Jak přežít pubertu – Psí emoce 38
Postrach puberty
Zkušení chovatelé se období puberty svého mladičkého psa poněkud obávají, zatímco nezkušení nováčci netuší, co se na něvlastně řítí a co je očekává. Čas puberty je však při- rozený a neodvratně nutný u každého dospí- vajícího savce. Ostatně vzpomeňme si na vlastní děti nebo ještě raději na sebe. Dodnes se divím, že mou pubertu rodičové přežili, re- spektive že jsem ji přežil já, a oni mě nezahlu- šili…
Vlčí puberta
Období puberty nastává u psovitých šelem v různém časovém období. U vlků zhru- ba v šesti měsících (tedy na podzim, kdy za- čínají společně lovit se smečkou); u vlčic trvá až do prvního “falešného” hárání, u samců ještě déle až do jejich pohlavní dospělosti. Puberta u odrostlých vlčat se však neprojevu- je nikterak markantně: období privilegií a “hájení” mláďat je nenávratně pryč. Rodiče i ostatní dospělí členové smečky již mláďata dokonale socializovali, vychovali a zpacifiko- vali – při společném lovu totiž není trpěna žádná nedisciplinovanost (i když nezkuše- nost mladých je pochopitelně samozřejmostí a zřetelná). Na úspěšném lovu však závisí přežití celé vlčí smečky. Mladí vlci se denně učí a hltají lekce lovecké univerzity doslova všemi svými smysly. Dospělí vlci jsou sice shovívaví, zato důslední. Nedisciplinovanost mladých totiž znamená zmařený lov a hlad všech členů smečky…
Puberta domestikovaných psů
U domestikovaných plemen přichází pu- berta různě – závisí to na plemeni, poněvadž rozličná plemena dospívají v různou dobu (velká a obří plemena nejpozději, i když do- slova rostou před očima). Lze však zobecnit, že většina štěňat psích plemen přichází do puberty přibližně v sedmém měsíci, velká plemena až kolem devátého měsíce života. Fenky v době puberty zpravidla poprvé hára- jí. Mladičtí samci, kteří projevují svou dospě- lost zvedáním nohy při močení, však činí tak- to často až v devátém měsíci, nebo dokonce ještě později.
Pohled do vlčího světa
Přestože se vlci vyvíjejí rychleji než psi (relevantní podmínka přežití), dospívají oči- vidně později. Až ve druhém létě života (tedy asi ve čtrnácti měsících) se u vlčic dostavuje období tzv. falešné říje. Tento jev má patrně jediný důvod: vyhledat si partnera. Ve vlčím společenství si totiž partnera vyhledává zásad- ně samice (má to svou logiku: chce spolehlivé- ho – “nejlepšího” – otce pro svá potenciální mláďata). Mladá vlčice si vyvolí partnera, přivábí a připoutá ho k sobě hravým chováním, které je typické pro období skutečného estru (hárání). Období námluv trvá velmi dlouho a je nesmírně intenzivní. V této době jsou vl- čice vůči případným sokyním očividně agre- sivní a naprosto nesnášenlivé. Zajímavé je, že po skončení období zásnub se mohou mladí (dvouletí) vlci vrátit do svých rodných sme- ček, s nimiž loví. “Zasnoubený pár” se znovu vyhledá až v lednu, tentokrát spolu již zůstá- vá doživotně a vyhledá si vlastní lovecké teri- torium. V únoru a březnu mladá vlčice (asi dvacetiměsíční) poprvé normálně hárá. Vlčice tedy přivádí na svět svůj první vrh ve dvou letech.
Pohled do psího světa
Zní to opravdu velmi hypoteticky, ale je pravděpodobné, že i samice domestikova- ných psů by si své partnery (pokud by k tomu měly příležitost) vybíraly samy. Člo- věk jim však svým řízeným chovem k tomu nedává šanci. Solitérním chovem člověk vy- řadil ze psího světa bohužel i fenomén psího otcovství, které má u vlků nesmírný a neza- stupitelný význam. Chovatelé, kteří přivádí chovnou fenku ke krycímu psu ve vhodný den pro početí, v podstatě ani neumožňují psím partnerům dostatečný čas pro hravé se- xuální chování a prostor k námluvám. Často jde jen o pouhý oplodňovací akt (který ob- čas poněkud připomíná znásilnění). Předcházející slova neberte jako kritiku, jsou totiž jen pouhým konstatováním všeobecné chovatelské praxe a reality…
Ten pes je “hluchý”!
“Trpělivost by měla být ve styku se psem vždy naší hlavní ctností – pes má s námi také nesmírnou trpělivost!”
Eberhard Trumler
Avšak zpět k psí pubertě: v tomto obdo- bí se zdá nezkušenému chovateli, že se ve vý- voji jeho čtyřnohého teenagera všechno pro- nikavě zvrtne k horšímu. Mladý pes často nereaguje na naučené povely, které suverén- ně ovládal, mohou začít problémy s přivoláním (které se jevilo jako zcela zvládnuté), pes je najednou “hluchý”, zabývá se vším mož- ným, jen ne tím, co po něm chceme. Tak přesně to je psí puberta (že by to pesani od- koukali od nás, lidí?). Prchlivostí a zlostí ne- dosáhneme ničeho, jen ztráty (dosud křeh- ké) vzájemné důvěry. I v tomto období platí jediné: rozvaha, trpělivost a – důslednost! Eberhard Trumler v knize Pes mezi lidmi po- znamenává: “Často slýcháme někoho vyprá- vět o tom, že pes, který byl až doposud vel- mi hodný, najednou přestal poslouchat, za- čal být vzdorovitý, či dokonce agresivní. Takové duševní přeměny nastupují vždy v určitém věku, pokud je ovšem nevyvolal nějaký šokující zážitek neobvyklé povahy. Mám na mysli třeba dopravní nehodu, ránu brokem z pušky nějakého lovce strachující- ho se o svou zvěř či podobné události, které u psa na určitý čas, když ne natrvalo, mohou poruchu způsobit.”
Pokud si někteří majitelé stěžují, že je- jich mladý pes začíná být agresivní, najed- nou si nechce nechat něco líbit a zkouší na některé členy v hierarchii smíšené smečky postoupit o stupínek výše, mohou začít zpy- tovat svědomí: udělali nějakou podstatnou chybu ve výchově ve fázi – uspořádání smeč- ky (ve věku 5. a 6. měsíce života štěněte). Ani v této situaci však není všechno (a nevratně) ztraceno! Je třeba se citlivě vmyslit do psí psychologie a začít jednat! Ovšem znovu (… opakování je prý matkou moudrosti): s roz- vahou, trpělivostí a – důsledností!
Eberhard Trumler o pubertě
“V té době začíná být většina psů vzpurných, klackovitých – chovají se jako výrost- ci,” píše Eberhard Trumler v knize Pes mezi lidmi. “Nabýváme dojmu, že celá dosavadní výchova byla k ničemu. Ale nemějte strach. Pokud byla výchova skutečně dobrá, měla smysl. Jen právě v této době nesmíme povo- lit. Všechno je to úplně jednoduché: menší, nepodstatné věci budeme jednoduše přehlí- žet, ale všechno ostatní, co ruší navyklý den- ní řád, zcela rozhodně a bez rozčilování po- tlačovat, důsledně a neúnavně. Příčina toho- to jevu: u vlčích předků psa panoval zvyk, že mláďata zhruba v deseti měsících věku, kdy přicházejí do tzv. tovaryšských let, opouště- jí své dosavadní učitele a vydávají se na zku- šenou, aby se toho naučila ještě mnohem víc. Přitom se oddělují i sourozenci. Každá mladá vlčice jde sama, samci se však vypra- vují společně. Někteří se nevydávají nikam, ale zůstanou raději u starých. Takové pře- skupování musí být přirozeně dobře připra- veno, proto mladí začínají už v devíti měsí- cích ‘šťourat’ do ostatních, vyměňují si s ostatními názory, přehnaně zdůrazňujíce svou nezávislost. (Pozn. aut.: Takové brzké oddělování mladých vlků od rodné smečky jsem ve ve volné přírodě nikdy nepozoroval! Naopak, sledoval jsem je až mnohem pozdě- ji.) Když si ujasníme tyto okolnosti, mno- hem lépe svému psu v této poněkud kritické době porozumíme a poučíme ho o tom, že on bude ten, který zůstane trvale v našem hnízdě, ať se mu to líbí, nebo ne! Pes to uzná, a když kritický měsíc pomine, bude nám za naše moudré rozhodnutí vděčný. Zůstat doma je přece mnohem příjemnější… Zcela zvláštní, ba dokonce klíčovou promě- nu pak pes prodělává v osmnáctém měsíci života. V této době se rozhoduje o způsobu našeho dalšího spolužití se psem. Teď se teprve ukáže, co si vzal z našich výchovných lekcí. Pokud jsme se nedopustili žádné roz- hodující chyby, duševní dozrávání našeho psa možná ani nezaznamenáme, všechno bude nadále harmonicky probíhat tak jako doposud. V optimálním případě zjistíme, že náš pes se stal skutečně sebevědomým, pů- sobí dospěleji a budí dojem sounáležitosti s námi. Bohužel často je tomu úplně jinak a právě v této době budeme muset splatit účet za chyby, jichž jsme se dopustili. Až do tohoto věku se pes podřizoval nevyhnutel- nostem – teď ho však přestane bavit hrát dále hloupého. Tam, kde se v rodině nenajde nikdo, kdo by byl schopen rozhodujícího slova, se např. bude snažit převzít úlohu vůdce smečky. Pro psa je totiž nepředstavi- telná skupina bez disciplinovaného vedení, které ví, co chce. Proto on sám začne vycho- vávat své lidské partnery, ovšem zároveň po- žaduje bezpodmínečnou poslušnost. Na procházkách bude chtít rozhodovat o tom, kterou cestou se vydat, doma zase o tom, kdo nás smí a kdo nesmí navštívit. Pokud to nebudeme respektovat, potom na nás zlost- ně zavrčí, vycení zuby a – když to nepůjde ji- nak – pro výstrahu se po nás ožene. Toto chování nemá nic společného s tím, že by pes byl zlý. Zcela naopak, cítí se za nás zod- povědný, myslí to s námi dobře, protože je toho mínění, že bez jeho vedení bychom byli úplně ztraceni. Pokud se nechceme stát poddanými svého psa, nezbývá nám nic jiné- ho než takového vůdčího tvora dát někomu, kdo bude mít víc porozumění pro to, že se pes cítí dobře jenom tam, kde má pocit bez- pečí. To znamená u silných osobností, které ho převyšují sebedisciplínou a důsledností. V takovém případě je ochoten stát se zase hodným a poslušným psem.”
Závěrečná slova Eberharda Trumlera mohou na některé čtenáře působit fatálně. Pokud svého psa vychováváme laskavě a dů- sledně a věnujeme mu nejen péči, ale i dosta- tek času, netřeba se mezních situací obávat.
Puberta trvá pouhý měsíc
Nebojte se – dá se to zvládnout (a přečkat). Období puberty trvá u psů zpravidla jen pouhopouhý jeden jediný měsíc. Je však třeba v tomto období věnovat svému psímu příteli maximální pozornost, poněvadž chy- by ve výchově, kterých bychom se dopustili, by si náš mladý pes nesl dále do svého živo- ta (a tedy potažmo i do našeho).
Kdy psi dospívají?
V podstatě lze říci, že s nástupem pohlavní zralosti. Přitom psí samci dospívají pomaleji, než fenky. Eberhard Trumler v kni- ze Rozumíme psům? píše: “Ze štěněte se stal pes. Dodatečně bych se chtěl ještě zmínit, že na konci druhého roku života dospívá s ko- nečnou platností především pes a stane se usedlejším a vážnějším než dosud. To je také u jeho vlčích předků doba, kdy vlk sám ochraňuje mláďata a vyrůstá ve vůdce smeč- ky. U fen pozorujeme dospělost hlavně teh- dy, když vychovají svůj první vrh. Po dru- hém roce života se tedy stala ze psa plně vy- zrálá osobnost… Pilní pozorovatelé musí stu- dovat ještě několik set intaktních rodin vlků, šakalů, kojotů a dingů, než poznají opravdu všechny jednotlivosti ve vývoji psa v mládí. Musíme vykonat ještě četné pokusy všeho druhu, abychom zjistili, co jednotlivá vypo- zorovaná fakta znamenají pro budoucnost psa, jak působí, a především jak se z nich pro náš styk se psem můžeme poučit. Musíme to učinit – chceme-li psa brát vážně.” Geniální etolog psovitých šelem Eberhard Trumler v sobě vždy cítil obrovskou pokoru před po- znáním. Po celý život měl pocit, že do velko- lepého psího světa nazírá pouhou škvírkou… Buďme stejní: pes není politika nebo fotbal, kterým rozumí každý… Ano: berme své psy vážně! Pozorujme je, učme se od nich a ne- polidšťujme je! Respektujme v psovi psa!
Přečtěte si
V poslední době knihkupecké pulty doslova přetékají tituly o problémových psech, z jejichž četby může kynologický novic nabýt dojmu, že psi jen číhají na chybu svého pána, aby ho z jeho trůnu mohli sesadit. Rozum do hrsti a žádnou paniku! Za pětapadesát let ži- vota se čtyřnohými kamarády se mi něco po- dobného nikdy nestalo. (Ovšem nezastírám, že jsem se s problémovými psy setkal a o je- jich nápravu usiloval. Vždy byl však v samém počátku na vině člověk a jeho nevhodné cho- vání.) Proto mohu jen doporučit: prostudujte si důkladně útlou (ale nesmírně podnětnou) knížečku Barryho Eatona: Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost? (nakl. Plot, 2010). Změní novicův pohled! Nováček přijde na jiné myšlenky a snáze se dopátrá pravdy i správné cesty ke svému psu.
