Šalvěj – Poklady z přírody 33
Řadí se do řádu hluchavkotvaré (Lamiales), čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), rodu šalvěj (Salvia). Rodové jméno salvia lze přeložit jako zdraví nebo také léčit. Rod zahrnuje kolem tisíce druhů.
Nejznámější je šalvěj lékařská (Salvia officinalis), se kterou se dnes blíže seznámíme, podobně se dá využít řecká šalvěj (Salvia fruticosa). Hojná v našich teplejších oblastech je šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), známá po celé Evropě. Šalvěj muškátová rostoucí v jihozápadní Evropě se používá do parfémů, použít ji lze i na čaj při zánětu v krku nebo problémech s dásněmi. Také červená Salvia miltiorrhiza z Číny je léčivá bylina.
V západní Asii a střední Evropě, tedy i u nás v teplejších oblastech, roste šalvěj hajní (Salvia nemorosa), využívaná jako okrasná rostlina. Mezi další druhy pěstované jako okrasné rostliny patří Salvia splendens (šalvěj šarlatová), Salvia elegans (ananasová šalvěj), Salvia leucantha (mexická šalvěj), Salvia microphylla. Zajímavou okrasnou rostlinou je také šalvěj luční (Salvia pratensis), která se dá využít proti dně, vředům i při krvácení dásní. U nás roste hojně v teplejších oblastech.
Zajímavá je šalvěj španělská (Salvia hispanica) – produkuje jedlá semena, která mají vysoký obsah bílkovin, omega-3 mastných kyselin a α-linolenových kyselin (ALA). Známá jsou jako chia semínka. Aztécké šalvěje mají halucinogenní účinky. Šalvěji divotvorné (Salvia divinorum) se přezdívá také věštecká šalvěj, používá se do léků. Druh Salvia alpina používají některé indiánské kmeny při obřadech.
Výskyt
Šalvěj lékařská pochází z východní části Středomoří. Do volné přírody se rozšířila i ve Francii, Španělsku a v Itálii, kde roste na skalách i vápencových svazích. U nás je pro to, aby zplaněla, na většině území příliš chladno.
Charakteristika
Šalvěj lékařská vytváří vytrvalý, voňavý polokeř, který může dorůst 20 až 70 cm. Šedoplstnatá lodyha je z pravidla přímá, u některých odrůd se větví. Vyšlechtěna je řada odrůd, jejichž řapíkaté listy s výraznou žilnatinou mívají různou barvu – stříbrnošedou žlutozelenou, smetanovou, nafialovělou i tmavě zelenou. Vstřícné listy mívají podlouhlý až eliptický tvar, mohou být jemně vroubkované, mladé jsou šedoplstnaté, starší olysalé.
Modrofialové květy sestavené v lichopřeslenech se objevují v červnu a v červenci, plodem je tvrdka.
Trocha historie
Šalvěj je známá již více než tisíc let. Znali ji už staří Egypťané, Číňané i Peršané. Podle středověké legendy dokáže člověka učinit nesmrtelným, byla také nazývána bylinkou spásy. Sypala se nebo vysazovala také na hroby, jako znamení upřímného vzpomínání. Považovala se za bylinu, která dokáže odvracet všechno zlé, léčit hadí uštknutí, deprese a zvyšovat plodnost žen. V období Antiky i ve středověku se s oblibou používala věta: „Proč by měl člověk zemřít, zatímco šalvěj roste v jeho zahradě?“ Návaznost má v anglickém přísloví: Ten, kdo chce žít dlouho, musí jíst šalvěj v květnu.
Uvádí se, že do střední Evropy a na naše území se tato bylina dostala v 9. století, kdy se pěstovala v klášterních zahradách. Lidé ji považovali za bylinu, která dokáže odvrátit i mor. Ve staročeské kuchyni byla oblíbena, uvádí se, že se používala např. jako dnes petrželka. I dnes se u nás pěstuje na zahrádkách a v květináčích na okenních parapetech.
V léčitelství se kromě listů využívá také kvetoucí nať. Přisuzují se jí protizánětlivé, antivirové a antibakteriální účinky. Pomáhá při krvácení dásní, aftách, bolestech zubů, zánětech dutiny ústní, problémech nosohltanu a hrtanu i při bolestech v krku. Účinkuje i při žaludečních a střevních obtížích i průjmech, podporuje trávení. Působí proti nadměrnému pocení, pomáhá při stresu. Dokáže pomoct při nepravidelné menstruaci, ovlivňuje krevní oběh a zlepšuje činnost nervové soustavy. Uvádí se, že se uplatní i při léčbě rakoviny, použití je potřeba zkonzultovat s lékařem. V kožním lékařství se užívá ve formě obkladů k hojení jizev a posílení kůže.
Studie prokázaly, že šalvěj dokáže zlepšit paměť, pozornost i výkon při práci. Pomáhá i u pacientů s Alzheimerovou chorobou.
V kuchyni slouží na dochucení omáček, polévek a nádivek, podpoří chuť vepřového, skopového i telecího masa, ale také drůbeže, třeba krůty nebo husy, a zvěřiny. V britské i americké kuchyni jsou šalvěj a cibulová nádivka nepostradatelné při pečení krocana či kuřete na Vánoce i na Den díkůvzdání.
Vhodná je k ochucení sýrů i tvarohu. Připravuje se také šalvějové víno, šalvěj se přidává i do bonbonů a žvýkaček.
Používat by se měla s mírou, její chuť je velmi výrazná. Šalvěj také není vhodná k dlouhodobému užívání, nemá se to přehánět ani s jejím množstvím. Silice mohou způsobit křeče nebo alergické reakce. A neměly by ji užívat kojící matky, snižuje tvorbu mléka.
Uplatnění našla šalvěj také v kosmetickém průmyslu, a to jako součást přípravků proti lupům i přídavek do pleťových nebo ústních vod, zubních past i mastí. Používá se i do antiperspirantů a přísad do koupele – solí i pěn. I doma si z odvaru šalvěje můžeme připravit osvěžující koupel. Pokud není jiná možnost, může lístek šalvěje posloužit k vyčištění zubů.
Šalvěj může být i okrasou zahrádek.
Co rostlina obsahuje?
Z látek, které šalvěj obsahuje, jsou zajímavé silice – např. cineol, borneol a thujon, ale také třísloviny, hořčiny, saponiny, glykosidy, vosky, aminokyseliny, vitaminy skupiny B i látky podobné ženskému hormonu estrogenu. Salvin má fytoncidní účinky.
Pěstování
Šalvěji lékařské se bude dařit v lehké, propustné, vápnité půdě. Potřebuje teplé a chráněné stanoviště s dostatkem slunce. V zimě je třeba rostliny chránit před mrazem zakrytím. I přesto, že jde o trvalku, v našich podmínkách vydrží zpravidla tři až čtyři roky.
Vypěstovat si ji můžete ze semen nebo řízků zastřižených v létě. Množit se dá i dělením trsů.
Semena vyséváme od března do květináčů nebo v květnu na záhon. Semínka zakryjeme jen tenkou vrstvou zeminy, substrát udržujeme vlhký. Uvádí se, že při teplotě 16–20 °C klíčí 14 až 28 dní.
Rostliny šalvěje se dají pěstovat i v květináčích. Žloutnutí listů pak může znamenat nedostatek místa pro kořeny a rostlinu je potřeba přesadit do větší nádoby.
Sběr
Těsně před rozkvětem – zpravidla v květnu a červnu se sbírá nať a listy. Podruhé se listy dají sbírat na podzim. Doporučuje se sbírat za suchého počasí.
Zpracování
Sušit je potřeba rychle, ale ve stínu. Šalvěj buď rozprostřeme v tenké vrstvě, nebo ji můžeme zavěsit v malých svazcích. Využít je možné i sušičku, pak by ale teplota neměla přesáhnout 35 C°. Dobře usušené listy by měly mít zelenou barvu a silnou, kořenitou vůni. Sesychá se v poměru 4,5:1.
Šalvěj je výborná také naložená v oleji nebo v octu, dá se zamrazit, kandovat v cukru, destiluje se z ní olej, připravuje tinktura, lihovodný roztok i vinný nálev.
Využití pro drůbež
Šalvěj lékařskou drůbež poměrně ráda přijímá. Uvádí se, že potlačuje salmonely, ale pomoct může i při jiných nemocech. Používá se preventivně, ne pro léčení nemoci. Dokáže omezit výskyt parazitů, působí také jako antioxidant. Vhodné je lístky šalvěje nasekat a přidat drůbeži do míchanice. Přidávat se dá i sušená, rozdrcená. U šalvěje, podobně jako u ostatních druhů aromatických bylin, platí „všeho s mírou“.
Byl také zjišťován vliv šalvěje na výskyt koliformních bakterií u brojlerů. Zkoumaly se přídavky 0,5 g a 1 g na kilogram krmné dávky. U dávky 0,5 g byly zaznamenány snížené přírůstky i spotřeba krmiva. Přídavek 1 g ale snížení hmotnosti nezpůsobil. Ve slepém střevě se snížil počet koliformních bakterií.
Jiná studie uvádí přidání šalvějového oleje. Při přidání 0,5 % oleje se denní přírůstek zvýšil o 1 %, přídavek 1 % zapříčinil zvýšení přírůstku o 2 %, přídavek 3 % oleje zvýšil přírůstky o 8 %.
Přidáním šalvěje do snáškových hnízd a popeliště se omezí také výskyt vnějších parazitů. Doporučuje se i šalvěj ananasová – pro své aroma jako přídavek do hnízd, přidaná do krmné dávky zase údajně dokáže zklidnit nervový systém.
Šalvějový olej dokáže výrazně zvýšit trvanlivost drůbežího masa, snižuje počet koliformních i ostatních bakterií.
Na různých druzích šalvěje se vyvíjejí larvy některých motýlů.
