Leden na holubníku

Ze své dlouholeté zkušenosti holubáře vím, že leden nepatří u chovatelů a zejména holubářů k oblíbeným obdobím roku. Leden je nejen prvním měsícem kalendářního roku, ale zpravidla zároveň měsícem nejstudenějším. Tomu musíme bezpodmínečně přizpůsobit složení krmení a zejména věnovat zvýšenou pozornost pitné vodě, která ve dnech s celodenními mrazy během několika hodin zamrzá.

Výstava

Uplynulá výstavní sezona definitivně v lednu končí, přesto má ještě zvláště pro holubáře z Čech jedno závěrečné vyvrcholení v podobě výstavy „Náš chovatel“ na výstavišti v Lysé nad Labem. Letos to bude ve dnech 15. až 17. ledna a v rámci této středočeské výstavy proběhnou i celostátní speciálky brněnských voláčů, českých bubláků, českých voláčů sivých, gigantů, rysů, slepičáků, rakovnických kotrláků, hýlů a norimberských skřivanů. Zejména chovatelé těchto plemen by si akci neměli nechat ujít, pro veřejnost bude přístupná v pátek od 11 do 17 hodin, v sobotu od 9 do 17 a v neděli od 9 do 12 hodin.

Zamrzání vody

Je celkem známo, že chovu holubů v dobrém zdravotním stavu nevadí mráz, ale musíme chov uchránit před vlhkem a zejména průvanem. U voliérových chovů je dobré v zimních měsících zakrýt stěny voliér průhlednou fólií, čímž chráníme holuby proti větru a průvanu. Největší problémy způsobuje zamrzání pitné vody v napáječkách, zvláště tam kde nemůže chovatel kdykoliv operativně zasáhnout. Proto je praktické zajistit si odporová vyhřívací tělíska pod napáječky, kterých existuje několik druhů i na našem trhu, zpravidla jsou v kovovém nebo plastovém obalu s nepatrnou spotřebou elektrické energie (cca 5 W). U holubníků a voliér vzdálených od zdroje (zásuvky) si musíme po nezbytnou dobu vypomoci prodlužovacím kabelem.

Předcházíme ztrátám

U chovů holubů ve volném proletu v horských oblastech, kde běžně bývá po celý leden sněhová pokrývka, musíme doplňovat holubům různé minerální látky a písek stejně jako u chovů voliérových.

Na noc pečlivě uzavíráme vlety do holubníků i u holubů ve volném proletu. Je to vhodné jednak z důvodů uchování tepla v nočním holubníku, ale také pro zvýšený zájem čtyřnohých dravců o domácí zvířata, předejdeme tak zbytečným ztrátám, které v případě návštěvy zejména kuny bývají fatální pro celý chov.

Holubářská filatelie

Mrazivé lednové počasí a krátké denní světlo způsobují, že v holubníku trávíme jen nezbytně dlouhou dobu. Na druhé straně dlouhé večery přímo vybízejí k četbě holubářské literatury a sebevzdělávání například v oblasti genetiky holubího zbarvení. A pochopitelně také k doplňování vlastních sbírek s holubí tematikou.

Většina holubářských sbírek vzniká tak trochu neplánovaně tím, že shromažďujeme holubářské knihy, časopisy, ročenky a katalogy z výstav. Tímto stadiem sběratelství si projde drtivá většina holubářů, protože tyto předměty většinou přímo souvisejí s jejich chovatelskou a funkcionářskou činností. Mnohým z nás to ale po čase přestane stačit a hledáme další možnosti holubářského sběratelství. Proberme si v tomto seriálu, jaké další možnosti máme.

Jako téma se přímo nabízí holubářská filatelie. Já jsem sbíral známky už od svých pěti let, většinou africkou přírodu a britské kolonie. V té době jsem také začal s chovem holubů a záhy jsem si všiml, že na řadě známek s oblíbenou „přírodní“ tematikou se vyskytují endemická plemena divokých holubů a hrdliček a také domácích plemen holubů. A od tohoto zjištění už byl jen krůček k zakoupení dalšího alba a osamostatnění „holubářské“ části sbírky. Známky s holubí tematikou vydává tu a tam většina států a celkem logicky převažují poštovní holubi – už vzhledem k tomu, že poštovní holubi stáli u vzniku pošty ve většině zejména evropských zemí. Z domácích plemen holubů jsou na známkách jen nepatrně zastoupeni voláči, zřejmě představují pro grafiky a výtvarníky největší „oříšek“ k rozlousknutí. Pravděpodobně největší sbírka holubářské filatelie je umístěna v holubím muzeu v Norimberku a je doplněna o krásnou sbírku holubářských poštovních obálek, mnohdy zajímavého výtvarného řešení. Hned při první návštěvě muzea jsem si všiml, že v československé části sbírky je i série z počátků republiky, na které je pták s roztaženými křídly, kterého v muzeu považovali za poštovního holuba. Když jsem upozornil K. Sollfranka, že ve skutečnosti jde o sokola, největšího nepřítele holubů, byl tím velmi pobaven. Velmi zajímavá výstava „Holubí pošta“ proběhla nedávno i v pražském Poštovním muzeu. Známky s holubí tematikou vydávají hlavně země Blízkého východu, které jsou kolébkou moderního holubářství, a také některé ostrovní ministáty, pro které je to zároveň obchodní artikl pro filatelisty a turisty z celého světa. Velmi vděčná je i sbírka „obálek prvního dne“ (dne vydání) s holubí tematikou, která má většinou i velmi dobrou výtvarnou úroveň.

O únoru na holubníku si něco řekneme příště.