Psi chrání vnější hranici EU
Španělsko se s migrací obyvatel z Afriky a Středního východu potýkalo už dávno, ale dokázalo se s problémem částečně vypořádat, proto si migranti našli hlavní nelegální cesty přes jiné státy. Španělsko k intenzivní kontrole svých hraničních (námořních) přechodů využívá pomoc agentury FRONTEX. Tu založila v roce 2004 EU, a to právě k posílení vnější hranice společenství. Sídlo agentury je ve Varšavě a jedním z jejích hlavních úkolů je koordinace spolupráce mezi členskými státy při vysílání pohraničních jednotek rychlé reakce do členských států, které jsou pod akutním a výjimečným tlakem masivního přílivu nelegálních migrantů.
Pět týmů
V rámci této pomoci byl do Španělska vyslán i český policejní pes Cody, vedený psovodem Mgr. Petrem Houdkem z Olomouckého kraje, a to loni a letos znovu. Loni měl po rámcovém seznámení s úkolem na přípravu jeden měsíc. Věděl, že bude nasazený ve velkém námořním přístavu Algeciras, který je zároveň hraničním přechodem mezi Španělskem a Marokem. Po příletu na první misi koncem srpna mu konkrétní úkoly sdělil šéf operace JO EPN MINERVA 2014. „Ředitel Poul Bjerregaard spolu s dalším zástupci španělské policie nás seznámili s nelegální migrací osob přicházejících z afrického kontinentu i s tím, kde vidí hlavní poslání služebních psů. Sestavili pět dog týmů po třech psovodech, které mají zajišťovat nepřetržitou službu při kontrolách osobních a nákladních vozidel, motocyklů, autobusů, trajektů s nákladní dopravou i dalších lodí. Já jsem byl v týmu číslo 5 spolu se španělským psovodem Juanem Carlosem a švýcarským kynologem Thomasem Heidem, kteří měli belgické ovčáky Malinois. Důraz byl kladený na zajištění nejrůznější zbraní včetně pálek a nožů při vstupu na španělské území. Mezi úkoly psovodů patřilo zajišťování bezpečnosti ostatních kolegů při výkonu služebních povinností,“ vybavuje si nadpraporčík Houdek úvodní úkolování zahraničních a španělských psovodů.
Na hraně možností
Brzy po zahájení mise bylo Petru Houdkovi jasné, že to bude pro psy práce na hranici jejich možností. Extrémní teploty, ale i frekvence služeb opravdu daly psům zabrat. Pátý tým s českým psovodem začínal cyklus služeb odpoledne, a to od 14.30 do 21.30, následovala denní služba od 6.30 do 14.30 a nakonec noční od 21.30 do 6.30. Potom měl tým tři dny volna. Německý ovčák Cody měl sice dobrou kondici díky pravidelnému obranářskému i speciálnímu výcviku na vyhledávání drog, ale tři služby za sebou jen s devíti- a sedmihodinovou pauzou je na psa pátrajícího v dopravních prostředcích a v zavazadlech po drogách a ukrytých osobách opravdu hodně. Na jeho smysly zpočátku také intenzivně doléhalo nepřetržité hučení kamionů, a to jak motorů, tak klimatizací, možná ještě nepříjemnější byly výfukové plyny z tisíců vozidel. A v takové atmosféře musel Cody, stejně jako další zahraniční psi, pátrat mezi věcmi cestujících s jinou kulturou a s jinými pachy, než na jaké je zvyklý ze své země. Také zboží mělo jiný charakter pachů, než s jakými se psi běžně setkávají v nitru Evropy. Pod pálícím jižním sluncem byla nejkratší odpolední služba (7 hodin), následující noční šichta (9 hodin) však už byla vzhledem k relativně krátké době odpočinku opravdu na hranici možností. „Z tohoto důvodu jsem na závěr mise doporučil, aby jednotlivé dog týmy měly o jednoho psovoda navíc. Tak by byla zajištěna po celou dobu služby kontinuita práce psů,“ uvedl Petr Houdek.
Před psím nosem nemají šanci
O převaděčském byznysu mluví celá Evropa, ale zatím se proti tomu téměř nic nedělá. Migranti zaplatí horentní sumy, a navíc přitom podstupují rizika ohrožující životy. Jak je nebezpečné plout na gumových člunech a bárkách přes moře, vidíme denně na obrazovkách, ale málo víme, jaká rizika podstupují ve Španělsku. „V různých místech například skočí na střechu návěsu kamionu, proříznou plátno a zespodu pak přelepí páskou, aby zahladili stopy. Jiní se zase ukrývají v motoru náklaďáku a vcelku běžným jevem je naskakování na kamion za jízdy. Mnozí tak riskují své životy. Mezi riskující patří také plavci, kteří obvykle v neoprenech skočí do moře před přístavem a snaží se doplavat ke břehu, kde, jak doufají, je nikdo nezpozoruje,“ říká psovod o praktikách v přístavu Algeciras. Někteří nelegální migranti volí méně nebezpečné a rádoby důmyslné způsoby, jak se dostat nepozorovaně do Evropy, ale i takoví mají smůlu. Třeba se ukryjí ve velkých námořních lodích se stovkami kamionů v několika patrech a myslí si, že se tam snadno ztratí. Jenomže ani sebelepší maskování jim nepomůže, neboť jejich pach psí nos vždy zaznamená. Tak tomu bylo třeba při jednom ze zákroků v útrobách námořní lodi, kde čenich Codyho našel v dobře maskovaném úkrytu pět Maročanů. Ty si pak převzala místní policie k dalším úkonům a muže neminul nedaleký uprchlický tábor. Ani jiné maskování nepomohlo dalšímu cestujícímu, který si vezl hašiš jako tabulku čokolády. Když zjistil, že ho čeká kontrola psem, raději tabulku odhodil. Sice nepozorovaně a daleko, ale vůni známé drogy Cody zaznamenal i na dálku…
Žádný se nezmýlil
Obrovské migrační vlny neumožňují policistům provádět prohlídky, jak by chtěli (pokud není vyhlášený výjimečný stav, jako tomu je ve Francii po sérii atentátů uprostřed Paříže). „Jednou připlul zvláštní trajekt se třemi stovkami kamionů do nákladní části přístavu a naše směna tam byla odeslaná na kontrolu. Nejprve se však španělští policisté zeptali kapitána trajektu, zda souhlasí s prohlídkou lodi. On souhlasil a my jsme za jeho doprovodu prohlédli spodek lodi a pak nás v patrech čekaly kamiony. Když pes ohlásil nález osoby v kamionu nebo v návěsu, dostavil se psovod s dalším psem, aby nález potvrdil. To proto, aby byla jistota, že tam osoba opravdu je, neboť otevřít zaplombovaný návěs není z právního hlediska snadné,“ vysvětluje policejní psovod a dodává, že během celé mise se žádný ze psů pátého týmu nezmýlil. Kontroly s pomocí psů mají nejen faktický dopad na odhalení ukrytých osob, převážených zbraní, výbušnin a drog, ale současně také preventivní účinek. „Psí kontroly“ se díky dnešním komunikačním možnostem rychle rozšíří a lidé uvažující o nelegálním překročení hranic, stejně jako pašeráci, se těmto místům raději vyhnou. Nepochybně i to přispívá k menšímu migračnímu náporu, a proto Španělé vyžadují od Frontexu vysílání policejních psovodů se psy. Při první misi se Petr Houdek setkal s kolegy psovody z Finska, Nizozemska, Norska, Švédska a Švýcarska. Se kterými se setkal letos a jaké vzpomínky má na druhou misi, nám sdělí v některém dalším čísle.
