Heřmánek – poklady z přírody 28
Výskyt
Heřmánek je rozšířen v Evropě a Asii, zavlečen byl do Austrálie a Severní Ameriky. U nás roste hojně zejména na rumištích, polích, podél cest a často také jako plevel v porostech obilnin. Daří se mu na výživných hlinitých půdách dobře zásobených dusíkem. Jako léčivka se pěstuje zejména ve střední a jihovýchodní Evropě, ale také v severní Africe a Jižní Americe.
Charakteristika
Heřmánek je jednoletá bylina s 15 až 60 cm vysokou přímou, lysou a málo olistěnou lodyhou. Koření mělce. Listy jsou drobné, jemné, úzké a střídavé. Bílé jazykovité květy a zlatožluté trubkovité květy jsou uspořádány do úboru. Květní lůžko je vypouklé a uvnitř duté. Právě díky němu si heřmánek nemůžeme splést se rmenem, jehož květní lůžko je ploché a plné. Podobné jsou také květy heřmánkovce nevonného, jejich lysé květní lůžko je polokulovitého tvaru. Heřmánek kvete od června do srpna. Plodem je drobná neochmýřená nažka.
Trocha historie
Staří Egypťané jej ctili jako květ boha Slunce, používali jej také při horečce a při malárii. Staří Řekové doporučovali heřmánek při bolestech hlavy, na potíže s ledvinami, s močovým měchýřem a játry. Podobně je zmiňován v indické ajurvédě. Také germánské kmeny oceňovaly účinky heřmánku. Anglosasové, kteří obývali Anglii v 5. století, považovali heřmánek za jednu z devíti posvátných bylin. V 16. a 17. století byl oblíbeným lékem na horečky a srdeční onemocnění. Angličtí a němečtí přistěhovalci přivezli heřmánek do Ameriky, kde jej používali jako obklady a proti gangréně, ale také při tyfu a malárii i menstruačních křečích. Pomáhal vyvolat porod, doporučoval se i při bolestech prsu či kolikách kojenců.
V českém herbáři z roku 1899 se uvádí:
„Heřmánek (Chamomilla) má silnou vůni, trpkou chuť, užívá se co lék. Působí rozmanitě, dle toho, jak se užívá, totiž co thé neb odvar, při čemž vykouří se těkavý olej. Způsob tento jest nejobyčejnější. Zvláště onen olej má moc křeče tišiti, nadýmání mírniti a pot vyhnati. K tomu účelu chová se olej ten v lékárnách a užívá se při bolení v životě (střevech), kolice, křečích žaludkových, průjemu; též při rozličných případech ženského pohlaví (čmýře, křečích v matce aj.). Také křeče jiné, na př. v lýtku, léčí olej ten. Thé pije se proti katarrhům a hostci. Na několik šálků thé toho bere se 7–15 gr. květu heřmánkového. Zevně dává se co obkladek při otoku hostečném; co thé do klystýru; co kloktadlo; co lázeň.
Olej upravuje se z 1 libry květů, asi 75–85 dgr. S citronovým olejem slouží k mazání při křečích. Thé hodí se zvláště pro slabé osoby, a sice při chorobách, které vzaly počátek z nastuzení. Dává se obyčejně na thé to 1–3 drachmy květů. Tinktura k dostání v lékárně; užívá se jí 20–30 kapek.“
Dnes se heřmánek využívá v kosmetice i léčitelství. Připravují se z něj čaje nebo odvary, působí protizánětlivě, uvolňuje křeče, podporuje pocení, dokáže celkově zklidnit. Ne nadarmo se říká, že pomáhá tam, kde „srdce bolí“ z nějakého zklamání. Účinný je při bolestech i při hojení ran nebo jizev. Používá se při zánětech ústní dutiny, očních spojivek a pohlavního ústrojí, při žaludečních a střevních potížích, uvolňuje střevní křeče a plyny. Při bolestech břicha se doporučuje šálek heřmánkového čaje každé ráno před jídlem. Pomáhá léčit žaludeční vředy, astma, infekce sliznic a kůže. Slouží i k inhalacím při rýmě a problémech horních cest dýchacích nebo jako obklad na bolavé oči… Hojí afty i opary, zmírňuje sluneční spáleniny a některé ekzémy. Lze jej podávat i kojencům.
Používá se i v medicíně jako prostředek tlumící křeče a záněty, snižuje hladinu cholesterolu, vnitřně působí antibakteriálně, má i antioxidační účinky. Spojuje se také s léčbou hemoroidů, může být použit při léčbě stresu a nespavosti. Studie ukázaly, že extrakty heřmánku mají inhibiční účinky na růst nádorových buněk v kůži, prostatě, prsu, vaječnících.
Jsou známy i projevy alergické reakce. Problémy mohou nastat také, pokud užíváte léky proti chudokrevnosti. Nedoporučuje se používat během těhotenství, může způsobit stahy i potrat.
V kosmetice se používá na zesvětlení vlasů, ale také jako přídavek do krémů, pleťových masek i vod, depilačních krémů nebo ústní vody. Uklidňující je heřmánková koupel. Bývá také součástí parfémů. Oblíbený je v aromaterapii, využít se dá v kuchyni – do polévek nebo i ke kuřecímu masu.
Co rostlina obsahuje?
Zajímavé jsou především silice, které jsou zastoupeny 1–3 %. Vyšší obsah silic bývá u pěstovaných forem. Ve složení silic nalezneme terpeny, často skloňovaný je z nich azulen, kterému se přisuzuje protialergické a protizánětlivé působení.
α-bisabolol působí proti žaludečním vředům. Polysacharidy mají účinky protibakteriální, protivirové, imunostimulační, flavonoidy a terpeny uvolňují křeče. Deriváty kyseliny benzoové mají antipyretické účinky. Kumarin pravděpodobně snižuje srážlivost krve.
Heřmánek obsahuje také vitaminy, a to C, niacin a thiamin.
Pěstování
Heřmánek dává přednost písčitým, dobře odvodněným půdám s pH 7,0–7,5. Vyhovuje mu plné slunce. Rostliny nevyžadují velké množství hnojiva, ale před výsadbou se doporučuje doplnit dusík, fosfor a draslík.
Pěstuje se zpravidla z předpěstované sadby, semena se vysévají od září do dubna. Na záhon se vysazují mladé rostliny do sponu 30 cm. Může být vyséván i přímo. Semena klíčí během 4–5 dnů od setí a sazenice se mohou přesazovat za 4–5 týdnů. Kvůli mělkým kořenům je vhodné zavlažování. Teplotní a světelné podmínky mají větší vliv na obsah esenciálních olejů a azulenu než typ půdy. Rostliny akumulují poměrně velké množství sodíku (66 mg/100 g suchého materiálu), což může pomoct při snižování koncentrace soli v ornici.
Heřmánek může být postižen houbovými chorobami (rez, padlí), napadá ho také hmyz, vyskytují se virové choroby.
Sběr
Sklízí se od května do září, za suchého počasí. Sbírá se květ s krátkou stopkou (do 2 cm), a to 5 dní po rozkvětu.
Zpracování
Květy heřmánku se suší v tenkých vrstvách ve stínu na dobře větraném místě. Je potřeba předejít zapaření. Při umělém sušení se používají teploty do 40 °C. Sesychací poměr je 5:1.
Využití pro drůbež
Heřmánkový čaj se osvědčil jako účinná prevence pro čerstvě vylíhlá kuřata. Heřmánek byl prověřován jako možná náhrada antibiotik a stimulátor růstu v chovech brojlerových kuřat. Studie uvádí, že ani 1,2% extrakt heřmánku neměl vliv na přírůstky či spotřebu krmiva u kuřat. Přídavek heřmánkového extraktu ale přispěl ke snížení hladiny cholesterolu a zvýšení komplexu imunoglobulinů v krvi. Někteří autoři ale kladný vliv na růst uvádějí.
Účinky se zjišťovaly také v chovech nosnic, přídavek heřmánku měl kladný vliv na snášku, ovlivnil i obsah cholesterolu. Využít jej můžeme také po ošetření běháků postižených vápenkou.
Pro další druhy
Už Český herbář (1899) uvádí využití heřmánku pro zvířata:
„Heřmánek (květ) užívá se ve zvěroléčitelství zhusta, zvláště když se mají podporovati výpary kůže, odstraniti křeče a působiti na soustavu čivní. Užívá se heřmánku proti křečím, kolice, průjemu (spojenému s křeči), proti hostci, psince; avšak lék ten působí jen tehdáž, jestliže nemoci tyto nedospěly značné výše. Homeopati dávají heřmánek proti nadmutí, kolice koní, průjmu, žloutence skotu neb ovcí, jež vznikla z nastuzení, proti ztvrdlému vemenu, proti vředům a jiným.“
I dnes se heřmánek podává koním, doporučuje se hrst sušených květů denně do krmení po dobu maximálně 4 týdnů. Heřmánek uklidňuje nervózní koně, pomáhá při kolikách a trávicích potížích i uvolňovat křeče, působí proti nadýmání. Při zánětech dutiny ústní se doporučují výplachy vlažným čajem. Doporučuje se také při onemocnění kůže a poraněních. Je také součástí šamponu pro světlé koně.
Ve směsi s dubovou kůrou se používá proti průjmům u skotu, prasat, drůbeže i králíků. Doporučuje se jej přidávat nejen králíkům, ale také morčatům a jiným drobným hlodavcům.
Přidává se i do granulí pro psy.
Podle pokusů na zvířatech silice heřmánku ve vyšších dávkách tlumí činnost srdce a dýchacího systému.
