Správné umístění pelíšku je důležité
Předně je důležité určit, jaké je to „místo“, kam budete chtít psa poslat, aby například neobtěžoval návštěvu, aby se učil být v klidu o samotě, aby šel na místo, když něco nevhodného udělal, apod. Takové „místo“ v bytě znamená zpravidla pelíšek. Ten může být z nejrůznějšího materiálu i různé velikosti, dokonce se může jednat o křeslo nebo postel určenou přímo pro psa. Ano, je důležité si uvědomit, že pelíšek, tedy „místo“ musí patřit jen psovi a nikomu jinému. Pes musí na takovém místě najít klid, když jej potřebuje, musí být pohodlné, aby na něj chodil rád odpočívat, a samozřejmě čisté. Není však až tak důležité, „jaký“ je onen pelíšek, ale kde je umístěn. Protože pelíšek má sloužit jako místo odpočinku, neměl by být umístěn ve spojovací či průchozí chodbě, kde neustále někdo chodí, kde je běžně průvan, nebo dokonce kde psa tu a tam musí člověk překročit. To pak rozhodně nelze hovořit o ideálním místě.
Zda je vhodné umístit pelíšek v kuchyni, je sporné, protože otevírání ledničky, krájení čehokoli na prkýnku či vaření u sporáku snadno přitahuje psí pozornost. Někteří psi nemohou odolat a neustále opouštějí své místo, aby byli těmto lákadlům blíže. Jiným však toto strategické místo velmi vyhovuje a prospívá, protože vidí pod ruce kuchařky či kuchaře, což také mnohým psům stačí, a přitom rádi v klidu leží na místě. Navíc jsou v blízkosti své rodiny a kuchyň je snad nejobývanější částí většiny rodin. Častým místem pro umístění pelíšku je ložnice, protože psi velmi rádi spí poblíž svého člověka. Většina nejraději přímo ve stejné posteli. Ale to záleží na rozhodnutí každého člověka… Výhody pelíšku v ložnici jsou, že pes nemá takovou potřebu tlačit se do postele, ale nevýhodou je, že v ložnici lidé většinou přebývají jen v noci a pelíšek je tak sice na klidném místě, ale bohužel až na moc klidném místě – mimo děj v rodině. Proto umístění pelíšku (jen) v ložnici je vhodné pro ta plemena a psy, kteří mají rádi klid a samotu a nepotřebují mít stále všechno pod kontrolou. Avšak většina lidí volí umístění pelíšku v obývacím pokoji. Výhodou je, že se zde rodina zpravidla často schází u televize. To je pro komunikativní psy velmi výhodné místo. Také návštěvy jsou zpravidla usazeny do této místnosti. Bývá to přes den klidné místo, ale ne příliš. Další místností, kde se může pelíšek nacházet, je dětský pokoj či pracovna. Do dětského pokoje nelze pelíšek v žádném případě doporučit, především tehdy, jde-li o děti mladší 15 let. Vždy je potřeba mít jakkoliv velkého psa ve společnosti dětí pod kontrolou (zrakovým dozorem), a to nejen proto, aby pes neublížil (třebaže nechtěně) dítěti, ale aby ani děti neubližovaly psovi. Také v dětském pokojíčku se pes zřejmě nikdy nedočká klidu a ticha. Ale pracovna dospělých, to je jiná. Zde je zpravidla klidu až moc, což některé psí povahy může nudit. A tak výběr místa pro pelíšek, jak je vidět, není zrovna snadnou věcí. Člověk by proto měl být dobře obeznámen s povahou psa (plemenem), zda miluje ruch, blízkou, i když třeba velmi hlučnou přítomnost své rodiny, nebo naopak má rád i svůj klid.
Nabízí se však možnost, aby pes měl pelíšků v domě více, což platí především pro velké domy nebo i styl života rodiny. Je běžné, že mají pejsci jeden pelíšek v ložnici a druhý třeba v obývacím pokoji. Rozhodně to není špatné, ale jen za předpokladu, že oběma pelíškům, nebudete říkat stejně. Když totiž chcete psa naučit chodit na místo na určité slovo/povel, musí být zcela jasné, co tím myslíte. Které místo. Než přistoupíte k samotnému učení povelu „místo“ nebo „na místo“ či „pelíšek“ a podobně, musíte mít zcela jasno, které je to místo, a musí s tím být obeznámena i celá rodina. Zároveň je důležité si vybrat jedno jediné slovo, které budete používat a které ani v průběhu času nebudete měnit. Psovi je zcela jedno, na jaký povel má odejít do pelíšku, neboť nerozumí samotnému názvu slova, ale umí si ho spojit s konkrétní situací. Proto je důležité slovo neměnit a používat správnou intonaci, která podle konkrétní situace může být různá. Na intonaci opravdu hodně záleží, stejně jako na používání stále stejného slova. Intonace a síla hlasu musí být pro psa srozumitelnou pomůckou.
Ale co když budete potřebovat z nějakého důležitého důvodu pelíšek přestěhovat? Ani to není vyloučeno, ale přesouvání pelíšku je nutné provádět postupně, nenápadně, kousek po kousku (místo postupně přesouvejte během několika dnů). Tak to bude pro psa jednodušší, nebude zbytečně zmatkovat, jestli má ležet na původním místě, kde byl pelíšek, anebo na svém pelíšku, který je však jinde…
Kdy začít s učením?
Klidně hned. Od prvních dnů, co máte psa doma. Třeba i malé štěně. Ale začít můžete i později, v roce, dvou či třech letech… Předně si pes musí vybrané místo, pelíšek, oblíbit. Nejen pro jeho pohodlí, ale měl by pochopit, že je to pro něj nejlepší místo odpočinku. A nic to nemění na tom, zda vám bude, či nebude vadit, aby s vámi pes spal v posteli nebo sdílel stejnou sedačku při sledování televize. Důležité je, že ať se děje, co se děje, pelíšek je jeho „postel“, kam si může kdykoli odejít nebo tam může být poslán.
Někteří lidé učí psa odpočívat v psí kleci. Rozhodně na to nelze nic namítat, naopak, nikdy neuškodí, aby si pes zvykl na klid v psí kleci. Jen my lidé máme „klec“ spojenou s něčím klaustrofobicky a trýznitelsky špatným. Pokud se psovi nebude v kleci dít něco špatného, pes se klece nikdy nemusí bát, a naopak si ji může oblíbit, protože na tomto místě nikdy nebude nikým otravován, pokud to sám nebude chtít. A to koneckonců ocení i mnozí majitelé psů, kteří často berou psa na cesty, dovolené, výstavy. Ale také ti, kteří mají hyperaktivní psy, se sklonem k ničení zařízení bytu apod.
Zpočátku je dobré umístit misky s vodou a krmením poblíž pelíšku. Na pelíšek pokládat hračky, žvýkací kosti. Štěně, které usnulo, přenést na pelíšek. Člověk si třeba k pelíšku může i sednout či lehnout. Je důležité psa na pelíšek upozorňovat a toto místo zpříjemňovat, jak je to jen možné. Pokud jde o pelíšek v kleci, pes by zde neměl být zpočátku nikdy zavírán, aby nezačal mít sebemenší obavu ze ztráty svobody.
To, že pes bude rád odpočívat na svém pelíšku, však neznamená, že na něj nemůže být poslán za trest nebo tehdy, když to jeho člověk potřebuje. Jakmile se pustíte do procvičování povelu „místo“, musíte být velmi důslední. Každý pes velmi rychle pochopí, co tento povel znamená. To však neznamená, že povel bude chtít plnit. Ví, že odchodem do pelíšku přijde o zábavu. Když není v pelíšku o své vůli, chce ho opustit, protože všude jinde je to z jeho pohledu zrovna daleko zajímavější.
Krok za krokem
Když už pes dobře zná svůj pelíšek a má ho v oblibě, chodí si na něj sám občas ulehnout a odpočívat, je vhodný čas učit psa, jak se jeho pelíšek jmenuje. Jméno pelíšku si každý člověk může zvolit podle svého, jak již bylo napsáno výše. Jméno pelíšku se tak rovná slovu/povelu, na které se pes má odebrat na své místo, pelíšek. (Dále budeme uvádět nejčastěji používaný povel „místo“.)
Ideálně společně se jménem psa, které použijete pro upoutání pozornosti, zavolejte nadšeně slovo „místo“. Následně vyběhněte směrem k pelíšku. Položte na něj nějaký pamlsek nebo i jedinou granuli, pokud je má pes v oblibě. Jakmile pes na pelíšek doběhne, hned musí následovat slovní pochvala, pohlazení a další odměna. Po asi třech až pěti opakováních položíme pamlsek na pelíšek tak, aby o tom pes nevěděl, a zase zavoláme, např. „Dane, místo“, a rozejdeme se k pelíšku, snažíme se tam dojít později než pes, aby tak pochopil, že po zavolání této kouzelné věty jej čeká na pelíšku něco dobrého. Jakmile pes pochopí spojení povelu „místo“ s tím, že má běžet na svůj pelíšek, je vhodné přistoupit k dalšímu kroku. U odměňování s pamlsky však zůstaňte dlouho.
V dalším kroku budete po psovi chtít, aby zde pár vteřin zůstal a pelíšek opustil až na jiný povel. Ten si opět můžete zvolit dle svého uvážení. Může to být „volno“, stejně jako „můžeš“, „běž už“ apod. Doporučuji však dvouslabičné slovo, protože později, až vás pes třeba neuvidí a zaslechl by jakékoliv jiné slovo podobně začínající nebo stejné, mohl by to chápat jako povel pro opuštění pelíšku. A věřte, že často bude střežit uši, jestli jste ho z pelíšku už náhodou nechtěli vysvobodit.
Pes postupně musí pochopit, že povel „místo“ znamená, že musí, ať se mu chce, nebo ne, dojít na pelíšek a je potřeba tam zůstat tak dlouho, dokud neuslyší jiný povel, který mu dovoluje toto místo opustit a chodit si zase kdekoli dle libosti.
Zpočátku je důležité mít psa pod zrakovou kontrolou a být, jak jinak, absolutně důslední. Není důležité, zda v pelíšku sedí, leží, nebo stojí, ale že na něm je a neposouvá se nebo neodchází pomalu pryč. Abyste toho docílili, musíte cviku věnovat dostatek svého času a jen velmi pozvolna přidávejte čas, po jaký má pes na svém místě setrvat. Začínejte na pár vteřinách, následně desítkách vteřin a plynule během několika týdnů přecházejte na dlouhé minuty až třeba i pár desítek minut. Za žádnou cenu nedovolte psovi pelíšek opustit, i kdybyste měli povel zopakovat ostřeji nebo i použít přidržení psa či jeho ostřejší odstrčení směrem na pelíšek. Psa za jeho poslušnost, že setrval, odměňujte. Dle typu psa i situace můžete podat pamlsek, pohlazení, slovní pochvalu i několikrát během celé délky čekání na místě. Dobu odměňování střídejte, stejně jako délku času, po který chcete, aby pes v pelíšku zůstal. Čas, kdy pes dostane pamlsek, by neměl být pravidelný. Nesmí si spojit pamlsek = „volno“. Odměňovat psa pamlskem za to, že na povel opustí své místo, je bezpředmětné (ale ne vyloučené), protože samotné „volno“ je pro něj odměnou.
Dokud pes nedokáže zůstat na místě několik desítek minut bez neustálého sledování člověkem, je nutné ho mít pod zrakovou kontrolou (neodcházet do jiné místnosti). Není nutné stále sedět či stát a koukat, ale je nutné neustále alespoň po očku psa sledovat. I on sleduje vás a dozajista několikrát prozkouší vaši pozornost i důslednost.
Vaši vzdálenost od pelíšku jen velmi pomalu (otázka týdnů) prodlužujte. Psa bez přímého dozoru nechávejte až tehdy, kdy si jste jisti, že pes místo neopustí. I tak po několik dalších týdnů psa tiše choďte kontrolovat a čas od času projděte kolem pelíšku „jen tak“. Vždy trvejte na tom, že pokud neřeknete kouzelné slůvko, pes nesmí samostatně pelíšek opustit. Pokud se tak přece jen stane, okamžitě s velmi nespokojeným, až nazlobeným tónem psa pošlete razantně do pelíšku a ponechejte ho zde další, adekvátně dlouhý čas. Myslete na to, že pes pelíšek může samostatně opustit pouze tehdy, kdy si šel sám od sebe do pelíšku odpočinout.
Další těžkosti…
To, že pes bude chtít pelíšek opustit bez dovolení, bude zejména v počátcích výcviku zcela běžné. Láká ho vůně smažených řízků, radostné běhaní dětí okolo, různé zvuky a situace. Může se tak stát, že během jediné lekce budete psa na místo vracet (okřiknutím a odvedením či odstrčením) třeba i desetkrát. A to v co možná nejkratším časovém úseku. Co je později než za 3 vteřiny od opuštění pelíšku, je už považováno za pozdě… Ale bohužel, toto je ta důslednost. Je to nutné – trvat a vytrvat ve svém snažení déle než pes, který se snaží místo opouštět bez dovolení.
Výcvik nesmíte uspěchat a musíte být opravdu důslední, jinak se snadno stane, že pes bude opouštět pelíšek stále dříve a dříve, bez vašeho svolení, až na pelíšek pouze dojde a hned jej zase opustí…
Cvik je jednodušší, pokud pes umí tzv. dlouhodobé odložení. Ponechání kdekoli na nějakém místě do doby, než se ke psu jeho člověk zase vrátí. Ovšem totéž platí i naopak. Pokud naučíte psa odejít na povel na místo a tam počkat, o to to pak budete mít jednodušší s výcvikem dlouhodobého i krátkodobého odložení. Navíc se díky učení poslání psa na místo a setrvání v něm pes učí větší samostatnosti potřebné k tichému a klidnému čekání na svého člověka v domě, v hotelu, před obchodem apod.
Nenechejte se v počátcích výcviku obměkčit tesklivými zvuky, které někteří psi vydávají, jen aby upoutali pozornost a svého člověka „ukecali“. Tyto hlasové projevy je nutné zcela ignorovat, psa neokřikovat ani nechlácholit, ani se nepřidávat s jinými zvuky. Tím jen podpoříte zlozvyk (kňučení či štěkání v pelíšku, zejména u temperamentních psů), který se špatně odnaučuje.
Pes na zahradě
Pokud máte psa na zahradě, může se vám také velmi hodit poslání psa na místo – do boudy či do kotce. Nemusíte tak psa honit po celé zahradě, abyste ho zavřeli, když přijde opravář nebo potřebujete vyjet ze zahrady z brány na rušnou ulici. To jsou nejčastější důvody, kdy je přínosné, aby pes odešel na předem pro něj vyhrazené místo. Pokud chcete, aby na vyhrazeném místě na zahradě (třeba i v otevřeném kotci) zůstal jen nějakou tu minutu, učte ho poslání a setrvaní na místě stejně, jako je popsáno výše.
Zásady a způsob výcviku jsou prakticky shodné s tím, co se uvádí při poslání psa na místo/na pelíšek v bytě. Pokud jde o zavření psa do kotce, je to jen o velký kus práce a času jednodušší v tom, že kotec jednoduše zavřete a není potřeba psa sledovat, zda tam zůstal, či nikoli.
Aby pes bez problémů vběhl do kotce (můžete opět vybírat z povelů např. „místo“, do kotce“ apod.), začínejte ho tento povel učit tehdy, kdy psovi nesete v misce krmení. Někdy však krmení neneste a doneste mu třeba jen pamlsky nebo kost. Jindy si se psem v kotci pohrajte. Psovi by se nemělo spojit: miska = jdu do kotce, ale povel = jdu do kotce. Navíc psi jsou dostatečně vnímaví na to, aby pochopili, kdy je čas krmení a kdy je zbytečné jít na povel do kotce, protože krmení se v jiný čas nepodává. Musí tam chodit za každou cenu rád. Alespoň v počátku výcviku…
Pár slov na závěr
Tento cvik lze využít na zahradě, v bytě či v domě různě, člověk by však neměl chtít po psovi, aby chodil na místo zbytečně často a setrvával tam zbytečně dlouho. Využijte naučeného cviku, ale nezneužívejte ho k dokazování své nadřazenosti. Téměř každý pes je vděčný za kontakt s vámi, chce být nešikanovaným členem domácnosti, který respektuje sice nastolená pravidla, ale který chce mít také určitou svobodu, pohodlí a pozitivní pozornost.