Leguán galapážský - Iguanidae
Galapágy. Dříve hojný na ostrovech Albemarle, James a Indefatigable (Santa Cruz) a jejich drobných satelitech. V současnosti přežívají zbytky na Narborough, Barrintonově ostrově, na severu Indefatigable a na Albemarle a některých menších ostrůvcích, ostatní zvířata byla zdecimována člověkem a zavlečenými průvodci člověka. Na ostrůvku South Plazos velkém 1500 x 300 m jich Dowling při své návštěvě v roce 1962 napočítal asi 200 ks.
Dorůstá délky až 1,5 m, obvykle pouze 110 cm, a je celkově žlutohnědý se světlejší hlavou a krkem. Někteří mohou být zelenaví, někdy i zdobení žlutým a červenohnědým pruhováním (Volf, Felix).
Podle dostupných údajů si velmi pracným způsobem vyhrabávají doupata v lávovém písku. Opouštějí je ráno kolem 10 hodiny a pak se střídavě sluní či přijímají potravu. Tou jsou šťavnaté výhonky a listy opuncií. Polední horka přečkávají ve stínu kaktusů a kolem 16 hodiny se vrací na svá nocoviště.
Denní teploty kolem 30 st. C, v noci pokles o 5 st. C (max. o 8-10 st. C). Zimní teploty kolem 20 st. C. Ačkoliv by jejich chov byl víceméně obdobný jako chov Cyclur, je takřka nemožné tato zvířata získat.
Samičky kladou vejce na vrcholu i v kráteru sopky do sopečného písku a popela vyhřívaného párou. Mnohdy cestují na větších ostrovech i 10 km daleko a překračují převýšení 1000 m jen proto, aby nalezly vhodné místo o něž mezi sebou i bojují. Je pravděpodobné, že cestují tam, kde se samy vylíhly. Inkubace nakladených vajec trvá v přirozených podmínkách 93-100 dní.
Literatura: Čihař J. - Obojživelníci a plazi, Nár. muzeum 1987
Felix J. - Ještěři, 1998
Haager J. R., Jeník J. - Galapágy zázrak v Pacifiku, Albatros 1988
Kocián M. - Leguáni a agamy, Polaris 1998
Volf J., Felix J. - Zvířata nad propastí, Práce 1971