Prevence v chovu
Technický stav voliér
Beru to chronologicky od začátku sezony, přesně podle problémů, které se mně v chovu vyskytly. Některé starší voliéry mám svařované z kulatých černých trubek. Závětří mám řešeno tak, že ke kovu jsou vruty přichycené desky. Lety prověřené vruty vypověděly službu, některé praskly a zřejmě při silnějším větru, když jsem byl v práci, dvě spodní desky vypadly. A tak mně 30. dubna uletěl chovný samec rosel žlutolících štěpitelný do skořic a do pastelů. Modrá pastelová samice, která tvořila jeho druhou polovičku, ve voliéře zůstala. Je pro mě velkou záhadou proč, ale i o tu jsem později přišel… Paradoxem bylo, že jsem měl první květnový víkend v plánu montovat budky a kontrolovat právě tyto problémy, protože něco podobného, naštěstí beze ztrát, se vyskytlo už rok předtím.
Také bych rád upozornil na drátky uvnitř voliéry. Za celých 15 let, co chovám papoušky, se mi nestalo, že by jediný kus kdekoliv zavadil kroužkem. V letošním roce se mi to stalo dvakrát. Nejdříve chovná opalinová samička Rosely žlutolící zůstala viset na kroužku chycená za drátek. Byl to jediný drát na celé voliéře, který byl otočený dovnitř. Věděl jsem o něm, proto jsem ho ohnul co nejvíce k trubce, aby se toto nestalo, a pět let to fungovalo v pořádku. Když jsem přišel po noční z práce, samička měla nožku už jen na šlaše. Okamžitě jsem ji odchytil a odvezl na veterinární kliniku do Brna, kde jí nožku amputovali a kde také po 4 dnech pozorování zemřela. Když jsem přebíral její pohublé tělíčko, silně jsem pochyboval o tom, že šlo o infekci ze zranění, jak mi bylo řečeno.
Další podobný případ se mi stal s novou opalinovou samičkou. Dovezl jsem si tři opalínky pro dopárování lichých samců a vypustil je do třímetrové karanténní voliéry. Bidla dostali ze zplanělé višně, nechávám větve celé, aby si ptáci mohli oštipovat lístečky i drobné větvičky. To se stalo osudným jedné ze samiček. Na 5 cm dlouhé jehlovité větvičce se zřejmě při přelézání větve chytila za kroužek. Když jsem ji odpoledne našel, už byla mrtvá.
Když se na to dívám zpětně, všechno to byly problémy, kterým jsem mohl předejít, kdybych zavčas zkontroloval technický stav voliér a soustředil se na to, jak vypadají bidla. Hořce poučen nyní provádím preventivní kontrolu každý měsíc. A veškeré drátky jsou nyní otočené do venkovní strany a ucvaknuté kleštěmi. Avšak i při „100% zajištění“ může dojít k dalšímu zranění – nahýbal jsem se k voliéře a drátek mě píchl do oka, myslel jsem, že tam žádné už nejsou… Inu, docela smůla.
Oslabený papoušek
Nejen při akutním začervení může být papoušek zesláblý. Jakási první pomoc je nutná v každém případě. Jako startér pro takové případy můžeme použít hned dvě věci – hroznový cukr (glukopur) nebo med. Obojí je přirozená energetická bomba, která ptákům dodá tolik potřebnou sílu a člověku trochu více času. Další velmi důležitou věcí je mít v záloze jakoukoliv dokrmovací směs. Když se mi vyskytl podobný problém, dokrmoval jsem papouška dokrmovací směsí s medem, tím se nakrmil i získal zpět chybějící energii. Zesláblí papoušci by také neměli být vystavování chladu, v podzimním a zimním období je vhodné papoušky vzít dovnitř, izolovat od ostatních a zajistit nekolísající teplotu. Ptáci vystavení chladu mají logicky větší energetické výdaje zahříváním těla a to by pro zesláblého papouška mohlo být smrtelné.
V papouščí lékárničce by nám nemělo chybět něco na dezinfekci, zde se fantazii meze nekladou, nedoporučuji ale nic lihového, jako například slivovici. Při krvavých úrazech je třeba vyčistit ránu, aby se zacelila zdravá, líh nám ránu sice vyčistí, ale také „rozpouští“ novou tkáň, což je u každého zranění nežádoucí. Ze své zkušenosti mohu doporučit například švédské kapky, sice také mají v obsahu líh, ale jsou na přírodní bázi. Vydezinfikovanou krvácející ránu pak stačí zasypat trochou mouky, která krvácení zastaví. Je to ale jen dočasné řešení a většinou je nutné neprodleně navštívit veterináře.
Bakterie a viry
Preventivní vyšetření se často podceňují, ať již jde o klasické červy přes bakterie až po PBFD. U levnějších papoušků neznám chovatele, který by tato vyšetření dělal, u chovatelů těch dražších jsem to slýchal docela často. Ale i v těchto sférách znám několik chovatelů, kteří na prevenci nedbají a problémy řeší, až nastanou. To se bohužel stalo i mně a vlastní hloupostí jsem přišel o všechny odchovy, ať už ve formě vajec, nebo čerstvě vylíhnutých mláďat, některé kusy mohly být velmi cenné – jak už geneticky, tak finančně – a o to více této sféře nyní věnuju pozornost. V chovu se mi objevily přemnožené bakterie E. coli a E. faecalis.
V chovu ptáků se vyskytuje několik různých virů, bakterií a podobných nechtěných vetřelců, vůči nimž jsou často dospělí ptáci imunní, ale mladé kusy, které ještě nemají vybudovanou imunitu, často uhynou. Můj problém byly bakterie, příznaky se ukázaly již dříve, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, myslel jsem, že jde o přirozený úhyn mladých, o úhyn špatně vyvinutých kusů. Letos to ale bylo plošné a žádalo si to radikální řešení – antibiotika. Jak to probíhalo? Měl jsem obrovské procento úhynů ve vejci. I přesto se líhlo velké množství ptáků. Průměrně to vycházelo asi 2–3 uhynulá mláďata ve vejci na 2–3 vylíhnutá mláďata. Zárodky ve vejci hynuly okolo 10.–14. dne, mláďata po vylíhnutí do dvou dnů. Dvě mláďata přežila asi 14 dnů, do současné „dospělosti“ přežil jen jeden kus, možná měl největší štěstí, možná byl nejsilnější. Po poradě se známým, který mi řekl, že podobný problém měl u tarantů, jsem dal uhynulá mláďata na rozbor, kde se prokázaly domnělé bakterie. Zkažené sezoně jsem mohl předejít, kdybych dělal preventivní vyšetření trusu ptáků. Je zlé podobné problémy podceňovat, přestože viditelně nejsou dospělí ptáci postiženi, na jejich vnitřních orgánech mohou bakterie způsobovat nevratné škody. Vyšetření stojí pár stovek korun a jediné, co tomu chovatel musí obětovat, je pár hodin času, které však vynahradí znechucení ze zkažené sezony.
Začervení
O začervení slyšel snad každý chovatel. Je to problém především u menší austrálie, u ptáků, kteří se drží hodně času na zemi a sbírají všechno, co by mohli sezobnout. Přestože chovám převážně menší austrálii, preventivně jsem neodčervoval až do roku 2012. Tehdy jsem měl samce žlutolícího štěpitelného do albin, kterého jsem zničehonic našel vyhublého na misce se žrádlem, nelétal a byl zesláblý. Tehdy se mi ho podařilo zachránit díky postupu popsanému výše (med, dokrmovačka a odčervení). Poté jsem začal preventivně odčervovat vždy dvakrát ročně. Začervení jako takové je způsobené přemnožením červů v trávicím traktu papouška. Ti potom přijímají potravu, kterou pták pozře, až nakonec vysílením opeřenec uhyne.
Ačkoliv jsem byl již poučen a preventivně jsem odčervoval, nebyla by to lidská hlava, kdyby na něco nezapomněla. K odčervení existují různé přípravky, pro chovatele, kteří se bojí ptáky chytit do ruky nebo je nechtějí stresovat, jsou to přípravky do vody, pro jiné zase přípravky rovnou do zobáku, které jsou i účinnější. Podle mého názoru je největší problém u rozpustných přípravků v tom, že jejich hlavní látkou je levamisol, který nepůsobí na kapilárie, to jsou malí nitkovití červi, kteří žijí v celém trávicím traktu ptáka.
Můj příběh začíná v den, kdy jsem měnil bidla na zimu. Všechny klece jsem preventivně vyšplíchal dezinfekcí F10, tato preventivní dezinfekce má tu výhodu, že neškodí ptákům, proto není třeba je stresovat odchytem a dočasným bydlištěm jinde. Ptáci byli již z léta přeléčeni amoxicilinem proti bakteriím a tím jsem bral prevenci pro letošní rok jako uzavřenou. Ale zapomněl jsem odčervit a to se mi nakonec krutě vrátilo. Při běžném krmení jsem zpozoroval, že loňský samec žlutolících štěpitelný do lutin je načepýřený, sedí na misce se žrádlem a celkově apatický, při vstupu do voliéry poodletěl na bidlo, ale byl velmi neohrabaný. Okamžitě jsem jej přesunul do tepla a chtěl odčervit concuratem rozpustným ve vodě. Bohužel jsem zjistil, že v ptačí lékárničce chybí. Zanedbal jsem tak nejen preventivní odčervení, ale i kontrolu a včasný nákup přípravku. Přestože papoušek dostal med s dokrmovací směsí a za pár hodin, hned když jsem se vrátil z veteriny, jsem jej odčervil přípravkem do zobáčku, za dva dny uhynul.
Ve svých černých příbězích jsem chtěl poukázat na to, jak je důležité mít vždy nachystané patřičné přípravky a jak je podstatné nepodceňovat prevenci i v chovu malých papoušků. Několik ptáků za moji nepřipravenost a ignoranci zaplatilo životem a já bych moc nerad, aby se to opakovalo jak v mém chovu, tak u jiných chovatelů.
