Existuje několik výrobců sokolnického vybavení. Rukavice a brašny používám od Heleny Vrbické http://sedlarstvi-vojenice.webnode.cz/, kde je dle mých zkušeností nejlepší poměr kvality a ceny, ostatní vybavení lze přesně na druh a pohlaví nakoupit u Kunderových www.jkweb.cz a Stanislava Menclíka www.stanislavsfalconry.cz, kde vám pomůžou i s připevněním na dravce. Koupací nádobu lze koupit v zahradnických potřebách (podmiska – pro káně cca 40 cm v průměru), přepravku a přístřešek si každý udělá svépomocí či objedná u truhláře.
Přístřešky ve tvaru písmene A (viz foto) se mi nejlépe osvědčily pro káně o rozměrech 150 cm (rovnostranný trojúhelník) a hloubce 60 cm. Menší už mohou být dravci těsné, do větších může příliš foukat. Nejlepší je se poradit se zkušeným sokolníkem a vytvořit vše přesně dle plánovaného dravce. U většiny svých dravců pomalu přecházím na tzv. boxy, kde mohou mít ptáci i několik míst k sezení.
Podklad pod dravcem může být různorodý. Každý má svá pro a proti. Písek se dobře uklízí, dostane-li se však ve velkém množství s potravou do dravce, může způsobit zažívací problémy. Drobný kulatý štěrk (tzv. hrubý filtrační písek či jemný kačírek) je z pohledu dravce nejlepší, ale hůře se udržuje čistota. Organické materiály, jako je hrabanka, jsou nevhodné – špiní dravce a množí se v nich bakterie a paraziti. Kvalitní trávník je sice efektní, ale dravec ho vypálí svým trusem a vyškube pařáty. Opět se v něm množí nežádoucí organismy a hůře se čistí. Naprosto nevhodný je ostrý štěrk (dravec si může pořezat pařáty), beton, dlažba, dřevo či jiný pevný podklad – kvůli zničení drápů. Pokud nemáme možnost měkkého podkladu, dáme pod dravce velký koberec bez oček, ale musíme počítat s častým čištěním tlakovým ostřikovačem.
Pro káni Harrisovu, tedy klidného dravce, lze použít k umístění například přes noc voliéru. Ideálně o rozměrech 2 × 3 × 2 metry s třetinou, až polovinou prostoru pobytou dřevem a zastropenou (za předpokladu denního venkovního tréninku). Výborné je v zadní části udělat i uzavíratelnou místnůstku pro případ silných mrazů. Pletivo ideálně s oky 5 × 5 cm, bodově svařované a pogumované. Čím silnější drát, tím lepší. Pro impulzivnější dravce je při nutnosti použít voliéru lepší nahradit pletivo mřížemi či latěmi (dravec se nemůže chytit a lámat si peří). Pokud jsou všechny strany prkenné a jen půlka stropu z pletiva, nazýváme zařízení sokolnickou komorou. Zde se dravec téměř neomlátí, ale zase není vystaven „běžnému provozu“ a po vynesení ven bývá lekavější a bojácnější vůči běžnému rušení.
Dravci jsou masožravci. Většina z nich vyžaduje vysoce kvalitní maso a často jim nestačí ani kvalita pro lidskou spotřebu, kde se počítá s tepelnou úpravou. Potrava musí co nejvíce odpovídat přirozené stravě druhu dravce v přírodě. Kupříkladu sokoli by měli dostávat co nejvíce ptačího masa (křepelky, holubi), poštolky laboratorní myšky atd. Pro všestranné dravce jako káně Harrisova či jestřáb je ideální kombinace křepelka, holub, myš, potkan, morče, králík, kuřecí krky, kuřata v denním střídání. Všichni dravci i dlouhodobě přežijí na 1denních kuřatech. Když ale porovnáte aktivitu sokola na kuřátkách a následně po několika dnech krmení křepelkami, kondice a výkonnost se dramaticky zvyšuje a z unaveného dýchavičného dravce je rázem atlet. Ostatně člověk taky přežije léta o chlebu a vodě, ale že by pak uběhl maraton? Důsledky chovatel poté pozná i na rozmnožování a kvalitě mláďat. Částečně pomoci si lze nahrazením pestrosti krmiva doplňkovými přípravky (Nutrimix, Vitamix, Falcon M apod.).
Skvělá je možnost krmit dravce vždy čerstvou potravou. Většina sokolníků nakonec dojde ke zjištění, že je dobré mít doma pár bedýnek s živými potkany. Žádný z nás se ale neobejde bez rezervy v mrazicím boxu. Po rozmrazení je třeba vždy dodat vitamin B (B-compositum), který se zmrazováním likviduje.
Ke krmení lze použít třeba i maso ze sražených zvířat u silnice. Vždy však jen z čerstvých, neznečištěných prasklými vnitřnostmi, nezapařených. Více než vhodné je odstraňovat z krmiva vnitřnosti, kvůli přenosu parazitů a pozření zbytků natrávené potravy v trávicí soustavě. Když už jsme nuceni krmit městskými holuby, snažíme se je celé stáhnout z kůže a nekontaminovat maso parazity vnějšími ani vnitřními.
Lovečtí dravci příliš nemocemi netrpí. Vliv na to má i jejich pohybová aktivita oproti jejich kolegům třeba v zoo. Nemoci se samozřejmě najdou. Často se setkáme hlavně s parazitárními onemocněními, která se však dají snadno vyléčit. Jako v chovu všech zvířat je základem čistota a kvalitní potrava. Zoohygiena je obdobná jako v chovu exotů.
K prevenci otlaků na pařátech se dravcům potahují místa k sezení hrubšími povrchy, hlavně umělohmotnými rohožkami. Bude-li mít zvíře rovný či hladký povrch, dříve či později otlaky vzniknou a můžou dojít až do fáze neléčitelné! U káně Harrisovy, většinou v případě kusů z dovozu, se můžou objevit za větších mrazů a vlhka i velmi vážné omrzliny.
Počáteční výcvik je víceméně stejný u všech dravců. Znatelněji se odlišují až později sokolovití. Protože již bylo zmíněno, že pro začátečníka je nejvhodnější káně Harrisova, budu se při popisu soustřeďovat zejména na ni.
Výcvik dravců je postaven na dvou základních pilířích: potravě a důvěře. Středověké metody často fungovaly tak, že se dravec zcela vyhladověl a pak už dělal cokoliv, jen aby se nasytil. Dnes je tento způsob výcviku v evropském pojetí nežádoucí. Místo hladu používáme spíše chuť k jídlu. Čili něco podobného, jako když člověk v poledne začne „mít hlad“, protože je zvyklý v poledne jíst, ale s vyhladověním to nemá nic společného. I proto se snažíme s dravcem trénovat každý den ve stejnou dobu. Tehdy má největší chuť k jídlu. Pokud by byl dravec vyhladovělý, nebude podávat takové výkony, jaké bychom chtěli, a zároveň bude mnohem náchylnější k nemocem.
Důvěra je nezbytná. Pokud nám dravec nebude důvěřovat, budeme ho muset držet hladovějšího s výše zmíněnými důsledky. Pokud nám bude důvěřovat bezmezně, dostaneme se časem až na kondici blízkou ptákům v přírodě. Bez důvěry je jen otázka času, než dravec uletí.
Dravec samozřejmě nemůže být puštěn „vyžraný“. Tehdy dosáhneme jen toho, že se poletí zašít na nějaké klidné místo. Opět si to připodobníme ke sportovci. Po Vánocích vyžraný atlet těžko uběhne to co před svátky a bude tak akorát hledat lavičku k odpočinku. Zjednodušeně by si měl zdravý dravec o potravě rozhodovat sám. Nechceš lítat vůbec – nežereš. Lítáš laxně, neochotně – dostaneš méně. Lítáš skvěle – dostaneš maximum. Odhad množství potravy je pak už jen o nabraných zkušenostech sokolníka. Cílem je dosáhnout rovnováhy – tedy každodenního bezproblémového maximálního tréninku při maximálním množství kvalitní potravy. Už proto je na začátečnický výcvik nejlepší káně Harrisova. Kondice se u ní téměř hlídat nemusí. Při pravidelné péči lítá i nažraná.