Indičtí běžci jsou plemenem, se kterým se díky jejich živému temperamentu, pozornému chování a činorodosti jistě nudit nebudete. V Asii byly tyto kachny chovány především pro vejce, v Evropě jsou běžci zejména zdrojem zábavy, sportovním plemenem určeným pro výstavy a pomocníky v zahradách – pokud mají možnost volby, dávají přednost potravě živočišného původu. I na našem kontinentu se ale najdou chovy běžců pro produkci vajec.
Původ: jihovýchodní Asie
Kroužek: kachna i kačer 13 mm
Kachny se vzpřímeným „tučňákovitým“ postojem pocházejí z jihovýchodní Asie a indického subkontinentu. Na ostrově Jáva byly nalezeny kamenné rytiny těchto kachen staré více než tisíc let. Nejedná se o plemeno, které vznikalo díky úsilí jednoho chovatele nebo skupiny nadšenců. Běžci vznikali v průběhu dlouhého časového období. Cílem bylo získat hbité, plodné a dobře zmasilé ptáky, se svalovinou té nejlepší kvality, jemnou a chutnou.
V Knize o drůbeži z roku 1956 se uvádí, že v jihozápadní Asii, Malajsii a na Jávě se již přes 2 000 let chová plemeno nosných kachen se vzpřímeným držením těla. Kachňata od osmi týdnů jsou sestavována do hejna až o tisíci kusech a pasák je vodí po rýžovištích až šest měsíců. Na noc postaví ohradu ze sítě, ráno posbírá vejce a prodá je i slabší kachny v nejbližší vesnici. V hejnu tak zůstávali jen zdatní a silní jedinci.
Zmínky o dovozu vzpřímených kachen do Evropy jsou již z období 16. století, kdy loď Ysselstein van Houtmana vezla náklad „kachen-tučňáků“ do Holandska. K potravinám námořníků patřila jak solená kachní vejce, tak samotné kachny. Dovezené kachny byly ale kříženy s domácími plemeny, jedinci se vzpřímenou postavou se tak postupně z chovů vytratili. Kříženci jsou patrni také na holandských malbách ze 17. století, například na malbách rodiny d’Hondecoeter.
První záznam o dovozu indického běžce do Británie pochází z roku 1830. Další dovozy do Evropy, konkrétně do Anglie, Francie a Nizozemska, v nichž pravděpodobně byli předkové dnešních indických běžců, proběhly kolem roku 1850. Tyto kachny byly s největší pravděpodobností dovezeny z Malajsie. Tentokrát se nejdříve chovaly jen pro svůj nevšední postoj, teprve později také pro snášku. Právě díky snášce se dostali běžci v roce 1876 na chovatelskou přehlídku v Dumfries a v roce 1896 do Kendalu. Kachny-tučňáky získala v roce1835 také londýnská zoo, byly dovezeny i do berlínské zoo. Solená vejce běžců byla v 19. století na jídelníčku britských rodin.
Vzpřímené kachny se dostaly také do Belgie, kde byly kříženy pravděpodobně s kachnou modrou termondskou. Tak pravděpodobně vznikly kachny huttegemské, které vykazují s běžci určitou podobnost. Chov kachen byl v Belgii rozšířen, belgické přísloví říká, že kachny zúrodňují zemi.
Současný vzhled získaly díky úsilí anglických šlechtitelů v průběhu 19. století. Díky křížení se původní populace postupně vytrácela. V roce 1909 J. Walton dovezl nové, původní indické běžce z Lomboku a Jávy, zvířata posloužila k regeneraci britské populace.
Na jejich zušlechtění pracovali ve 20. století také Němci. V roce 1926 byly dovezeny původní kachny i do Německa. Ve 20. století se běžci dostali rovněž k nám. Běžci se používali také ke zvýšení snášky některých masných plemen kachen, např. ruánských a elsberských. Na přelomu 19. a 20. století vznikla z těchto kříženců nová plemena kachen – kampbelky a orpingtonky, ale také kachny čárkované a waleští harlekýni.
Indičtí běžci jsou kachny menšího tělesného rámce s nevšedním tvarem těla a jeho držením. Jedinečné jsou jejich štíhlé tvary, velmi vysoko nesený, dlouhý, štíhlý, válcovitý trup tvaru lahve svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 75°. Trup musí být plně osvalený. Dlouhá, podélně lehce klenutá záda musí být také úzká a zaoblená, prsa se požadují plná, zaoblená, velmi vysoko nesená, břicho je méně výrazné a hladké.
Hmotnost kačerů do 1 roku se pohybuje od 1,5 do 1,9 kg (min. 1,3; max. 2,3), u kachen od 1,3 do 1,7 kg (min. 1,1; max. 2,0), starší kačeři by měli vážit 1,7–2,3 kg (min. 1,5; max. 2,6), kachny 1,5–2,1 kg (min. 1,3; max. 2,3).
Dlouhá, suchá, úzká hlava se suchými lícemi je doplněna dlouhým plochým čelem plynule přecházejícím do dlouhého, štíhlého zobáku. Ten tvarem připomíná klín. Barva zobáku je závislá na zbarvení peří a pohlaví. Oči mají běžci posazené vysoko, u bílých jsou šedomodré, u barevných hnědé, až velmi tmavě hnědé.
Také krk musí být dlouhý, rovný, štíhlý, až jemný, plynule přechází do linie trupu. Poměr délky krku a trupu je 1:2. Podobně kratší, úzký uzavřený ocas – ani ten nesmí vyčnívat, ani se dotýkat země. K trupu těsně přiléhají středně dlouhá, úzká křídla. Ta jsou nesena vysoko a v ose trupu.
Štíhlé, jemné běháky jsou vysoké, postoj přiměřeně široký. Běžci našlapují na přední části prstů, zadní prst bývá odlehčený. Stojící kachny mají holeně téměř rovnoběžně s osou trupu, osa běháků navazuje na holeně. Podobně jako barva zobáků, i běháky jsou různě zbarvené u jednotlivých barevných rázů.
Opeření musí být tvrdé hladké a husté, jen s malým podílem prachového peří.
Dnes zahrnuje Německý standard deset barevných rázů, v rámci zemí EE jsou uznány i další rázy: v Belgii jsou to žlutí a žlutí bíle tečkovaní, tyto rázy nejsou v dalších zemích uznané. Dále pak modří pstruhoví a stříbrně lemovaní divocí, které znají také v Nizozemsku. Modře pstruhové běžce naleznete i ve Francouzském standardu. Chorvati znají běžce jen v bílém a divokém zbarvení. Nejčastěji se u nás setkáte s indickými běžci se pstruhovým zbarvením, následují divocí.
U divokých kačerů se vyskytují nežádoucí stříbřité lemy na prsou, bílé skvrny nebo široké bílé lemy v zadní části trupu pod ocasem, zahnědlá hlava. U kachen je nežádoucí velmi nevyrovnaná nebo světlá barva; silně pročernalá hlava s kovovým leskem; světlé proužky po stranách hlavy; výrazně světlejší hrdlo; náznak bílé náprsenky nebo bílého krčního proužku; silně rozmazaná podkovovitá nebo slitá kresba.
U pstruhových kačerů je výlukovou vadou zahnědlá hlava; chybějící bílé ojínění prsou; bílá náprsenka; chybějící vlnkování na bocích; nevýrazná bílá partie v zadní části trupu; celé tmavé rejdováky. U kachny tmavá nebo velmi nevyrovnaná barva; náznak bílé náprsenky nebo bílého krčního proužku; silně rozmazaná kresba; podkovovitá kresba namísto stříkání nebo tečkování.
Barevné rázy se nesmí v chovném hejnu míchat. Popisy jednotlivých rázů naleznete ve Vzorníku plemen, zajímavé fotografie barevných rázů jsou na stránkách http://www.laufis.de/farben/.
Za dobu, co posuzuji, se kvalita běžců na výstavách velmi zhoršila. Snad právem to přisuzuji právě poptávce po „slimákožroutech“, která zapříčinila poptávku převyšující nabídku a tím i snahy pořídit zvířata k prodeji stůj co stůj.
Odchylek od standardu se u dnešní populace běžců vyskytuje celá řada, neodpovídající zvířata je potřeba z chovu vyřadit, nepoužívat je. Řada chovatelů drží ať již vědomě, nebo nechtěně křížence – ať už mezidruhové, nebo „jen“ mezi barevnými rázy.
Z ocenění se vyloučí zvířata s krátkou, těžkou, zakulacenou hlavou, klenutým čelem nebo výraznými lícemi, dále kachny s krátkým, hrubým širokým nebo jinak nestandardně tvarovaným zobákem. Časté bývá zhrubnutí u kořene či zlom ve středu zobáku nebo při přechodu do čela. Vyskytují se i jedinci s krátkým, hrubým trupem nebo zády. Záda bývají také zcela rovná, či naopak velmi klenutá.
Velmi časté je nesprávné nesení trupu – bývá nízko nesený, nebo naopak zcela kolmý i nazad přepadající. Indičtí běžci nejsou neohrabaným, pokřiveným plemenem. Do chodu nesmí zvířata s hluboko spuštěným, výrazným břichem či podbřiškem.
Výlukové vady se vyskytují také v utváření krku, zejména u kříženců bývá silný, krátký i silně prohnutý. Setkáváme se také s běžci s odstávajícími a překříženými křídly, vyčnívajícími rameny nebo chybným utvářením kloubů křídel.
Důvodem k výluce je i dlouhý, zvednutý ocas nebo ocas stočený dolů mezi běháky či dosahující až na zem. Příčinou poslední jmenované chyby může být i nízký postoj, krátké holeně nebo běháky. Běháky nesmí být hrubé, vady bývají i v jejich postavení.
Opět zejména kříženci mívají opeření měkké s velkým podílem prachového peří.
Určitě doporučuji běžce nakupovat přímo od chovatele, kde vidíte celý chov a můžete posoudit podmínky chovu i zda rodičovské hejno odpovídá standardu.
Předepsaná snáška je 100 a více vajec, i při extenzivním chovu se dosahuje snášky kolem 150 vajec, výjimkou nejsou případy, kdy kachna snesla i 300 vajec.
Vejce jsou o něco větší než vejce slepičí, minimální hmotnost násadových vajec by měla být 65 g. V porovnání se slepičími vejci mají ta kachní větší žloutek. Barva skořápky je u světlých rázů většinou bílá, u tmavých rázů zpravidla nazelenalá, až zelená.
I přes nižší hmotnost běžců je jejich osvalení výrazné a bohaté, maso jemné a velmi chutné, lahodné.
Specifika chovu
Běžci (a kachny vůbec) žijí přirozeně v hejnu, pokud se pro ně rozhodnete, je potřeba si pořídit alespoň pár. Vhodný poměr pohlaví je 1:3. Pro svůj živý temperament potřebují běžci dostatečně velký výběh, který skvěle využijí.
I přes svůj původ jsou běžci poměrně otužilým plemenem, pro zimní období je potřeba zajistit suchý, nezamrzající kachník, který by zvířata chránil také před průvanem. I v létě je potřeba zajistit úkryt – před predátory, sluncem a také takový, který poskytne závětří. Běžci nesnášejí mráz, průvan a vlhko. Bláto namrzající na běháky může způsobit zchromnutí kachen.
Co se týče přístupu na vodní plochu, běžci se rádi koupou a potápějí, přístup k vodě ocení, není ale podmínkou. Ve výběhu musí být zdroj pitné vody, ke koupání postačí i malá nádrž nebo vanička, která se dá snadno vyčistit. Vodu nedoporučuji dávat do kachníku.
Krmná dávka musí obsahovat dostatek vitaminů a minerálních látek, zejména vápníku. Někteří běžci nemají zachován pud sezení na vejcích a vodění kachňat, vyskytují se ale výjimky a některé kachny jsou schopny kachňata vysedět i vodit. Běžci mají rovněž pověst nelétavých kachen.
Německý Klub chovatelů indických běžců se prezentuje na stránkách: http://www.laufenten-sv.de/, kromě zajímavých informací a fotografií zde naleznete i seznam chovatelů. Klub připravuje ukázkovou expozici na Evropskou výstavu v Métách (13.–15. 11.), dále na výstavě v Lipsku (4.–6. 12. 2015) a v Dortmundu (18.–20. 12. 2015). Britský Klub chovatelů indických běžců zveřejnil informace na stránkách: http://www.runnerduck.net/.