Sojkovec lesní je spolu se stejně velkým a podobně zbarveným sojkovcem velkým největším zástupcem čeledi timáliovití. Patří mezi nejzajímavěji zbarvené sojkovce. Díky mírumilovné povaze jej lze chovat ve voliéře i s malými ptačími druhy. Chov v celoroční společné voliéře není problematický ani v době jeho hnízdění.
Sojkovec lesní – Ianthocincla ocellata – je mezi chovateli znám spíše pod latinským názvem Garrulax ocellatus nebo českým názvoslovím sojkovec kropenatý. Je to nádherně zbarvený, 30 až 34 cm velký a 100 až 140 g vážící největší zástupce početné čeledi timáliovitých. Výrazným a nezaměnitelným znakem jsou bělavé puntíky (odtud název kropenatý), které má na kaštanově hnědě zbarvené zádi a které připomínají oči (odtud ocellatus). Zbarvení je dobře patrné z přiložených fotografií a je zbytečné je dále popisovat. Pohlavní dimorfismus není nijak patrný ani u starších ptáků. Jsou popsány čtyři poddruhy sojkovce lesního, které se od sebe odlišují kromě lokalit výskytu jen drobnými odchylkami ve velikosti a zbarvení. Ianthocincla ocellata ocellata (Vigons, 1831), Ianthocincla ocellata gsiseocauda (Koelz, 1950), Ianthocincla ocellata maculipectus (Hachisuka, 1953) a Ianthocincla ocellata artemisiae (David, 1871) se vyskytují v jihovýchodní Asii na území Nepálu, Indie, Bhútánu, Myanmaru a Číny.
Sojkovci lesní se vyskytují nejčastěji v nadmořských výškách od 2 200 do 3 200 metrů, ale pozorováni byli i ve výškách okolo 4 100 metrů na území Nepálu nebo v 1 100 metrech v Bhútánu. Obývají nejčastěji husté křoviny na okrajích stálezelených listnatých a smíšených lesů s převahou jedlí nebo borovic, bambusové háje a houštiny tvořené rododendrony. Pozorováni jsou nejčastěji v párech nebo rodinných hejnech o počtu tří až osmi ptáků.
Sojkovci lesní patří mezi měkkožravé ptáky a jejich téměř výhradní potravou jsou bobule mnoha druhů rostlin, ovoce a semena. Mláďata na hnízdě ale krmí jen hmyzem, hlavně brouky, larvami a kuklami. Tuto živočišnou potravu dokážou pomocí silného zobáku najít i několik cm pod zemí.
Ve své domovině hnízdí sojkovci lesní nejčastěji v průběhu května a června. Miskovité, nepříliš upravené hnízdo postavené z větviček, kořínků, trav, mechu a listí kapradin bývá ukryto v keřích nebo hustém podrostu smíšených lesů, zpravidla ve výšce 1 až 2 metry nad zemí. V hnízdech těchto sojkovců bývají nalezena jen dvě modrá nebo modrozelená vajíčka, někdy s hnědým nádechem na tupém konci. Doba a způsob inkubace, hnízdní péče a péče o mláďata po opuštění hnízda nejsou popsány.
V našem chovatelském zařízení chováme čtvrtým rokem dva páry sojkovců lesních. Ptáci jsou drženi v celoročních, částečně krytých voliérách bez možnosti záletu do zimoviště. První pár je chován společně s timáliemi čínskými, satyry Cabotovými, hýly dlouhoocasými a drozdy černoprsými ve voliéře o rozměrech 6 × 6 × 3 m (d × š × v). Voliéra je umístěna v odlehlé, klidné části zahrady. Druhý pár je chován společně s timáliemi čínskými ve voliéře o rozměrech 5 × 3 × 3 m (d × š × v). Tato voliéra je naopak umístěna v nejrušnější části zahrady. Je přímo napojena na dům a otevírá se do ní okno zimní zahrady. Obě voliéry jsou osázeny hustou vegetací, kterou tvoří jehličnany (borovice, smrky, cedry, pajehličníky), černý jeřáb, jeřabiny a kapradiny a bambusy. Obě voliéry jsou ze tří stran kryty pevnými stěnami, které jsou z velké části porostlé břečťanem a přísavníky. Dno voliér je pokryto zeminou, na které je vrstva lesní hrabanky a mechu. Další vrstvu tvoří opadané jehličí, listy keřů a bambusů rostoucích ve voliérách. Ptáci jsou v průběhu roku krmeni stále stejným krmením. Krmná dávka je tvořena výhradně komerčně vyráběnými krmivy (granule pro plodožravé a hmyzožravé, univerzální vaječná míchanice, směs zrnin) a jablky. Samozřejmostí je dostatek stále čisté vody a grit. Hmyz, resp. moučné červy v průběhu roku přidáváme v malém množství jen jednou nebo dvakrát týdně, v zimním období vůbec. Dle našich pozorování sojkovci lesní dávají v zimním období před hmyzem přednost semenům, hlavně těm s vyšším obsahem tuku. Velké množství semen ale konzumují i v průběhu roku. Z toho důvodu jim předkládáme směsi zrnin bez černé slunečnice a jen s malým poměrem slunečnice bílé a žíhané. Vitaminové, minerální ani jiné komerčně vyráběné podpůrné preparáty nepoužíváme. Sojkovci lesní jsou sice největší ze všech druhů sojkovců (sojkovec velký – Ianthocincla maxima – může být až o 1cm větší), ale dle našich pozorování jsou ze všech více než deseti druhů sojkovců, které jsme chovali nebo chováme, nejmírumilovnější. Nejsou teritoriální a ani v době hnízdění nejsou agresivní k malým druhům ptáků ve společné voliéře. Nevšímají si ani jiných obsazených hnízd. Velmi rádi a velmi často se zdržují na zemi. Hrabanku a spadané listí stále převracejí a zem ve voliéře udržují kyprou. Horní vrstva musí být doplňována hrabankou, listím nebo mechem, aby zemina ve voliéře nebyla příliš bahnitá.
U obou párů jsme pozorovali zájem o hnízdění již u dvouletých ptáků, když stavěli hnízda. Snůšku však ani jedna ze samiček neměla. Třetím rokem v květnu oba páry postavily jednoduchá, nepříliš pevná hnízda. Samička od jednoho páru, u kterého jsme pozorovali i páření, snesla dvě vajíčka, která asi sedm dní inkubovala. Další den jsme ale na zemi našli jen rozbité skořápky. Podobná situace se u tohoto páru v průběhu května a června ještě dvakrát opakovala. Na podzim jsme na větve u kmene jehličnanů v obou voliérách umístili proutěné košíky. Do každé dva. Jeden do výšky asi 1,5 m a druhý až ke stropu. V květnu tohoto roku jsme pak u obou párů pozorovali hnízdní aktivitu. Pár ve voliéře v klidné části zahrady obě předložená hnízda zcela rozebral a pokoušel se neúspěšně stavět hnízdo jinde. Vše, co jsme pak opakovaně k hnízdění ptákům „nabídli“, dopadlo podobně. Pár ve voliéře u domu téměř okamžitě obsadil proutěný košík umístěný v cedru himálajském ve výšce 1,5 m. Ačkoliv ptáci měli k dispozici podobný „stavební materiál“, jaký používají ke stavbě hnízd v jejich domovině, k vystlání podkladu hnízda použili jen kokosová vlákna. Samička krátce nato snesla dvě modrá vajíčka. Po sedmidenní inkubaci jsme je však opět našli rozbitá pod hnízdem. Po několika dnech samička začala znovu snášet. Do hnízda snesla tři vajíčka. Po pěti dnech jsme našli jedno vajíčko rozbité na nejvzdálenějším možném místě od hnízda. Na inkubaci zbývajících dvou vajíček se střídali oba partneři. Hnízdo nebylo nikdy opuštěné a v určitých okamžicích v něm seděli oba ptáci společně. Čtrnáctý den se vylíhla dvě mláďata, která střídavě zahřívali i krmili oba rodiče. Třetí den po vylíhnutí zůstalo v hnízdě mládě jen jedno. O toto mládě rodiče pečovali, na hnízdě se pravidelně střídali a krmili. V břečťanu asi metr od hnízda sojkovců hnízdil téměř současně pár timálií čínských. Oba páry se nijak nevyrušovaly a neodháněly od hnízd ani misek s krmením. Sojkovci lesní i timálie čínské krmí svá mláďata výhradně hmyzem. Do voliéry jsme v té době několikrát denně předkládali střídavě moučné červy a rozmrazené cvrčky. V té době se denní teploty pohybovaly kolem 30 stupňů a do voliéry zalétal i hmyz ze zahrady. Ten sojkovci velmi obratně lovili a přinášeli mláděti, které ve stáří sedmnácti dnů opustilo hnízdo. Další den začalo pršet, denní teploty klesly na 12 stupňů a dalších několik dní nedosáhly patnácti. Takové teploty, spojené s vysokou vlhkostí, jsou pro čerstvě vylétlá mláďata těchto druhů kritické. Radikální změny počasí se v našich končinách v průběhu června pravidelně opakují již několik let a je to jeden z hlavních důvodů, proč se dají všechny přirozené odchovy sojkovců a timálií v České republice spočítat na prstech jedné ruky. Toto počasí se stalo osudným dvěma mláďatům timálií čínských, která ve stáří dvanácti dnů vyskočila z hnízda při krupobití. Mládě sojkovců lesních se po celou dobu zdržovalo v nejvyšších místech kryté části voliéry a rodiče se střídali v jeho zahřívání. Často bylo celé schované pod křídlem některého z rodičů. Nejednou jsem pozoroval, že je k němu přitisknutý i sameček timálie čínské, který se snažil toto mládě dokonce krmit moučnými červy. Více než dva týdny po opuštění hnízda mládě sojkovců lesních neslétlo na zem ani k miskám s krmivem a nechalo se krmit rodiči výhradně hmyzí potravou. Teprve ve třetím týdnu mu rodiče začali přinášet také loupaná slunečnicová semínka. Ta vylupují tak, že je zaklíní ve štěrbině pařezu a zobákem, který používají jako kladívko, rozbijí. Mládě začalo samo vyhledávat potravu na zemi a v miskách až 15. den po opuštění hnízda, tedy ve stáří více než jednoho měsíce. I nadále se však nechalo přikrmovat rodiči.