Jak jsme zmiňovali v úvodním článku, pořízení velkého ary by mělo předcházet důkladné zhodnocení finanční situace, časové vytíženosti a celkových schopností zájemce aru zvládnout a vychovat.
V současné době tento druh zažívá boom díky stále větší skupině lidí, která se věnuje „volnoletectví“. Někteří volnoletci jsou zkušenými chovateli papoušků z minulých let a s volným letem papoušků vystoupili na další stupínek své záliby. Někteří jsou však úplní začátečníci, kteří nikdy nechovali ani andulku, agapornise či korelu, a rovnou se vrhají na aru. Před pořízením papouška pro volné létání je zcela jistě potřeba nejdříve vyhledat skupinu lidí, kteří se tím již zabývají, nabýt určitých zkušeností a pak se teprve rozhodnout. Čtení článků na internetu by nemělo být jediným zdrojem informací. Ararauna je pro tuto činnost oblíbený druh, ale to neznamená, že jakýkoliv jedinec tohoto druhu má vlastnosti, které zaručují začátečníkovi úspěch. Bohužel je stále mnoho lidí, kteří po pořízení ary zjistí, že je to pták náročný, někdy hlučný a ve chvíli, kdy se majitel začne bát jeho zobáku, začne velmi problematické soužití, které končí snahou ptáka prodat. I majitelé, kteří to zvládnou, často tvrdí, že kdyby bývali věděli, aru by si nepořizovali… I u ary se pokusíme rozdělit vlastnosti na ty příjemné a nepříjemné.
Oproti žakovi a amazoňanovi na tom není ararauna s imitací slov nijak dobře. Vlohy k mluvení jsou velmi individuální, ale obecně ararauny nenapodobují zvuky nijak excelentně. Může se stát, že bude zrovna ten náš nadaný, ale je lepší s tím nepočítat.
O velkých arech se tvrdí, že jsou nejinteligentnějšími papoušky. Nelze to popřít, ale možná by bylo přesnější říct, že patří mezi nejinteligentnější papoušky. Opět se pro lepší představu přirovnává k tříletému dítěti. Majitel ary, který se dokáže vcítit do situace papouška a má pro výchovu cit, té inteligence využije a vychová velmi dobře ovladatelného ptáka, který respektuje a je respektován. Někdy se však stává, že ara je více inteligentní, než si majitel dokáže přestavit, ara své inteligence využívá a vznikne vztah, kterému dominuje spíše papoušek, a majitel se ho bojí. Doplatí na to samozřejmě ara, který pak zůstává spíše izolovaný bez možnosti létat a zodpovědnější majitel hledá papouškovi nový domov.
Mezi velkými ary patří ararauna k těm nejpřítulnějším. Dost přísně rozeznává svou rodinu, někteří jsou společenští a jdou ke každému, někteří důvěřují jen známým lidem. Dá se z něj udělat opravdu mazlíček v pravém slova smyslu.
Arům trvá obecně nejdéle, než dospějí do pohlavní dospělosti, a také by se měly dožít nejvyššího věku mezi papoušky. Informace o 80 a více letech jsou spíše přehnané. Nicméně 50 let by neměl být pro araraunu problém, je tedy třeba počítat s tím, že pokud se o něj dobře postaráme, prožije s námi skoro celý život. Znovu je třeba připomenout, že dobrá péče neznamená libovolné krmení vším, co má papoušek rád. Nejraději se živí slunečnicí a ořechy. Je kriticky důležité naučit papouška jíst pestrou paletu zeleniny, ovoce, zrnin, v nejlepším případě granulí, atd.
Křik velkých arů patří určitě k hlavním nepříjemnostem spojeným s jejich chovem. Sice nekřičí celý den, obvykle pouze ráno a vpodvečer, ale zvuk je to hlasitý a někomu může být dost nepříjemný. Není tedy zcela jistě vhodným druhem do paneláku. Dokonce ani zahrada nemusí být bez problémů, pokud máme sousedy, kteří mají rádi klid. Mnoho chovatelů má se sousedy velké problémy.
Ararauny nepatří vyloženě k častým „škubačům“, ale pokud majitel nevytvoří optimální podmínky chovu a k tomu se jedná o jedince více náchylného na stres, začne se škubat třeba i odrostlé mládě ihned po odstavu. Více než na velikosti krmné dávky v případě ary obvykle záleží na celkové péči o papouška, dostatku podnětů, větví na hraní, na vhodném ubytování, sprchování, společnosti atd. Škubání je většinou důsledkem nějakého stresu. Nikdy nemívá pouze jednu příčinu. Faktorů, které jeho vznik ovlivňují, je vždycky víc. Najít příčinu vzniku škubání u konkrétního papouška je vždycky obtížné a vyžaduje někdy i opakovaně dlouhé konzultace u specialistů. Pouhé zakoupení a podávání „přípravku proti škubání“ situaci jistě nevyřeší.
Ačkoliv mnoha lidem velikost Ary ararauny imponuje, a právě proto si takového papouška často pořizují, někdy může být důvodem strachu majitele. Zobák je silný, a pokud papoušek chce, a dostane příležitost, může jím způsobit velmi nepříjemná zranění. I proto je lepší začít spíše s menším druhem papouška, získat zkušenosti s výchovou a teprve potom se rozhodnout pro velkého aru.
Péče o araraunu nebo jiného velkého aru se příliš neliší. Je zkrátka náročná. Opět je třeba jednak hledat v literatuře, jednak najít více zkušených chovatelů a majitelů arů jako domácích mazlíčků, kteří jsou ochotni podělit se o své zkušenosti. Ara potřebuje jednak pestrou krmnou dávku, která oproti menším druhům stojí i více peněz, jednak životní prostor, který také není malý. Nejlepší je mít doma větší voliéru, ve které ara žije, a k tomu voliéru venkovní, kde může trávit čas od jara do podzimu po většinu dne, kdy majitel nemá čas. Naučit aru na kšíry není až zas tak velký problém a je pak možné s ním chodit bezpečně ven do přírody a trávit s ním čas i sportem. Volné létání je záliba velmi náročná a je rozhodně nad rámec tohoto článku. Většina papoušků v lidské péči chovaných jako domácí mazlíčci umírá před dosažením deseti let. Je to smutný důkaz nevhodné péče pramenící z mylných informací.
Krmná dávka by měla být co nejpestřejší. Velcí arové by měli mít v krmné dávce obsaženo více tuku než třeba amazoňan, kakadu nebo i žako. Živočišné bílkoviny stejně jako u jiných papoušků nejsou potřeba, a pokud ano, tak jen v době přepeřování. Obsah živočišných bílkovin lze doporučit jen pro páry, které chceme přivést do toku, které právě nesou vejce nebo krmí mláďata. U jednotlivců pouze do věku cca 6–12 měsíců. Nadměrné množství bílkovin přetěžuje játra a ledviny. Například vaječná směs nebo vejce, sýr, tvaroh, maso atd. může značně přispět ke vzniku škubání. Citlivost je individuální, najdou se jedinci, kteří tuto zátěž snáší bez problémů, to však neznamená, že je to správné! Bílkoviny lze nabídnout například formou luštěnin a jiných rostlinných potravin na bílkoviny bohatých. Žádoucí je široká škála ovoce a zeleniny. Vyhnout se musíme pouze avokádu, které je pro papoušky toxické. Všechno ostatní je vhodné průběžně nabízet a nedbat, že to papoušek nechce žrát. Jíme-li doma česnek, cibuli, salát, brokolici, ananas, mango a různé jiné potraviny, nabídněme je i papouškům. A nakonec se dostáváme k hlavní složce krmení a to je zrní. Na trhu je spousta směsí určených přímo pro velké papoušky. Měli bychom dosáhnout toho, aby papoušek vyjedl úplně všechna semena, a ne jenom 2–3 oblíbené druhy zrnin. Jak to udělat? Předložit jen omezenou krmnou dávku na den. Ta bývá pro aru 3–5 lžic zrnin a 1–2 lžíce ovoce a zeleniny.
Zrniny, které bývají velmi často zaplísněné a tím pádem častým důvodem smrtelného plísňového onemocnění dýchacího systému, lze v dnešní době nahradit granulemi. Na českém trhu je dnes spousta druhů – od těch méně kvalitních až po ty nejkvalitnější. Granule mají velkou výhodu v tom, že zamezí vybírání jen určitých druhů zrnin a navíc obsahují složky stravy, které v zrninách obsaženy nejsou, ale papoušci je potřebují. Granule neobsahují plísně a většinou ani mykotoxiny. Navíc jejich konzumace zabírá obecně více času než louskání zrní, takže se papoušek zabaví. Lze jen doporučit vybírat granule bez barviv, bez konzervačních látek a jiných aditiv. Kvalitní granule bývají ve srovnání se zrním o dost dražší, avšak tato investice se mnohonásobně vrátí v podobě pevnějšího zdraví.
Občas lze doplnit krmnou dávku papouščím koláčem, který si doma napečete do zásoby do mrazáku, kouskem piškotu nebo ořechu (různé druhy) za odměnu při výcviku. Zbývá-li v misce jídlo, uberte množství. Při chovu ve venkovní voliéře nebo při vycházkách ven, případně při volném létání je spotřeba energie o dost větší než při chovu v malém prostoru o konstantní pokojové teplotě a bez možnosti dostatečně létat.
Pořízení ary ararauny nebo jiného velkého ary by mělo předcházet zamyšlení, zda dokážeme papouškovi poskytnout důstojný život. Pokud máme finanční i časové možnosti k tomu vhodné a zároveň velikost zobáku není důvodem ke strachu, získáme skvělého společníka, který je spíše členem rodiny než pouhým domácím mazlíčkem.