Po dni stráveném na čerstvém zimním vzduchu si každý určitě rád sedne do měkkého křesla před rozdělaný krb s plápolajícím ohněm a s hrnkem voňavého horkého čaje v ruce nechá své tělo vstřebávat život probouzející teplo zvenku i zevnitř. Ano, to je lidská představa příjemně stráveného zimního večera a noci (a nejen lidská, takové kočky si budou užívat úplně stejného komfortu, snad kromě toho čaje). Samozřejmě, přece víme, že chlad, vlhko či průvan zdraví rozhodně neprospívají, především pak v zimě.
Je pochopitelné, že milující majitel chce i svým koním dopřát podobný luxus a postarat se (v té nejlepší víře) o jejich zdraví. Přes den jim dopřeje pobyt na čerstvém vzduchu, aby se trochu hýbali a užili si pobyt ve stádě, a na noc jim zajistí útulně utěsněnou stáj, kterou si koně pěkně vyhřejí vlastním dechem a teplem sálajícím z jejich těl. Jenže tady padá kosa na kámen – koně mají naprosto odlišné životní (a zdravotní) potřeby než lidé, protože se vyvíjeli v naprosto odlišných životních a klimatických podmínkách. Člověk pochází z horké Afriky a ochranu hledá v úkrytech, kůň pochází z rozlehlých plání Asie (a kdysi i severní Ameriky) a bezpečí mu poskytuje otevřený a přehledný prostor. Tělo koně je uzpůsobeno chladu, dýchací systém venkovnímu vzduchu.
Pobyt ve stáji je pro koně obecně nepřirozený a představuje velké ohrožení jejich zdraví, pokud nejsou stáje skutečně velmi kvalitně postavené a menežované. Musí jim totiž poskytnout takové klimatické podmínky, jaké jsou venku:
• čerstvý vzduch prostý prachu, vodních par, dráždivých plynů,
• dostatek světla,
• co nejstálejší nebo pomalu se měnící teplotu,
• průběžné obměňování vzduchu bez přítomného průvanu.
Koňská stáj proto nesmí být neprodyšně utěsněná. Musí mít dostatek otvorů, které zajistí neustálou obměnu vzduchu: znečištěný a vydýchaný vzduch musí unikat ven a dovnitř musí proudit dostatek vzduchu venkovního, čistého. Důležité proto je, aby měla stáj dostatečně vysoký strop a byla opatřená otvory pod střechou či v hřebeni střechy pro odvod použitého vnitřního vzduchu a dalšími otvory na úrovni koňských hlav (okýnka) při přívod vzduchu venkovního. Taková výměna zajistí kvalitní složení vzduchu ve stáji, aniž by vznikl průvan, který koni škodí.
Koňská stáj by ani neměla být nějak významně tepelně izolovaná či dokonce vytápěná, protože koně si i tak vytvoří hodně tepla, které uniká do prostoru a stájový vzduchu až překvapivě hodně zahřeje. Myslet je třeba i na to, že pokud se bude kůň vracet večer z chladného výběhu do teplé stáje a naopak ráno bude odcházet zase do zimy, velmi to namáhá jeho termoregulaci, která takové náhlé teplotní rozdíly často nedokáže vyrovnat. Tělo se nedokáže tak rychle přizpůsobit teplotní změně, dochází k oslabení imunity a zvýšené náchylnosti na infekce. Uvědomte si, že kůň se dokáže přizpůsobit vysokým i nízkým teplotám, ale potřebuje k tomu dostatek času, až tři týdny. Pokud se mění teplota prostředí, změna by měla být hodně pozvolná. Teplota stáje by měla kopírovat venkovní teplotu, má pouze mírnit její extrémy (čili ve stáji může být chladno, ale nesmí tam příliš mrznout).
Velmi vhodné je uspořádat „zimní“ stáj tak, aby měl kůň možnost průběžně po celou noc žrát seno a aby mu byl umožněn i pohyb; trávení vlákniny a popocházení ho totiž spolehlivě zahřeje a zajistí mu pohodu i zdraví tak, jako člověku obývák s roztopenými krbem.