Kukalky v přírodě a lidské péči

Na Madagaskaru bylo pozorováno více než 300 ptačích druhů. 120 z nich žije pouze na tomto ostrově. Mezi endemity patří i 37 celých ptačích rodů, z nichž ani jeden zástupce nežije nikde jinde na světě. Jedním z těchto rodů je rod Coua – kukalka.

Rod Coua patří do podčeledi Phaenicophaeinae a ta společně s dalšími pěti podčeleděmi kukaček do čeledi kukačkovitých – Cuculidae. Kukalky obývají na Madagaskaru různé biotopy. Některé druhy žijí ve více biotopech, jiné jsou fixovány jen na jedinečné životní prostředí. Ačkoliv kukalky patří mezi kukačkovité, podobají se spíše turakům a podobný je i způsob jejich hnízdění. Společným morfologickým znakem všech kukalek je výrazně modře zbarvená holá kůže v okolí očí. Některé druhy se většinu dne zdržují na zemi, jiné v korunách stromů, všechny však hnízdí v miskovitých hnízdech, která si staví různě vysoko nad zemí. Většinou žijí v párech. Snůška čítá jedno až tři vejce. O mláďata pečují oba rodiče. Všechny druhy lze zařadit mezi hmyzožravé ptáky. Některé kromě hmyzu loví také drobné obratlovce, zejména chameleony, žáby a hady. Většina z nich si jídelníček v různé míře doplňuje také bobulemi a ovocem.

Celkem je popsáno deset většinou monotypických druhů. Jeden z nich – kukalka Delandeova (Coua delandei) – je dnes již považován za druh vyhynulý. Tato zemní, až 60 cm velká pestře zbarvená kukalka žila na severovýchodě ostrova v mangrovech a deštných pralesích blízko pobřeží oceánu. Její potravou byli výhradně velcí pralesní šneci. Biotop skýtající dostatek potravy tomuto druhu však na Madagaskaru již téměř vymizel. Dalším druhem, který je na pokraji vyhynutí, je kukalka vlasatá (Coua vereauxi). Také tento druh doplácí na svou potravní specializaci. Žije v biotopu trnitého buše na několika málo lokalitách jihozápadu ostrova poblíž pobřeží. Její potravou je hmyz žijící na euforbiích a didiérách a také plody kasií. Rovněž tato asi 35 cm velká stromová kukalka je druhem monotypickým. Dalším monotypickým druhem je kukalka velká (Coua gigas). Tato až 62 cm velká, bažantovi podobná zemní kukalka žije skrytě v biotopu suchého opadavého lesa a v galeriových lesích na západě ostrova. Obývá biotop, který je na Madagaskaru dosud více zachován, a také její potrava je poměrně různorodá. Tvoří ji kromě mnoha druhů hmyzu také šneci, drobní obratlovci, různé bobule a spadané ovoce. Ačkoliv většinu života tráví na zemi, hnízdí vysoko v korunách stromů, někdy i ve výškách nad deset metrů. Také tuto kukalku lze však dnes pozorovat jen v rezervacích, neboť mimo ně již byla vyhubena domorodci. Velmi podobným, opět monotypickým i zemním druhem je kukalka Coquerelova (Coua coquereli). Tato kukalka se vyskytuje ve stejném biotopu jako kukalka velká, které je jí velmi podobná. Liší se od ní svou velikostí (40 cm) a chybějící červenou barvou v modré kůži u oka. Také tato kukalka byla hojně lovena pro maso. Další monotypickou zemní kukalkou je kukalka žlutohrdlá (Coua cursor) vyskytující se v trnitém buši a pouštní krajině na jihu Madagaskaru. Velmi rychle běhá a způsobem života se podobá severoamerické kukačce kohoutí. Podobný biotop obývá také kukalka modrolící (Coua ruficeps), která se od předešlého druhu liší zrzavě zabarveným temenem hlavy. Je jednou ze dvou druhů, které nejsou monotypické. Kromě nominálního druhu je popsán ještě poddruh Coua ruficeps olivaceiceps, který se vyskytuje jen na nejjižnějším výběžku ostrova. Posledním druhem zemní kukalky je kukalka červenoprsá (Coua serriana). Tato asi 40 cm velká tmavě hnědě zbarvená monotypická kukalka s kaštanovým zabarvením hrudníku a černým ocasem obývá stálezelené vlhké lesy na východě ostrova. V přítmí pralesa sbírá hmyz, bobule a spadané ovoce. Hnízda si staví nejčastěji v kapradinách nebo na nízkých palmách. Dalším druhem obývajícím pralesy na východě Madagaskaru je asi 40 cm velká kukalka černonohá (Coua reynaudii). Zdržuje se v nižších patrech hlavně sekundárních porostů, kde mezi liánami loví hmyz a malé žabky. Velká část její potravy je tvořena také bobulovinami a ovocem. Tento, rovněž monotypický druh se na Madagaskaru dosud vyskytuje často, žije však skrytě a je neustále v pohybu, takže pozorován je jen velmi zřídka. Kukalka modrá (Coua caeruela) je nádherně zbarvený, až 50 cm velký pták žijící nejčastěji v korunách stromů mlžného pralesa na severovýchodě ostrova. Vyskytuje se v primárních i sekundárních lesích, ale pozorovat jej lze někdy i v sušších oblastech. Potravu této monotypické kukalky tvoří hmyz a ovoce. Často ale také loví drobné druhy chameleonů. Posledním a nejrozšířenějším druhem je až 45 cm velká stromová kukalka chocholatá (Coua cristata) vyskytující se ve čtyřech poddruzích ve všech nejčastějších biotopech Madagaskaru. Obývá deštné pralesy, trnitý buš, stálezelené galeriové lesy, pouštní krajinu i mangrovy. Její potravu tvoří hmyz, šneci, bobule, ovoce, drobní obratlovci. Kromě nominátní Coua cristata cristata jsou popsány ještě tři poddruhy – Coua cristata dumonti, Coua cristata pyropyga a Coua cristata maxima.

Pozorování v přírodě

Na Madagaskaru dnes zbylo jen málo z původní krajiny. Původní biotopy (deštné pralesy, stálezelené galeriové lesy, suché opadavé lesy, trnitý buš, mangrovy) zůstaly zachovány jen na malých územích, která jsou chráněna jako národní parky nebo soukromé rezervace. Tyto „ostrovy“ panenské přírody jsou často obklopeny bezlesím, spáleništěm nebo zemědělskou monokulturou. Zvířata, která tato „bezpečná“ místa opustí, hynou hlady, ohněm nebo rukou velmi chudých obyvatel. Rezervace a národní parky jsou ale na Madagaskaru dodnes opravdovým rájem zvířat. Místy, která naštěstí navštěvuje jen velmi malý počet turistů rekrutujících se jen z opravdových milovníků unikátní flory a fauny tohoto ostrova. Ptačí druhy, které jsou v ornitologických příručkách uváděny jako snadno pozorovatelné v dané lokalitě, v ní s téměř stoprocentní jistotou opravdu pozorovat lze. Podobné je to i s kukalkami. Horší je to však s jejich fotografováním. Snad jen s výjimkou kukalky chocholaté jsou to velmi plaší a velmi rychlí ptáci. Většina z nich žije skrytě v přítmí lesů a je stále v pohybu. Stromové kukalky neustále přelétávají mezi větvemi a liánami vysoko v korunách stromů, kukalky zemní se proplétají mezi tlejícími spadanými větvemi a obnaženými kořeny stromů a nezastaví se ani při sběru potravy. Kukalku velkou jsem fotografoval v NP Morondava, kukalku Coquerelovu a kukalku chocholatou v suchém opadavém lese v rezervaci Kirindi, kukalku modrou v korunách stromů deštného pralesa v rezervaci Perinet a kukalku chocholatou Dumontovu, která je velmi podobná turaku bělobřichému, v soukromé rezervaci Berenty. Poblíž této rezervace se mi podařilo vyfotografovat také poddruh kukalky modrolící (ssp. olivaceiceps), která žije na jediném místě na světě – v trnitém buši na nejjižnějším území Madagaskaru. Unikátní a jedinečný biotop trnitého buše, ve kterém je nejvíce endemitních druhů živočichů a rostlin na naší planetě, je také místem výskytu kukalky vlasaté.

Kukalky v lidské péči

Zástupce rodu Coua lze v zoologických zahradách a ptačích parcích spatřit jen velmi vzácně. V Evropě je chová jen pět institucí. Jedná se pouze o tři druhy, tedy o kukalku modrou, kukalku chocholatou a kukalku velkou. Všechny tři druhy jsou chovány jen v Ptačím parku Walsrode. Kukalku modrou drží v deponaci také Zoo Wuppertal a Zoo Köln a kukalku chocholatou opět v deponaci Zoo Wuppertal, Zoo Zürich a Zoo Krefeld (údaje z roku 2014). Všechny kukalky držené v zajetí jsou zařazeny do záchranného programu a majitelem všech, včetně kukalek chocholatých v Zoo New York, je Ptačí park Walsrode.