Úvod do sokolnictví – malé seznámení s velkou vášní, 3. část
Začátek výcviku
Přivezeme-li si dopeřeného dravce, ihned mu nasadíme sokolnickou výstroj (nejlépe je nasadit ji hned u chovatele, který s tím bude mít zkušenosti) a doma dravce uvážeme za pomocí sokolnického uzlu. Tento speciální uzel se využívá díky možnosti ho stvořit jednou rukou (na druhé máme dravce) – zároveň ho lze velice snadno jednou rukou rozvázat. Doporučuji se ještě před získáním dravce učit uzel tak dlouho, až ho budeme dělat naprosto automaticky bez přemýšlení.
Pokud dravec ale dopeřený není, musíme mít k dispozici umělé hnízdo, třeba nízkou bedýnku se senem a větvičkami, kterou v ideálním případě umístíme na chráněné místo ve voliéře. Dravec je i v případě seskoku z hnízda v bezpečí. I s bedýnkou, aniž bychom se dotkli, můžeme dravce přenášet a vzít si ho třeba k televizi, aby si na naši přítomnost a ruch okolí zvykal. Toto oceníme později. Mláďata si na rušení zvykají rychleji než dospělí ptáci a nám odpadnou starosti s jejich častým „onášením“. Když už dravec většinu dne na hnízdě prostojí, umístíme mu v dosahu větev, na které bude moci hřadovat, a zároveň mu nasadíme poutka (jen poutka, nesvázaná!), aby si na ně zvykl. No, a když už celou noc stojí na větvi a ocas je dopeřen, můžeme za hezkého počasí, tedy bez deště a velkých veder, přejít k definitivnímu sokolnickému uvázání u přístřešku.
Dravci se to líbit nebude, ale brzy přestane ležet na zemi a omezení poutky bude za pár hodin brát jako samozřejmost. Protože si zejména mladí ptáci během dne ještě často lehají, musí mít kolem sebe sucho. Nejlepší umístění dravce je ve stínu, tak aby na něj ráno a večer svítilo sluníčko.
Po uklidnění, druhý den, vezmeme dravce na rukavici s připraveným masem. Pták bude z rukavice stále padat a zpočátku mu musíme lehce podebráním za hruď pomoci zpět nahoru. Časem to již zvládne sám. V knihách se většinou dočtete o nošení dravců v rušnějším prostředí, tedy o tzv. onášení, kdy v průběhu a na závěr jsou ptáci odměněni potravou. Nejsem moc příznivec dlouhého nošení dravců. Mnoho z nich reaguje strachem při příchodu majitele, že zase budou někam taháni. Více se mi osvědčilo přijít k dravci několikrát denně, vzít ho na ruku jen na pár minut a dát mu vždy menší odměnu. Pak se zvíře začne na příchod člověka těšit.
Výcvik k letu
Když už dravec na rukavici klidně žere, začne na nás i při našem příchodu dorážet. Proto ho nevezmeme na rukavici, ale dáme ji jen pár centimetrů od jeho nohou, necháme ho na rukavici překročit a dostane celodenní odměnu. Druhý den vzdálenost prodloužíme, až nám nakonec bude přeskakovat na délku dloužce, která ho však nikdy nesmí strhnout. Další den už na dloužec navážeme jisticí šňůru, řekněme 15metrovou, a postupujeme s prodlužováním vzdálenosti stejně. Jen mu nedáme odměnu celou, ale přískoky opakujeme. Nejprve jednou, v dalších dnech po jednom až dvou přidáme. Když už nám přelétává na délku šňůry asi 10×, opakujeme totéž – ale dravce nejprve přeneseme na místo, kde ho budeme trénovat. Skvělá by pro tento účel byla louka se solitérním stromem a naprostým klidem. Když i tady létá na šňůře bez problémů, přejdeme k nejrizikovější fázi výcviku – prvnímu volnému puštění. Děláme v podstatě totéž, ale bez jakéhokoliv jištění. Dravec má na sobě pouze rozvázaná poutka. A opět přidáme na vzdálenosti a počtu příletů. Brzy si dravec začne odletovat z rukavice na startovní místo sám a nevyhnutelně dojde k tomu, že odletí i na strom, ze kterého se bude bát sletět dolů. Pokud jsme nic nezanedbali, po třeba i delší době sletí a dostane maximální odměnu. Další den už vše půjde lépe a rychleji, začne létat na jiné stromy a výcvik se nám u naší káně ustálí na nějakých 30 příletech na 50 metrů. Samozřejmě někteří ptáci zvládnou více, jiní méně, ale to již musí sokolník odhadnout sám či za pomoci zkušenějšího kolegy. Při každém příletu ho voláme na malý kousek odměny. Na závěr dostane odměnu konečnou, velkou. Základní výcvik je splněn a teď již jen dravce zlepšujeme v kondici, výkonnosti, měníme místa k tréninku či ho za sebou necháme létat v lese při procházce.
Při volném létání oceníme rolničky, které nás neustále upozorňují, kde dravce máme. Já je nepoužívám, jejich zvuk mne dosti ruší, ale pro začátečníka budou jistější. Pokud máme dostatek financí, je lepší vysílačka.
V nedávné době a většinou i dnes sokolníci cvičili a cvičí dravce výhradně jen na podzim, po dopeření, a končí s Novým rokem. Ne náhodou se doba výcviku shoduje s dobou lovu drobné zvěře. Po zbytek času byl dravec v klidu. Já létám s dravci celoročně, jen náročnost výcviku a potravu jim upravuji dle konkrétních potřeb.
Sokolovití dravci
U sokolovitých dravců je výcvik značně náročnější. Základní výcvik končí u pár příletů na ruku. Sokoli a rarozi přilétají na ruku poněkud neohrabaně, a proto následně pokračuje výcvik na vábítko. Na to si dravec nejprve jen dosedá, jako na rukavici, na žrádlo, později na něj již útočí vysokou rychlostí mnohokrát za sebou. Z tréninku dravců mne osobně toto baví nejvíce. Prověřují se nejen schopnosti dravce, ale i sokolníka. Sokolovití se cvičí hlavně ke krouživému čekání, tedy vystoupají do výšky až několik set metrů a čekají na zavolání na vábítko. A to je to pravé umění sokolnického tréninku – dostat dravce co nejvýše s ochotou sletět zpět dolů. Na popis tohoto složitého výcviku by nám ale nestačilo ani několik kompletních čísel Fauny. Ostatně, než číst sáhodlouhé texty, je nejlepší to okoukat u zkušeného kolegy. Dnes si mnoho sokolníků ulehčuje práci v honbě za vyššími výkony dravců za pomoci „dětského“ draka s navázanou potravou, za nímž jsou dravci během krátké chvíle schopni vystoupat i přes půl kilometru, a celý výcvik ke stoupání se dramaticky zrychlí. Taktéž k nám proniká výcvik dravců nahánějících letadélka na dálkové ovládání.
Orli
Výcvik orlů je v podstatě obdobný jako s káněmi, ale s přihlédnutím k jiné velikosti, a tedy i pohyblivosti dravce. Na rozdíl od káně Harrisovy je však orel mnohem nebezpečnější a riziko vážného poranění je výrazně vyšší. Zároveň si musíme uvědomit i nebezpečí zranění cizích osob a hlavě psů či jiných zvířat.
Sovy
Výcvik sov se zase shoduje s výcvikem dravců. Jsou však většinou mnohem pomalejší ve výcviku, chápání i samotném letu. Obecně toho také nalétají mnohem méně. Létání se sovami tak po čase není zábavou, ale spíše povinností. Pokud se chceme při trénování dravých ptáků i my bavit, sovy raději vynecháme.
Lov s dravci
Pokud se s dravci rozhodneme i lovit, nezbývá nám než si udělat lovecký lístek, tedy myslivecké zkoušky. Bez nich by šlo o obyčejné pytláctví. Zde je třeba si uvědomit, že za dravce máme stejnou zodpovědnost jako za psa. Pokud nám tedy uletí a zabije třeba bažanta či domácí slepici, je nutné škodu nahlásit a uhradit. Úmyslný lov bez povolení je pak již trestným činem pytláctví.
Předlovecký výcvik
Dravci mají značně vyvinutý lovecký instinkt. Jsou ptáci, kteří nikdy na nic nezaútočí, ale taktéž ti, kteří zničehonic uloví slepici, která se kolem nich pohybovala půl roku bez problémů. Vždy tedy musíme mít v patrnosti, že zkrátka chováme lovce.
Na správný lov musíme dravce navést. Dříve se třeba při lovu uplatňoval postup – nakrmit dravce na zabitém holubovi (bažantovi, zajíci, králíkovi), druhý den ulovit uvázaného živého holuba (bažanta…), třetí den slovit vypuštěného holuba (bažanta…) a následně lov divoké kořisti. Dnes je cvičení na živém zvířeti zakázáno (přesněji dle zákonů „jde o štvaní jednoho zvířete proti druhému“). Sice se v paragrafech dočteme dodatku „pokud to nevyžaduje lov“, ale otázkou jde, zdali se za lov dá považovat i pouhý výcvik k lovu. Proto se živá cvičná kořist nahrazuje atrapami – vlečkami (kůže zajíce na šňůře tažená běžící manželkou, kolem, koněm, autem…), vábítkem s připevněnými křídly budoucího loveného druhu apod.
Samotný lov
Kořist, kterou plánujeme lovit a máme ji povolenu lovit (!), musí být velikostně vhodná k dravci. Pro samici káně Harrisovy je největší loveckou kořistí zajíc, bažant, kachna; pro samce bažant, králík či holub. Pro sokolovité hlavně bažanti a kachny, pro skalní orly i srny. Čím větší kořist, tím větší riziko poranění kořisti bez zabití, poranění dravce či jeho znechucení náročností lovu. Když je kořist moc malá, dravec s ní zase může odletět na strom. Odtud už je blízko k úletu nažraného dravce a jeho ztrátě.
Při lovu vždy platí „myslivecké“ předpisy – tedy třeba zajíce či bažanta nelze lovit samostatně, ale vždy jen na oficiálním honu v přítomnosti tří lovců a psa. Neurčitou kategorií lovu jsou městští holubi – nejsou chráněni, ale ani zvěří, proto by se lovit neměli. Většina městských úřadů však jejich lov přivítá.
Lovecký dravec je zároveň status, který nám úřady ke konkrétnímu dravci na žádost přidělí. Bez něj lovit nesmějí. Pokud dravec zaregistrován jako lovecký je, nesmíme ho pouštět bez povolení mysliveckého sdružení, jež má pozemky pronajaté! Je to stejné jako se zbraní – také si z lovecké zbraně nemůžete kdekoliv střílet.
Závěr
Ač možná vypadají zákonné nároky i samotný chov a výcvik jako náročné, není se toho třeba bát. Pokud dravci člověka chytí, rád se sám začne pídit po všech záludnostech. Musíme si však uvědomit hodně věcí.
Mimo jiné
Budu mít na dravce dostatek času? Řekněme v průměru hodinu denně v pravidelnou dobu po celý rok? (Nepočítaje v to dobu na shánění potravy, opravu sokolnických potřeb, hledání ulétnutého dravce atd.)
Budu mít dost peněz na chov dravce? Když odmyslíme náklady na pořízení dravce, jeho i naši základní „výbavu“ (řekněme 5 000 Kč), zbývá nám ještě potrava! Při dodržení zásad kvalitní péče budeme potřebovat přinejmenším 20 Kč denně, spíše více! To je za rok přinejmenším 7 000 Kč, ale suma se může vyšplhat i na dvojnásobek.
Budu mít prostor, kde dravce pouštět, aniž bych riskoval jeho život (plocha bez silnic a elektrického vedení s povolením myslivců a majitele pozemku)?
Budu mít pro něj vhodné místo, kde nebude rušit sousedy svými zvukovými projevy či cinkáním rolniček?
Uvědomuji si, že dravec není zvíře na pár měsíců, ale můžu ho mít i přes 15 let?
Pokud jste odpověděli vždy ano, nezbývá než hledat zkušeného ochotného sokolníka a začít pátrat po informacích – po hlavě se vrhnout do nádherného světa dravých ptáků!
