Taxonomický přehled čeledi Loriidae – monotypické a menší rody
Pseudeos
1) Lori tmavý (Pseudeos fuscata)
Ve volné přírodě najdeme loriho tmavého na Nové Guineji, ostrově Salawati a také na ostrově Japen v Geelvinkově zálivu. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2 400 m. Podle IUCN není klasifikován jako ohrožený druh.
Společně s charmozinem papuánským (Charmosyna papou) patří mezi druhy loriů, které vytváří dvě ustálené barevné morfy. Nejedná se však o náhodné mutace ani poddruhy. Každá z barevných forem je pravděpodobně vázaná na určitý typ prostředí. Na rozdíl od charmozinů papuánských se však u loriů tmavých setkáváme s přechodnými formami červené a oranžové formy. Někteří ptáci mohou být červenooranžoví, někteří zase žlutooranžoví a jiní sytě žlutí. Z tohoto důvodu byl také dříve rozlišován poddruh Pseudeos fuscata incondita, dnes je sloučen s nominátní subspecií. Další taxonomickou zajímavostí je nové přeřazení loriho kardinálského (Chalcopsitta cardinalis) z rodu Chalcopsitta do rodu Pseudeos. Lori tmavý se tak stává jeho sesterským druhem. O příbuznosti taxonů Chalcopsitta a Pseudeos spekulovali autoři už dříve a lori kardinálský byl v rámci rodu Chalcopsitta vždy velkou neznámou. Od ostatních zástupců se lišil několika klíčovými znaky (např. ztuženými pery na hlavě, která při načepýření připomínají bodliny).
V zajetí patří tento druh mezi běžnější lorie. V posledních letech však stejně jako ostatní druhy čeledi Loriidae z našich voliér spíše mizí. Tomu odpovídá také jeho cena, která se za posledních 10 let více než zdvojnásobila. Lori tmavý je hlučnější papoušek. Zatímco např. loriové rodu Lorius se ozývají troubením, v případě výše zmíněného druhu je to spíše skřípavý křik.
V ČR docílil prvoodchovu P. Adamčík už v roce 1990. V devadesátých letech se stejný úspěch povedl zopakovat ještě několika dalším českým chovatelům. Dnes obě formy loriů tmavých pravidelně a úspěšně odchovává J. Kučera.
Oreopsittacus
2) Lori vousatý (Oreopsittacus arfaki)
Obývá především vysoko položené oblasti (2 650–3 650 m n. m.) Nové Guineje, konkrétně se areál výskytu táhne středním pásmem pohoří ostrova. Najdeme ho také v Západním Irianu. Podle IUCN se nejedná o ohrožený druh.
U loriho vousatého rozlišujeme tři poddruhy – Oreopsittacus arfaki arfaki, Oreopsittacus arfaki major a Oreopsittacus arfaki grandis. Snadno se dá rozeznat subspecie grandis, která má na rozdíl od zbylých dvou zástupců celé břicho zelené, bez červených znaků.
V Evropě se tento druh chová vzácně, pravidelně ho odchovává Loro Parque, několik chovatelů v Německu a ve Švýcarsku. Dostupný je pravděpodobně pouze poddruh Oreopsittacus arfaki major. V ČR dosáhla prvoodchovu dr. Nečasová, který ho také popsala v časopisu Nová Exota. Chovatelka měla ptáky v kleci o rozměrech 150 × 60 × 40 cm v obývacím pokoji. V článku upozorňuje na zvýšenou agresi samce vůči mláďatům po opuštění budky. Je obecně známé, že tento druh vyžaduje řídký nektar s vyšším obsahem jednoduchých sacharidů. Husté kaše mu nevyhovují.
Vini
3) Vini modrotemenný (Vini australis)
Tento druh najdeme na souostroví Tonga, Samoa a Fidži, dále také na ostrovech Wallis, Futuna a Niue. Přestože není dle IUCN zařazen do žádné rizikové kategorie, na některých ze zmíněných ostrovů je na pokraji vyhynutí. Ohrožují ho především introdukované krysy, které požírají vejce a mláďata. Nevytvářejí žádné poddruhy.
Někdy bývá mezi vinie zařazován také lori límcový, který je bezpochyby blízkým příbuzným této skupiny, podle většiny autorů má však vlastní rod Phigys.
V zajetí je vini modrotemenný chován vzácně. V San Diego Zoo se podařilo mezi lety 1970 až 2002 úspěšně vylíhnout 140 mláďat, všechna pocházela z původních 8 odchycených ptáků. Podle záznamů zoo není tento druh náročný na velikost ubikace. Matt Schmit ve svém článku popisuje, že Zoo Houston odchovávala vini modrotemenné bez problémů v exhibiční části zařízení. Každodenní provoz chovný pár evidentně nerušil. Podle autora je v porovnání s vinim běloprsým u tohoto druhu mnohem jednodušší sestavit harmonizující pár.
V Evropě najdeme řádově několik desítek párů, z toho jsou někteří ptáci i v českých zařízeních. Jedním z nejúspěšnějších chovatelů tohoto druhu nejen v ČR, ale také ve světě je Jiří Šustr. Svůj český prvoodchov popisuje v časopise Nová Exota. Chovatel považuje tento druh za poměrně odolný, poněvadž zahnízdil v jeho zařízení i při 15 °C. Ptáky krmí domácí směsí založenou na receptu německých chovatelů Bosche a Neffa. Podle zkušeností Šustra se v inkubaci střídají oba rodiče podobně jako u charmozinů. V literatuře se často setkáme s informací, že všechny druhy viniů jsou náchylné k obezitě. V důsledku toho pak můžeme mít snůšku neoplozenou.
4) Vini běloprsý (Vini peruviana)
Původně se vyskytoval na 23 z Cookových ostrovů, v souostroví Společenské ostrovy a Tuamotu. Tento druh stále najdeme na ostrovech Aitutaki, Bellingshausen, Scilly, Rangiroa, Arutua a Tikehau. Podle IUCN spadá do kategorie „zranitelný“.
V zajetí se jedná o naprostou raritu. V roce 1978 se pokusila skupina lidí propašovat do USA 9 odchytových ptáků, viniové ale byli zabaveni a posláni do San Diega, tak začal jejich chovný program. V letech 1978–1991 se zde vylíhlo 69 mláďat, v roce 1991 měla však zoo v kolekci pouhých 8 jedinců. Mezi lety 1991–1999 se vylíhlo 7 mláďat a čtyři z nich přežila. V následujících letech se podařilo ještě pár mláďat odchovat. Jejich budoucnost v Zoo San Diego je díky obtížnému chovu spíše nepříznivá. V tomtéž roce získala Zoo San Diego 6 ptáků z Francouzské Polynésie. Dále se podařilo tento druh odchovat v Německu v chovu R. Neffa nebo u chovatelky Rosemary Low. Chvíli byl vini běloprsý přítomný také v České republice. Stejně jako u ostatních druhů viniů je i u viniů běloprsých problém s agresivními samci. V ptačím parku Walsrode v důsledku toho uhynulo několik samic.
5) Vini rubínový (Vini kuhli)
Vyskytuje se na ostrově Rimatara. Podobně jako ostatní ptačí druhy obývající pacifické ostrovy je ohrožený introdukovanými krysami a jinými savčími predátory. Podle IUCN je klasifikován jako „ohrožený“ druh.
V zajetí se podle dostupných informací v literatuře odchovával v Zoo San Diego. Do Evropy se pravděpodobně nedovezl.
6) Vini zelenotemenný (Vini stepheni)
Obývá výlučně ostrovy Pitcairn a Henderson. Podle IUCN klasifikován jako „zranitelný“. Není známo, že by se tento druh někdy choval v zajetí.
7) Vini modrý (Vini ultramarina)
Obývá souostroví Markéz, konkrétně ostrovy Ua Pou, Nuku Hiva a Ua Huka v nadmořské výšce od 500 do 1 000 m. Zařazen do kategorie „ohrožený“ podle IUCN.
Tento druh se v první polovině dvacátého století choval v Evropě, Austrálii a USA. O tom, jestli se v Evropě choval v nedávně době, existují spíše jen spekulace. Jeden exemplář se ale nachází ve Francii.
Phygis
8) Lori límcový (Phigys solitarius)
Vyskytuje se na souostroví Fidži a Lau. Podle IUCN nepatří mezi ohrožené druhy.
V zajetí je vzácný. Existuje však čím dál více chovatelů, kterým se daří ho odchovávat, a proto jeho budoucnost v evropských voliérách vypadá nadějně. Z vyprávění dnes už zesnulého Hanse Weyera si vzpomínám, že své první lorie límcové kupoval ve Francii za cenu kolem 6 000 eur za pár. Dnes už je tato suma podstatně nižší, pohybuje se kolem 2 500 eur. Nejvíce ptáků najdeme v Německu, kde je také hned několik chovatelů pravidelně odchovává. Do ČR se dostali poprvé do chovu Tomáše Horyny, který je také později jako první odchoval. Chovatel popisoval chov tohoto druhu v časopise Nová Exota. Podle jeho zkušeností se nejedná o mimořádně náchylný druh, tak jak bývá někdy uváděno v literatuře. Lorie límcové u nás také odchovávají pánové Pecka a Andrýsek a zároveň je chován v několika dalších chovech. Zbarvením, morfologií, ale i chováním se velmi podobá viniům. Stejně jako oni je tento druh náchylný k obezitě.
Glossopsitta
9) Lori mošusový (Glossopsitta concinna)
První zástupce australského rodu loriů. Nalezneme ho na pobřeží jihovýchodní části kontinentu a na Tasmánii. Podle IUCN nepatří mezi ohrožené druhy. Často se vyskytuje ve společnosti loriů mnohobarvých horských (Trichoglossus haematodus moluccanus), loriů korunkových (Glossopsitta porphyrocephala) a loriů malých (Glossopsitta pusilla). Jedná se o velmi zdatného letce. Podle mého názoru jednoznačně patří mezi nejobratnější druhy loriů, co se týče létání.
Jedna z posledních studií zabývajících se taxonomií loriů vyčlenila loriho malého a loriho korunkového z rodu Glossopsitta a klasifikovala je v rámci samostatného taxonu Parvipsitta. Celé trio je jinak úzce příbuzné rodu Trichoglossus.
Vzhledem k tomu, že tento pták pochází ze země protinožců, ho začali australští chovatelé odchovávat už v první polovině dvacátého století. V České republice se začal tento druh více chovat až po roce 2000 (jeden pár vlastnil český chovatel už v roce 1914, nepodařilo se mu však docílit odchovu). V roce 2001 dosáhl prvoodchovu P. Adamčík. O šest let později popsal jeho odchov také Tomáš Horyna. V jeho zařízení byli ptáci odchováváni v kleci o velikosti 1 × 1 × 1,2 m. Autor popisuje lorie mošusové jako odolný druh s milou povahou a atraktivním vzhledem.
10) Lori malý (Glossopsitta pusilla)
Areál výskytu je podobný jako u výše zmíněného druhu, zasahuje ale i na severní část východního pobřeží. Podle IUCN není tento druh ohrožený. Nově je zařazován do rodu Parvipsitta.
Do Evropy byl dovezen už v 19. století, ale dnes se zde nechová. V Austrálii patří mezi běžné chovance. Podle místních chovatelů se jedná o odolný druh, který není složité rozmnožit. Na rozdíl od ostatních druhů čeledi Loriidae čítá jeho snůška až čtyři vejce. V literatuře se často uvádí, že tento lori je mírumilovný pták, kterého můžeme v jedné ubikaci chovat i s jinými druhy; údajně neničí zeleň.
11) Lori korunkový (Glossopsitta porphyrocephala)
Obývá celé jižní pobřeží australského kontinentu. Nepatří do žádné rizikové kategorie Červeného seznamu ohrožených druhů.
Vzhledem i chováním je podobný předchozímu druhu, snáší také více než dvě vejce. V Evropě byl chován v první polovině 20. století, dnes se v zajetí vyskytuje pouze v Austrálii. Zde patří naopak mezi běžné druhy, a dokonce je u něj vyšlechtěno několik barevných mutací. Podle místních chovatelů je to odolný druh, který se snadno množí.
Neopsittacus
12) Lori smaragdový (Neopsittacus pullicauda)
Obývá střední hornatý pás ostrova Nová Guinea. Najdeme ho tedy především ve vysoko položených oblastech od 2 300 do 3 660 m. Podle IUCN se nejedná o ohrožený druh. U loriho smaragdového rozeznáváme tři poddruhy – Neopsittacus pullicauda pullicauda, Neopsittacus pullicauda alpinus a Neopsittacus pullicauda socialis. Zelené zbarvení u subspecie alpinus by mělo být tmavší, u socialis chybí zase olivově hnědé temeno. Bez znalosti historie daného ptáka poddruhovou identitu jen těžko určíme, v zajetí se v zásadě nerozlišuje.
V našich voliérách patří mezi vzácné chovance. V Evropě se vyskytuje řádově pár desítek ptáků. Jako první dovezl tento druh do České republiky Tomáš Horyna, ale ani po několika letech snažení se mu jej nepodařilo odchovat. Proto si od něj pár zakoupil jiný český chovatel. Nevím o nikom, kdo by dnes u nás pravidelně tento druh odchovával. V Německu a Itálii se daří odchovy sporadicky. Lorie smaragdové jsem měl nějaký čas i ve svém chovu, překvapilo mě, o jak obratné letce se jedná, přestože patří mezi nejmenší druhy loriů. Vzhledem se velmi podobají loriům skvrnitým, jsou však podstatně menší.
13) Lori skvrnitý (Neopsittacus muschenbroekii)
Areál výskytu se překrývá s lorim smaragdovým. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 1 600 do 2 500 m. Podle IUCN se nejedná o ohrožený druh. Opět se zde rozlišují tří poddruhy – Neopsittacus muschenbroekii muschenbroekii, Neopsittacus muschenbroekii medius a Neopsittacus muschenbroekii major. Rozdíly ve zbarvení a velikosti jsou mezi subspeciemi minimální.
Stejně jako lori smaragdový patří v zajetí mezi raritní druhy. Přestože byli do Evropy dovezeni už na začátku dvacátého století, dnes zde najdeme jen pár desítek exemplářů. Odchovy se daří pouze sporadicky. V minulosti lorie skvrnité odchovávala Rosemary Low, Walsrode, Loro Parque nebo známý americký chovatel loriů D. Schroeder. Tento druh se dostal také do České republiky, nepodařilo se ho však odchovat. Starší pár si přivezl chovatel Lisoněk z nizozemské burzy ve Zwolle, ale docílil pouze neoplozené snůšky. V literatuře se často dočteme, že stejně jako lori timorský (Trichoglossus iris) vyžaduje i lori skvrnitý větší podíl semen v potravě.
