Růže šípková (Rosa canina) se řadí do řádu růžotvaré (Rosales), čeledi růžovité (Rosaceae), rodu růže (Rosa) a zahrnuje více než 60 variet. Říká se jí také jen jednoduše šípek, šípina, šipka i šípinky, v lidových pojmenováních dostává přívlastky divotvorná, trnová, trnková, ovocná, planá nebo také psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině. Název růže je odvozený od barvy květů, tedy růžové.
Pro okrasu je pěstovaná také růže svraskalá (R. rugosa), skořicová (R. cinnamomea) a růže Moyesova (R. moyesii). I jejich plody se zpracovávají.
Šípky růží (Fructus cynosbati) se používají jako potravina a léčivo, zejména v zimě mohou doplnit krmnou dávku zvířat. No a kromě toho jsou růže součástí úsloví – kdo by někdy neslyšel, že má růžové brýle, prochází se růžovým sadem či má na růžích ustláno…
Výskyt
Růže šípkové naleznete téměř v celé Evropě, nerostou jen v severských oblastech. Keře mají v oblibě stráně, meze, příkopy, okraje cest i lesů, kde je dostatek slunce. Vyskytují se častěji v nížinách, v horách do 1 200 m n. m.
Růže dužnoplodá pochází z jižní části střední Evropy a Balkánu. U nás se rozšířila díky zařazení nové odrůdy ‘Karpatia’ do sortimentu v roce1973. Vyselektována byla v Bojnicích na Slovensku v 60. letech 20. století.
Charakteristika
Keře růže šípkové jsou pokryty hnědou kůrou a dosahují výšky až 3 metry. Dlouhé trnité větve s hákovitě zahnutými ostny rostou volně nebo šplhají po okolním porostu. Na větvích se občas objevují novotvary způsobené vosičkami žlabatky růžové.
Střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, složené listy jsou 5–7četné. Jednotlivé lysé lístky mají tvar elipsy a pilovité okraje. Jejich délka se pohybuje od 2 do 4 cm, šířka je 1 až 2,5 cm.
Voňavé květy růžové i bílé barvy se objevují koncem května a v červnu, popř. na začátku července. Květy mívají v průměru až 6 cm, vyrůstají buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách na koncích větví. Pravidelná koruna je složená z pěti okvětních plátků.
Lesklá souplodí jsou červenooranžové, červené nebo i černofialové barvy – šípky dozrávají v srpnu a září. Jsou 2–3 cm dlouhé a jejich tvar bývá různý, od protáhlého až po kulovitý. Šípek tvoří jednotlivé plody – nažky, ale také miskovitě rozšířené květní lůžko srostlé s dolními částmi květních obalů a tyčinkami (češule). Semena uložená uvnitř šípků jsou tak chráněna ostrými chloupky a na vrcholu šípku je prstencovitý límeček, tzv. disk, tvořený zbytky tyčinek, kalicha a čnělek. Obal šípku je dužnatý.
Na zasolených půdách rostou nižší keříky růže svraskalé. Jejich plody jsou větší než plody růže šípkové.
Růže dužnoplodá má silné, dlouhé, vínově červené, řídce ostnité větve. Velké růžové květy rozkvétají koncem května. Velké, jasně červené šípky mají silnou dužinu a jsou řídce poseté chloupky.
Trocha historie
Růže byly a jsou symbolem lásky a krásy a také základem lidové medicíny. Již v antice ji používali při zažívacích a močových potížích, při bolestech, k posílení srdce i při kapavce. O tom, že šípky byly nedílnou součástí léčitelství, se zmiňuje už anglosaský herbář z 11. století. Využívaly se plody i okvětní lístky. V růžové vodě z šípků se omývaly ruce. Okvětní plátky byly i součástí zajímavých receptů. Jedním z nich je pokrm zvaný rosée – kapoun pečený na okvětních lístcích růže šípkové, mandlích, medu a šafránu.
Eskymáci kmene Inupiat připravovali z šípků zmrzlinu, možná proto dnes máme nanuky…
Dnes se šípky, ale i okvětní plátky růže uplatňují v kuchyni i v léčitelství. Nejznámější je čaj připravený z šípků, určený k posílení organismu, proti nachlazení a jako zdroj vitaminu C.
Uvádí se také, že příznivě působí na cévní stěny a při křečových žilách, snižuje množství cholesterolu. Uklidňuje, zlepšuje schopnost soustředění a působí proti jarní únavě, má močopudné účinky. Šípky jsou nejlepším přírodním lékem proti paradentóze a onemocnění dásní. V lidovém léčitelství se používá i například při silné menstruaci či hemoroidech.
Po vyluhování čaje může jemné chmýří ze semen vyvolat svědění sliznic v ústech a v krku, proto by se ke scezení mělo použít co nejjemnější sítko. Šípkový čaj lze pít i dlouhodobě.
Šípky mají mnoho možností využití i v kuchyni. Připravují se z nich sirupy, zavařeniny, kompoty, domácí víno i šípkový likér, ale také šípková omáčka, skvělá ke zvěřině.
Méně známé je využití korunních plátků růží. Sirup z nich může pomoct při horečkách a onemocnění ledvin. Ve směsi s mandlovým a fenyklovým olejem lze připravit koupel nohou působící proti stresu. Obklad z růžových plátků a levandule dokáže zklidnit zánět pokožky. Obklady z růžové vody by měly ulevit unaveným očím.
A ještě pro zajímavost: růžový olej je jeden z nejdražších – ze sta kilogramů růžových okvětních lístků je získáno pouze půl litru růžového oleje. Z růže se připravuje kosmetika, ocení ji i floristé, kteří ze šípků dokážou vytvořit věnečky, vázy či podzimní truhlíky.
Pěstování
Růži dužnoplodé, svraskalé i šípkové se nejlépe daří v hlinitých, dostatečně vlhkých půdách, na slunných místech. Rostou i na stanovištích chudých na živiny i vláhu. Množí se semeny i vegetativně kořenovými oddělky. Semena klíčí po přemrznutí.
Růže dužnoplodá se očkuje v srpnu nebo roubuje na jaře na planou růži. Kromě základního řezu po výsadbě nevyžaduje řez v dalších letech. Pěstuje se v zahradách, hodí se i na nestříhané živé ploty. Vysazuje se na podzim po dvou nebo třech keřích do sponu 2 × 3 metry do okrasné nebo užitkové zahrádky.
Rostliny jsou odolné proti nízkým teplotám. Při deštích mohou plody pukat a jsou napadány plísní šedou. Chorobami ani škůdci netrpí. Pokud si šípkové růže zasázíte na zahradu, zanedlouho ji dokážou zaplevelit.
Co rostlina obsahuje?
Šípky jsou zdrojem vitaminů a minerálních látek. Důležitý je zejména vitamin C, kterého obsahují více než citrony. Mezi jejich cenné látky patří provitamin A, vitaminy B, C, K, cukry, třísloviny, pektiny, rostlinná barviva, silice. Najdeme v nich i velké množství minerálních látek, především draslíku a hořčíku, dále vápníku, fosforu i stopových prvků. Okvětní plátky obsahují silice a třísloviny.
Sběr
Sbíráme od konce září do poloviny října, když jsou šípky vyzrálé, oranžové až červené barvy a tvrdé. Nejlepší období pro sběr šípků je po prvním mrazíku, kdy jsou plody nejsladší. Po přemrznutí se ale snižuje obsah vitaminu C. Měkké, narušené a nahnědlé šípky nejsou ke sběru vhodné. Vhodné pro sběr je suché, slunečné počasí. Dobrými pomocníky při sběru šípků jsou nůžky a rukavice.
Zpracování
Celé nebo nakrájené šípky se suší rozprostřené v tenké vrstvě, nejlépe umělým teplem do 55 °C. Usušené šípky při rozmáčknutí praskají, mají tmavočervenou barvu, sladce nakyslou chuť a ovocnou vůni. Doporučuje se skladování ve vzduchotěsné sklenici na temném, suchém místě nejdéle jeden rok.
Využití pro drůbež
Sběr šípků sice vůbec není jednoduchý, ale stojí za námahu. Drůbeži je můžeme nabídnout čerstvé i sušené, jen tak samotné nebo jako přídavek do míchanice či sušené do směsi zrnin. Větší plody je potřeba rozdrtit. Pokud podáváme čerstvé, pak v množství, které slepice dokážou rychle spotřebovat.
Někteří chovatelé uvádějí, že slepice sklidí část šípků, jsou-li keře ve výběhu nebo součástí živého plotu výběhu, i samy. Slepice ozobou také větvičky zavěšené na pletivo výběhu.
Ideální jako krmivo jsou šípky růže svraskalé. Jsou větší a měkčí než v případě šípkové růže. Slepice velmi rády vyzobávají množství malých semen obsažených v jejich souplodí.
Účinek přídavku šípku byl testován v souvislosti s možností snížení oxidace tuků brojlerů. Přídavek šípků zlepšil oxidační stabilitu a zvýšil hmotnost jatečně upraveného těla.
Pro další druhy
Účinky přídavků šípků do krmné dávky se testovaly u jehňat. Byla prokázána výrazně vyšší hmotnost jehňat, kterým do krmné dávky přidali 15 % šípků. Kvalita masa zůstala oproti testovací skupině stejná.
V Dánsku zase ověřovali protizánětlivé účinky a vliv na výkon při přídavku šípků koním. Koně, kterým byly šípky přidávány, dokázali běžet rychleji a byli mrštnější. Šípky se přidávají i do směsí pro psy a kočky, ale také pro morčata. Jsou cenným zdrojem potravy některých ptáků.