Panenka hnědoprsá

Když jsem poprvé uviděl Panenky hnědoprsé na výstavě v Hradci Králové, ihned jsem se do nich doslova zamiloval a snažil se je sehnat. Líbilo se mi jejich zbarvení. Na svém peří měly několik odstínů hnědé barvy.

Samec i samice jsou stejně zbarvení. Temeno hlavy a zadní krk mají šedohnědý nádech, kostřec a vrchní krovky ocasní světle hnědožluté, tváře a hrdlo černé. Strany krku, vole a horní část prsou mají kaštanově hnědé, od světlého břicha oddělené černým proužkem. Strany břicha jsou hnědé, křídla mají oba světle hnědá, zobák je světle stříbrošedý.

Dva páry ještě nedobarvených panenek jsem si poprvé pořídil před více jak dvaceti lety od chovatele z Hodkovic u Liberce. Přivezl jsem si je domů, označil barevnými kroužky z bužírky a vpustil do připravené klece o rozměrech 1 x 0,8 x 0,6 m. Byly jen částečně přepeřené, takže jsem jim dával obden naklíčené proso, vaječnou míchanici a dostatek zeleného krmení, aby přepeřování proběhlo co nejlépe. Byly k sobě navzájem nepříbuzné a podle chovatele od kterého jsem je koupil, šlo o dvě samičky a dva samečky. Během čtrnácti dní jsem se sám přesvědčil, že měl pravdu. Oba mladí samečkové se učili zpívat a zkoušeli zpěv po celý den. Přepeření bylo u mě dokončeno do dvou měsíců a též jsem vypozoroval, jak se oba samečkové podělili o samičky. Přestože v kleci nebyla žádná budka, raději jsem samičky odchytil a dal do jiné klece, aby je náhodou samečkové nepářili, neboť jim bylo již skoro devět měsíců, ale počítal jsem s nimi do chovné sezóny v následujícím roce.

Příští rok jsem každý pár zvlášť vpustil do dvou půdních voliérek o rozměrech 2 x 1,5 x 1,5 m, kde byly ještě ve společnosti jednoho páru zebřiček, pásovníků červenozobých a amadin diamantových. Ve voliérkách bylo umístěno několik budek o rozměrech 15 x 15 x 15 cm s jednou třetinou přední strany otevřenou a nebo s trojúhelníkovitým výřezem uprostřed budky.

Protože jsem neměl půdní prostor vytápěn, dával jsem do voliérek drobné exoty až po zmrzlých v druhé polovině května, když se počasí ustálilo a teplota se zde pohybovala kolem 17 stupňů. Čekal jsem, jak se budou všichni ve voliérce snášet, ale měl jsem zbytečné obavy, neb jsem nepozoroval žádné vzájemné napadání.

První začaly se stavbou hnízda zebřičky, pak panenky hnědoprsé. Vybraly si budku zavěšenou v rohu voliérky a trochu maskovanou větvemi z túje. Sameček stále zpíval a pronásledoval samičku po celé voliéře. Když se posadil na stejnou větev, jako seděla samička, tak se k ní se zpěvem přibližoval. Když byl vedle samičky a ona neulítla, tak si jakoby přičapnul na větvi, načepýřil peří na břiše a bocích těla a přitom jakoby poskakoval a zároveň i zpíval. Byl to zřejmě vrchol toku, neboť jsem je viděl v takovýchto chvílích někdy pářit. Sameček nanosil do hnízda jemné seno, usušenou dlouhou jemnou lesní trávu, která, pokud se nesuší na sluníčku, tak zůstává stále zelená. Hnízdní důlek vystlaly jemným peřím.

Jeden den při krmení jsem si všimnul, že samička na mne vykukuje z hnízda, aniž by ho opustila. Kontrolu hnízda jsem radši nedělal a poznamenal jsem si tento den jako začátek sezení. V noci seděli oba, přes den jsem jen asi dvakrát v době krmení zjistil, že sedí sameček. I z pozdějších zkušeností s těmito panenkami mohu říci, že zřejmě více sedí samička a sameček ji přes den občas vystřídá, aby se mohla nakrmit a napít.

Líhnutí mladých jsem pouze předpokládat. Když se blížilo, tak už jsem stejně podával každý den vaječnou míchanici, naklíčené proso, senegalské klasy a dvakrát denně ptačinec, neboť zebřičky již měly mladé. Panenky braly vaječnou míchanici velice dobře a po podání do voliéry se k ní ihned slétly. To mě trochu utvrdilo v tom, že mají vylíhlá mláďata, která sami krmí. Po asi 23 dnech vylétla z budky 3 mláďata, která rodiče ještě zhruba 20 dní krmili. Kolem 18-20 dne se však již krmení dost bránili tím, že před mladými ulétali.

Budku jsem po vylétnutí mladých prohlédl a vyčistil. Našel jsem v budce ještě jedno vajíčko, z kterého se mládě nevylíhlo. Tyto panenky mi zahnízdily ještě jednou a tentokráte vyvedly 5 mladých. I druhý pár se povedl dobře sestavit a odchoval mi ze dvou hnízd 10 mladých. Když bylo dost komářích larev, tak jsem jim je též v době krmení mladých dával a v této době panenky skoro vůbec nebraly vaječnou míchanici a krmily mladé výhradně jen těmito larvami.

Měl jsem ve svém chovu panenky hnědoprsé více jak deset let. Též se mi za tu dobu několikrát stalo, že mi sestavený pár nekrmil svoje mladé, a tak jsem musel vajíčka od takového páru podsazovat pod chůvičky. Rovněž jsem odchoval několik kríženců s chůvičkou, které jsem pak zpětně pářil opět s chůvičkou a podle mých zkušeností to vždy byli velice dobří rodiče při odchovu vlastních i podsazených cizích mláďat.

Po svých zkušenostech s chovem panenky hnědoprsé je mohu pro svoji nenáročnost doporučit i pro začátečníky.

Text: Vladimír Šamša
Kresba: Jan Bodeček