Pět tisíc kilometrů Afrikou

Právě jsem si přečetl na internetu, že Zimbabwe stahuje z oběhu své dolary, dává 5 amerických za 175 biliard svých. Bankovka, na které je číslovka 50 000 000 000 000, má hodnotu v přepočtu 6 korun. Teď už možná méně… Mrzí mě, že když jsme tam loni v listopadu byli, tyhle klenoty jsme při placení už do ruky nedostali. Byla by to hezká památka, protože nosit v peněžence pro štěstí nějakou tu biliardu, či co to je, se jen tak někomu nepoštěstí. My jsme si kromě nádherného zážitku od Viktoriiných vodopádů chtěli pro další dojet do přilehlého národního parku kolem řeky Zambezi.

Kontrola všeho

Je to obraz zkázy. Část rozlohy stále drží armáda, dříve jistě krásná místa na relax posádek aut jsou zničená a vypálená. Všude kontroly, je třeba se zapisovat do knih: kam jedu, proč, na jak dlouho, za jakým účelem… Pán bez zubů si opisuje číslo auta a my čteme, že si z něj posádky před námi udělaly legraci. Jsou tu jména jako Robinson, Pátek, Objevitel, Průzkumník a spousta dalších. Pán buď neumí anglicky, nebo číst a psát, možná od všeho něco. V průměru tu jsou jedna až dvě posádky denně, provoz malý.

Pozorujeme vlhy a krokodýly v řece Zambezi, na jejíž druhé straně je Zambie a ona o kousek dál po proudu padá 120 metrů hluboko do propasti v podobě slavných vodopádů. Zvířat málo, „konzumní“, jako třeba antilopy, nejsou vidět vůbec. Je tu pusto.

Stopka v písku

Nevýhodou jsou cesty z jemného písku. Když nám potřetí zapadá kolo a náš VW Transporter vytlačujeme jen s vypětím všech sil, jedeme zpět. Slečna u výjezdu nám počítá: 4× vstupenka za 20 dolarů = 60 dolarů, a my odjíždíme. Je divně veselá a nemá smysl se s ní dohadovat. Člověk by řekl, že když zvládají ty biliardy a jiné megačíslovky, malou násobilku budou umět… V celkem dobře zásobené samoobsluze kupujeme piva a colu a paní za pokladnou vyzvídá, odkud jsme. Česko jí nic neříká – jde jí jen o to, odkud jsme přijeli. Z důvodů ryze praktických: jakmile slyší, že z Botswany, vrací nám na platbu americkými dolary v pulách, což je botswanská měna. Mugabe ještě nepřišel na to, jak si americké dolary vytisknout, a v oběhu bankovky chybí. Člověk si po překročení hranice zpět do Botswany více váží toho, že je zase v trochu jiném světě.

Park Nata

Máme natočeno po Africe 3 tisíce kilometrů a čeká nás cesta zpět na jih. Ale nechceme tou zemí jen profrčet, jedeme do parku Nata Sanctuary. Je po cestě a vypadá zajímavě. Tentokrát bydlíme v Nata Lodge, což je v přírodě kousek od vstupu do parku. Dřevěné chatky jsou až nečekaně luxusní, je tu dobrá restaurace. Noc stojí 700 korun za osobu, což je na tak hezké místo a ubytování slušná cena. Samotný park je rovina s mnoha mokřady. Místy trochu ruší stáda krav, což mi společně s krajinou připomíná Rumunsko. Ovšem dojem tu a tam ruší silueta pštrosa. Vidíme spoustu bahňáků a pelikánů, na obzoru je krásně růžovo. Plameňáci! Jenže cesta k nim nevede, nejspíš by to nešlo ani jeepem, natož naším autem. Je čas vyrazit, k jihoafrické hranici se chceme dostat do tmy a čeká nás asi 500 km.