Bandog jistě nepatří k nejrozšířenějším a nejznámějším plemenům psů. Snad za to může i fakt, že toto plemeno není oficiálně uznané FCI a neobjevuje se tudíž na řádných kynologických akcích , výstavách , závodech apod. Určitě si ale zaslouží větší pozornost a proto jsem navštívila chovatelskou stanici Černý levhart, abych se o tomto zajímavém psu dozvěděla více.
Vznik novodobého bandoga se datuje někdy do padesátých let tohoto století, kdy se americký veterinář dr. Swindorf snažil vytvořit plemeno silného, odvážného a zároveň vyrovnaného psa ideálně vhodného pro hlídání rodiny a domu. K tomuto účelu křížil velká molosoidní plemena psů neapolského mastina a anglického mastifa s pitbulteriérem. Výsledkem jeho snažení byl mohutný, silný pes s pevnou kostrou, který si ovšem i při své mohutnosti zachoval hbitost pitbulteriéra. Bohužel ale, k velké škodě věci, zemřel dr. Swindorf dříve, než se mu podařilo ustálit charakteristické plemenné znaky. Mnoho chovatelů po celém světě dnes pokračuje v jeho snažení a zdokonalují bandoga křížením s dalšími plemeny např. rotvajlerem, bulmastifem a jinými.
Povahově je bandog skutečně ideálním rodinným psem. Po molosoidních předcích si zachoval dostatek přirozené inteligence, vrozenou lásku k rodině a ochranitelské instinkty . Při jeho výcviku není potřeba žádných tvrdých postupů a drilu. Při obraně reaguje toto plemeno okamžitě a velmi razantně, bez předchozího varování. Je nutné upozornit že u bandoga není vrozená agresivita vůči lidem, ale případný útok je vždy reakcí na podněty ohrožující pána nebo jeho domov. Jinak je to s agresivitou vůči jiným psům, kterou bandog získal po svých předcích , bojových plemenech psů. Tu je potřeba od malička tlumit vhodnou výchovou. Už při výběru štěněte je nutné sledovat, jak jsou vedeni jeho rodiče. Při správné socializaci, kdy se štěně od malička setkává s ostatními domácími zvířaty, poznává nejrůznější prostředí a lidi, by s bandogem neměly být ani v tomto směru velké problémy. Vše záleží na přístupu a výchově. Nezodpovědný majitel může udělat nebezpečnou zbraň téměř z každého psa, nejen z bandoga. Dobrý chovatel by si měl alespoň částečně ověřit, komu své štěně prodává, do jakých podmínek a za jakým účelem.
Za velmi pozitivní rys tohoto plemene je nutné považovat jeho úžasnou životaschopnost. Křížením většího počtu plemen vznikl absolutně zdravý pes, který, podle vyjádření chovatelů, není zatížen žádnými dědičnými vadami. Ani jeho poměrně velká výška a hmotnost není na úkor jeho zdraví, jak tomu bývá u mnohých jiných velkých plemen. Dokonce ani v období růstu nemívá bandog žádné problémy a při správné výživě z něj snadno doroste silný a zdravý pes. V dospělosti není toto plemeno nijak náročné na výživu a nemá specifické požadavky.
Feny bývají většinou velmi dobrými matkami.Snadno zabřezávají, porody jsou bezproblémové a není při nich potřeba účasti majitele. Charakteristická je vysoká mléčnost fen a schopnost uživit i mnohopočetné vrhy. Štěňata mají od prvního dne obrovskou chuť do života a jsou velmi pohyblivá. Ve stáří několika týdnů jsou schopná vyskočit do neuvěřitelných výšek. Byla jsem svědkem, jak šest týdnů stará štěňata bandoga skákala chovatelce paní Čermákové až do náručí. Vůbec jsem neměla pocit, že by z těchto "gumových kuliček" někdy v budoucnu měly vyrůst krvelačné bestie, jak mě někdo upozorňoval. Při pohledu na jejich matku, která se vydrží hodiny mazlit a odevzdaně olizovat ruku své majitelce jsem naopak nabyla dojmu, že není mnoho plemen tolik oddaných svému pánovi. Vezmu-li dále v úvahu, kam se dostal čistokrevný chov velkého počtu psů v posledních letech, kolik nejrůznějších vad a nemocí koluje v jejich krvi, jaké jsou problémy s povahami, zdá se, že bandog je opravdovým ideálním plemenem pro hlídání domu i rodinným společníkem. Jistě si toto poměrně nové plemeno najde v budoucnu více příznivců a utvoří si i dostatečnou chovatelskou základnu. V naší republice zatím neexistuje chovatelský klub pro toto plemeno a případní zájemci o něj jsou tak odkázáni pouze na inzeráty v odborných časopisech či na internetové stránky.