmivem (pampeliškové lístky, ptačinec, špenát, jitrocel, řebříček…) a natvrdo uvařenými vejci. Čerstvě svlečení mouční červi s přídavkem Roboranu D však byli až do odstavu hlavní složkou potravy.
Asi po třech týdnech (bohužel jsem si nevedl záznamy) byl mladý kardinál již zcela opeřený a po nakrmení se mu již nechtělo vracet se do klícky a pokoušel se podnikat výlety po našem bytě. Přemýšleli jsme tedy, jak ho začlenit do ptačí společnosti a hlavně jak ho naučit samostatně přijímat potravu. V té době v jedné z našich voliér vylétli právě z hnízda mladí kanáři, a tak jsme kardinálka umístili přes den k nim. Manželka si ho vždy na krmení vzala domů a po nakrmení ho opět poslala „za děckama na písek“, jak mu pokaždé říkala. Po několika dnech jsme ho nechali ve voliéře už i v noci. Intervaly mezi krmeními postupně prodlužovala. Kardinálek měl očividně z pobytu mezi mladými kanáry radost a my jsme se zase radovali z toho, že začal zkoušet současně s nimi pochytávat proso a později žral sám i předložené moučné červy. V tu dobu přestala manželka ručně přikrmovat. Věděli jsme, že máme vyhráno. Později se ukázalo, že ručně odchovaný kardinál byla jediná samička z celého loňského odchovu.
Po vyhození mláďat z hnízda si samice postavila nové hnízdo, tentokrát na pletivové čelní stěně u vchodu do voliéry bez krytí větvemi. Asi po týdnu nanesla opět čtyři vejce, bohužel neoplozená. Po jejich odstranění si do téhož hnízda nanesla znovu čtyři vejce, naštěstí již oplozená. Ve vedlejší voliéře chovám kardinály červené, kteří mi za dva roky úspěšně odchovali šestnáct mláďat. V loňském roce opět zasedla samice na jaře na vejce. Avšak tato snůška a i všechny další (celkem šest) byly neoplozené. Důvodem byl samcův nezájem o páření a hnízdění v důsledku pravděpodobně rozvíjejícího se nějakého onemocnění nebo postižení, protože za celý rok jsem ho neslyšel zpívat a koncem léta postupně přestával létat, chřadl, až jsem ho nakonec byl nucen utratit. A právě v době, kdy samice Kardinála zeleného nanesla výše zmíněnou snůšku, samice Kardinála červeného snesla současně jednu ze svých neoplozených. A tak jsem jí podložil dvě vejce od těch zelených. Jednak jsem měl strach, že zelená je opět vyhodí, a taky jsem chtěl, aby si červená sama odchovala mladé a nevyčerpávala se zbytečně neustálým snášením vajec a sezením na nich. Mláďata se vylíhla oběma samicím v rozmezí 24 hodin a k naší nemalé radosti se obě samice o mláďata pečlivě staraly. Mláďata, která odchovávala červená i bez pomoci samce, rostla o trochu rychleji než ta u svých rodičů a z hnízda vylétla o čtyři dny dříve. To bylo ale dáno asi tím, že i mláďata kardinálů červených opouštějí hnízdo mnohem dříve než zelení i přesto, že nejsou zdaleka ještě vyvinutá. U mě opouštěli hnízdo vždy osmý den po vylíhnutí, kdežto zelení až 14.–16. den. Mláďata odchovaná červenou samicí se rovněž osamostatnila o několik dnů dříve.
Samice kardinála zeleného snesla pak ještě třetí oplozenou snášku a opět čtyři vejce. První den líhnutí se vylíhla 2 mláďata. Na druhý den ráno samice vyhodila nevylíhnutá vejce z hnízda ven. Můžu se jen domnívat, že usoudila, že se už z nich nic nevylíhne… V obou byla živá mláďata, ale po pádu na zem jim praskly žloutkové váčky a pád nepřežila. Zdárně vylíhlá mláďata rodiče bez problémů vyvedli, a tak se nám v loňském roce podařilo odchovat 7 kardinálů zelených – jednu samičku a šest samečků. Ještě jedna zajímavost: spolu s kardinály zelenými obýval voliéru pár bažantů pavích, od kterých jsme v témže roce odchovali 7 kuřat. Šest kohoutků a jednu slepičku, o kterou nás ale později připravila kuna.
Po odstavu mladých zelených kardinálů od červeného páru jsem podložil samici 2 vejce od červených kardinálů kamaráda, kterému samice snesla několik oplozených snůšek, ale na vejce nezasedla nebo seděla jen krátce. Z obou vajec se vylíhla mláďata, ale jedno se bohužel v den vylítnutí z hnízda utopilo v napáječce. Druhé mládě bylo zdárně odchováno. Ostatní snůšky u kamaráda se časově neshodovaly s neoplozenými snůškami mojí samice, a tak jsme již nemohli tuto transakci zopakovat.
Jak jsem psal již před rokem, chováme rovněž kardinály šedé. V loňském roce si samice sice třikrát postavila hnízdo, ale ani jednou nesnesla jediné vejce, a tak jsme se mláďat od kardinálů šedých v roce 2014 nedočkali. Spolu s šedými kardinály chováme ve voliéře křepely horské, od kterých jsme v minulých letech odchovali přes šedesát kuřat. Ale ani od nich jsme se v loňském roce nedočkali jediného vejce, i když si slepička zbudovala hnízdo a občas na něm vysedávala.
Znovu jsem se tedy přesvědčil, že každý rok je i z chovatelského hlediska jiný a to, co platí jeden rok, příští platit nemusí a naopak. Tak jak asi bude vypadat ten letošní? Opět se na něj těším.