Květomilové jsou drobní, pestře zbarvení ptáci patřící do čeledi tangarovitých. Od ostatních tangar se odlišují dlouhým zahnutým zobákem připomínajícím spíše zobák kolibříků. V biotopu vlhkých lesů Střední a Jižní Ameriky žije pět druhů těchto „ptačích drahokamů“. Jedním z nich je květomil modrý, kterého můžeme spatřit i ve voliérách evropských chovatelů.
Květomil modrý – Cyanerpes cyaneus (Linnaeus, 1766) – je velký 9 až 12 cm a váží 10 až 15 g. U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus. Samičky jsou zbarveny olivově zeleně s nevýraznou hnědou kresbou na hrudníku, břiše a na křídlech. Končetiny mají hnědočervené. Zatímco zbarvení samiček se v průběhu roku nemění, zbarvení samců je proměnlivé. V období hnízdění jsou samci zbarveni zářivě modře a purpurově. Mají výraznou, světle tyrkysovou čepičku, černou masku na očích a černě zbarvený týl, lopatky, křídla a ocas. Spodní část letek mají zbarvenou žlutě. Nohy samců jsou jasně červené (anglický název květomil červenonohý) a dlouhý zahnutý zobák, přizpůsobený sání nektaru z květů, je černý. V období mimo hnízdění samci přepeřují „z šatu svatebního do šatu prostého“ a jsou zbarveni podobně jako samičky, jen týl, lopatky, křídla a ocas mají šedočerné.
Květomil modrý je, podobně jako ostatní druhy květomilů, obyvatelem stromových korun tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Od ostatních druhů se odlišuje dvěma specifiky týkajícími se jeho výskytu a životního prostředí. Všichni květomilové žijí v hloubi tropických vlhkých lesů. Květomil modrý žije jen na okrajích tropických lesů a vyskytuje se i v přilehlých sušších oblastech. Všichni květomilové žijí jen na kontinentu Střední a Jižní Ameriky. Také květomil modrý se vyskytuje na rozsáhlém území od jižního Mexika přes celou Střední Ameriku až po severní Bolívii a jižní Brazílii. Jako jediný žije i na některých ostrovech v Karibiku (Kuba, Trinidad, Tobago). Nejčastěji se vyskytuje v mangrovech, nížinách nebo i pahorkatinách do nadmořské výšky 900 metrů. Běžný je i v parcích a zahradách v okolí vesnic a měst. Podmínkou jeho života jsou kvetoucí stromy a keře, z jejichž květů vysává nektar, vyzobává pyl a loví drobný hmyz. Za vhodnými stromy se květomilové modří, často ve větších společných hejnech s ostatními tangarami, stěhují i přes rozsáhlá území. Vyskytují se i na banánových a citrusových plantážích, na kterých vyhledávají hmyz a přezrálé ovoce. Květomilové modří žijí v trvalých párech, ale v mezihnízdním období se zdržují v hejnech čítajících nejčastěji 10 až 20 kusů. V tomto období se samečci na první pohled neodlišují od samiček a jsou zbarveni „fádně“ zeleně. Na počátku hnízdění sameček začne přepeřovat do „svatebního šatu“ a pár se postupně od hejna oddělí. Do otevřeného miskovitého hnízda umístěného ve větvích stromů nebo keřů snáší samička 4 až 5 vajíček. Vajíčka mají velmi neobvyklé hnědočerné zbarvení. Inkubace je dlouhá 11 až 12 dní. Ve své domovině ptáci hnízdí nejčastěji od února do června. Hnízdění se může opakovat. V některých oblastech jsou květomilové modří hojní a jsou často odchytáváni pro obchodníky se zvířaty nebo i pro své purpurově zbarvené peří, ze kterého domorodci vyrábějí ozdobné předměty a suvenýry.
Květomilové nepatří v Evropě k často chovaným ptačím druhům. Kromě květomila modrého se v soukromých chovech občas vyskytuje ještě květomil černohlavý (Chlorophanes spiza). Jsou to ideální ptáci do tropických pavilonů v ptačích parcích nebo zoologických zahradách. Při letu mezi bujnou vegetací a ve velkém prostoru nejlépe vynikne jejich nádherné zbarvení. Podobně jako kolibříci (na rozdíl od nich při sběru potravy usedají) musí často navštěvovat krmítka s nektarem a být tak stále na očích návštěvníkům. Bohužel jsou v evropských institucích chováni jen zcela výjimečně (např. Tierpark Berlín). Pro jejich chov je vhodná i skleníková voliéra – čím větší, tím lepší. Samozřejmostí je vysoká vlhkost prostředí (udržovaná nejlépe pravidelným mlžením) a teplota, která by neměla klesat pod 17 stupňů. V prostorném a vegetací zarostlém zařízení lze celoročně chovat i více párů společně. Dle našich zkušeností s květomily modrými se do svatebního šatu v určitém období vybarví jen jeden samec, který si „nevybarveného“ samce nevšímá. Určitou teritoriálnost jsme pozorovali v období hnízdění mezi samičkami. Ty si však brání jen malý prostor v okolí svého hnízda, odkud jiné samičky odhánějí. K ostatním společně chovaným ptačím druhům jsou nevšímaví. Nejčastěji pozorujeme květomily u krmítek společně s lorikuly korunkatými, amadami tříbarvými a holuby malovanými. Ptáci mají celoročně k dispozici nektar pro lorie a naše i tropické ovoce, ze kterého květomilové upřednostňují vodní meloun, banán, pomeranč a sladkou hrušku. Vzhledem k jiným společně chovaným druhům ptáků je v krmítkách také komerčně vyráběná směs a granule pro hmyzožravé a plodožravé ptáky, směs zrnin pro astrildy a mouční červi. Díky sladkému, přezrálému ovoci je v chovatelském zařízení relativní dostatek octomilek a v letním období i jiných druhů drobného hmyzu.