… aby dlouho čekal na jednom místě – odložení psa, Výchova rodinného psa 5
Na co je dobré odložení
Dlouhodobé odložení znamená, že pes má čekat na jednom místě klidně, bez štěkání a posouvání se tak dlouho, jak je zrovna zapotřebí. A to může být pět minut stejně jako dvacet. Tento cvik je poměrně podobný cviku „poslání psa na místo“, jen je složitější na střídání různých míst při procvičování, přičemž je velmi důležité nejen střídat různá místa, ale i přidávat nejrůznější rušivé podněty. Délka odložení by neměla být příliš dlouhá, a to ani tehdy, kdy je cvik dobře upevněn a pes nemá s dlouhodobým odložením žádné problémy. Využití dlouhodobého odložení v praxi by mělo být přínosné/momentálně potřebné a jeho délka jen „po nezbytně dlouhou dobu“. Pes si při tomto cviku nesmí připadat odstrčený nebo nesmí být zbytečně stresovaný.
Tento typ odložení se doporučuje učit psa pouze v poloze „lehni“ a na této poloze během celého výcviku i v praxi trvat. Z této polohy je pro psa „nejnamáhavější“ odejít a zároveň si pes při delší době může odpočinout, zdřímnout si a celkově se uvolnit. Střídání poloh psa více podněcuje k opuštění místa.
Kdy začít
Začít s cvičením tohoto cviku není nikdy pozdě. Může se mu učit mladý pes stejně jako dospělý jedinec. Opět je nepostradatelná důslednost, ale také je nutné, aby pes zvládal cvik „lehni“. Nejen aby s ním byl obeznámen, ale aby na povel „lehni“ ochotně zaujal správnou polohu a setrval v ní alespoň pár vteřin, než přijde další povel. Tento cvik je možné naučit většinu plemen, i ta méně učenlivá. Jen je zapotřebí velmi zapracovat na obměně prostředí i na délce odložení, protože se snadněji nechají strhnout dějem z okolí.
Většině ovčáckých plemen, společenských, ale také loveckých či molossoidních nedělá výcvik dlouhodobého odložení problém, ale jiná situace nastává u tzv. samostatných plemen, ale i plemen nadmíru temperamentních. Ta budou potřebovat mnohem více času při výcviku a maximální důslednost ze strany jejich člověka. Snad každého psa je možné této cvik naučit, jen je otázkou, kolik času je tomu člověk ochoten věnovat a do jaké úrovně je to konkrétní pes schopen zvládnout. Samostatnější psi, horkokrevnější psi nebo jedinci abnormálně závislí na svém člověku, budou mít problém pochopit, proč musí být zbytečně tak daleko od svého člověka nebo proč by čas od času nemohli zkontrolovat okolí, zda je vše v pořádku. S ohledem na plemeno pak nezbývá než vytrvat a výsledek se dostaví, třebaže zadlouho, nebo najít pro psa snesitelnou hranici a naučit se, co je pro psa ještě přijatelné a co ne. Jsou tak jedinci, které naučit spolehlivé dlouhodobé odložení trvá několik málo měsíců, ale jsou psi, kteří se dlouhodobé odložení využitelné v praxi naučí až za několik let, anebo ne zcela spolehlivě.
Naučit psa ležet po dobu několika minut na jednom místě, kde nejsou rušivé jevy, prostředí je klidné a známé, není nic těžkého, především pokud majitel psa není příliš daleko a pes na něj vidí. Komplikace nastanou u rušivých jevů, jako je například pobíhání jiného psa kolem, kutálející se míček, drzá slepice pohybující se nedaleko, cizí žena líbezně promlouvající na odloženého psa, člověk, co jí a šustí sáčkem apod. Také při přidání různých zvuků, jako je zmiňovaný šustící sáček, bouchnutí víka od popelnice, prudce brzdící cyklista a podobně.
Rušivé jevy se musí přidávat postupně a majitel psa by se v těchto případech měl zpočátku zdržovat v dostatečné blízkosti psa, aby ho měl plně pod kontrolou. Je totiž nezbytně nutné důsledně psa opravovat a vracet stále na stejné místo, kde byl odložen, pokaždé když se rozhodne toto místo opustit. Čím dříve člověk zasáhne proti tomuto chování, tím lépe. Někdy postačí psa okřiknout, jindy je zapotřebí ho odvést na původní místo.
Jak tento cvik naučit – krok za krokem
Dlouhodobé odložení, stejně jako většina cviků poslušnosti, je založeno na postupném ztěžování cviku tak, aby byl použitelný v praxi. Výcvik proto opravdu musí začínat na klidném, ničím a nikým nerušeném místě.
Se psem na vodítku zastavíme na vybraném místě a dáme povel „lehni“. Jakmile pes povel uposlechne, přidáme povel „zůstaň“. Při prvních 3–7 lekcích od psa neodcházejte, jen vyžadujte klidné ležení vedle vaší nohy, aniž by se posouval, usedal, štěkal apod. Stále trvejte na tom, aby v klidu ležel, a to po dobu 2–4 minut. Vše záleží na typu psa – jeho chování – aby byl výcvik nenásilný a postupný. Pokud má pes snahu po chvíli se posadit, ihned jej bez povelu dostaňte do ležící polohy a po pár vteřinách vlídně pochvalte „to je hodný, to je zůstaň“ s důrazem na slovo „zůstaň“. Výcvik neuspěchejte, pes musí nejdříve pochopit, co povel „zůstaň“ znamená.
Cvik musí být vždy ukončen. Pes musí chápat, že „zůstaň“ někde začíná a někde končí. Pokud na toto nebudete hned od počátku striktně dbát, pes se cvik nikdy nenaučí spolehlivě a bude z odložení odcházet, kdykoli sám uzná za vhodné. Konec odložení by měl být až po příchodu člověka ke psu (je-li vzdálen), tedy když je pes vedle nohy svého člověka. Ukončení odložení je povelem „sedni“ a následně „volno“, což pes chápe jako odměnu a má radost, nebo psa pochvalte a odměňte, dejte povel „sedni“, připněte na vodítko a odejděte. Jen výjimečně se používá jako ukončení dlouhodobého odložení přivolání psa. To se příliš nepraktikuje, neboť se pes naučí být stále ve střehu a při odložení reagovat na sebemenší podnět, který vyhodnotí jako přivolání svým člověkem. Třebaže to bude jen jeho zdání. Pokud se pes takto chová, odložení nemůže nikdy být spolehlivé.
Především u malých plemen a velmi mladých psů můžete vedle psa klečet nebo dřepět, aby byl pod neustálou kontrolou a případným rychlým zákrokem, ale nesmí ho to podněcovat k převracení na záda a snaze se mazlit. Je vhodné si psa na oko nevšímat, ale přitom ho stále sledovat, abyste mohli včas zasáhnout. Myslete na to, že tento cvik se zakládá na dobrovolnosti psa poslechnout přání svého pána, aniž byste ho mohli mít stále na dosah – pod kontrolou. Proto je zde důležitá důslednost, ale neméně důležité je, nepostupovat při výcviku příliš rychle.
Pokud pes již chápe, co povel „zůstaň“ znamená, měla by se začít střídat místa výcviku a pozvolna přidávat různé rušivé jevy, jako jsou lidé, cyklisti, psi, slepice, kutálející se míč, hrající si děti, ale také lidé, co se snaží psa nalákat k sobě, či jiné situace, které by mohly psa v běžném životě potkat.
Jakmile pes leží několik minut vedle vás klidně, začne se velmi postupně přidávat vzdálenost mezi psem a člověkem. Začátek je stejný. Zastavíte, psa položíte, dáte povel „zůstaň“. Vtom však uděláte pomalý krok dopředu a otočíte se čelem ke psu tak, abyste stáli těsně před ním. Zpočátku stále můžete opakovat povel „zůstaň“. Vodítko držte v ruce nebo jeho konec přišlápněte na zemi. Reakce psa může být různá. Samozřejmě nejlepší je ta, kdy sice pes bedlivě sleduje, co se to děje, ale leží a nezvedá se. V tom případě jen pochvalte a znovu zdůrazněte, že má zůstat ležet. Pokud má snahu vstávat, jít za vámi apod., je nutné ihned reagovat a psa opravovat do polohy vleže a na původní místo. Opět následným výcvikem přidávejte jak čas, během kterého má pes v klidu ležet, ideálně do 15 minut, tak rušivé jevy.
Když jste si jisti, že pes odložení zvládá i s rušivými jevy bez problémů a nic jeho ani vás nerozhodí, následný výcvik již probíhá bez vodítka. Vodítko zůstává ležet u psa nebo je odepněte a schovejte do kapsy. Když nenastávají žádné problémy, začne se s přidáváním vzdálenosti od psa. Vzdálenost přidávejte velmi pozvolna, cvik neuspěchejte. Každou lekci přidejte 1–2 kroky navíc. Když má pes problémy zůstat na místě, vzdálenost zkraťte na polovinu a zase začněte lekci od lekce s pomalým zvětšováním vzdálenosti, a to až do vzdálenosti asi 40 kroků.
Teprve v momentě, kdy je pes schopný na vzdálenost 40 kroků klidně ležet i při různých rušivých jevech 15 minut, můžete dovést cvik k dokonalosti a psovi se začít schovávat – mizet z jeho zorného pole. Každopádně je důležité mít i tehdy psa pod kontrolou a mít možnost ho sledovat, i když on vás nevidí. V případě, že není možné z místa úkrytu psa sledovat, je potřeba požádat pomocníka, který vás upozorní v případě, že pes změní polohu nebo stanoviště. Neustále je nutné psa důsledně a ihned opravovat, ale také nezapomenout po skončení odložení psa pochválit.
Je důležité znovu upozornit, že cesta k dokonalému dlouhodobému odložení je velmi dlouhá a u některých typů psů nebude možné spolehlivě dlouhodobé odložení na velkou vzdálenost naučit. Cvik je náročný na psychiku psa po všech stránkách a pro některé psy je z jejich pohledu zbytečné odloučení od člověka zcela nepochopitelné. Zároveň je výcvik dlouhodobého odložení náročný na čas a mnozí lidé mají proto tendenci výcvik různě „šidit“, potřebu důslednosti a přesnosti neberou příliš vážně, ale především výcvik uspěchávají. Tím se cvik stává nespolehlivým a vznikají nejrůznější problémy.
Ztěžování výcviku musí být pozvolné. Není možné během jedné hodiny zvětšit vzdálenost mezi vámi a psem o 20 metrů. Stejně tak není možné v počátcích výcviku s rušivými jevy odložit psa na náměstí a jít si do obchodu koupit svačinu. Když chcete odložit psa na rušném místě, musíte si být jisti, že pes na místě setrvá. Podle toho volíte vzdálenost od psa. Zmizet ze zorného pole psa můžete až tehdy, kdy jste si vysokou kvalitou výcviku psa jisti.
Při přidávání rušivých jevů (situace a věci, které můžou přitáhnout pozornost psa) a střídání míst na odložení buďte opatrní a předvídaví. Myslete na bezpečnost psa, ale i kolemjdoucích a přítomných zvířat. K rušivým jevům přistupujte s respektem. Vždy začínejte na krátké vzdálenosti, ideálně se psem na vodítku, a až po odhadnutí chování psa můžete postupně vzdálenost i čas prodlužovat.
Možné problémy
Během výcviku vždy vyvstanou nějaké problémy. O to větší či častější, čím temperamentnější je to pes anebo samostatnější plemeno. Je běžné, že pes vyzkouší člověčí trpělivost třeba i několikrát za sebou. Když je potřeba psa opravit – vrátit na místo, protože vstal, plazil se, odešel či utekl z daného místa.
