Parazité v peří

U ptáků popisujeme v peří a na kůži mnoho parazitů. Hodně chovatelů trápí stav peří jejich ptáků a správně nejdříve pátrají po parazitech. Pro hrubý přehled uvádím systematické zařazení.

Třída: Arachnida – pavoukovci

Řád: Acarina – roztoči 

Sem patří původci vápenky, čmelíci, perohubi.

Třída: Insecta – hmyz

Řád: Phthiraptera – vši a všenky 

Sem patří péřovky, luptouši.

Pro zjednodušení se tedy budeme zabývat roztoči a všenkami.

Roztoči – Acarina

Někteří roztoči sají krev, jiní se živí peřím nebo pokožkou. Nebývají druhově specifičtí, to znamená, že se přenášejí z jednoho druhu ptáka na jiný. Někteří žijí na ptácích trvale, někteří spíše v prostředí. A proto při léčbě nebo prevenci musíme zahrnout i prostředí. Velikostí jsou od mikroskopických rozměrů až po 1 cm.

Asi nejčastěji se lze u ptáků setkat s vápenkou. Rod Knemidocoptes (čeleď Knemidocoptidae) parazituje v rohových vrstvách kůže, kde vrtá chodbičky. Měří do 480 µm, takže pozorovat lze jen pod mikroskopem. Často jsou léze na končetinách, kdy rohové šupiny odstávají, nohy hrubnou a zvětšují se, bělají. Odtud vápenka. U papoušků jsou léze často na hlavě, kolem zobáku, ale stejně tak na končetinách. V malochovech drůbeže, ale i u papoušků je vápenka běžná.

Existují i roztoči parazitující v trachei, vzdušných vacích a plicním parenchymu drobných pěvců – Sternostoma tracheacolum (Rhinonyssidae). To jen na okraj, nepatří to do peří. Léčba je však podobná.

Uvnitř brků ptáků žijí také roztoči, mají nepříliš známý, ale pěkný název – perohubi (Syringophilidae). Napadené brky postupně získávají tmavé zabarvení způsobené trusem a zbytky těl roztočů. Při pelichání opouštějí perohubi staré brky a vnikají do nových. Perohubovitost se projevuje částečnou nebo úplnou ztrátou peří a pak roztoči přežívají v pahýlech brků, některé druhy i v kůži. Například u kanárů i jiných ptáků se popisuje druh žijící uvnitř brků – Dermoglyphus (Dermoglyphidae). 

Parazité, které nazýváme čmelíci (Dermanyssidae),sají krev. Jsou velmi známí, protože jsou hojně rozšíření. Můžeme jmenovat čmelíka kuřího (Dermanyssus gallinae)nebo čmelíka vlaštovčího (Dermanyssus hirundinis). Jejich velikost je do 1 mm a na hostiteli, tedy na ptácích, se vyskytují jen v době sání krve, nejčastěji v noci. Vajíčka kladou v prostředí. Ruší ptáky během spánku, při masivním napadení dochází v důsledku ztráty krve až k anémii, někdy až ke smrti hostitele. Najít roztoče na ptácích ve dne nebývá zpravidla možné, lze je přistihnout na mláďatech v hnízdech, najít v budkách nebo jiných částech chovatelského zařízení. Případně lze pozorovat ptáky v noci.

Mezi parazity, které lze objevit na ptácích, patří i klíšťáci (Argasidae). Klíšťáci (Argas spp.) jsou velcí 0,5–1cm, jsou podobní klíšťatům a sají ptákům krev během jejich spánku. Vajíčka kladou do prostředí, ale larvy žijí přichyceny v peří ptáků, zejména pod křídly, kde sají krev. Po nasátí larvy odpadnou a až do dospělosti sají krev jen příležitostně.

Všenky

Dříve tvořily samostatný řád, dnes tvoří vši a všenky řád Phthiraptera. Jsou to permanentní hostitelé s hostitelskou specifitou. Mimo hostitele přežívají 1–2 dny. Živí se kožním epitelem a organickým detritem (vši sají krev a parazitují výhradně na savcích). Jsou pouhým okem viditelné, ploché, obvykle měří do 3 mm. Nahryzávají peří, které se pak často láme. Pozorujeme poškození, vypadávání peří, snížení snášky a hubnutí.

Do této, dnes již neformální skupiny patří péřovky (podřád Ischnocera) a luptouši (podřád Amblycera).

Drobné všenky parazitují v peří ptáků, vajíčka jsou obvykle nalepená v dolní třetině per blízko brků. Jsou málo pohyblivé, přenos bývá obvyklý jen při fyzickém kontaktu dvou ptáků. Například při páření nebo z rodičů na mláďata v hnízdě. Někdy se nechají přenášet na hmyzu z čeledi klošovitých.

Patří sem mezi holuby dost rozšířený čmel hůlkový (Columbicola columbae). Měří 2–3 mm, je velmi úzký, hůlkovitého tvaru. Vyskytuje se především na přední části těl holubů. Žije v praporu peří mezi paprsky.

U drůbeže můžeme zaznamenat Menacanthus stramineus,což je všenka, která napichuje drobné peří a živí se krví prosakující z těchto ranek. Je tedy částečně hemofágní. Vyskytuje se hlavně v oblasti kloaky, je viditelná na kůži mezi peřím.

Druhů péřovek a luptoušů je opravdu mnoho. Protože jsou druhově specifické, s trochou nadsázky lze říci, že každý druh (nebo alespoň rod či skupina) ptáků má svou všenku.

Klinický význam parazitů v peří

Jak je patrné z předešlého přehledu, ptáci mají mnoho parazitů v peří. Rozdíly mezi roztoči a všenkami, které prakticky stojí za zmínku, jsou tyto:

Roztoči Všenky

• dokážou dlouho přežívat v prostředí               

• žijí trvale na hostiteli, mimo něj brzy hynou

• jsou mezidruhově přenosní                     

• jsou hostitelsky specifické

Ptákům parazité škodí tak, že je ruší, způsobují jejich neklid, klesá tedy snáška, zhoršuje se stav peří a v případě, že se přemnoží, mohou způsobit těžkou anémii (krev sající roztoči) nebo takovou ztrátu peří, že znemožní termoregulaci nebo schopnost letu. Při silných invazích mohou způsobit i smrt hostitele (což ale primárně nechtějí, musejí se pak stěhovat).

Diagnostika

Roztoče nemusíme nalézt vždy na ptácích, mohou se zrovna nalézat v prostředí. Všenky na ptácích obvykle nalézt lze, některé se pohybují rychle, některé se na peří drží, jsou málo pohyblivé a lze je snadno přistihnout. Všenky lze vidět pouhým okem, roztoče někdy také, některé druhy roztočů však jen pod mikroskopem. Infekce se dá předpokládat i jen podle klinických příznaků, druhu ptáka, způsobu chovu atd.

Prevence a léčba

Dostáváme se k bodu, který chovatele nejvíc zajímá. Není špatné si uvědomit, zda parazit, se kterým máme tu čest, je roztoč, nebo všenka. Roztoči se hubí hůře, s všenkami je to jednodušší. Je vhodné kombinovat různé druhy přípravků, efekt je pak nejlepší.

Pokud se jedná o roztoče, je nutné likvidovat parazity jak v prostředí, tak na ptácích.

Přípravky na bázi insekticidů je třeba aplikovat v rozumné dávce. Pokud je dávka příliš vysoká, může ptákům ublížit. V rozumném dávkování jsou však bezpečné. Před léčbou i prevencí je vhodné konzultovat problém s ptačím veterinářem. Ke každému případu je třeba přistupovat individuálně. Dle druhu, intenzity výskytu parazitů, ročního období atd.

Mezi insekticidy patří: 

Permethrin, cypermetrin – jsou obsaženy v řadě přípravků: Bio kill, Arpalit, Neostomosan, F10 sprej s insekticidem, Rebel čmelíkostop atd. Obvykle se používají jako postřik, existují i ve spot-on formě.

Fipronil – je účinný na všenky, na roztoče jen omezeně. Obsahují ho: Frontline, Effipro a možná i další spreje.

Avermectiny – patří sem Ivermectin, Doramectin, Moxidectin a další. Praktické je použití injekčních přípravků nanesením na kůži. Jsou i produkty určené pro ptáky do vody, ty ale u nás nejsou registrované (S76, Scatt atd.) V Čechách používáme „off label“ nejčastěji přípravky pro skot, prasata a jiná hospodářská zvířata. Do vody, jako kapku na kůži (spot-on) do spreje atd.

Nechemické přípravky: 

Esenciální oleje – Acariflash, který ptáci pijí nebo přijímají na krmivu; lze použít i jiné přípravky nebo jednoduše mátový čaj (ve kterém se také koupou).

Jemné částečky křemičitanů – přípravek Acaritec, M-mite. Drůbež se v nich může i popelit, mohou se aplikovat postřikem na prostředí, což je zásadní.

Ořešákové listí – jeho použitím do hnízd se nedá nic zkazit, ale rozhodně na ně nelze spoléhat.

Insekticidů je dnes na našem trhu nepřeberné množství, některé fungují lépe, jiné méně. Přípravky s křemičitany nebo esenciální oleje lze rozhodně doporučit jako prevenci a součást léčby, nemusíme přitom myslet na rezidua ve vejcích, případně na zdraví mláďat, která se z vajec mají líhnout. Pokud se parazitů nemůžeme zbavit, asi děláme něco špatně. Pravdou však je, že léčba může být dost náročná na čas i peníze, proto je vhodné investovat do prevence.